Marq | 9. 04. 2007, 17:18:42 | příspěvky uživatele | napsat uživateli

mě napadlo toto:
Usínal jsem pod stromem,byl jsem na pomezí snění a bdění,moje myšlenky se vznášely v obláčkách dýmu a já v nich viděl tebe. Byla jsi tak mlada,viděl jsem to jako dnes. V očích jiskra a kaštanové vlasy ti padaly po spáncích, mohla jsi to být pouze ty Agnes. Poznal jsem tě v mozajce svých snů každý den jses zjevovala, až mé myšlenky patřily pouze tobě v jarmarku hvězd jsem procházel zhrzen a doufal ve změnu. Až jsem tě potkal, byla jsi to ty a ja poznal že sny se plní. Mě bylo tehda 26 a Agnes 15, bylo to období života kdy, jenž ty jediná jsi byla s to mě z něho dostat,dařilo se ti to a já měl najednou pocit, že v mojem údolí, kde obloha vždy byla tmavá jako oči panenky, tráva nikdy nepřekypovala rosou došlo ke změně. Nad údolím se rozjasnila azurová obloha a barvy přirody byli tak překyjící laskou, že se mohla rovnat pouze tváři Agnes. Ranní rosa začla zalévat záhonky, zeleně kolem našeho údolí a věděl, že je to ráj, a že mám neuvěřitelné štěstí, že mohu být této dokonalosti součásti. Zdáli přilšel šedivý jednorožec jehož šeď se nemohla vyrovnat žádné jiné, až na oči Agnes. Ale stejně jako Prometheus byl předurčen k uvěznění za kradený oheň, tak byla Agnes predurčena umřít. Den ode dne se blížil a ja se snažil co nejvíc vytěžit ze dnů jenž nám Amor jěště nechal a všiml jsem si,že záhon orosené trávy ztrácí své krůpěje a nad naší azurovou modří místy proběhl sněhobíly obláček a i v tvém vždy jasném oku se ztracela jiskra. A pamatuji si co jsi mi řekla, časem zapomeneš a ja ti v ten okamžik sliboval, že nezapomenu na to co jsi pro mne udělala a že v mém životě budeš pouze ty – jediná dívka mého srdce.Pak přišel ten den a já tě ve své naruči viděl odcházet, umřelo kousek mého srdce. Obloha opět ztmavla a šedý jednorožec navždy odešel z údolí. Všude kde uzřel můj zrak, viděl jsem buď houf kaštanových pramínků Agnesiny kadeře, nebo červánky jejich rtů. Musel jsem odejít, abych se pokusil zapomenout. Přišel jsem do nového města, nové tváře a ačkoliv to trvalo spoustu trpělivých dní. Čas smyl stopy z písku mé mysli a já dokázal zapomenout.
Musel jsem odejit....

reagovat

V anketě hlasovalo celkem 1 uživatel