uživatel eliminován | 30. 01. 2007, 11:31:53

Pobledlas
Kamna jsou vychladlá
- nikdo nepřikládá
někdo postrádá

Utichls
Tak i já ...

Nechtělas
Bych položil oběť svou,
že půjdem tmou
tou jedinou

Odešels
Tak i já ...

uživatel eliminován | 23. 12. 2006, 21:22:37

Klec

V mé dlani ptáče zavřeno
jak v pozlacené kleci.
Ta, ač je celá zlatavá,
zůstává stále klecí.

Zrovna tak zlatě skryt je cit
v mé hrudi, žeber kleci.
On rád by ji chtěl opustit,
však uvězněn je přeci.

A ptáče snaží klecí se
všech nadobro již zbavit.
Jen tvář ho hlídá Měsíce
a klec se snaží zavřít.

Jelikož zřejmě myslí si,
že klec ho vlastně chrání.
Já vyčítám to Měsíci
když oblohou jde ranní.

Já radši budu volně žít
a létat si jak ptáče.
A proto jdu jej propustit
ať vesele zas skáče.

Možná že volnost vlastně je
jen opuštění mříží.
Jak, když náhle tají závěje,
tě opouštíme kříži.

A aby i city mé
mohly si létat hrdě.
Já klíčem klece otevřu…
…otevřu nožem hrudě…

uživatel eliminován | 23. 12. 2006, 15:34:15

Těší tě tento materiální svět,
kde každý chce v poklidu žít,
svůj osud ve svých rukou mít,
všechno chtít - všechno smět?

Je to potěšení či radost?
Darovat všem - hlavně sobě.
Uprodat duši moderní době.
Všechno mít a nemít dost.

Jednou nahoře - podruhé dole.
Světem už ohraná písnička-
uměle napsaná básnička.
A každý v ní hrajeme své role.

Je to svoboda či prokletí?
Svobodně předepsaný život žít,
rychle vyrůst, ale nikdy nezemřít.
Být obětmi ve vlastním století...

uživatel eliminován | 21. 12. 2006, 23:45:57

Srdce krvácí

Srdce mi krvácí.
Někdo mě zranil.
Na kolena srazil.

Myšlenky se vrací.
Někdo mě zkazil,
asi se zbláznil.

Na rukou mrtvou Lásku nesoucí.
Světem se potácím,
oči své odvrácím.

Tělo na zem se zkácí.
Už nebude na Zemi,
za chvíli zmizí mi.

Dav zprávou šokující,
loď na led naráží,
se předemnou rozchází.

Srdce vykrvácí,
nic ti nepoví
ani za chvíli.
Jen slova zbyli,
možna se to zpraví.

Vše se mi vrací,
mám vzpomínky
a otravné myšlenky.

Kluk dospívající,
už zjistil co je pravá bolest,
ta hnusná lest.

Lidi křičící:
"Láska mu vzala klid!
Snad ji neměl mít."

Chci tim říci.
O lásce se dá pořád psát,
momentálně smutek má mě rád.

uživatel eliminován | 17. 12. 2006, 00:40:57

* Jsi louka k lásce prostřená
~ Jsem ještě dítě, ne-žena
* Tvá ústa nikdy nelíbala?
~ ne, polibků se zatím bála
* Rozkoš tvé tělo nezlákala?
~ Ne, žena ve mě dosud spala...
* A nyní? ještě v tobě snívá...
~ Já myslím... že se rozednívá...
* Pojď ke mě malá, probudím tě
~ Ne raděj ne...jsem ještě dítě
* Proč cukáš se? proč říkáš ne?
~ v tvých očích něco zvláštně žhne...
* Neboj se toho plamene
~ Nebojím... ale... raděj ne.
* Pojď ke mě budeme si hrát
~ není To lépe nepoznat?
* Lépe je poznat nepoznané
~ jsem zmatena z vás drahý pane
* Tak mlčme a ty pojď už blíž
~ bojím se, že mě políbíš...
* Polibek je jak motýl letmý.
~ Počkejme prosím až se setmí
* chceš raděj můry třepotání
~ (mám strach když se tak ke mě sklání)
* tmu udělej za svými víčky
~ chvěji se jako plamen svíčky...
* Jsem něžný... plamen nezhasím
~ tak dobře - tedy souhlasím...
* Trochu si odlož je tu teplo
~ stydím se ...je tu denní světlo
* Proč skrývat krásu před sluncem
~ ne se sluncem - teď s vámi jsem!
* Já sluncem tvým se stanu rád
~ chcete mě asi rozesmát.
* Ne! Chci vidět tvou krásu mládí
~ (žena s dítětem souboj svádí)
* Do své touhy tě obléknu
~ říct Ano nesmím..a Ne neřeknu.
* Jsi krásná dávno nejsi dítě
~ jsi pavouk chyts mě ve své sítě
* Jsi víla hedvábnou máš pleť
~ žena jsem!...teď to nepopleť.
* Jsi vůně éterických mastí
~ dlaň tvoje - ztělesnění slastí.
* dech zrychlil se i srdce tvoje
~ Budeme věčně jenom v stoje?
* začíná z tebe mluvit žena
~ asi už byla probuzena
* v postýlce popřeji jí dobré ráno
~ a ouha! ty máš rozestláno...?!
* čekal jsem, že se probudíš
~ svůdníku, že se nestydíš!
* nestydím,... právě naopak
~ nu dobrá a co bude pak?
* líbání nestačí ti už?
~ myslela jsem, že jste muž
* ty čarodějko prostořeká
~ jsem rozvodněná jako řeka
* rád do řeky té vnořím se
~ počkej co děláš? bojím se...
* chtěla si muže, nechceš už?
~ nevěděla jsem co je muž.
* řeklas: Jsem řeka. vzpomínáš?
~ proč se tak divně usmíváš?
* šumění řeky slyšel jsem
~ to zdálo se ti ... byl to sen!
* nemyslím...vlny tady máš
~ svou něhou se jich dotýkáš...
* osvěžit nech mě říčko má...
~ počkejme přec až bude tma!
* Tma neleká tě blázínku?
~ leká... udělám vyjímku.
* neboj... nic zlého na tom není
~ počkejme raděj do setmění.
* Cítím že čekat nechceš už
~ máš pravdu...
~ ...nechci...
~ ...chci...
~..buď muž.

uživatel eliminován | 15. 12. 2006, 15:59:48

Fides Agape Fortis Veritas…
Hlava nechápe. Proč se nedíváš?
a proč se nesnažíš pochopit slova,
než se ti význam jich nadobro schová?

Fides je ten důvod proč Satan bál se,
jelikož Víra je protiklad válce.
Agape zdá se nám normální věcí,
přesto se lidé Lásky dnes děsí.
Fortis má na tisíc přerůzných podob
bohužel podobou Síly i porob.
Veritas často se před zrakem mží
bohužel půl pravdy je také lží….

yenda_net | 10. 12. 2006, 22:52:59 | více příspěvků | napsat uživateli

asi sem to sem už dával.. několik básniček..
tak se bafte:-)

Antické variace:
na http://www.yenda.net/047gallery.php

yenda !357!

uživatel eliminován | 10. 12. 2006, 22:21:57

crazyA: djekujy uctjyvje

uživatel eliminován | 10. 12. 2006, 22:19:55

Věř

Věř v ohně náhlé vzplanutí,
jen to tě k žití donutí
a ne pouze k přežití.

V uších zpěv smutných labutí
a na jazyku pachuti,
teď zbývá pouze věřiti.

Ve sněhu, mrazu dlouho sám
kreslíce v mysli pentagram
a runy, kříže sluneční.

To stavíš vlastní víry chrám,
před zobáky těch černých vran
toť úkryt ale statečný.

A nemusí být zrovna zlatý,
stačí když bude pěvně spjatý
s tebou tak jako se zemí.

Až každý bude míti víru,
pak teprv svět náš pozná míru
a ne jen prach se sazemi.

BuChinek | 10. 12. 2006, 22:15:47 | více příspěvků | napsat uživateli

Je to v píče,
nemám klíče,
je to vkundě,
mám je v bundě!299!

uživatel eliminován | 10. 12. 2006, 22:09:24

Černé oči, bílou tvář
doprovází Luny zář.
Slza s slzou po tváři stéká,
bouřlivěji nežli řeka.

Vítr šeptá jméno jeho,
noc je svědkem skutku tvého.
Černé vlasy, mrtvé oči
teď nehybné se v krvi močí.

O něm smýšlelas jak na vraha svého,
tvým skutkem skončil život jeho.
Noc jeho tělo pochovala
a ty ses teď tím vrahem stala.

Svědomí tvou duši váže,
do temné noci tě teď káže.
Lidskost, v jíž věrnosti si žila,
ta lidskost tě teď odsoudila.

Jsi hostem v domě lesní říše,
klečíš, čekáš až naplní se číše.
Pro životy, které ti byly hrou,
ten tvůj teď končí rukou tvou.

uživatel eliminován | 6. 12. 2006, 19:12:15

Mučedník

Slyšíš ten zvláštní hudby zvuk?
..to meče hrají o lidi!
Umučen jak Jan Nepomuk
již Člověk světla nevidí…

A jak byl Kristus umučen,
když zabili ho křížem,
se Člověk cítí umlčen.
Sám kryje slova v mříže…

Horákovou když věšeli,
Člověk se cítí věšen,
a přitom poutem pověry
je zabedněně zděšen…

Když letce naše zatknuli
pro Lásku k vlastní vlasti.
Lidé se ani nehnuli
spíš sami kladli pastí…

A jak byl Hus Jan upálen,
když plamen zrady vzplál
se cítí Člověk popraven,
…přestože žije dál.

Zabit jak Václav svatý,
když bratr sám ho zradil,
Člověk zří v bratrech katy
přestože sám je zabil…

A jak byl Palach hrdinou
co dokázal pro vlast zahynout,
Člověk se cítí…ale není!
Dnes neví co je utrpení.

Pro zemi svoji nepláče
jen za prachy slz roní!
jednou si to však odskáče…
až znovu hrb svůj skloní

před cizími…tak jako kdysi.
Až pozbudeme vlasti,
až ovládnou nás znovu krysy
a vládnout budou zas ti

co vládli nám už jednou,
pod vlajkami však různými
pod standartou vždy temnou…
s háky, srpy, kladivy…

Pak Člověk slzu uroní
…možná že né jen jedné….
znovu se Bohu pokloní
znovu se za vlast zvedne!

Pak teprv oběť přinese
pro děti …Do knih učebních
navždycky jméno vemkne své
Člověk…od teď jen Mučedník…

uživatel eliminován | 5. 12. 2006, 22:00:32

„…pitomost je to k pohledání…
Někdo by mi to měl vysvětlit,“ řekl Paželv.
„Ona to neumí vysvětlit,“ vyhrkl Noh.
„Odříkávej další báseň.“


Sebastian a Valerie

Tucet nocí si přeje,
každou z nich do sebe leje,
omamný polibek.

Vzpomínka uprostřed galerie,
Sebastian a Valerie,
v souhře křivek.

Nikdy nekončící,
plameny svící,
zhasil hrom.

Čtyři kola,
dvě duše,
jeden strom.

Neposední skřítci,
napsali rytci,
do kamene žalm.

Poslední spící,
ne ve snech snící,
milenecký pár.

Desky z mramoru,
písmeny nahoru,
ruku v ruce.

Svatební korunu,
máčenou do rumu,
bez onuce.

A tisíc myší potají,
tančíce valčík zatají,
taneční parket z kamene,
kdopak si na ně vzpomene,
za sto let.

Tři sta šedesát pět důvodů
proč žít.

A.n.d.z.i | 5. 12. 2006, 18:42:12 | více příspěvků | napsat uživateli

Lolita

Chci pro tebe malou Lolitou
nestoudnosti politou
byt
S tvou touhou za ruku jit
ve sve prostote se ti objevit
jazykem hladit tvoje telo
opila z tveho dechu byt
vsechno by v nas vrelo
koreny v sobe zapustit
Objimat te nahym telem
ukajet tvou touhu smele
do uplne prazdnoty
hladova z tve nahoty
pit
Chci pro tebe malou Lolitou
nestoudnosti politou
byt
Vasni mou te ukojit
zlibat te a jit.

uživatel eliminován | 5. 12. 2006, 16:43:56

!121!!121!!121!