Diskuze a otázky - Vlak života

uživatel eliminován | 25. 03. 2008, 12:34:10 |

Před časem jsem četl knihu, ve které byl život přirovnán k cestě vlakem. Je to výjimečně zajímavé čtení, pod podmínkou, že ho správně interpretujeme.
Život není ničím jiným, než cesta vlakem:skládající se z nastupování a vystupování, přeplněný nehodami, příjemnými překvapeními a též hlubokým smutkem.
Narozením nasedáme do vlaku a potkáváme tam osoby, se kterými bychom si přáli zůstat po celou cestu: naše rodiče.
Bohužel pravda je jiná.
Oni na nějaké stanici vystupují zbavujíce nás své lásky a nenahraditelné vazby k nim.
To ale nebrání tomu, aby nastoupili jiné osoby, které se pro nás stanou velmi důležitými.
Přicházejí naši sourozenci, přátelé a zázračné lásky
Mezi osobami, které cestují tímto vlakem se najdou i tací, kteří se přišli jen svézt.
Tací, kteří při cestování vyvolávají jen smutek...
A též tací, kteří chodí po vlaku a jsou stále připraveni pomoci.
Mnozí po vystoupení zanechávají stálou vzpomínku...
Jiní vystoupí tak nepozorovaně, že si ani neuvědomíme, že uvolnili místo.
Je zajímavé, že někteří cestující, které nejvíc milujeme, obsadili místa ve vagónech které jsou nejdál od toho našeho.
Proto budeme muset přežít naši cestu bez nich.
Samozřejmě nic nebrání tomu, abychom se během cesty rozhodli - i když s těžkostmi - opustit náš vagón a vypravit se k nim...
Ale bohužel už si nebudeme moci sednout vedle nich, protože toto místo už bude obsazené jinou osobou.
Nevadí; tato cesta vypadá právě takto: plná výzev, snů, fantazie, očekávaní a rozloučení...
Ale nikdy návratů.
Pokusme se navázat kontakt s každým cestujícím, hledajíce v každém z nich ty nejlepší vlastnosti.
Pamatujme, že v každém momentě cesty mohou mluvit nesrozumitelně a my jim pravděpodobně budeme muset porozumět...
Protože i nám se mnohokrát bude plést jazyk a najde se někdo, kdo nám bude rozumět.
Velké tajemství na konci spočívá v tom, že se nikdy nedozvíme na jaké stanici vystupujeme, ani kde vystupují naši společníci, a dokonce ani ten, kdo má místo po našem boku.
Zamýšlím se, jestli ve chvíli, kdy vystoupím z vlaku, pocítím
nostalgii...
Věřím že ano.

reagovat

V diskuzi je 18 příspěvků a shlédlo ji 1707 uživatelů .

Pro přidání komentáře musíš být přihlášen(a).

uživatel eliminován | 3. 09. 2009, 12:06:58

jak se jmenovala ta kniha?

uživatel eliminován | 3. 09. 2009, 12:03:23

moc pekne napsané...
když jsem četla tenhle přispěvek, došlo mi jak často a hodně zapominám na lidi, kteří mi kdysi byli moc blizci...a už nejsou nebo nechteji byt....
určite je na tehle představe obrovský kus pravdy..., i když se tu vzdycky najde nejaké to ALE!!
tenhle vlak jede po koleji, která má přímý směr...
můj život takovou cestu ,ale nemá... to já udávám směr jízdy, někdy sice s překážkou...

uživatel eliminován | 25. 03. 2008, 13:19:21

hmmm......pěkně napsaný

lovely_Sue | 25. 03. 2008, 13:03:29 | více příspěvků | napsat uživateli

Na tom něco bude a zní to i celkem logicky. !1390!

uživatel eliminován | 25. 03. 2008, 12:59:42

mě se to nechce čííííst !20!sem lííínáááá

uživatel eliminován | 25. 03. 2008, 12:58:23

docela mazec
!789!

petulka.pohodarka | 25. 03. 2008, 12:57:50 | více příspěvků | napsat uživateli

kočička: když nastoupím do vlaku, tak vím jakým směrem pojedu..ale v životě tohle nikdy nevíš....život může měnit směr z vteřiny na vteřinu...to vlak asi těžko..už jenom proto mi to přirovnání nepřijde zrovna nejlepší.