seashepherd | 4. 11. 2014, 13:17:16 | příspěvky uživatele | napsat uživateli

ISLÁM V EVROPĚ – AKTUÁLNÍ TÉMA V PÁR OTÁZKÁCH A ODPOVĚDÍCH
4. listopad 2014 v 0:47


Q: Pořád se píše a mluví o islámských teroristech, o problémech v západní Evropě – copak za to může jediné náboženství?
A: Každé náboženství je občas zneužíváno fanatiky či politiky. Ale islám není jen náboženství, ale i politický systém, a to hlavně díky právu šaría. Jeho zavedení je cílem a ideálem islámského státu.


Hlavní náplní islámu není osobní růstani duchovní spojení s bohem - 64 % Koránu se věnuje tomu, jak nakládat s nevěřícími. Islám prostřednictvím šaríe hlásá a uvádí do běžného života věci neslučitelné s Listinou základních lidských práv a svobod: násilí, diskriminaci žen, diskriminaci anenávist ke skupině obyvatel - podřadné postavení křesťanů a židů, bezprávné postavení všech ostatních nemuslimů, legalizuje pedofilii. Základem našeho přístupu k druhým je takzvané zlaté pravidlo – „chovej se tak, jak chceš, abyse ostatní chovali k tobě“ - které uznává křesťanství, buddhismus, hinduismus, ale ne islám. Neexistuje rovnost mezi nevěřícím a muslimem, nejen teologicky, ale díky právu šaría také v každodenní praxi...


Muslimové věří, že Korán byl dán muslimům jako dokonalý a navždy neměnný text, který musí být interpretován doslovně. V Bibli má podobnou váhu pouze Desatero. Tato autoritativnost se vylučuje s evropskou tradicí humanismu a kritického myšlení, na které je založena celá naše věda, kultura i společnost. My můžeme ve vědeckém slova smyslu debatovat o čemkoliv, ale islám říká: žádná debata není možná. Za neměnné a navždy pravdivé jsou tak brány i násilné pasáže Koránu. Výzvy k boji proti nevěřícím vycházejí přímo ze základních islámských textů, z koránu, síry a hadísů. Nenávist k Židům a ke kafirům – „těm, již nepřiznávají jim známou pravdu“ - je integrální součástí Koránu a Síry. Dokonce i to, co my nazýváme terorismem, má oporu v islámu. Toho se bohužel drží i ideologové Islámského státu. Mohamedovy atentáty, vraždy, znásilňování a dokonce genocida ve jménu Alláha jsou posuzované jako zbožné činy.

„Cílem islámu je expandovat. Islám je univerzální náboženství. Jeho záměrem je přinést své poselství do všech koutů země. Jeho nadějí je, že jednoho dne bude celé lidstvo tvořit jednu muslimskou komunitu, Ummu." Dr. Zaki Badawi, bývalý ředitel Islámského kulturního centra v Londýně.

(2:193) "A bojujte proti nim, dokud nebude konec svádění od víry a dokud nebude všechno náboženství patřit Alláhovi."




Q: Muslimové jsou ale v Evropě v menšině, neměli bychom spíš hájit jejich práva a dát víc prostoru jejich kultuře? Víc projektů pro integraci?
A: To že je někdo v menšině, neznamená automaticky, že chce správnou věc. Pokud uznáváme, že lidé jsou si rovni, nemůžeme hájit ideologii, která hlásá diskriminaci, nerovnost a útlak. K toleranci jsou potřeba dvě strany, které uznávají stejná pravidla a mají zájem na tom je udržovat. Jestliže toto soužití selhalo v celé západní Evropě, není jediný logický důvod se domnívat, že u nás tomu bude jinak.

Integrační projekty běží v Evropě již desítky let, zatímco přibývají ghetta, buduje se paralelní společnost s vlastními šariátskými zákony, vznikají sharia-zóny kam není radno bezvěrcům vstupovat, kritici islámu a muslimové, kteří chtějí změnit svůj život, jsou zastrašováni a zabíjeni a státní aparát jen bezmocně přihlíží.

V Evropě se šíří fundamentalistický směr zvaný wahábismus neboli salafíja. Tento směr je státní ideologií Saúdské Arábie, která také štědře podporuje budování mešit a misijní činnost. Salafisté věří v nutnost nahrazení světských režimů islámskými státy založenými na šariátském právu. O tomtéž pojednávala i kniha Bilála Philipse, která byla důvodem pro policejní zásah v pražské modlitebně na jaře roku 2014.

Radikalizují se především druhé a třetí generace "integrovaných" muslimů, kteří prošli evropským vzdělávacím systémem. Nehraje zde vliv tolik omílané sociální vyloučení – tito radikálové mají běžné západoevropské vzdělání, často i z prestižních škol. Existuje mnoho důkazů o teroristech, kteří byli zradikalizováni na britských univerzitách. Z výzkumu think-tank Centre for Social Cohesion mezi britskými muslimskými studenty vyplývá, že až třetina jich souhlasí s tezí, že vražda spáchaná vejménu náboženství je ospravedlnitelná. Až 33 % muslimských studentů podporuje myšlenku na založení celosvětového chalífátu.


Projevy šíření fundamentalistického islámu v Evropě:


- před rokem 2000 byly šátky součástí oděvu spíš starších muslimek, dnes je nosí cca polovina ženskémuslimské populace. Odpůrkyně bývají často terčem násilí nebo sexuálního obtěžování

- evropské bezpečnostní složkymonitorují projevy náboženského fundamentalismu v mešitách: kazatelé nenávisti, verbování do teroristických organizací, antisemitismus

- problémy s fundamentalistyve školách (odmítání výuky, segregace podle pohlaví, odmítání holocaustu a evoluční teorie) a ve zdravotnických zařízeních.

- aféra Trojan horse (Británie) 2014: odhalený pokus o dlouholetou organizovanou islamizaci státních škol v Birminghamu, East London, Bradfordu, Lutonu. Komplot sahající až do 90. let měl za cíl odstranění sekulárních učitelů pomocí nátlaku a falešných obvinění a zavedení islámské výuky včetně segregace děvčat, zrušení některých předmětů, zákazu výuky „neislámských" náboženství a hudby, otevřené propagace islamismu, homofobie, rasismu, zavedení náboženských pořádkových hlídek. (http://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Trojan_Horse)

- Sharia zones (Londýn 2013, Wuppertal 2014): městské oblasti s převahou muslimského obyvatelstva, kde samozvané šaria hlídky vynucují dodržování muslimských náíboženských pravidel, a to včetně násilných činů vůčin emuslimům a útokům na ženy.
- Obrovský nárůst antisemitských útoků 2014 (Francie, Německo, Belgie): vražda čtyř lidí v Židovském muzeu v Bruselu syrským džihádistou a vrahem Mehdi Nemmouche 2014, v toulouské židovské škole 2012 vraždil Mohammed Merah. Berlínský imám Abu Bilal Ismail, 07/2014 vyzýval k vyhlazení židů vejménu Alláha. Stejně jako české hnutí Šaria pro Česko vyzývalo letos v modlitběke zničení Izraele.



Q: Podobně jako většina křesťanů neřídí své životy podle Bible, ani muslimové často neznají všechna svá svatá písma. Co umírnění muslimové?
A: Problém není v lidech, problém je v ideologii, která má už ve svém základu neměnnost, zákaz jiných výkladů a agresi vůči lidem kteří tuto ideologii nevyznávají. Pokud je někdo ochoten praktikovat v Evropě právo šaria, znamená to provádět věci, které jsou naprosto v rozporu s evropskými zákony i základními lidskými právy.

Množství evropských muslimů, kteří považují náboženská pravidla za závaznější než právo a zákony státu ve kterém žijí, se pohybuje podle rozsáhlého sociologického průzkumu od 45% v Německu po 74% ve Francii a Rakousku. (Fundamentalismand out-group hostility. Muslim immigrants and Christian natives in WesternEurope. Ruud Koopmans, published in: WZB Mitteilungen, December 2013.) Muslimové proti radikálním salafistům většinou nevystupují, už proto že vlády nedokážou účinně zajistit jejich bezpečnost. Ústupky vůči radikálním požadavkům se tak politici připravují o příznivce demokracie mezi muslimy.

Umírněný muslim by měl respektovat, že Korán neposkytuje všeobecně přijatelná východiska pro správu společnosti a mezilidských vztahů a že opakování některých Mohamedových činů je v dnešní době morálně nepřípustné. Souhlasí s Listinou lidských práv a zvlášť s pravidlem že lidé jsou si rovni. Je si vědom, že šaríja je nepřípustným popřením principů evropské sekularity a demokracie. Uznává, že víra je soukromou věcí, nikoli záležitostí veřejné správy a politickým manifestem. Pokud takový muslim existuje, jistě mu adjektivum „umírněný“ přináleží.



Q: I v bibli je mnoho kontroverzních pasáží. A křižácké války byly plné krutosti.
A: Biblické texty Starého Zákona představovaly popis historických událostí, dějiny lidstva, nikoliv návod na kontinuální jednání s nevěřícími. Proto se také za 2000 let nenašla žádná židovská škola, která by Starý zákon interpretovala násilnicky. Křesťanské Evangelium radikálně mění zvěst o přísném a nelítostném Bohu nejvyšším přikázáním lásky k bližnímu. Zatímco křesťané mají svým nepřátelům odpouštět, muslimové podle Koránu své nepřátelé poníží, zotročí nebo zabijí.Tento zásadní rozdíl je rozdílem mezi Ježíšem odpouštějícím a Mohamedem, vraždícím své odpůrce. Křesťanská církev se tak mohla reformovat, navrátit ke kořenům a úspěšně začlenit do současné společnosti. Islám nic takového nezná. Návrat ke kořenům jen vytoří hnutí typu Al Kaida nebo ISIL.



Q: V Česku je malá muslimská komunita, není zbytečné tyhle věci řešit?
A: Od roku 2002 se migrace do EU ztrojnásobila na současných jeden a půl až dva miliony příchozích imigrantů ročně. Země jižní Evropy přestávají nápor stovek mužů připlouvajících za lepším živobytím zvládat a EU volá po solidárním přerozdělování a kvótách na příjem uprchlíků. Demografický vývoj sám tak buď dříve anebo později donutí politiky ke konfrontaci s problémy s ním souvisejícími.

Současné vedení českého Ústředí muslimských obcí bohužel netají své sympatie k salafistickému islámu. Po odejití umírněného pražského imáma Emira Omiče v r. 2011, vedení ÚMO prosadilo imámem Samera Shehadeha, který otevřené propaguje fundamentalistické postoje. Vyšetřováním PČR v Brně bylo prokázáno, že v letech 2008-2009 došlo v brněnské mešitě ke spáchání trestných činů hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení a podněcování k nenávisti vůči skupině osob. Vzhledem ke skutečnosti, že došetření bylo ukončeno až po promlčecí lhůtě, byla tato věc odložena.


V České Republice narůstá počet konvertitů a konvertitek k islámu. Jsou mezi námi také lidé, kterým se přes všechny obtíže podařilo od islámu odejít. Většina exmuslimů se už ke své islámské minulosti nechce příliš vracet – je to pro ně uzavřená kapitola spojená často s bolestnými vzpomínkami. Někteří z nich jsou i přes nebezpečí, které aktivní vystupování a kritika islámu přináší, ochotni se podělit o své zkušenosti se životem muslimského věřícího i s důvody, které je přiměly k tomu od islámu odejít. Tyto zkušenosti z první ruky zprostředkuje projekt „EXMUSLIMOVÉ.CZ“

reagovat