uživatel eliminován | 24. 01. 2008, 15:20:27 |

Silná vůle
Všichni, kteří se pokoušejí hubnout, mají co dělat se svou vůlí. Hubnutí je významnou prověrkou její síly a vytrvalosti. Pokud však zjistíme, že je naše vůle slabá a krátkodobá, může nás napadnout několik otázek. Kde se vlastně vůle rodí, čím roste a sílí? Proč je jiná, když se jedná o různé věci? Proč je právě při hubnutí tak slaboučká a nepomáhá nám?
VNITŘNÍ PROVĚRKA
Vůle je vlastně zkrácené slůvko volba. Jde o vnitřní, duševní proces, v němž se rozhoduje o tom, co člověk v následných chvílích udělá. V psychice totiž někdy dojde k jednoznačnému souhlasu všech rozhodovacích sil, někdy se to v nás však "tříská, pere, vaří" a není vůbec jisté, která možnost zvítězí nad ostatními. Proto se leckdy divíme tomu, že i při velké touze hubnout nás vůle neposlouchá, volí za nás jiné kroky než ty, které by hubnutí zajistily. Chceme hubnout, a přejíme se, chceme nastartovat dietu, a jako by něco v nás naši vůli totálně paralyzovalo. Přitom často víme zcela přesně postup hubnutí a mnohdy ho máme v minulosti úspěšně vyzkoušený.
HYBATELÉ VŮLÍ
Vypadá to, jako by vůle byla nějaká součástka naší psychiky, která může být poruchová. V psychopatologii je naprostý nedostatek vůle k životu jako takovému nazýván abulie. Je to stav chorobný, obvykle je to jeden z příznaků závažného onemocnění, jako je třeba hluboká deprese. To je však celková nemožnost, neschopnost vyvinout jakoukoli aktivitu. Slabá vůle v oblasti hubnutí však není výrazem psychické nemoci. Vždyť dotyčný člověk může být v mnoha oblastech svého života velmi usilovný a vytrvalý. Jen hubnout se mu nedaří. Je to proto, že naše vůle je nikoli psychická "součástka", ale proměnlivý proces rozhodování a realizace zvoleného rozhodnutí. Tohoto rozhodovacího procesu se účastní několik významných vnitřních sil.
KDYŽ ROZHODUJE ROZUM
Jde o sílu, již nám dává náš mozek, tedy o sílu myšlenky, myšlení, přemýšlení. Náš rozum, naše rozumové uvažování, přemýšlení, hodnocení a posuzování je mnohdy silou nad ostatními vítězící. Jednáme-li rozumně, pak jsou naše kroky, činy, jednání, přesně řízeny mozkem a my děláme věci rozumné, jednáme rozumně. Při hubnutí jsou příznaky racionálně řízeného chování - přesné plnění zásad účinného redukčního postupu, bez "hříchů" a prohřešků. Vládne-li rozum, jíme 5x denně malé porce, převážně zeleninu a cvičíme zcela pravidelně. Pokud by v naší psychice vládl jen rozum, byli bychom trochu podobní počítačovým robotům, které žádné vášně ani deprese neovlivní.
VNÍMÁNÍ REALITY
Přes naše smyslové orgány, oči, chuťové buňky atd., se v nás vytvářejí vjemy, tedy informace o realitě. Vnímáme vůni upečených buchet, vidíme nádheru za výkladem cukrárny. Naše vjemy nás k některým skutečnostem mohou neodolatelnou silou přitahovat. Nebo naopak vidíme svou obézní matku, slyšíme, jak ji za její tloušťku v hádkách ponižuje otec. Vytváří to v nás odpor k tloušťce i k tomu, co ji způsobuje, k jídlu. Síla vnímání i toho, co jsme vnímali a zapamatovali si, může být významným "závažím" na misce vah, našich úvah, našeho rozhodování, jak jednat. Je to tedy spolutvůrce naší vůle.
ČLOVĚK A CIT
Kdybychom měli jen rozum, byli bychom všichni štíhlí. To, že se nazýváme bytosti rozumné, je však poněkud neúplné. Vždyť život chce každý z nás prožít naplno! Znamená to plnit se myšlenkami? Kdepak, my ho chceme naplňovat prožitky, chceme ho vychutnávat smysly i prožít v něm ty nejkrásnější pocity, city, lásky i vášně. Život je prožíván, jinak je prázdný. Bez radosti, nadšení, pohody i pocitů štěstí je život velmi chudý. Naše emoce, jejich prožívání jsou silou, která může i "hory přenášet". Naše nadšení zvětšuje naše fyzické i psychické síly, láska k dítěti vede k sebeobětování, nenávist k vraždě. Emoce jsou silou, která může ovládnout chování i ve chvíli, kdy rozum říká ne. Všichni děláme věci nerozumné. Naše zamilovanost nám může významně dodat energii do hubnutí, toužíme se přece partnerovi líbit. Naše depresivní pocity nás naopak "stáhnou" k přejídání, k porušení diety, k jednání, které vůbec nechceme.
CO ČÍHÁ VZADU
Aby to naše rozhodování bylo ještě komplikovanější, jsou v psychice síly další, jež člověka postrkují či "popotahují" k určitému chování, k dosažení uspokojení toho, co naše duše z nějakého důvodu potřebuje. Tyto síly nás rozhýbávají, pohánějí k činům. Jsou to vnitřní pohnutky, popudy, pudy, motivy našeho jednání. Některé jsou vrozené, jako pud potravní a sexuální. Jiné během života vznikají - jako třeba potřeba být pro jiné přitažlivý nebo být přijatelný pro ostatní. Síla motivů je v různých lidech různá, někde a někdy má třeba motiv být štíhlý obrovskou sílu a hraje pak v chování dominantní roli. Jinde je tentýž motiv příliš slabý, nezáleží nám v té chvíli na štíhlosti natolik, abychom udrželi redukční režim. Lidských motivů je nepřeberné množství, některé jsou i protikladné. Potřeba být štíhlý se může zastavit o vnitřní strach z hladovění a strádání, jde proti potřebě být v psychické pohodě.
ŽIVOT NA MISKÁCH VAH
Celé to předchozí vysvětlování bylo určeno k tomu, abychom si alespoň trošku přiblížili, co vše je ve hře, když se naše psychika o něčem rozhoduje, co určuje její volby, co jí dává sílu a vytrvalost, co je naše vůle. Je to sakramentsky složité a ve skutečnosti v naší psychice ještě o dost složitější. Je dobré to vědět a přestat si proto vyčítat, že naše vůle je slabá. Není slabá, jen na miskách vah v nás vítězí síly silnější. Různé síly vládnou za různých okolností tomu, co se děje, lépe řečeno, tomu, co činíme, ať již vědomě nebo podvědomě. Je to v té duši tak trochu jako v pohádce "O dvanácti měsíčkách". Nemá smysl si za to tedy dávat vinu, obviňovat se, že nejednáme stoprocentně rozumově, zkrátka, že nejsme dokonalí. Jsme křehcí, citliví, slabí i silní, moudří i nemoudří. Jsme "beránci", kteří se snaží s výsledky střídavými. Jsme nedokonalé lidské bytosti a jsme takoví všichni.
(BEZ)MOCNÁ VŮLE
Nedomnívejme se však, že jsme jen hříčkou v rukou našich vnitřních sil. Člověk je přece jen schopen své vnitřní síly dostat pod kontrolu, a tím vylepšovat své šance ovládat a regulovat své jednání, mít pod kontrolou a zvládnout i zátěžové situace, v nichž se k moci derou emoce ničící naše úsmysly. Vůli, sílu jít za svým vytyčeným cílem systematicky a vytrvale, je možno pěstovat, posilovat. Postupným překonáváním překážek i sebe sama se utužuje vůle jako svaly, které posilováním mohutní, sílí, zpevňují se.
BUĎ VŮLE... SPOLEČNÁ
Někteří z nás jsou schopni pěstovat svou silnou vůli sami. Mají odvahu jít proti překážkám, umějí překonávat strach, strádání, nadměrnou zátěž. Prosadí svou vůli i proti nim. Jsou obdivuhodní a silní. Většina z nás však má v některých oblastech vůli silnější, v jiných slabší. Jít proti potravnímu pudu, proti slastným pocitům z dobrého jídla, proti všemu, co jídlo kolem nás přináší, do redukčního jídelníčku, není vůbec lehké. Téměř nikomu samotnému se to nedaří. Je však cesta, jak i se slabou vůlí vše překonat a dospět ke štíhlosti. Tou zázračnou posilou je spojení slabých sil dohromady. Z tohoto spojení si pak každý vezme posilu právě pro tu svou vůli. Na vysokohorského obra se také nikdo neškrábe sám. Jít společně, to znamená mít šanci dosáhnout cíle. I v hubnutí tedy platí "bude-li nás víc, nebudeme se bát hubnutí nic". Proto jsou tak posilující a účinné všechny společné formy hubnutí. Hubněte s kamarádkou nebo třeba s redukčním Klubem Diana. Ověříte si, že i ta "slabá vůle" se může proměnit v silnou.
Víte, že...
Vůle je při dietě velmi důležitá. Během hubnutí se nestresujte, že se vám nepodařilo bě hem měsíce shodit plánovaných 5 kg, ale jen 3 kg. Vydržte, protože s pevnou vůlí úspěchu snáze dosáhnete.
!27!

reagovat