uživatel eliminován | 24. 02. 2008, 13:16:52 |

Nemocný svět

Dnešní svět trpí hroznou chorobou:

nikdo nemá na nic čas.

Tato věta zní napříč naší dobou,

říká ji snad každý z nás.

-

Brzy nastane chvíle, kdy se zastavíme

a přiznáme si, že žijeme jen jednou.

Chvíle, kdy najednou nové věci uvidíme,

kdy mnozí lidé úsměv na tváři opět naleznou...

-

Tato chvíle nechť je pro nás zlomem,

od této chvíle bude čas smát se.

Únava způsobená shonem

přiměje nás zastavit se.

-

V tom krátkém okamžiku dojde nám,

o co všechno jsme přicházeli.

Už nebude každý mezi všemi sám,

jako bychom jeden druhého nalezli.

-

Poznáme, jak je krásné dělat druhému radost,

obdarovávat ho drobnostmi.

Termínů a stresu budeme mít dost,

a tak se láska ve všech srdcích rozezní...

-

Lidé se přimknou opět k sobě,

začnou se opět milovat.

Po této osamělé a uhoněné době

přijde ten pravý čas, kdy bude mít jeden druhého rád.

-

Kdy budou si lidé své úspěchy přát,

kdy budou si pomáhat navzájem.

Ne proto, aby jim mohl opět tu službu někdo prokázat,

ale protože je ten člověk dobrým kamarádem.

-

Lidé nebudou závidět, protože si uvědomí,

že nemají to, co jiní, protože to mít nechtějí.

Kdyby chtěli, tak se k tomu také dostat umí,

a proto si dosažené úspěchy přejí.

-

Láska otevře lidem opět oči,

lidé skrz ně uvidí jiný svět.

Možná se z toho některým hlava zatočí,

ale jakmile je zachytí jejich blízký, rovnováhu získají zpět.

-

Dobrými vztahy a přístupem lze všechno dokázat,

optimismus nechť nás provází nesnázemi.

Škarohlídství, pomluvy a stěžování si mělo by se ze světa vymazat,

bez nich byl by život nádherný.
!11!

reagovat