uživatel eliminován | 20. 01. 2008, 17:38:38 |

S Davidem jsem chodila už přes půlroku. Všechny holky mi ho záviděly a není divu. David byl opravdu ztělesněním dokonalosti, jak vzhledově, tak povahově. Vše bylo dokonalé… až na sex. Nikdy jsem se nedokázala pořádně vzrušit, aby to za něco stálo. Většinou byl sex bolestný a Davida to neskutečně mrzelo. Zlom v našem, jinak obvykle normálním vztahu, nastal na jednom večírku (konkrétně narozeniny našeho dobrého kamaráda Petra), kde jsem trochu přebrala alkoholu.

Abych to upřesnila, byla jsem mírně opilá. David se za mě zřejmě lehce styděl a tak se ke mně raději moc neměl. Já, jako obvyklý střed pozornosti, jsem mu to nechtěla tolerovat a chtěla jsem, aby se mi věnoval. Dolejzala jsem za ním a snažila se ho líbat, ale on mě pokaždé mírně odstrčil a řekl: „Tady ne, lásko jsi trochu opilá, pojeďme už domů!“ To mě rozčilovalo a tak jsem začala dolejzat za již „mírně“ opilým Petrem. Pak jsem si (naschvál Davidovi) sedla Petrovi na klín a jemu to nijak nevadilo. Postupně jsem se k němu víc a víc tulila a tajně přitom pozorovala Davida. David nejdřív nevěřícně koukal a pak si snažil nějak zachovat hrdost a prostě se otočil. Tak jsem se s Petrem začala líbat. David vystřelil z místa, popadl mě za ruku, strčil mě do auta, auto zamkl a odešel zpátky. Pak jsem uslyšela nadávky, pak tupý zvuk a pak se objevil David ve dveřích a už si to mířil do auta. Po celou cestu domů ani jeden z nás nepromluvil. Pomalu jsem vystřízlivěla a postupně jsem si uvědomovala svoje nemožné chování – styděla jsem se.

„Co to mělo znamenat?“ pronesl David tiše, když jsme vešli do dveří. „A co jako?“ odsekla jsem. „Ty ses snad naprosto zbláznila, ne?“ zvyšoval hlas. „Tak já se zbláznila? Já se zbláznila? A co jsem měla dělat? Ty ses choval jako naprostej pitomec! Vůbec sis mě nevšímal, jako bys mě neznal! Ty mi absolutně nemáš co vyčítat,“ řvala jsem na něj. To víte, nejlepší obrana je útok. „Jo ták? Takže za to můžu já?? Já můžu za to, že ses tam chovala jako štětka!! Měl jsem tě tam nechat, aby tě ten vůl vojel… i když s tvou kurevskou povahou, bys vojela ty jeho!“ křičel. Tak to přehnal! PLÁÁÁC. To letěla facka. Nikdy jsem ho ještě nepraštila a teď jsem mu dala perdu, která se ihned rudým otiskem objevila na jeho tváři. V Jeho očích jsem uviděla něco, co jsem dosud nikdy neviděla – zlost, nenávist, agresivitu. „Tááák a teď mi to oplatí, až odletím,“ říkala jsem si v duchu a srdce jsem měla až v krku. Ale David mě překvapil.

“Tak holčičko, a dost! Já už fakt nevím, co na tebe platí, takže se svlíkni!“ řekl opět vyrovnaně, ale nějak přísně. „Cooo? Tak ty mě tady urážíš a teď by ses se mnou rád vyspal, co?“ byla jsem udivená! „Nene, holčičko. Dám ti pořádně na prdel. Tak už se kurva svlíkni!!“ řekl zvýšeným tónem a odepínal si pásek. A mně začínala docházet celá ta situace. „Co blbneš?“ koukala jsem na něj s otevřenou pusou. „Tak bude to?“ byl už podrážděný. „FAJN!“ popadl mě, ruce mi zkroutil za zády… „Davide NEEE!“…vyhrnul mi sukni, stáhl kalhotky… „Davidééééé, neblbni, kurva seš magor nee, nee neeee!“ znažila jsem se vyprosit z jeho pevného sevření. PLEESK, dopadla první rána na moje holé pozadí. „AAAAAA“ v mysli se mi zatmělo a já cítila jen nesnesitelnou bolest. Bože nikdy jsem si neříkala, že vůbec něco takového existuje, ale z přemýšlení mě vytrhla další rána. „AAAAAA, ty kokote, pusť mě kurva, to bolí! Řvala jsem jak smyslu zbavená. PLEESK, PLEESK, PLEESK… dopadaly další a další rány a ze mne se sypaly nadávky smíšené s neuvěřitelným jekotem. Bože, jak mi to jen mohl udělat, nikdy mu tuto exekuci neodpustím. Jak jen mohl, jak jen mohl… David se jen smál. Byl jak v tranzu. „Copak? Bolí? Náá! Mám toho dost, ty štětko, teď si to zacvakáš! Ná! Chováš se jak malá, tak tě řežu jak malou!...“ nepřestával se mi vysmívat.

Postupně jsem se už soustředila jen a jen na tu bolest. Už jsem neslyšela ani svůj vlastní křik. Už jsem jen doufala, že to trápení brzy skončí. Byla jsem dokonale ponížená, v očích slzy, rozmazanej makeup, ležím přehnutá svýmu příteli na kolenou holým zadkem nahoru a on za nesmírného jekotu mě řeže páskem. Zbývala mi jediná záchrana. „Davide, miláčku, prosím, už mě pusť. Mně je to hrozně líto, už to nikdy neudělám, já už budu hodná. Prosím, lásko, prosííííííím!“ plakala jsem a prosila o milost. „Tak ty už budeš hodná, jo? Já tě naučím, jak bejt poslušná!“ a přidal na síle! Byla jsem v koncích, myslela jsem, že když mě dokonale poníží, tak mu to bude stačit a pustí mě. Pak už jsem jen křičela, vzlykala a byla tak trochu mimo. PLEEESK! Kůže se protrhla a na mém pozadí se objevil potůček krve. Ze mě se vydral nenormální nelidský vřískot a David jakoby se probudil ze snu. Jeho sevření povolilo a já napůl v mdlobách, se sesunula na podlahu. „Co jsem to proved? Bože!“ říkal nevěřícně David. Z Jeho výrazu bylo jasný, že nemohl uvěřit, že to, co leželo na podlaze, jsem byla já, a že to byl právě ON, kdo mě před chvíli nelítostně bil. „Já… Já.. Lásko… Já nechtěl… Prosímtě.. promiň.. já… já jsem byl mimo..já,“ koktal a byl úplně zmatený. Sehnul se ke mně a snažil se mě nějak zvednout, obejmout, prostě se mě aspoň dotknout. „Nech mě bejt ty zrůdo!“ prošeptala jsem plačtivě, jelikož hlasivky jsem měla ty tam. „Prosímtě, promiň, mě to hrozně mrzí, já nechtěl, nevěděl jsem, co dělám. Lásko, je mi to hrozně líto.“ David byl úplně skleslý. „Já jsem hroznej debil! Jak jsem mohl.. lásko já..“ obličej si zakryl rukama a seděl vedle mě (smyslu zbavené a absolutně vyčerpané) jako hromádka neštěstí. Nenávist ze mě postupně vyprchávala spolu s bolestí. Krev mi netekla, jelikož ji David ihned zastavil svým vlastním tričkem. Myšlenka, že jsem právě dostala na zadek jako malá holka (a to navíc, že i zcela zaslouženě), mě začala vzrušovat. Naprosto skleslého Davida, který seděl vedle mě a pomalu brečel, mi začínalo být líto. „Miláčku…“ setřela jsem mu slzy z očí… „ Promiň mi to…“ vydala jsem ze sebe nesmělý úsměv. David se na mě chvíli udiveně koukal a pak zase propadl svému svědomí. „Lásko, neomlouvej se, to já … já… já jsem hroznej magor, je mi to hrozně líto…“ sršely z něj omluvy, ale já ho nenechala domluvit a políbila jsem ho. „Já si to zasloužila, chovala jsem se jak malá holka a jak malou holku jsi mě potrestal.“ Řekla jsem klidně a začala ho pomalu líbat a svlíkat. David se nijak nebránil a pro změnu mě hladil přes moje potrestané pozadí. Bylo to hrozně příjemné, občas bolestivé, ale hlavně mě to neskutečně vzrušovalo….

Bylo to nádherné! Prožila jsem nádherný orgasmus – první! Když jsme pak vedle sebe vyčerpaně a spokojeně leželi, svěřila jsem se Davidovi, že mě ta myšlenka o výprasku vzrušila. „Jééžiš, lásko… Já se tak bál, že tě ztratím… Miluji tě... No, v každém případě… víš, že příští tejden má Petrova ségra narozky? Jsme pozvaný na oslavu!“ řekl šibalsky a dostali jsme záchvat smíchu.
!941!!1024!!1144!!1024!!941!
!1154!!1154!!1154!!1154!!1154!!1154!

reagovat