uživatel eliminován | 10. 12. 2007, 10:38:14 |

Veřejně prezentuju svoji tvotbu můžete hodnotit,číst,říkat co bych měl změnit,jak jen chcete ...

Noc se s novým ránem spíjí,
noha,nohu líně míjí.
Snad hodiny už chodím,
leč nic nového nevím.

Stále jsem ve svých myšlenkách,
uvězněn ve snech napořád.
Hodnotím život svůj složitý,
proč to nikdo nevidí.

Že hraji si na studnu klidné vody,
že přijímám vše,usmívajíce,do pohody.
Kdo už konečně pronikne tou zástěrou,
co držím tak úpěnlivě před sebou?

Mám v sobě strach se otevřít,
nechat někoho mou duši zřít.
Bojím se podlého zrazení,
lidi se až tak nemění.

V Historii je tak moc zrady,
Caesara zradil Brutus,Jidáš Ježíše.
Kdyby vždy u zdi stály zády,
zůstaly opatrni,střežíc se.

Další roky by klidně žili,
svoje skutky dokončili.
Oni měli v srdci až do poslední chvíle mír,
a doplatili,proto já už lidem nevěřím.

Nechci pařtit k lidské závisti obětem,
proto se uzavírám před světem.
Se svou šťastnou maskou,
nepoznanou láskou.

S mým osudem,přišlo i prokletí,
jen jeden výjmečný je každé století.
Ten jak Anglie od Evropy,
jak od podlay - stropy.
Takto vzdálen od lidí,
však ať nikdo to nevidí.

Obímat a zároveň se nedotknout,
smát se,být milý,ale nezměknout.
Být za jedno s každým během,každou hrou,
třebaže moje síly,ba ani nohy už nemohou.

Nedávat najevo strach,
stále se smát.
Leč Nikdy nebýt pro smích,
nahlas své sny nesnít.

Tvářím se jako příjemný přítel,
co je tu,aby tvé příkoří sdílel.
Ale Ne.Já jsem slunce této doby,
terčem průměrných lidí zloby.

Proto skrývám sebe sám,
za to jak se tvářívám.
Snad časem najdu člověka kterému nakonec uvěřím,
už vidím jak má moje naděje v dlaních a já bolest necítím.
A ten i když nakonec rozmáčkne mi srdce.
alespoň chvíli budu šťastný přece.

Třebaže zaviní mou smrt,Budu vědět,že za to stál,
jelikož já jenom na něho,se opravdově,věrně,a bez lži SMÁL ...

reagovat

V anketě hlasovalo celkem 0 uživatelů