Miss
Video
Diskuze a otázky - V pekle nejsou žádné večírky nebo párty!!!
úvodní strana | aktualizovat | dolů
V diskuzi je 11 příspěvků a shlédlo ji 937 uživatelů .
uživatel eliminován | 20. 10. 2008, 20:56:26
žebylahola?
uživatel eliminován | 20. 10. 2008, 20:53:35
v jakým pekle, kurva tady nejseš v Polsku!2!
Sunnyrise | 20. 10. 2008, 20:51:47 | více příspěvků | napsat uživateli
soud je skutecny, peklo neni skutecne.... kazda duse se soudi sama
uživatel eliminován | 20. 10. 2008, 20:51:44
etě delší by to nešlo?!877!!877!!877!!877!
Nebopeklo | 20. 10. 2008, 20:50:10 | více příspěvků | napsat uživateli
„Peklo je skutečné, soud je skutečný
uživatel eliminován | 20. 10. 2008, 20:45:53
kua tak to teda cist nebudu woeeee!2!!2!!2!
uživatel eliminován | 20. 10. 2008, 20:45:49
tak moc dlouhe? !1320! ted sem precetla 5 stranek do literatury, to mam cist jeste toto? !1345! !1358!!1358!!1358!
uživatel eliminován | 20. 10. 2008, 20:45:44
jéééé!1189!
Pavlusssa008 | 20. 10. 2008, 20:45:39 | více příspěvků | napsat uživateli
To se mi nechce číst !102!!102!!102!
uživatel eliminován | 20. 10. 2008, 20:45:35
coooooo?!1070!
Nebopeklo | 20. 10. 2008, 20:44:31 | více příspěvků | napsat uživateli
Mají také výhody moderního komunikačního systému a mnoho jiných způsobů, jak seo mně dozvědět. Posílám jim své pracovníky, aby mohli uvěřit a být spaseni. Pokud neuvěří, když slyší evangelium, potom nebudou přesvědčeni, i kdyby někdo vstal z mrtvých.“ Nato se tento muž velmi rozhněval a začal proklínat. Vycházela z něho zlá, rouhavá slova. V hrůze jsem sledovala jak mu plameny dosáhly až po hlavu a rozkládající se maso se začalo pálit a odpadat. Uvnitř této mrtvé skořápky muže jsem zahlédla jeho duši. Vypadala jako špinavě šedá mlha a naplňovala vnitřek jeho kostry. Obrátila jsem se k Ježíši a volala jsem: „Pane, jak strašné!“ Ježíš řekl: „Peklo je skutečné, soud je skutečný. Tolik je miluji, mé dítě. Toto je ale jenom začátek strašných věcí, které ti musím ukázat. Je toho ještě mnohem víc. Řekni kvůli mně světu, že peklo je skutečné a že muži a ženy musí činit pokání ze svých hříchů. Pojď, následuj mne, musíme jít dál.“ V další jámě byla menší postava, vypadala tak na osmdesát let. Nevím, jakým způsobem jsem znala její věk, prostě jsem to věděla. Kůže a maso z jejích kostí už bylo odstraněno neustávajícím
plamenem a zůstaly pouze kosti se špinavě mlhovitou duší uvnitř. Sledovala jsem ji, když ji oheň spaloval. Zůstaly jen kosti s červy uvnitř, které oheň nemohl spálit. „Pane, jak hrozné,“ křičela jsem,
„nevím, jestli budu schopna dál pokračovat, neboť tohle je hrozné, neuvěřitelné!“ Jak daleko jen moje oči mohly dohlédnout, hořely duše v jamách ohně. „Mé dítě, právě proto jsi zde,“ odpověděl Ježíš. „Musíš poznat a mluvit pravdu o pekle. Nebe je skutečné! I peklo je skutečné! Pojď, musíme
pokračovat.“ Pohleděla jsem znovu na tuto ženu. Její nářek vzbuzoval smutek. Když jsem na ni hleděla, sepjala
svoje kostnaté ruce k sobě, jakoby v modlitbě. Nešlo to jinak, než že jsem se rozplakala. Byla jsem ve své duchovní podobě a přesto jsem plakala. Věděla jsem, že lidé v pekle tohle cítí také. Ježíš
poznal moje myšlení. „Ano, dítě,“ řekl, „cítí. Když sem lidé přijdou, mají stejné pocity a myšlenky,
jako když byli na zemi. Pamatují si svou rodinu, přátele a všechen ten čas, ve kterém měli příležitost
činit pokání, a neučinili tak. Jejich paměť je vždy s nimi. Kéž by jen uvěřili evangeliu a činili pokání
předtím, než bylo příliš pozdě!“
Znovu jsem pohlédla na tu starou ženu, a tentokrát jsem zpozorovala, že má jen jednu nohu a zdálo
se, že má ve svých kyčelních kostech vyvrtané dírky. „Co je to, Pane Ježíši?“ zeptala jsem se. On řekl:
„Když byla na zemi, měla rakovinu. Měla velké bolesti a podstoupila operaci, aby jí zachránili život.
Byla upoutána na lůžko po mnoho dní a stala se z ní zahořklá stará žena. Mnozí moji lidé se za ni
přišli modlit a říct jí, že Já ji mohu uzdravit. Ale řekla: Tohle mi udělal Bůh!, a nečinila pokání a
evangeliu neuvěřila. Dokonce mě jeden čas i znala, ale časem mě začala nenávidět. Řekla, že
nepotřebuje Boha a že nechce, abych ji uzdravil. A přece jsem ji stále žádal, stále jsem jí chtěl pomoci,
chtěl jsem jí požehnat a uzdravit. Obrátila se ke mně zády a proklela mne. Řekla, že mě nechce. Můj
Duch ji stále prosil. I potom, co se ke mně otočila zády, stále jsem se ji snažil přitáhnout svým
Duchem, ale ona nechtěla poslouchat. Nakonec zemřela a přišla na toto místo.“
Tato stará žena začala znovu s velkým vzlykotem volat k Ježíši: „Pane Ježíši, prosím, odpusť mi
teď. Lituji toho, že jsem se nekála, když jsem byla na zemi. Kdybych se jen kála předtím, než bylo
příliš pozdě! Pane, pomoz mi odsud ven. Budu ti sloužit, budu hodná. Copak jsem už netrpěla dost?
Proč jsem jenom čekala tak dlouho, až bylo příliš pozdě? Ach, proč jen jsem čekala do té doby, až se
5 tvůj Duch o mne přestal snažit?“ Ježíš jí řekl: „Měla jsi příležitost za příležitostí, aby ses kála a
sloužila mi.“ Smutek pokrýval tvář Ježíše, když jsme odcházeli pryč. Když jsem sledovala tuto ženu
jak pláče, zeptala jsem se: „Pane, co bude následovat?“ Mohla jsem cítit strach všude kolem.
Zármutek, křik bolesti a atmosféra smrti byla všude. V zármutku a s lítostí jsem šla spolu s Ježíšem
k další jámě. Pouze skrze Jeho sílu jsem byla schopna pokračovat. Z dálky jsem stále slyšela tu starou
ženu jak volá v pokání a prosí o odpuštění. Kéž bych jen pro ni mohla udělat něco, co by jí pomohlo!
Nebopeklo | 20. 10. 2008, 20:44:05 | příspěvky uživatele | napsat uživateli
- březen 1976, zatímco jsem se doma modlila, navštívil mne Pán Ježíš Kristus. Řekl mi: „ Jájsem Ježíš Kristus a vezmu tvého ducha z tvého těla e nebo do pekla. V pekle nejsou žádné večírky nebo párty. Žádná láska. Žádné slitování. Žádný odpočinek. Pouze místo takového zármutku, jakému ani nejste schopni uvěřit. Svět se musí dovědět o realitě pekla. Ježíš a já jsme vykročili z tunelu na cestu s širokými řádky hlíny po každé straně. Jak daleko jen oko mohlo dohlédnout, všude byly díry s ohněm. Tyto díry byly široké 120 centimetrů a 90 centimetrů hluboké, ve tvaru mísy. Ježíš mi řekl: „Takových děr je mnoho v levé noze pekla. Pojď, některé ti ukážu.“ Stála jsem vedle Ježíše na cestě a nahlédla jsem do jedné z těchto děr. Po stranách díry byla zapuštěná síra a zářila podobně jako žhavé uhlíky ohně. Uprostřed této díry byla ztracená duše, která zemřela a přišla do pekla. Oheň začal žhnout naspodu jámy a postupoval směrem vzhůru, až úplně
pokryl tuto ztracenou duši v plamenech. V okamžiku tento oheň uhasl až k doutnání, ale potom se zase znovu s hlukem převalil přes tuto trápenou duši v jámě. Uviděla jsem, že tato ztracená duše je uvězněna v postavě kostry. Viděla jsem duši v postavě kostry, jak volá: „Ježíši, slituj se!“ Byl to hlas ženy. Když jsem ji viděla, chtěla jsem ji z ohně vytáhnout. Pohled na ni mi zlomil srdce. Tahle postava kostry, ženy se špinavě šedou mlhou uvnitř, mluvila k Ježíši. V šoku jsem jí naslouchala. Na kostech jí visely kusy masa v rozkladu a když se pálilo, padalo na dno jámy. Tam, kde kdysi byly její oči, jsem teď viděla jen prázdné důlky. Neměla žádné vlasy. Oheň znovu začal od nohou velmi slabě, potom stoupal, až pokryl celé její tělo. Zdálo se, že tato žena je stále v plamenech, i když oheň jen jen doutnal. Z jejího nitra vycházel křik a sténání plné zoufalství: „Pane, Pane, chci odtud ven!“ Stále se natahovala k Ježíši. Pohleděla jsem na Ježíše a spatřila jsem na Jeho tváři veliký zármutek. Řekl mi: „Moje dítě, jsi tady se mnou, aby se svět dověděl to, že hřích má za následek smrt, že peklo je skutečné.“ Znovu jsem pohleděla na tu ženu a viděla jsem, jak z její kostry lezou ven červi. Oheň jim neublížil. Ježíš řekl: „Těchto červů si je vědoma a cítí je uvnitř.“ „Bože, smiluj se!“, volala jsem, když plamen dosáhl svého vrcholu a to hrozné pálení začalo znovu. Veliký křik a hluboký vzlykot otřásl postavou této ženy – duše. Byla ztracená. Nebyla žádná cesta ven. „Ježíši, proč je tady?“ řekla jsem přidušeným hlasem, neboť jsem se velmi bála. Ježíš řekl: „Pojď!“ Cesta, po které jsme šli, byla klikatá, točila se mezi těmi děrami ohně, jak daleko jsem jen dohlédla. Volání živých mrtvých se mísilo s bědováním a příšernými výkřiky, které ke mně doléhaly ze všech stran. V pekle nebyl žádný čas ticha. Zápach mrtvých a rozkládajícího se masa visel hustě ve vzduchu. Přišli jsme k další jámě. Uvnitř této jámy, jež byla velikostí stejná jako ta předešlá, byla další postava kostry. Mužský hlas volal z jámy: „Pane, slituj se nade mnou!“ Pouze když promluvili, mohla jsem rozpoznat, jestli je ta duše muž nebo žena. Z tohoto muže vycházel veliký nářek: „Lituji, Ježíši, odpusť mi. Vezmi mě odsud pryč. Již léta jsem v tomto místě muk. Naléhavě tě žádám, vezmi mě ven!“ Veliký vzlykot otřásal jeho kostnatou postavou, když tak prosil: „Prosím, Ježíši, pusť mě ven!“ Když jsem pohleděla na Ježíše, uviděla jsem, že i On pláče.
„Pane Ježíši,“ volal tento muž z hořící jámy, „copak jsem za svoje hříchy netrpěl dostatečně? Už je tomu čtyřicet let od mé smrti.“ Ježíš řekl: „Je psáno: Spravedlivý bude žít vírou! Všichni posměvači a nevěřící budou mít svůj díl v ohnivém jezeře. Nechtěl jsi uvěřit pravdě. Mnohokrát byli k tobě posláni moji lidé, aby ti ukázali cestu, ale ty jsi jim nenaslouchal. Smál ses jim a odmítal jsi evangelium. I když jsem za tebe zemřel na kříži, vysmíval ses mi a nečinil jsi pokání ze svých hříchů. Můj Otec ti dal mnoho příležitostí, abys byl spasen. Kdybys jen uposlechl!“ Ježíš plakal. „Já vím, Pane, já vím,“ křičel tento muž, „ale teď činím pokání!“ „Teď už je příliš pozdě,“ řekl Ježíš, „soud je stanoven.“ Ten muž pokračoval: „Pane, někteří z mých lidí jsou na cestě sem, neboť ani oni nebudou činit pokání ze svých hříchů, dokud jsou stále na zemi. Nechci, aby přišli na toto místo.“
Ježíš řekl: „Mají kazatele, učitele, starší a ti všichni slouží evangelie Oni jim řeknou. Mají také výhody moderního komunikač
reagovat