uživatel eliminován | 7. 03. 2008, 11:51:10 |

Argumenty pro monarchii
1. Monarcha je méně nákladný než prezident, protože větší část nebo všechny výdaje, hradí rodina panovníka (viz Politický systém Lichtenštejnska). Dále je někdy třeba připočíst k úřadu prezidenta doživotní rentu, která se v republikách vyplácí ze státní kasy a to bez ohledu na to, zda prezident „vládl“ dobře či nikoli. Další nemalé náklady monarchie ušetří už jen tím, že se nekonají volby hlavy státu každých pět let.
2. Monarcha je kvalifikovanější hlavou státu než volený zástupce lidu, neboť je od narození připravován na svůj budoucí úřad, existuje tak zpětná vazba mezi panovníkem a lidem a proto je pro tuto roli nejlépe vybaven. Monarchie umožňuje panovníkovi, aby svému následníkovi (jenž zpravidla coby jeho potomek vyrůstá po jeho boku) předal velmi cenné zkušenosti, které nasbíral za dlouhá léta svého úřadování.
3. Koruna je ideálním symbolem národní identity, jenž v sobe sjednocuje národní tradici, víru a kulturu. To má zejména ve spojené Evropě nezměrný význam.Osoba monarchy v sobě sjednocuje světský princip s principem duchovním, což dává jeho úřadu filosofický a duchovní rozměr, tzn. že monarcha resp. uchazeč nebo kandidát má jakýsi „vyšší mandát“ či poslání (je k vládnutí v zemi povolán vyšší mocí).
4. Většina evropské civilizace a historie stojí na základech monarchie. Republiky (s výjimkou řeckých a římských republik, které de facto zdegenerovaly) vznikaly až v několika posledních stovkách let a jejich vznik byl často provázen lidovým terorem.
5. Dalším argumentem je skutečnost, že monarchie kontinuitu a stabilitu státu nejen symbolizuje, nýbrž také skutečně vytváří. Tento argument potvrzují historické události, kdy brzy po pádu monarchie v mnoha zemích nastala veliká nestabilita (jako např. v Brazílii nebo Mexiku), po svržení monarchií vznikla živná půda pro bujení totalitních režimů (např. nacionálnímu socialismu v Německu, jakobinismu ve Francii, komunismu a stalinismu v Rusku nebo maoismu v Číně. Svržení těchto demokraticky vzniklých, ale totalitních režimů nebylo možné jinak, než revolucí nebo válkou. V Itálii, která byla monarchií, se dostal k moci Mussolini a provedl zákonné úpravy, které měly navždy zajistit moc fašistické straně. V době, kdy došlo k odporu proti Mussoliniho vládě a bylo třeba ho odstranit, byla zde nesporná autorita, král, který to učinil a ke změně politického systému došlo pokojnou cestou.
6. Monarcha má zájem na tom, aby předal svému nástupci stát v takovém stavu, aby i on mohl co nejlépe vládnout. Je tedy proti jeho zájmům drancování státu, či jeho zadlužování.
7. Dědičný panovník nevděčí za svůj úřad žádné politické straně či finanční skupině, která financovala jeho volební kampaň. Není proto nikomu zavázán a může svobodně hájit skutečné zájmy státu proti zájmovým skupinám.Panovník je pojistkou proti tomu, aby momentální rozložení politických sil v parlamentu bylo zneužito ve prospěch omezené zájmové skupiny (např. k destabilizaci politického systému), volebního zákona, národnostního zákonodárství apod. Pokud k takovému zneužití přesto dojde, je zde autorita, s jejíž pomocí lze nežádoucí situaci zvrátit.Fakt, že volená hlava státu (zpravidla zástupce některé z politických stran), je v rozporu k povinnosti vyplývající z jeho funkce: být „bezpartajní“, neutrální a mít stejnou povinnost vůči všem občanům země a být rovnou měrou reprezentantem společného státu. Kromě toho stranické rozepře ve volebním boji škodí vážnosti volené hlavy státu.
8. Dynastie nejsou nacionální, nepreferují jeden z národů monarchie, naopak vytvářejí v duchu křesťanského universalismu pouto mezi národy (například Rakousko-Uherský monarcha ovládal všechny úřední jazyky používané v monarchii apod. Španělský král Jan Karel I. pochází z francouzského rodu Bourbonů a za manželku má řeckou princeznu Sofii, podobně je tomu i u ostatních panovnických domů.)[zdroj?].

reagovat