uživatel eliminován | 11. 03. 2008, 10:51:48 |

Nevidíte pravou podstatu věcí. Třeba že děláte něco, o čem si myslíte, že je pro vás nejlepší, a přitom si zoufale škodíte. Schopnost myslet srdcem z vás činí celistvou osobnost, ale obzvlášť ženy často zapomínají do rozhodování zapojit i mozek. Ten je ale k dobrým rozhodnutím většinou zatraceně potřeba! I v případě vztahů.

„Muži vás neničí. Ničíte se samy. Jste nešťastné se svým partnerem? Dejte se dohromady a najděte si lepšího. Vypořádejte se se svým malým sebevědomím. Život je složitý. Jenom ty, kdo mají sílu najít samy sebe v pochybách a těžkých chvílích bolesti, ztrát a možná i hrůzy, najdou ztracenou sebeúctu. Řešení je takhle prosté,“ tvrdí drsná autorka a jedním dechem dodává, že čtení její knihy nemusí být příjemné.

Nenabízí žádnou zázračnou kúru ani program k uzdravení. Hodlá vás prostě jen vyburcovat a přivést k rozumu. Chcete se od mužů něco naučit a žít šťastněji? Hlavně nemyslíte na sebe. Odevzdáváte se tomu, kdo dává málo, a to jenom proto, abyste nebyla sama. Žijete pro iluze a mozek zahálí.
1. Hloupá odevzdanost
Pro muže je láska něco navíc, zatímco pro ženy znamená celý její svět. Ne že by tento výrok dnes platil beze zbytku, ale přiznejte si, že o vztazích přemýšlíte víc než muži. Nedávno jsem seděla v restauraci. U stolu napravo ode mě dřepěla parta chlapů a bavila se snad dvě hodiny o tom, kolik váží čáp. Ani slovo o lásce. Možná vám hovory o hmotnosti čápa připadají minimálně nesmyslné, ale zase si při nich ti pánové skvěle odpočinuli.

To u vedlejšího stolu popíjely tři ženy. Tak kolem dvaadvaceti. Jedna se trápila přítelovou necitlivostí a vlastní osamělostí, druhá jeho workoholismem a třetí si stěžovala, že když je sama, připadá si jako naprostá nula. Všechny odcházely s ustaraným výrazem ve tváři. Každá z nich nějakým způsobem odvozovala svoji identitu a pocit štěstí od muže.

„Když si do vztahu nepřinesete nic kromě svých nároků, rovnováha se poruší. V takové situaci se pochopitelně budete cítit osamělá, protože vaše hodnota nemůže stoupnout jen tím, že se ve vašem životě objeví někdo druhý. Jestli na to spoléháte, pak bude váš pocit zbytečnosti ještě silnější,“

Abyste se cítila dobře jak ve vztahu, tak i sama, potřebujete mít své vlastní cíle a sny. A také se za nimi drát i za cenu zklamání a bolestí. Ani manželství nebo mateřství vás nenaplní, pokud se za ním schováváte. Zkuste zjistit, co chcete, a jděte za tím. Stejně jako to dělají muži. Ti nikdy nebudou žít jen pro lásku!

„Bála jsem se, že mě přítel opustí, a tak jsem vysadila antikoncepci, aniž jsem mu o tom řekla. Otěhotněla jsem, on se naštval, cítil se podvedený a nechal mě,“ stěžuje si osmadvacetiletá Lenka. Každý čin, jímž se drahého snažíte vmanipulovat do vnucené role ochránce, abyste si ho udržela, je nezodpovědný, zbabělý a destruktivní a nakonec ho odnesete nejvíc právě vy!
2. Hloupé námluvy
„Na večírku jsem se seznámila s jedním mužem. Chvíli jsme si povídali a pak se mě zeptal, jestli si nechci jít sednout někam, kde bychom na sebe měli klid. Šli jsme do kavárny, on hulil jako fabrika, mluvil pořád jen o sobě a ani se mě nezeptal, jestli mám hlad, nevadí mi kouř nebo zda se mi v jím vybraném podniku líbí. A ani ho nezajímalo cokoli o mně,“ vypráví pětadvacetiletá účetní Bára.

A jedním dechem dodala, že vůbec nejvíc ji mrzí, že se neozval, ačkoli mu dala číslo. Že by si dělala legraci? Vůbec ne. A mnohé ženy se chovají podobně. „Když zjistíme, že se o nás někdo (kdokoli) zajímá, pocítíme obrovskou úlevu, třeba jen proto, že jsme si připadaly osamělé a toužily po kontaktu. Vyplujeme tedy, kam nás proud unáší, a na výběr vůbec nemyslíme,“

Vy ale přece nejste žádná popelka. Nemusíte sedět v koutě, přebírat hrách a čekat, až přijde nějaký chlap a dá vám život do pořádku. Co vás přivádí do náruče špatných mužů? Ůleva, že nezůstanete sama, vděčnost, že si vás někdo všiml, a panika, která se vás zmocní, kdykoli vás chce někdo opustit.

„Není lehké uvědomit si tyhle pocity. Jsou totiž jasným přiznáním strachu ze života, z dospělosti, ze zodpovědnosti a samostatné existence. Jsou to však pocity přirozené. Pamatujte si, že kvalita našeho života a naše uspokojení pramení právě z toho, jak se těmto svým strachům postavíme. Když se je pokusíme zakamuflovat nějakým nevhodným vztahem, určitě nám to sníží sebevědomí,“ varuje a dodává: „Ženy se na muže věší z lenosti. To naše ‚miluju ho‘ nás osvobozuje od povinnosti osobního růstu a zodpovědnosti za sebe samé. A navíc to vůči muži, u kterého jsme přistály, vůbec není fér.“

A číhá na vás ještě další nebezpečí, a to sice, že ten chlápek, kterého jste sbalila, moc dobře vycítí, že nechcete jeho, ale jen nějakého muže, abyste nebyla sama, a dokáže toho využít. Může se k vám pak chovat majetnicky, zkoušet, co všechno vydržíte, léčit si své vlastní pocity nejistoty. Navíc pokud jste posedlá potřebou uznání a oddanosti a lebedíte si v pocitu, že si vás někdo vybral, místo abyste si vybrala sama, pak těžko najdete toho pravého. Zamyslete se nad tím: Chtěl by váš vyvolený ženu, která se chová jako vy? Určitě ne.
3. Hloupá oddanost
Kamarádka Marie si neustále stěžovala na svého přítele. Zjistila, že ji občas podvádí, nikdy ji nepochválil a častoval ji průpovídkami typu: „Na světě je tolik ženských a já tady ztrácím čas s jednou. Měla by sis mě víc vážit.“

Ona ale místo toho, aby ho poslala objevovat všechny ty světové klíny a našla si někoho jiného nebo si užívala studentská léta jako nezadaná žena, slepě mu plnila všechna jeho přání. Když jsem se jí ptala, proč to vlastně všechno dělá a proč ho neopustí, tvrdošíjně odpovídala: „Já vím, že je hajzl, ale já ho miluju.“

Nesmysl! Ženy jako Marie mužům vděčně tolerují chování, které by průměrný chlápek nestrpěl ani pár minut. Lásku definují jako závislost. „Je rozdíl mezi tím, jestli nám jde o konkrétního člověka, nebo o nějaký náš sen. Ženy, jimž jde o splnění snu, se chtějí za každou cenu někomu oddat a přitom dělají kompromisy, které je mohou zničit,“

Pokud jste za prchavé chvilky klidu a štěstí ochotna tolerovat muži opravdu ohavné vlastnosti nebo chování, pak s vámi něco není v pořádku. „Když políbíte žabáka, nepromění se v prince. Zbude vám sliz v ústech a ohavná vzpomínka. Děláte všechno možné, jen abyste se nemusely podívat pravdě do očí: popíráte pravdu, ignorujete ji, vysvětlujete, zdůvodňujete a nakonec se uchýlíte k té nejsmutnější obranné pozici: ‚Jenže já ho miluju.‘ Přestaňte už konečně říkat: On je (vyberte podle potřeby) hrubý, lakomý, chladný, uzavřený, odmítavý, tyran, násilník, narkoman, alkoholik, dominantní, workoholik, žárlivý, ale já ho miluju. Fakt, že ho milujete, nedokáže vygumovat, co bylo řečeno předtím,“

Nevíte, jestli váš drahý spadá do kategorie nepoužitelných chlapů? Pak si položte jednoduchou otázku. Kdybyste měla dospělou dceru, seznámila byste ji s ním? Pokud vaše odpověď zní ne, pak rozvažte, proč vás o sebe nejímá stejná starost, jakou byste měla o dceru. „Občas musí naše činy předcházet naše city a někdy musíme dokonce jednat proti nim,“ zdůrazňuje expertka. Tím, že budete závislá na jiné osobě, chybějící sebevědomí nezískáte. Možná dennodenně krotíte démona (ano, toho chlápka, co vás má tak rád) a samým úsilím byste se přetrhla, jen abyste svého milého uspokojila.

„Když se on cítí šťastný, tak já jsem šťastná a všechno je, jak má být,“ prohlašuje závislostí postižená Kateřina. Věří totiž, že když bude její milý oplývat štěstím, bude ji milovat a zůstane s ní navždy. Opravdu? Kdepak! Jestliže setrváváte v příšerném svazku, pak buď trpíte nízkým sebevědomím, nebo vztah používáte jako náhražku za dávnou ztrátu, vetšinou jednoho z rodičů.

„Skutečným cílem milostných citů v tomto případě není konkrétní člověk, ale to, co představuje: další příležitost napravit dávnou bolest. Proto je jeho případná ztráta tak ničivá - znovu v ní prožíváme někdejší zranění,“

A existuje ještě jeden důvod, který vám brání odejít z neplodného vztahu: strach riskovat. Než byste byla sama nebo vstoupila do nejistých vod nového citu, raději uhnijete v bahnitém bazénku současné „lásky“. Jenže v dlouhodobém vztahu nehrají hlavní roli ani tak vášně jako vzájemná úcta, podpora, obětavost, morálka a spousta dalších věcí, které nepadají samy z nebe, ale na kterých musíte OBA tvrdě dřít. Nestačí slepě milovat. Nesnažte se změnit svého drahého, začněte pracovat na změně u někoho, kdo ji potřebuje: u sebe samé! Pokud se nebudete mít ráda, nemůžete prožít plný a uspokojivý život.
4. Hloupé početí
Proč chcete mít dítě? Protože už je vám třicet? Protože na vás tlačí rodiče nebo přítel? Chcete se vyrovnat těhotným kamarádkám? Chcete, aby vás měl někdo opravdu rád? Ráda byste drahého nasoukala do manželství? Nevíte, co se sebou? Má dítě vyléčit vaše trápení? Tohle jsou velmi časté, možná i nejčastější důvody, proč se ženy vrhají do mateřství. A hádejte, co mají společného. Vůbec neberou v úvahu zájmy budoucího dítěte.

„Jediný důvod, proč mít dítě, zní podle mého následovně: Dítě se má narodit, když vy a váš dospělý partner máte zájem, úmysl, schopnosti a nezbytné prostředky k tomu, abyste se stali rodiči, a jste připraveni obětovat svůj čas, péči a peníze na to, aby se vašemu dítěti dostalo potřebné opory, bezpečí, lásky a vzdělání,“

A ačkoli to celé zní dost suše a neromanticky, nezbývá než souhlasit. Jestliže těhotenstvím chcete jen zalepit díry v životě, hystericky křísit skomírající vztah nebo nacpat do života trochu vzrušení, budete se cítit zklamaná, ale daň za váš omyl bude platit vaše dítě. Proto byste měla být ve věci antikoncepce zodpovědná. Neberete prášky, on nechce kondom? Odmítněte sex! Jako svobodná matka byste nejspíš musela hodně brzy do práce a dítě odložit do jeslí. Cítilo by se opuštěné hned dvakrát a vyrostl by z něj člověk s pošramoceným sebevědomím.

A snad ještě horší než si pořídit potomka „omylem“ je použít těhotenství jako nástroj. „S přítelem jsme se několikrát rozešli a zase sešli. Náš vztah se táhl už nějakých osm let. Chtěla jsem, aby se něco změnilo, aby mě třeba požádal o ruku, abych si mohla být jeho láskou jistější. Tajně jsem vysadila antikoncepci a teď jsem těhotná. Moc ho miluju, ale najednou mi došlo, že nechci, aby si mě bral jen kvůli dítěti. Vůbec nevím, co mám dělat,“ přiznává sedmadvacetiletá instruktorka aerobiku Linda.

Těžko říct. I sama Linda si uvědomuje, že vztah založený na podvodu nejspíš nemůže fungovat. Asi by se měla svému příteli svěřit s tím, co udělala, i se svými obavami a počkat, jak se sám rozhodne. Mnohem snadnější, šťastnější a zodpovědnější ale je se do situace, kdy o vašem těhotenství rozhoduje někdo jiný, vůbec nedostat. Stejně tak nemá smysl zůstávat s někým jen kvůli dětem nebo dalším potomkem řešit vztahovou krizi.

„Existují ženy, které rodí další děti, jako by to byla záruka bezpečí. Nejenže tak předstírají, že je všechno v pořádku, ale také se touto cestou pokoušejí uvést věci do pořádku nebo udělat alespoň něco ,normálního' v nenormální situaci, v jaké žijí. A tak tu tedy máme děti vyrůstající v neudržitelné situaci a ženy, které tvrdí, že ze vztahu nemohou odejít kvůli dětem. Dává to smysl? Každá z nás se musí konkrétně, racionálně a inteligentně rozhodnout, s kým bude mít dítě. Už žádné výmluvy,“

reagovat