Diskuze a otázky - UFO a Pyramidy v Egyptě
úvodní strana | aktualizovat | dolů
V diskuzi je 15 příspěvků a shlédlo ji 1282 uživatelů .
dr-bambus4 | 17. 03. 2009, 17:17:15 | více příspěvků | napsat uživateli
s touhle otázkou jdi do piči
uživatel eliminován | 24. 01. 2009, 21:29:15
UFo je nesmysl nemecke letajici disky ukredene až v roce 1947 při operaci hight jump z německe zakladny a vic vam neřeknu veřte si v zelene žaby haha!1423!
JulietKilo | 15. 05. 2008, 20:57:26 | více příspěvků | napsat uživateli
Jasně, bylo to monstrózní spiknutí hochů z U.F.O., F.B.I., C.I.A., N.S.A., K.G.B. a K.F.C.!
uživatel eliminován | 15. 05. 2008, 20:49:12
já tomu věřím...stejně jako jižní amerika...kdo asi inky všechno naučil?
uživatel eliminován | 15. 05. 2008, 20:41:42 |
Egyptské náboženství tímto pojmem je myšleno náboženství starověkého Egypta. Toto náboženství je velmi odlišné od všech ostatních náboženství a to nejen formou, uctíváním, ale i způsobem jak reagovalo na okolní vlivy i svůj vlastní vývoj. Egypťané uctívali jako bohy zvířata, resp. různé fantaskní bytosti, které byly směsí zvířat a lidí. Tento aspekt zarážel např. Řeky, ale z dějin je známo více takovýchto případů, přesto je dodnes pro lidi nepochopitelný způsob jejich pohledu na svět a jejich způsob vyjadřování úcty bohům. Odlišnost, rozvinutá symbolika a nepřehledná mytologie a „náboženská filosofie“ vedla mnoho záhadologů, přívrženců teorií spojených s fenoménem UFO a mystiků k hledání kořenů těchto myšlenek právě v tomto náboženství.
Egyptská mytologie a náboženství je velmi komplikovaná, figuruje v ní velké množství bohů, kteří měli stejnou nebo velmi obdobnou funkci. Běžné je i to, že si několik bohů činilo nárok být nejvyšším a nejstarším bohem. Což egyptští kněží různě dokazovali a vzájemně propojovali zdánlivě z hlediska logiky zcela neslučitelné teorie. V egyptském náboženství se tímto problémem nezabývali, protože jejich pojetí času bylo diametrálně odlišné od našeho, tzn. dva jevy mohly začít současně a nebýt stejně staré. Egypťany netrápily ani věci jako to, že někdo zplodil sám sebe, nebo byl-li potomek starší svého rodiče.
Dalším problémem, který komplikuje orientaci v tomto náboženství, je velké množství regionálních bohů a výkladů, často i náznaků mytologie. Regionální v tomto případě může v extrémních situacích znamenat rozlišných podle jednotlivých chrámů. Celkově je známo přes tři tisíce egyptských bohů a nepředpokládá se, že jde o kompletní seznam.
Zvláštností je přísné oddělení božího světa a světa lidí, jediným prostředníkem mezi těmito světy byl egyptský král, který byl žijícím bohem. S tímto přísným oddělením se lze setkat opravdu vzácně a u takto rozsáhlých a dlouhodobých náboženství se jedná o věc zcela výjimečnou, v každém náboženství totiž nalezneme alespoň nějaké prostředníky, kteří mají význam pro oba světy (např. Perseus, svatí).
Ačkoliv je egyptské náboženství obecně považováno za strnulé a téměř neměnné, není pravdou, že se nevyvíjelo, pouze lze říci, že tento vývoj probíhal pomaleji než je běžné. Přesněji, že procházel jakýmisi etapami a náboženství se tak vlastně vyvíjelo skokem.
Prvotní vývoj egyptského náboženství je kladen do období 5. tisíciletí př. Kr., kdy se na území Egypta začali objevovat první totemističtí bohové ve zvířecí či rostlinné podobě. Tyto představy v průběhu 4. tisíciletí přerostli do uctívání bohyně matky. Lze říci, že tento vývoj je víceméně typický pro mladší dobu kamennou. Na přelomu 4. a 3. tisíciletí postupně začalo docházet k antropomorfizaci bohů a s tím spojené personifikaci přírodních sil, zvláštní je, že již v tomto období se král stává bohem, byl totiž považován za inkarnaci boha Hora. Ve staré říši (nejčastěji bývá datována 2650 – 2189 p. Kr.) se vytvořily základní teologické školy, jejichž vliv se projevoval až do pozdního období tohoto náboženství. V této fázi egyptského náboženství, přesněji řečeno této víry lze vysledovat několik základních, vzájemně těžko slučitelných proudů. Tyto proudy splynuly časem do jednoho celku. Jednotlivé proudy byly relativně konzistentní a měly stejný základ, ale s odlišným výkladem důležitosti jednotlivých bohů a principů. Vytvořením jednotného náboženství vznikl těžko pochopitelný, vzájemně si odporující celek. Spojení těchto směrů nebylo nikdy dokonalé, což je patrné na tom, že každý vládce preferoval určité bohy, tím vznikali kombinovaní bozi (např. Amon-Re) jejichž funkce nemusela vždy být příbuzná, někteří bozi během vývoje naopak splynuly s jinými. Tyto kombinace nemusely být nutně dvou bohů. Zcela běžné byla kombinace tří a vzácněji i více bohů.
Po rozpadu staré říše došlo k nejdynamičtějšímu vývoji tohoto náboženství, prakticky během sto padesáti let se změnil náhled na mrtvé a prosadil se kult Usira, čímž došlo k podstatným změnám v představách co je po smrti, mj. vznikla i myšlenka soudu a celé učení o ba (část duše). Tento rozvoj ustal s počátkem tzv. střední říše 2040 př. Kr., po jejíž trvání se, z hlediska vývoje náboženství v měřítku celého Egypta, nestalo nic. V tuto dobu byly pouze rozpracovány a do systému začleněny myšlenky spojené s Usirovým kultem. Jednotlivá centra lépe propracovala svoje náboženské názory. Po rozpadu střední říše (1658 př. Kr.) se do Egypta dostalo větší množství bohů ze Sýrie, jejichž vliv je patrný až do zániku nové říše (1070 př. Kr.). Po zániku nové říše se rozvinuly kulty spojené se zvířaty a rostlinami. Zvířata a rostliny již nebyly považovány za zjevení boha, ale staly se samotnými bohy. Zhruba v 6. století př. Kr. nabyla na významu magie, která patrně byla populární mezi prostými lidmi. Dle tohoto názoru, mohli magii provozovat nejen bohové, ale i osoby které ji studovali. Po roce 332 došlo k částečné helenizaci Egypta a náboženství tak získalo smíšený charakter, tento trend trval i po roce 30 př. Kr., kdy se Egypt stal součástí Starověkého Říma, toto náboženství zaniklo prakticky až s příchodem kesťanství, které zde zůstalo uchováno ve zvláštní (koptské podobě dodnes). V této souvislosti je třeba poznamenat, že v Egyptě se křesťanství rozšířilo bez odporu původní víry. To bývá vysvětlováno jednak tím, že došlo k vyčerpání egyptského náboženství a to již nebylo schopno nabízet alternativu, nebo tím, že některé prvky křesťanství zdánlivě odpovídaly původní víře. Arabský vpád v roce 636 se již nesetkal ani se zbytky nějakého egyptského náboženství.
Hlavní náboženské proudy
* Devatero z Heliopolis, hlavním bohem byl Atum
* Osmero z Hermopolis, s hlavním bohem jménem Re
* Trojice Chnum-Satet-Anuket z Elephantiny, hlavním bůhem byl Chnum
* Thébská trojice Amun-Mut-Chons, hlavní bůh byl Amun
* trojice z Memphisu Ptah-Sekhmet-Nefertem, je neobvyklá v tom, že tito bozi nebyli spojováni před vznikem této trojice, hlavní bůh byl Ptah. Tato trojice nese jisté rysy monoteismu.
Monoteistické (amarnské) období
Jde o krátké období dějin starověkého Egypta, kdy byl původní systém bohů nahrazen modelem jednoho boha, ovšem tato náboženská reforma se neudržela a společnost se navrátila ke starým tradicím.
Toto období je úzce spjato s panovníkem Amenhotepem IV. který tuto reformu vytvořil a existovala v podstatě jen za jeho vlády.
Mnohé aspekty jeho vlády i jeho osobnosti tají dodnes háv spekulací a nevyjasněných teorií, byl to však on, kdo vyzdvihl do té doby bezvýznamného boha Atona a povýšil ho do nejvyšších božských kruhů. Ve třetím roce své vlády oslavil svátek Sed, což bylo neobvyklé, protože tradičně se jednalo o svátek, který měl panovník slavit až ve třicátém roce své vlády a měl mu zajistit obnovení jeho sil pro další léta panování.
Nicméně právě tento krok tvořil přelom v jeho panování, neboť v této době se zřekl svého jména po otci (které znamenalo „Amon je spokojen“) a přijal jméno Achnaton („Milý Atonovi“). A také v této době zakázal Amonův kult a jeho majetek zabavil. Jen o několik let později potkal stejný osud i ostatní členy egyptského pantheonu a jediným bohem zůstal Aton. Vydal dokonce i příkaz, aby bylo ze všech stél a staveb odstraňováno Amonovo jméno.
Protože každé egyptské město mělo za patron nějakého boha, kterému pak toto město svým způsobem náleželo, rozhodl se panovník, že svému bohu postaví nové město (čisté a nezkažené starými bohy), které pojmenoval Achetaton („Atonův obzor“) a ze kterého pak po zbytek svého života vládl. Toto město je v současnosti označováno podle dvou vesnic ležící v blízkosti jeho pozůstatků jako Tell el-Amarna, či zkráceně Amarna, podle čehož toto období také dostalo svůj název.
Na rozdíl od starého náboženství se Amenhotep neprohlásil za Atonovo vtělení na zemi či za boha, ale pouze za jeho služebníka a jeho chvalozpěv na Slunce je jedním z nejznámějších literárních děl starého Egypta.
Dalším výrazným rozdílem oproti egyptským tradicím byla samotná podoba Atona, protože nebyl zobrazován jako ostatní bohové. Ti byli zobrazováni jako lidé, případně se zvířecí hlavou, či v podobě zvířete, které danému božstvu náleželo. Aton nebyl zobrazován ani jednou z těchto možností, ale jako sluneční kotouč. Často byl zobrazován s paprsky, které byly zakončeny rukama držícíma symboly života anch.
Amenhotep nakonec umírá po 16 či 17 letech panování a dodnes není jasné, zda zemřel přirozeně či zda byl odstraněn. Po jeho smrti nastoupila na trůn osobnost, o níž se toho ví pramálo a vedou se různé teorie o tom, kdo to vlastně byl. Na dobu jednoho či dvou let po Amenhotepově smrti se na trůn usadil Smenchkare, který dále dodržoval náboženskou reformu a který ještě za Achnatonova života byl ustanoven jako spoluvládce. Jedna z teorií tvrdí, že šlo o královnu Nefertiiti, která přijala nové jméno. Jiná hovoří buď o synu jedné z jeho vedlejších manželek (Nefertiiti mu porodila jenom dcery) nebo jde o syna jednoho z jeho nejbližších dvořanů. Nicméně panoval jen velice krátce a pravděpodobnost násilného odstranění je zde vyšší, než v případě Achnatona.
Po Smenchkareovi na trůn nastoupil Tutanchaton („Živoucí obraz Atonův“) který mohl být Smenchkareovým mladším bratrem. Opět jsou možné varianty, že se jedná o syna jedné z harémových Achnatonových manželek, nebo o syna jednoho z jeho nejvěrnějších dvořanů.
Tutanchaton krátce dále pokračoval v téže linii jako jeho předchůdce Smenchkaré, ovšem již po třech letech se přesunul i s dvorem z Achetatonu zpět do Vésetu a změnil si i jméno na Tutanchamon („Živý obraz Amonův“). Během jeho vlády se pomalu obnovovaly staré pořádky, které předcházely náboženské reformě, a nakonec (nejpozději za vlády Aje a Haremheba) dochází i k likvidaci nápisů obsahující Achnatonovo či Atonovo jméno. Město Achetaton bylo opuštěno a na dlouhá staletí ztraceno pod vrstvami písku. Achnatonem odstraňované jméno Amonovo bylo opět vytesáváno na původní místa a veškeré důkazy o tom, že by se tato reforma kdy odehrála, byly vymazány, takže až do objevení Achetatonu se o těchto událostech nic nevědělo.
Lze spekulovat, nakolik bylo Amenhotepovo vystupování vůči Amonovi a jeho kněžím motivováno mocensky (v té době mělo amonovo kněžstvo velikou moc, o níž je Achnaton připravil) a nakolik nábožensky.
Vlivy
Nejsilnějším prvkem v egyptské mytologii je předdynastický vliv přírodních náboženství, i ve velmi pozdní verzi egyptského náboženství lze rozlišit původní prvky, které pocházejí od zemědělsky anebo naopak loveckým způsobem orientovaných kmenů. Zde lze vypozorovat neolitické kultury Merimbda Beni Saláma, která podle některých badatelů dala základ egyptskému způsobu pohřbívání. Již přímý vliv na egyptské bohy měla patrně bádárijská kultura, která ovlivnila především ženské bohyně egyptského pantheonu. Dalším výrazným zlomem, který ovlivnil egyptský pohled na náboženství byl vpád Hyksósů (17. století př. Kr.), jejich příchod přinesl nové bohy i jiné věci (např. zbraně), které ovlivnili další vývoj Egypta. Díky Hyksósům se Egypťané setkali s Baalem, jehož vliv je patrný na Sutecha.
Také egyptské náboženství ovlivnilo některé prvky jiných náboženství, ačkoli stejně jako u celé egyptské kultury nelze tvrdit, že šlo o vliv masový. Největší vliv na jiná náboženství měla pravděpodobně Isis a Sutech. V některých egyptských bozích lze najít vliv Lýbie, podle některých badatelů se zde uplatnil i vliv Sumeru a později i jiných náboženství se kterými se Egypťané setkali. Tyto vlivy však nebyly významné a lze říci, že v některých případech nelze s jistotou tvrdit, že jedná o převzatý prvek.
Zajímavým důkazem, dokazující těsné sepjetí s přírodními bohy je velmi silný důraz na magii, což je pro takto rozvinutá náboženství velmi netypické.
Hlavní myšlenky
Toto náboženství kladlo velký důraz na smrt a na posmrtný život, z toho plyne i honosnost pohřbů a hrobek. Připravit správný pohřeb, byla pro Egypťana otázka, která rozhodně byla nejdůležitějším problémem jeho života. Náboženství jako takové nekladlo mnoho překážek pro běžný život, přesněji se jednalo o obecně mravní závazky a poté o povinnosti posilující roli státu. To se asi nejvýrazněji odrazilo v přesvědčení, že farao se svým nástupem na trůn stává bůh a po smrti jím zůstává. Zrovna tak byla uctívána různá zvířata (regionálně odlišná), která byla považována za posvátná a v některých případech byla považována i za boha, takovým zvířatům byla prokazována úcta jako bohům a po smrti byla také honosně pohřbívána.
Kosmologie
Egypťané neměli příliš rozpracovanou kosmologii, ani teorie vzniku člověka nebyla pro egyptské náboženství důležitá. Nejdříve byl vesmír naplněn tmavými vodami chaosu. Podle nejrozšířenější teorie byl prvním vzniklým bohem Re-Atum. Ten si odplivl a z jeho sliny vznikl Šu (bůh vzduchu) a Tefnut (vlhkost). Svět jako takový (především Egypt) vznikl, když Šu a Tefnut „porodili“ (přesněji vytvořili) děti: Nut (obloha) a Geb (Zem). Zajímavé je, že před těmito bohy existovali tzv. prabozi, kteří již do dění nezasahují a nejsou příliš uctíváni. Nebyli považováni za nejstarší bohy, pouze existovali již před Re. Geb a Nut (obloha a Zem) zpočátku nebyli odděleny, ale protože se často hádali, páchali smilstvo došlo k jejich oddělení. A již se neměli setkat, Nut však vyhrál (podle některých verzí si je vyprosil) nad Thovtem (v této nejčastější verzi není nijak řešeno, kde se vzal Thovt) pět dní ve kterých měla Nut vždy dítě (Usire, Isis, Sutech, Nebteh, o pátém bohu není shoda vůbec žádná, všechny tyto bohy podle nějaké egyptské teorie zplodil ještě někdo jiný). Pět dní je vysvětlení nesrovnalosti v kalendáři. Nut je také matkou boha Re.
Lidé zpravidla vznikli tak, že se Šu a Tefnut pohádali, Tefnut pak šla přes temné pustiny a ztratil se, Re-Atum pro něj poslal své oko, to ho našlo a jeho slzy se pak změnily na lidi.
Smrt
Smrt byla vlastně stěžejním prvkem egyptského náboženství i mytologie. Se smrtí byla spojena i řada komplikovaných rituálů, z nichž převážná část byla spojena s mumifikací těla. Za podmínku posmrtného života egypťané považovali uchování těla. Postup spojený s egyptskou mumifikací pravděpodobně souvisí již s před dynastickými kulturami. Opravdový pohřeb, který obsahoval mumifikaci a důstojný hrob si mohlo dovolit zanedbatelné procento, proto většina těl byla mumifikována v poušti. Složitý sytém mumifikace a honosných hrobů se vyvinul patrně někdy ve 4. dynastii. Tento druh pohřbu se opíral o mytologii spojenou s Usirovým kultem.
Podsvětí
Egyptská představa podsvětí, nebyla představa něčeho krásné, ale jednalo se pouze o svět, kde je vše větší, tzn. obilí je větší, zem úrodnější na druhou stranu pak byli „lvi hřivnatější“, prostě větší byla jak pozitivní tak negativní stránka života. I v tomto světě mohl člověk zemřít, což pak byla smrt definitivní. Aby se člověk dostal na onen svět, musel splňovat nejen předpoklad nezničeného těla, ale jeho duše nesměla cestou zabloudit, za tímto účelem byly do hrobů umisťovány tzv. Knihy mrtvých, které poskytovaly mrtvému návod, jak se dostat k soudu. Tato představa pochází až z pozdější doby, duše se dostala do místnosti, kde bylo na váhy položeno jeho srdce a na druhou misku vah bylo položeno pero bohyně pravdy Maat. Srdce reprezentovalo etický kodex Egypta, pokud bylo toto srdce těžší než pero, dostala se duše do podsvětí v opačném případě ho sežrala Ammemait (Požíračka duší). Při tomto vážení bylo přítomno 42 bohů a každý z nich položil jednu otázku, pravdivost odpovědi ukazovalo vychýlení vah.
Přestože se jednalo svět prakticky shodný, člověk zůstával příslušníkem té kasty do které se narodil (rolník rolníkem, atp.) objevil se zde (nejpozději ve střední říši) pozitivní prvek, kterým bylo méně práce, protože každý měl svého služebníka či několik služebníků (sošky umístěné v hrobech). Dále se do tohoto posmrtného života nedostali loupežníci, nebyli zde vojáci a byl tak věčný mír. Co se stalo z profesionálního vojáka je nedořešená otázka, na kterou neexistuje jednoznačná odpověď.
Původně byl tento svět umístěn ve vesmíru, ale počátkem střední říše se představa o umístění tohoto světa posunula do podzemí, což byl relativně významný předěl v nazírání na tento svět.
Sluneční bůh jako Pán řádu
Dalším důležitým principem je maat – řád. Tento pojem byl jedním ze základních kamenů (nejen) náboženského myšlení starověkých Egypťanů - jeho dodržování mělo zajistit stabilitu světa a jeho řádný chod. O jeho důležitosti vypovídá i fakt, že i faraonovi, který byl v jistém smyslu sám chápán jako božská (tedy z pravidel lidského světa vyňatá) bytost, byl nejpozději od konce Staré říše tento princip nadřazen a hlavním úkolem panovníka bylo nést zodpovědnost a veškerým jednáním přispívat k dodržování maat. Zosobněním pojmu ve staroegyptském náboženství byla stejnojmenná bohyně Maat a její symbol – pštrosí pero.
Samotné slovo maat je pro svou komplexnost jen obtížně přeložitelné a spojuje v sobě pojmy jako „pravda“, „harmonie“ a „stabilita“ či prostě „správné jednání“. Reprezentuje všechno to, co je správné a nutné pro správný běh věcí. Je to univerzální neměnný kosmický řád zahrnující svět lidí i svět bohů a jejich vzájemné nejen propojení, ale i závislost. Výrazem fungování maat ve světě bohů jsou především mýty a legendy, v kosmickém smyslu se projevuje v pravidelných nezměnitelných a z lidského hlediska věčných přírodních cyklech (zejména v cyklu slunečním a lunárním - proto byli bohové Re a Thovt označováni jako „Pán maat“), ve světě lidském pak v existenci státu a v řádném fungování jeho institucí, v zachovávání společenských pravidel a nejpozději od doby Nové říše i v osobní lidské mravnosti. V důsledku toho v egyptském pojetí splývalo respektování pravidel všeho druhu každým jednotlivcem v jedno s podporováním a udržováním kosmického řádu, jejich nedodržování (především panovníkem, ale nejen jím) naopak mohlo vést k jeho narušení. Zhroucením maat by došlo k zániku světa a k vítězství chaosu (egyptsky isfet).
Nejvýraznějším (i když zdaleka ne jediným) zdrojem pro pochopení maat v obecnějším společenském významu jsou staroegyptské Knihy moudrých rad do života. Do jisté míry normativní povahu má jen 125. kapitola Knihy mrtvých obsahující výpověď zemřelého před podsvětním soudem, jíž prokazuje svou mravní čistotu výčtem skutků, jichž se nedopustil (takzvaná negativní zpověď).
Bohové
Podrobnější informace naleznete v článku Egyptští bohové.
Egyptští bozi vychází z různých přírodních kultů, kterých se po celou existenci tohoto náboženství nezbavili. Tzn., že tito bozi byly uctíváni v podobě přírodních úkazů, zvířat či rostlin. Je důležité říci, že ne vždy se jednalo o konkrétní zvíře, rostlinu či přírodní jev, ale bůh byl uctíván ve všech rostlinách, zvířatech či přírodních jevech, což nutně neznamenalo, že jde o boha nejvyššího. Bůh mohl, ale nemusel mít nějakou specifickou funkci, tj. oblast působnosti. Pokud ji neměl, jednalo se prostě o boha, který byl a pravděpodobně nikdo neřešil co tento bůh dělá.
Dalším důležitým aspektem je, že bohové zpravidla nemají svůj životopis, resp. takový životopis má jen málo bohů. Tzn. není známo nic o tom jak a kdy, či komu se narodili, není ani znám jejich život, často se u nich setkáme s tím, že není nijak známo co bylo dříve a co později.
Obecně lze o těchto bozích ještě soudit, že nebyli nesmrtelní, ačkoli po smrti zůstávali bohy v podsvětí, z toho by šlo vyvodit, že pro zemřelé neměli již žijící bohové žádný význam. Toto však není splněno, neboť v podsvětí lidé, podle egyptské mytologie, uctívají stejné bohy jak v říši živých.
U egyptských bohů se lze setkat s několika zvláštními věcmi, první je jejich často komplikovaný vznik, další je jejich vystupování, které je často plné rozporů a tak i „kladní“ bozi občas vystupují v roli vyloženě záporné, toto je spíše otázka mytologie. Z mytologie také víme, že morálka tehdejších bohů vycházela z předhistorického či raně historického období a tak se občas dostávala i mimo rámec tehdejších dobrých mravů, neboť vývoj egyptského náboženství byl pomalejší než vývoj společnosti (např. bohové se nepozastavují nad znásilněním Hora).
Vládce Egypta byl faraon, který byl považován za boha. Bohem byl nejen po smrti, ale již během svého života. Jako bůh byl zárukou zachování práva a pořádku.
Zobrazování bohů
Velmi typické pro egyptské náboženství je zobrazování bohů v podobě zvířat, či v podobě různých zvířecích a později i lidských hybridů. Jednotliví bozi nemají stálou podobu a jsou zobrazováni v mnoha podobách a často bývá problémem rozlišit jednotlivé bohy, či vysvětlit proč právě docházelo k tomuto zobrazení. Zvláštností je také neměnnost těchto podob v závislosti na čase.
Kulty
V egyptském náboženství hrála významnou roli celá řada kultů. Téměř všechny vycházely z názorů přírodních počátků tohoto náboženství. Egypťané pak věřili, že určitá zvířata či rostliny jsou posvátná a některá byla samotným bohem. Aby se zvíře stalo bohem muselo splňovat jisté specifické znaky, asi nejznámějším takovým zvířetem je Ápis, takový býk musel splnit řadu znaků a byl jen jeden, po jeho smrti se kněží vydali hledat nového. Tyto kulty byly zpravidla regionální a většího významu se jim dostalo, pokud se vyznavač takového kultu stal panovníkem (farao). Ačkoli nejznámějšími posvátnými zvířaty jsou kočky a býk, lze tvrdit, že každé zvíře, které se v Egyptě vyskytovalo, bylo někde posvátné. Posvátnost zvířete v nějaké oblasti, nebránila jiné oblasti toto zvíře hubit (krokodýl).
Chrámy
Egypťané stavěli skutečně velké množství chrámů, ačkoliv přesnější by bylo hovořit o chrámových komplexech. V těchto chrámech byla často chována posvátná zvířata, některé chrámy byly spojeny s hrobkou krále (faraona).
Většina těchto chrámů se nezachovala, nebo se zachovaly pouze trosky, některé z významných chrámů nebyly objeveny, přesto existuje i celá řada relativně zachovalých chrámů, ze kterých si lze učinit představu jak takový chrám vypadal.
Nejznámější egyptské chrámy
* Abu Simbel, komplex dvou masivních skalních chrámů v jižním Egyptě na západním břehu Nilu.
* Abydos (Velký Chrám Abydos ), Významný především v době ranných králů, a byl i jejich hřbitovem, ke kterému tvoří velkou pohřební kapli.
* Ain el-Muftella (Baharina oáza), pravděpodobně sloužil jako centrum městu El Qasr. To bylo pravděpodobně postaveno v době 26. dynastie.
* Karnak, část Théb
* Bani Hasan al Shurruq, ve Středním Egyptě blízko Al-Minya
* Edfu, chrám s období ptolemájovců, je mezi Aswanem a Luxorem.
* Chrám Kom Ombo, Řídil obchodní cesty od Nubie k údolí Nilu.
* Luxor, Budoval ho Amenhotep III. a Ramesses II., to bylo centrum Opet festivalu.
* Medinet Habu, chrámový komplexu z období Nového říše
* Chrám Hatshepsut, pohřební chrámový komplex u Deir el-Bahri
* Philae, ostrov Philae s Chrámem Aset který byl postaven ve 30. dynastii.
* Ramesseum, chrám stavěný Ramesem II.
* Chrámový komplex v Dendeře, hlavní chrám je Hathor chrám
Náboženství Egypta v současnosti
Původní egyptské náboženství bylo vytlačeno a nakonec nahrazeno nejprve křesťanstvím a poslézedo země přišel i Islám. Islám tvoří v současnosti hlavní náboženství země a hlásí se k němu víc než 90% obyvatelstva. Druhým nejrozšířenějším náboženstvím je v Egyptě Křesťanství, které je v zemi reprezentováno koptskou církví, která náleží k takzvaným východním praoslavným církvím. V Egyptě se ke koptskému křesťanství hlásí méně než 10% populace.
Kemetismus
Ačkoliv původní egyptské náboženství na počátku středověku v Egyptě vymizelo (poslední chrám tohoto náboženství byl uzavřen až v roce 551), přesto toto náboženství existuje i v současné době, ačkoliv je na místě otázka, nakolik se v tomto případě dá hovořit o egyptském náboženství. Jedná se o rekonstrukcionistický proud, čili jde o snahu o obnovu tohoto náboženství v současném světě a o navázání na jeho tradice a je to označováno pojmem kemetismus.
reagovat