Diskuze a otázky - Moj svet

úvodní strana | aktualizovat | dolů

Alternativny

Alternativny | 3. 02. 2009, 20:57:59 | příspěvky uživatele | napsat uživateli

LEN TAK SOM rozmyslal nad svetom kde by ludia nepili, nefajcili, a neboli barovy, ale bolo by tam vela kaviarniciek, kin, cajovni, rockovych koncertov a vsade plno lasky no ako sa mi zda, toto je dost nenaplnitelne...Moj svet aky krasny vyraz v tomto lahostajnom a nehostinnom svete...

reagovat

V diskuzi je 343 příspěvků a shlédlo ji 9706 uživatelů .

předchozí | 0 | 30 | 60 | 90 | další

Pro přidání komentáře musíš být přihlášen(a).

othon

othon | 11. 06. 2018, 19:08:10 | více příspěvků | napsat uživateli

Změna vesmírného paradigmatu likviduje západní civilizaci!

Není žádná náhoda, že v Čechách i na Slovensku se společnost výrazně polarizuje. Že se vytvářejí dvě skupiny lidí, stojící proti sobě až v nepřátelství. Že jedni jsou za Zemana a druzí proti Zemanovi. Že jedni byli za protesty za slušné Slovensko a druzí zase proti nim. Že jedni jsou za Rusko a Putina, a druzí zase proti Rusku a Putinovi.

Ve všem tomto se skrývá něco zásadnější, než by se mohlo na první pohled zdát. Jde tu totiž o vzájemné pnutí mezi dvěma typy myšlení a cítění, které úzce souvisí se současnou změnou charakteru vesmírného záření.

Toto záření totiž dosud podporovalo individualismus a racionálně analytické myšlení, příznačné pro západní svět. Odteď však začíná být vesmírem podporován východní typ myšlení a vnímání světa, postavený na intuitivnosti, spolupráci a kolektivním úsilí o dobro celku.

Celkem reálně se tyto tendence začínají stále viditelněji projevovat právě vzestupem Ruska a Číny, zatímco naopak na západě začíná celkem viditelně docházet k různým rozkladným, až sebe destruktivním procesům.

Takové je současné dění v hrubých rysech a my se nyní podívejme na celou věc trochu detailněji, protože jeho důsledky se bytostně dotýkají každého z nás.

Vývoj na naší planetě je univerzem řízen zcela konkrétním směrem, a tento směr je určován, nebo jinak vyjádřeno, doslova vynucován celkem konkrétním typem vyzařování vesmíru.

V minulosti žili třeba na naší planetě dinosauři a jiní ještěři. Existenci a rozvoj tohoto typu fauny, ale také flóry podmiňoval konkrétní charakter vyzařování univerza. Po čase se však toto vyzařování změnilo a vzalo vítr z plachet ještěrům, kteří byli do té doby vedoucím živočišným druhem. Jeho změna pro ně znamenala záhubu, avšak otevřela dveře možnosti plného rozvinutí nového vedoucího živočišného druhu, a sice savců. Tím došlo k zahájení dalšího velkého časového cyklu ve vývoji života a vědomí na naší planetě.

No a podobným způsobem to pokračovalo až do novověku, kdy opět nová změna vesmírného cyklu začala podporovat analyticko kritický a racionalisticko individualistický způsob myšlení. Všechny národy, které se dokázaly naladit na tento typ záření, byly s podporou univerza vynesené nahoru a staly se vedoucími. A byly to především národy západní. Jejich postupný, intelektuálně racionální vývoj začal středověkou učeností, prudce expandoval v renesanci, později v osvícenství, pak v technické revoluci, a nakonec vyvrcholil vědecko technickým rozvojem současného typu.

Západní racionalismus dal světu mnohé nové poznatky, objevy a vynálezy. Došlo k obrovskému rozvoji matematiky, fyziky, astronomie, mechaniky, filozofie a mnoha jiných odvětví. Šlo o období ve vývoji lidstva, které mělo svůj obrovský význam a posunulo nás výrazným způsobem dopředu v mnoha oblastech. Lidé se prostřednictvím svého analyticky racionálního myšlení stali doslova pány světa. A nejen doslova, ale zcela konkrétně se na absolutní vrchol vyšvihly právě národy racionalistické a technicky zdatné.

Tyto národy se však žel, na základě své převahy začaly vyvyšovat nad ostatní. Začaly se nad ně nadřazovat, začaly si je podmaňovat a zotročovat, protože zaostalejší obyvatelé jiných zemí jednoduše nedokázali svými luky a šípy čelit dělům a puškám dobyvatelů.

Ještě před nástupem velkého vesmírného cyklu, podporujícího západní racionalismus se dostalo celému světu důrazného upozornění, že vždy a za každé situace je třeba mít na zřeteli nejvyšší princip bytí, spočívající v úctě a lásce k bližnímu, jako k sobě samému. Poznání a uplatňování toho principu se totiž mělo stát jakousi záchrannou brzdou. Ta měla zabránit tomu, aby vedoucí národy světa nezneužívaly všeho toho, čeho mohly dosáhnout za podpory univerza. Aby toho nezneužívaly ve formě jakékoli nadvlády člověka nad člověkem, nebo národa nad národem. Neboť racionalismus, ničím nekorigován, má tendenci zvrhnout se právě k takovémuto zneužívání.

Žel národy, které byly univerzem vyneseny na vrchol nedbaly principu lásky k bližnímu, a proto svou nabytou moc zneužily ve formě kolonialismu, bezcharakterního uctívání peněz a kapitálu, rozpoutáváním válek, ekonomickým zotročováním národů, nebo jejich okrádáním o přírodní zdroje. Vedoucí národy upadly do dychtivosti po moci a vlivu, do bezuzdného užívání, do nemravných zvráceností a do mnoha jiných negativních věcí.

No a v současnosti dosahuje zvrácenost tohoto způsobu myšlení svého vrcholu. Pěkná slova o humanismu, demokracii, lidských právech a jiných ušlechtilých věcech se stala jen zástěrkou bezohlednosti, chamtivosti a geopolitických, nebo čistě ekonomických zájmů. Zástěrkou neovladatelné touhy po absolutní moci nad lidmi a národy, prostřednictvím jejich totálního zotročení, jako konečného cíle.

Avšak na vrcholu bodu již v současnosti absolutně zvráceného principu racionalisticky individualistického myšlení západního typu dochází k pravidelné cyklické změně vesmírného záření, která má posunout naši civilizaci opět o další krok vpřed v jejím vývoji.

Svět začíná být univerzem tlačen do nové kvality! Pokud totiž kdysi mluvil Kristus o lásce k bližnímu jako o možnosti, nový typ vyzařování vesmíru to nyní přináší jako požadavek! Jako nezbytný požadavek uskutečnění nového evolučního kroku ve vývoji lidské civilizace. Kdo tuto změnu charakteru vyzařování vesmíru zachytí a bude s ní kráčet v souladu, toho síly univerza vynesou na vrchol a budou ho podporovat.

Vesmírné záření začíná tedy podporovat snahu o kolektivní dobro a snahu o dobro celku, namísto předchozí individualizace. Začíná podporovat intuici a lidskost, namísto dosavadní racionality. Začíná podporovat spolupráci a rovnost, namísto dosavadního hierarchického nadřazování bohatých a mocných nad chudších a slabších.

Reálnou ukázkou těch dvou pólů, to jest starého a již zdegenerovaného způsobu myšlení západního typu a nového, konstruktivního, a na spolupráci založeného myšlení východního typu získáme porovnáním zahraniční politiky západu a Ruska. Ze strany západu jde stále jen o zastrašování, výhrůžky, agresivitu a neustále vyvolávání konfliktů, s křečovitou snahou za každou cenu udržet svou převahu a profitovat z ní. Na rozdíl od toho ministr zahraničí Ruska Sergej Lavrov mluví všude, kde jen přijde o spolupráci. Je přímo do očí bijící a jasně viditelné, jak západ sází pouze na provokaci a konfrontaci, zatímco východ usiluje o spolupráci.

Abychom ale dobře rozuměli, také princip rozvoje rozumové racionality byl ve vývoji lidstva potřebný a přinesl mu nesmírně mnoho užitku. Byl to nezbytný krok, ale protože žel nebyl předními národy světa, které zachytily toto vesmírné záření a dlouho kráčely v jeho podpoře, dostatečně razantně korigován principem lásky k bližnímu, dospěl nevyhnutelně až do zdegenerované podoby, v jaké ho známe dnes, třeba s jeho prosazováním gender ideologie, která kromě rodu mužského a ženského zná ještě dalších padesát rodů.

A podobných, vysloveně zvrácených prvků je v současnosti na západě velmi mnoho. Je očividný doslova až kolaps logického myšlení, když například příslušníci komunity LGBTI vítají imigranty, přičemž v zemi, odkud migranti přicházejí hrozí za homosexualitu trest smrti. A pokud by imigranti zavedli právo šaríja na území Evropy, hrozil by trest smrti homosexuálům také zde.

Nebo třeba skutečnosti, jdoucí přímo proti základnímu pudu sebezáchovy a sebeúcty, kdy se ozbrojení němečtí policisté dají zmlátit migranty jen proto, aby v případě adekvátní odpovědi na jejich násilnosti nebyli označení za politicky nekorektní, nebo za islamofoby.

Pokud jsme tedy na začátku mluvili o polarizovaní naší společnosti, velmi úzce to souvisí se všemi, výše uvedenými skutečnostmi. Jde totiž o střet mezi lidmi, ještě západního typu racionalistického myšlení, který má stále reálnou moc a opodstatnění svého dalšího trvání vyvozuje z toho, co dosud vytvořil, i když už v podstatě ztrácí vítr z plachet.

Na druhé straně barikády stojí lidé nového, intuitivního, na spolupráci a rovnosti založeného, východního typu myšlení, cítění a vnímání světa, jejichž začínají protlačovat do popředí síly vesmíru. A tyto síly budou tlačit do popředí každého jednotlivce, každého člověka, ale také každý národ, který se na ně naladí a začne jednat v jejich duchu. Je tedy jen čistě na nás, zda zachytíme tyto nové impulzy univerza a přizpůsobíme se jim, nebo se budeme stále křečovitě orientovat na to staré, které má zatím ještě velkou sílu a moc. A proto také mnoho přívrženců.

Ale tato moc se už hroutí! Už kolísá, protože ztrácí dosavadní podporu univerza, ačkoli se ještě z posledních sil snaží udržet dosavadní status quo. Rozpadající se moc západu se dostává do agónie, čímž se ale stává mimořádně nebezpečnou, protože nejvíce kope kůň, který se právě ve smrtelní agonii nachází.

Je to tedy celé jako z pohádky o dvanácti měsíčkách, kdy žezlo vlády drží v rukách určitou dobu vždy jeden z nich, a pak předá svou vládu druhému. A tak nyní také my žijeme v době, kdy musí racionalistický způsob západního typu myšlení, který přinesl světu mnoho dobrého, chtě nechtě nezbytně předat žezlo vlády do rukou intuitivního, o dobro celku a o spolupráci usilujícího způsobu myšlení východního typu.

Neboť to, co vytvořil západ dosud, představovalo určitý nezbytný stupeň vývoje lidské civilizace. Představovalo to určitý schod, na kterém naše civilizace stála dlouhá období oběma svýma nohama. Avšak nastává čas vyložit v přirozeném vývoji nohy na další schod, přičemž to staré a předešlé se nikde neztrácí. Odnášíme si to totiž sebou, jako nezbytnou a potřebnou součást našeho předchozího vývoje.

PS. Ono je v podstatě bezpředmětné rozlišovat mezi způsobem myšlení západního a východního typu. Ve skutečnosti totiž existuje jen myšlení konstruktivní, nebo nekonstruktivní. Jen myšlení, z hlediska dalšího evolučního vývoje naší civilizace perspektivní, nebo neperspektivní. Nerozhodují tedy žádné hranice, ani žádná národní omezení, protože představitele obou těchto typů myšlení můžeme najít v každém národě.

Zároveň však ale platí, že toho perspektivního a konstruktivního typu myšlení a vnímání světa se, vyjádřeno v procentech, nachází mnohem více na takzvaném východě a naopak, toho nekonstruktivního a neperspektivního mnohem více na západě.

No a zcela na závěr se ještě podívejte na tento krátký, desetiminutový dokument o vzhledu současné moderní Moskvy, který pravděpodobně nikdy neodvysílá žádná z našich nenávistně a protirusky zaměřených televizí.

https://www.youtube.com/embed/hZaN4jaQT_4

othon

othon | 4. 06. 2018, 16:28:06 | více příspěvků | napsat uživateli

O dosažení nepochopitelného ideálu radostného přijímání utrpení

Znáte ten vtip, jak sedí chlapík v obývacím pokoji, dívá se na televizi, a najednou mu někdo tichounce zaklepe na dveře? Chlapík vstane a otevře. Před dveřmi stojí malá kostřička a říká: "Svíce života vašeho křečka dohořela. Přišla jsem si po jeho duši".

Chlapík se nevěřícně dívá a pak s hněvem kopne do kostřičky, která se skutálí dolů schodištěm. Vrátí se do obýváku, sedne si a znovu se dívá na televizi. O chvíli se ale ozvou strašné rány na dveře. Chlapík vstane, otevře, a před dveřmi stojí obrovská smrtka s kosou. A vedle ní ta malá kostřička, která říká: "Mámo, tento to byl".

Někdy je možné nalézt skutečně hluboké poselství také ve vtipech. A poselství tohoto je jednoznačně: Člověče, pokud nebudeš schopen přijmout s pokorou a odevzdaností utrpení malé, dříve nebo později tě postihne utrpení velké!

Náš hmotný svět je místem mnohého utrpení. Místem únavy, chladu, bolesti, křivd, nepochopení, nepohody, zoufalství, sporů, disharmonie a tragédií. Každý z lidí byl, je, nebo zcela určitě bude něčemu z toho vystaven. Zásadní otázkou ale zůstává, jakým způsobem se k tomu postaví. Zda zrale, nebo nezrale.

Nezralý způsob je nadávání, lamentování a stěžování si, které z každodenního života tak dobře známe. Je to v podstatě nepřijímání utrpení a stavění se mu na odpor jako něčemu, co si nezasloužíme. Jako něčemu, s čím nechceme nic mít a co nám nepatří.

Takový postoj však není ničím jiným, než oním pomyslným odkopnutím kostřičky před našima dveřmi, což bude mít nevyhnutelně za následek, že naše utrpení se v blízké, nebo vzdálenější budoucnosti stane ještě mnohem větším. Je to přístup, kterým se bude naše utrpení postupně nabalovat, jako nový sníh při řítící se lavině, aby nás tato lavina nakonec rozdrtila a navěky pohřbila pod sebou.

Zralý přístup k vlastnímu utrpení má být úplně jiný. Má být spojen s respektováním duchovního rozměru univerza a jeho zákonů, v nichž účincích k nám utrpení přichází. A přichází k nám, protože je s naší osobou nějakým způsobem nevyhnutelně spojeno.

S devadesáti procent je to proto, že jde o nevyhnutelný důsledek našeho vlastního, minulého jednání. Našeho nesprávného dávného, nebo nedávného jednání, které si pamatujeme, nebo nepamatujeme. A tato naše vlastní minulá špatná setba k nám pak nevyhnutelně přichází ve špatné sklizni našeho současného utrpení.

Navzdory všemu nepříjemnému, co se sebou přináší je to ale přece jen dar, protože jeho prožitím a přijetím v pochopení, že jsme si to v podstatě sami způsobili a že si to proto zasloužíme, dostáváme příležitost vymazat svou minulou vinu. Dostáváme příležitost očistit se od zla, které jsme kdysi způsobili.

Tím vyrovnáme svůj účet a stáváme se čistými. Vlastním utrpením jsme totiž zaplatili za zlo a utrpení, které jsme v minulosti my sami způsobili jiným. Zaplatili jsme tak, jak to vyžaduje vyšší Spravedlnost Boží a ve svém dalším bytí už pak můžeme kráčet bez utrpení, pokud si dáme pozor, abychom ho sami nezpůsobovali jiným ani slovy, ani myšlenkami, ani skutky.

Slova, s nimiž si lidé dosud nevěděli dát rady, hovořící o tom, že "pokud nás někdo udeří po pravé tváři, máme mu nastavit i levou", neznamenají ve skutečnosti nic jiného, než doporučení pokorně přijímat příchozí utrpení, vida v něm možnost očistit se od svých provinění a vyrovnat všechny své nevyrovnané účty.

Právě tímto způsobem máme tedy vnímat devadesát procent strastí, které k nám přicházejí, abychom je správně zvládli a stali se nám cestou ke svobodě.

Abychom naopak svým nadáváním, stěžováním, nepřijímáním, odmítáním a nepochopením utrpení nepřišli o příležitost zbavit se svých vín. A abychom pak, na základě takového nezralého přístupu nebyli v budoucnu nevyhnutelně vystaveni utrpení ještě mnohem většímu.

Zbývajících pět procent bolesti a strastí, které k lidem přicházejí, k nim přicházejí proto, aby tím osobnostně rostli a zráli. Aby se jejich překonáváním stávali stále zralejšími a silnějšími. Aby se jednou, jako plně zralé, silné a ode všech vín očištěné duchovní osobnosti mohli povznést do nádhery věčného života království nebeského, kam má ve skutečnosti směřovat pouť každého z lidí na naší zemi.

Proto radostně vpřed vstříc všemu, co nám život přináší! Ať je to dobré, nebo špatné! Za to dobré buďme vděční Pánu, protože právě On nám daroval naše bytí a spolu s ním všechny radosti a všechno štěstí, které nám to přináší.

Ale buďme vděční také za strasti, bolesti a problémy, které k nám přicházejí! Neboť k nám přicházejí proto, že je to spravedlivá odezva našich vlastních, minulých nesprávných činů. Platíme za ně svým utrpením, čímž se však osvobozujeme od svých vín, protože za všechny své viny musí každý z nás zaplatit! A to až do posledního haléře, jak to požaduje nekompromisní spravedlnost Nejvyššího.

Nebo potom k nám přicházejí strasti, bolesti a problémy proto, abychom se právě jejich prostřednictvím, prostřednictvím jejich zdolávání a překonávání stávali stále zralejšími a silnějšími osobnostmi.

I v jednom i ve druhém případě je nám to tedy k užitku. V obou případech, jestliže k ním zaujmeme správný postoj, nás to totiž posouvá stále blíže k jedinému a skutečnému cíli naší cesty, kterým je království nebeské. Kterým je říše Světla a v ní život v blízkosti Páně. Věčný život, plný štěstí, radosti a nadšených, tvůrčích činů, představujících to jediné, pravé a skutečné uctívání Stvořitele.

Člověče, zaujmi proto konečně správný postoj k vlastnímu utrpení, protože pak tě každé takové tvé prožití může posunout směrem dopředu a směrem nahoru. Neboť všechno utrpení, které tě potkává, je s tebou samotným nějakým způsobem spojeno. Je něčím, co se ve všemoudrosti Nejvyššího ocitlo na tvé životní cestě, aby si to ty zrale a správně překonal, a tímto způsobem se duchovně posunul o další krok vpřed na cestě do velikého cíle tvého bytí.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

othon

othon | 28. 05. 2018, 18:16:09 | více příspěvků | napsat uživateli

Supermarkety a konzum mění venkov k horšímu. Hlubší pohled na venkovskou realitu

Charakter našich obcí se očividně mění. Nejsou to už totiž obce jako v minulosti, jejichž obyvatelé využívali své pozemky především na pěstování různých produktů pro vlastní spotřebu. To znamená, že většinu celkové rozlohy pozemku tvořila zahrada užitková a pouze nepatrná část byla vyhrazena zahradě okrasné.

V současnosti, i z důvodu příchodu mnoha lidí z měst na venkov, se však tento poměr obrátil. Dnes tvoří většinu pozemku zahrada okrasná, s velkými zatravněnými plochami. Jen menší, zanedbatelnou část tvoří zahrada užitná, která někdy často zcela chybí.

Co je však na tomto trendu tak negativní? Vždyť přece na svém vlastním pozemku si může dělat každý co chce.

Negativem je to, že lidé žijící na venkově se tímto stylem života začínají vzdalovat typickému a pro venkov po staletí příznačným, důvěrnému spojení s půdou. A tím pádem také s přírodou jako takovou. Stávají se jen jakýmisi městskými lidmi, žijícími na venkově, kteří však už postrádají opravdový vztah a hlavně úctu k půdě, na níž by si mohli sami pro sebe vypěstovat vlastní, zdravé ovoce a zeleninu.

Samozřejmě jsou tací, co na to vedle svých pracovních povinností čas nemají. Ale je třeba zdůraznit, že i v takovém případě existují mnohé rostliny, nebo ovocné stromy, které potřebují pouze minimální, nebo vůbec žádnou péči. Například rybíz, angrešt, třešně, višně, hrušky, meruňky, maliny, nebo ořechy. Stačí je jen zasadit a o nic víc se už prakticky netřeba starat. Třeba pouze posbírat úrodu a možná na podzim shrabat listy. Ale ani to není nutné.

Je ale přímo nepochopitelné, proč mnozí majitelé pozemků na nich pěstují jenom trávu a nevyužívají ji k tomu, aby jim prakticky bez práce přinášela vlastní a zdravé ovoce.

Lidé z měst zpravidla nemají vlastní půdu a proto si musí všechno kupovat. No a z výše uvedených důvodů začíná i na venkově přibývat stále více takových, kteří jsou na to odkázáni. Kteří se stávají dobrovolně ve všem závislými, ačkoli by naopak mohli být do značné míry soběstačnými.

Ve všem, o čem jsme mluvili se však ve skutečnosti skrývá mnohem více, než by se mohlo na první pohled zdát. V tomto trendu je totiž evidentně patrná zhoubná filozofie konzumní pohodlnosti, přicházející k nám ze západu. Na co se má člověk namáhat, vždyť přece v obchodech dostane všechno? A častokrát tak levně, že by se mu to samému ani pěstovat nevyplatilo.

Co na tom, že potraviny v obchodních řetězcích jsou plné chemie! Co na tom, že u nás, v střední Evropě jde z hlediska potravinové politiky západu o produkty druhořadého charakteru, ačkoli jsou ve stejném obalu, jako na západě!

Odevzdaně a bez špetky hrdosti jsme se smířili s pozicí lidí druhé kategorie a svou mládež posíláme na západ za druhořadou prací, o kterou už domácí nemají zájem. A právě pro tuto ztrátu naší vlastní, nejelementárnější sebe úcty si pravděpodobně ani nic jiného nezasloužíme.

Ano, už jen tím, že se člověk snaží, má-li tu možnost, být alespoň částečně soběstačným, už jen tím se staví na odpor bezohledné taktice bohatých západních zemí, které z nás chtějí mít jenom své odbytiště. Které chtějí, abychom na nich byli absolutně ve všem závislí a oni si pak budou moci s námi dělat cokoliv. A k dosažení toho využívají naši lenost, pohodlnost a sklon ke konzumu.

Kdo se však podvolí tomuto trendu, kdo se stane prázdnou konzumní loutkou, ve všem se spoléhající pouze na obchody, ten možná po celý svůj život ani nepozná, jak chutná skutečné jablko, jahoda, paprika, nebo rajče, protože ty ze západních obchodních řetězců jsou více chemickými, než zemědělskými produkty. Hold, za všechno se platí! A toto je daň za naši lenost, pohodlnost a konzum.

A je tu ještě druhá, důležitá věc, o kterou přichází každý, kdo nechává svou půdu ladem a pravidelně na ní seče pouze trávník. Jde o vztah k půdě, vztah k zemi, vztah k přírodě a k jejím přírodním cyklem. Jde o úctu k tomu, co přichází na náš stůl jako dar země, dar nebe a dar práce lidských rukou.

Jsou to ty nejzákladnější věci, se kterými bylo lidstvo důvěrně spojeno po celá staletí. Je to cosi nesmírně důležité a cenné. Cosi skutečné, pravé a ryzí, co nelze nikdy získat tím, že jdeme do obchodního řetězce a koupíme si, co potřebujeme.

V obchodních řetězcích je totiž všechno zredukováno pouze na zboží. Zboží, jako kterýkoliv jiné. A proto stáli návštěvníci těchto řetězců nikdy nepochopí, že to, co každý den jíme a z čeho jsme živí je přece jen něco víc! Že je to Boží dar! Že je to dar naší matky přírody svým dětem.

Vztah lidí k přírodě je tedy žel už jen oddechový, rekreační a komerční. Už to není vztah hluboký, autentický a osobně zainteresován prostřednictvím práce vlastních rukou, které jsou zamazané od země, za co člověk, jako za odměnu dostává zdravé dary přírody pro svou vlastní spotřebu.

Našim postupným a stále větším vzdalováním se od chápání těchto skutečností však ztrácíme spojení s naší vlastní prapodstatou, od které se tak bláznivě oddělujeme a odtrháváme. Mechanismus současného konzumního systému totiž vytváří z lidí jedince bez úcty k čemukoliv hodnotnému. Jedince, kteří si váží pouze peníze, zisk a to, co se vyplatí a co je výhodné. Formuje z nich pohodlné, konzumní živočichy, kteří ztratili své elementární vazby k zemi a k přírodě. Kteří k nim ztratili základní úctu a základní vztah.

Toto takzvané vyspělé lidstvo, rezignující na svůj nejpřirozenější, bytostný a úcty plný vztah k přírodě si totiž jako určitou náhradu vytvořilo svou vlastní realitu. Realitu peněz, zisku a konzumu! Realitu extenzivního, průmyslového obhospodařování půdy, jehož výsledkem jsou potraviny, plné chemických jedů a podzemní zdroje vody plné pesticidů! Vytvořilo si virtuální elektronickou realitu, v níž prostředí, odtrženém od skutečné reality zůstává natrvalo uvězněno vědomí naší mládeže, ale také dospělých.

Oproti tomuto lidskému bláznovství, projevujícímu se uctíváním pseudohodnot a opovržením skutečnými hodnotami však stojí jednoduchost, pokora, ryzost, prostota a klidná, míruplná nezlomnost matky Země a matky přírody. A nakonec tato tichá nezlomnost zlomí všechno lidské bláznovství přesně tak, jak tomu bylo vždy dosud v historii, když si už lidé mysleli, že jsou na vrcholu civilizace a nevěděli proto vejít do kůže.

A pokud mluvíme o venkově a o jeho nové, změněné tváři, nelze se nezmínit ještě o dalším zvráceném moderním trendu. Přinášejí ho hlavně přistěhovalci z měst a přizpůsobují se mu také mnohé mladé rodiny. Jde o ohrazení svého pozemku vysokými betonovými zdmi. Tam, kde tedy dosud vždy stačilo pletivo, umožňující volný pohled do širokého okolí, tam se v současnosti všude objevují betonové zdi.

Betonové zdi, jako vnější projev egoisticky vlastnické filozofie, kterými jejich majitelé demonstrují své vnitřní zaměření na pojmy "já", "mně" a "moje", čímž se venkov pomalu mění na betonové vězení, ve kterém si každý žije svůj vlastní život, nedobytně oddělen od ostatních.

Všichni tito lidé si však jaksi neuvědomují, že nakonec oni sami budou muset strávit celý svůj život mezi zdmi dvoumetrové betonové ohrady, kde budou mít výhled podobný výhledu vězňů na jejich každodenní procházce po vězeňském dvoře.

Jde tu doslova o dokonalou ukázku toho, jak člověk vnitřně, duševně omezen filozofií moderního egoismu, projevující se křečovitým důrazem na pojmy "já", "mně" a "moje" nakonec tento svůj vnitřní postoj zhmotňuje i do vnější podoby betonové zdi, kterou to "své", jakož i sebe sama odděluje od ostatních i od celého světa.

No a žel, tato filozofie se neprojevuje pouze tímto jediným způsobem, ale projevuje se celkovým přístupem k životu. A proto je v současnosti svět plný sobectví, chamtivosti a bezohlednosti v honbě za hromaděním majetků a peněz. Proto jsou lidé ve svém způsobu myšlení materiálně omezenými a křečovitě upřeni pouze na to své.

Proto jim chybí svoboda, volnost a rozlet lidského ducha, který, žijíc v hmotném světě sice využívá věci hmotné, ale nenechává se jimi svázat, spoutat, zotročit a uvěznit v domnění, že už nic jiného neexistuje. Že vším je jen hmotné dobro, kterého se co nejvíce snaží urvat pro sebe.

Jen lidé vnitřně, duchovně svobodní a nezotročení hmotou nemají potřebu zotročovat krajinu a dělat z ní vězení. Avšak otroci hmoty a vlastního "já" se potřebují viditelně vymezovat a oddělovat přesně tak, jak to můžeme pozorovat na současných, smutných proměnách venkova.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

othon

othon | 21. 05. 2018, 17:33:57 | více příspěvků | napsat uživateli

O tajemství podstaty člověka, ale také podstaty Stvořitele

Člověk musí mít jasno v těchto dvou zásadních věcech proto, aby mohl správně kráčet životem. Jejich neznalost a nejasnost má totiž nutně za následek nesprávné nasměrování celého našeho bytí. Má za následek jeho nenaplnění a nakonec také jeho celkovou ztrátu. Abychom tedy jednou své bytí úplně neztratili, poznávejme kým ve skutečnosti jsme, jaká je naše pravá podstata a jakou má souvislost s podstatou samotného Stvořitele?

Kdo je Bůh? Lidé se domnívají, že je to Duch. Duch neviditelný, nepostřehnutelný a neuchopitelný. Duch, který se nachází ve všem stávajícím kolem nás. Ve vodě, v kameni, v padajícím listu ze stromu, v člověku, prostě absolutně všude.

Ale to je omyl! Bůh není vůbec Duch! Bůh není totiž duchovní, ale božský!

Ale kdo, nebo co je potom Duch?

Od počátku věků existoval jedině Stvořitel samojediný. Neexistovalo vůbec nic jiného, jen On a jeho božská říše. A kolem pouze chladná nicota. Stvořitel se však rozhodl oplodnit tuto nicotu životem. Rozhodl se ji učinit životním prostorem bilionů vědomých bytostí. A tento čin vykonal aktem své Vůle. Oním pověstným: Buď Světlo!

Tak vytrysklo jeho Světlo do vnější tmy. A právě Vůle Nejvyššího, která zformovala celé nekonečné světy je Duch. Tvůrčí Duch Boží, o kterém se v Bibli píše, že se při stvoření světa vznášel nad vodami. Stvoření, které z něj vzniklo je proto duchovní. Není tedy božské. Je duchovní, protože povstalo z Ducha. A z tohoto důvodu je také člověk, jako tvor žijící ve stvoření duchovní. Ne božský!

Existuje tedy Stvořitel, stojící sám o sobě vysoko nade vším. Jeho akt Vůle se záměrem stvořit světy se však okamžitě zformoval do samostatné osobnosti. Do tvůrčího Svatého Ducha Božího, který v souladu s Vůlí Nejvyššího zformoval duchovní stvoření.

Také my lidé, jako nakonec všechno ve stvoření, jsme vznikli z tohoto tvůrčího Ducha. A proto nejvnitřnější jádro každého z nás tvoří maličká jiskřička ducha. Maličká jiskřička Pánovy Vůle. Tuto Vůli máme v sobě pevně vtlačenou. Tvoří naši nejvnitřnější podstatu. A tato naše nejvnitřnější podstata nás jednoznačně předurčuje k životu v souladu s Vůlí Páně.

Toto tajemství nejhlubší vnitřní podstaty člověka reálně znamená, že cesta k harmonii, štěstí a plnosti bytí se pro každého z lidí skrývá jedině v respektování Vůle Nejvyššího. Čili v respektování původního předurčení naší vlastní, nejvnitřnější duchovní podstaty.

Každý člověk by měl proto poznávat Vůli Nejvyššího a učit se žít s ní v souladu, neboť jedině tímto způsobem může naplnit své předurčení. Proto by se pro nás právě Vůle Pána měla stát tím nejdůležitějším, co bychom měli ve svém životě respektovat. Takovýmto respektováním se totiž osobnost každého člověka stává stále zralejší, a nakonec se stává schopnou žít navěky v království nebeském, v blízkosti svého Páně.

Smyslem bytí každého z lidí v tomto stvoření je tedy duchovní procitnutí a sjednocení se se svou nejvnitřnější podstatou. Se svým duchem, který je drobnou součástí Vůle Nejvyššího. Tím dosáhneme harmonie, štěstí, míru, vnitřního naplnění a po své fyzické smrti života v království nebeském.

Žel, pozemští lidé se zpronevěřují svému předurčení. Žijíc v hmotné části stvoření se totiž mylně identifikovali se svým fyzickým tělem a jeho korunou - rozumem. Tak zapomněli, že nejsou ani tělo, ani rozum, ale drobné jiskřičky Vůle Pána. Drobné jiskřičky ducha, pocházející z jeho Ducha.

Mylné ztotožnění se lidí s vlastním tělem, s vlastním rozumem a z toho vyplývající vlastní vůlí, samozřejmě vzdálenou a odtrženou od Vůle Nejvyššího, pro ně znamená cestu bolesti, strastí, utrpení, disharmonie a nenaplnění, protože se zpronevěřují sobě samým. Jejich bytí ztrácí smysl a míjí se svému účelu. Stává se pouze čistě živočišně materialistickou existencí, naplněnou honbou za materialistickými hodnotami a požitky. V jejich dosahování vidí všechno své štěstí. Nicméně to, čeho se lidem takto dostává je jenom nasycení těla a rozkoší požitků, bez skutečného, pravého vnitřního míru, naplnění a štěstí.

Ve svém materialistickém omylu a nepochopení vlastní podstaty, a z této podstaty vyplývajícího životního předurčení, se lidé v zoufalé snaze dosáhnout pravého štěstí dostávají do bludného kolotoče honby za penězi, majetky, mocí, slávou a užíváním si doufajíc, že čím více v tomto směru získají, tím větší je pravděpodobnost dosažení skutečné plnosti bytí.

Falešnými cestami se však nikdy není možné dostat k pravým cílům! K pravým cílům, čili k pravému štěstí, harmonii a naplnění lze dojít jedině cestou respektování svého vlastního předurčení. A Vůle Nejvyššího, z níž jsme kdysi vznikli, nás jednoznačně předurčuje k poznávání a naplňování této Vůle. Předurčuje nás k životu podle Vůle Páně, a tím k plnému sjednocení se svou nejvnitřnější duchovní podstatou. Toto je jediná cesta ke štěstí, radosti a míru.

Máme tedy dvě možnosti. Buď se budeme prostřednictvím poznávání a naplňování Vůle Nejvyššího k Pánu přibližovat, a tím spět ke štěstí a naplnění smyslu našeho bytí, nebo budeme jakékoliv poznávání a naplňování Vůle Nejvyššího ignorovat. Tím se však budeme od Pána vzdalovat a spět k neštěstí. Tím se budeme zpronevěřovat sami sobě, tím budeme promrhávat vlastní bytí, abychom ho nakonec úplně ztratili, dobrovolně vzdáleni od Pána a ponoření do bezvýchodné temnoty pekla vlastní vůle.

Podstatou svého myšlení, jednání, snažení, hodnot a celkové životně orientace se tedy každý z nás, ať už vědomě nebo nevědomě, zařazuje do jednoho z těchto dvou směrů. Tím sám pro sebe volí cestu štěstí, nebo neštěstí. Cestu radosti života na zemi a věčného bytí v blízkostí Páně v království nebeském, nebo cestu utrpení a konečného zániku všeho, co uvízlo ve hmotě a její požitcích, a je proto od Pána vzdáleno. Co se tedy není schopno osvobodit od hmotných a materialistických vazeb, musí proto nakonec zaniknout spolu se zánikem celého hmotného světa.

Na každém z nás záleží, jakou s těchto dvou cest půjdeme a jak se tedy ve své svobodné vůli rozhodneme naložit s vlastním bytím.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

othon

othon | 14. 05. 2018, 16:26:00 | více příspěvků | napsat uživateli

Velké světové dění končí posledním soudem!

Každému, kdo jen trochu uvažuje musí být jasné, že vše, co je hmotné jednou vzniklo a jednou musí zaniknout. Jinými slovy řečeno, že všechno hmotné podléhá nevyhnutelnému koloběhu vzniku a zániku. Týká se to každé rostliny, každého zvířete, každého člověka, ale v širším měřítku také naší planety, naší sluneční soustavy i celého našeho okolního hmotného vesmíru.

Ale týká se to dokonce také jeho jemnohmotné části, kam odcházíme jako duše po naší fyzické smrti. I tato úroveň je totiž hmotná a proto také ona podléhá koloběhu vzniku a zániku. Toto je realita, které musíme čelit jako lidské bytosti, nacházející se ve hmotné úrovni univerza.

Vzhledem k dané situaci má každý z nás dvě možnosti. První je, že zůstane svázán s hmotností prostřednictvím svých chyb, nedostatků, nectností, vášní a žádostí. Prostřednictvím své honby za penězi, majetky, slávou, mocí a užíváním. A když nadejde čas rozkladu hmoty, bude muset v důsledku všech těchto svých vazeb směřovat spolu s ní do rozkladu. Do věčného zatracení, kterým bude vymazání jeho dosud nabyté, vědomé osobnosti a jeho jména se zlaté knihy života.

Máme ale také druhou možnost, a sice plné rozvinutí všeho nejlepšího a nejušlechtilejšího, co se v nás skrývá. Svým maximálním rozvinutím dobra a pozitivních vlastností se totiž můžeme potom povznést z hmoty, jako bájný fénix, do říše Světla království nebeského. Do království Ducha, nacházejícího se nad hmotnou částí stvoření. Do království věčného, nepodléhajícího žádnému koloběhu vzniku a zániku tak, jak hmotné světy.

Zkusme si nyní trošku podrobněji zobrazit celkové dění slovy z evangelií, přizpůsobenými našemu tématu o posledním soudu.

Mnohým je jistě známo podobenství o rozsévači, který vyšel na pole, aby rozséval zrno. A jak ho tak rozséval po poli, některá zrnka padla mezi kameny a vůbec nevzešla. Jiná padla do trní, kde sice vzešla, ale trní je udusilo. Další padla do mělké země, rychle vzešla, ale na slunci vyschla. No a další padla do úrodné země a přinesla úrodu třicet, šedesát a sto násobnou.

Všichni ale víme, že když obilí na poli dozraje, nastává čas sklizně. Tehdy přicházejí ženci se železnými srpy, aby ho sklidili. Aby zrno ze zralých a plných klasů shromáždili v sýpkách, zatímco nezralé a prázdné klasy, plevel a plevy spálili v ohni.

Kdo je oním rozsévačem, vzhledem k našemu tématu o posledním soudu?

Tím rozsévačem je velký Duch, který svou pomyslnou rukou rozsévá drobné zrnka ducha do hmotné části stvoření. Těmi drobnými zrnky ducha, drobnými zrnky vědomí jsme my lidé. Podobní zrnkům obilí padáme z rukou rozsévače do pole hmotnosti, abychom tam zakořenili, vyrostli a nakonec přinesli bohatou úrodu.

Ale tou úrodou nejsou naše tučná konta v bankách. Nejsou jí ani naše nejvýkonnější a nejmodernější auta. Ani hromadění majetků a peněz, ani různé formy užívání si.

Tou úrodou je rozvinutí toho lidsky nejlepšího a nejušlechtilejšího, co v sobě máme. Plné rozvinutí dobra, cti, spravedlnosti a všech ostatních ctností. Jedině tímto způsobem se stáváme zralými a plnými klasy, jejichž zrno může být po sklizni shromážděno v Pánových sýpkách království nebeského.

Pokud jsme ale ignorovali vlastní duchovní vzestup, pokud byly materiální věci, hodnoty a požitky pro nás vším, pokud jsme na maximum nerozvinuli své ctnosti a pozitivní vlastnosti, jsme jen klasy hluchými a nezralými! Jsme jen plevelem, který bude muset po sklizni shořet v ohni rozkladu všeho hmotného.

Toto je velmi jednoduchý a výstižný obraz celkového dění ve stvoření, kterému zůstává každý z nás bezpodmínečně podroben. Ať již o tom vědět chce, nebo nechce. Ať již si to připouští, nebo nepřipouští.

Kdo tedy dokáže z drobného zrnka ducha, které nese ukryté ve svém srdci, kdo dokáže z této malé původní jiskřičky světla rozdmýchat hořící pochodeň ducha prostřednictvím maximálního rozvinutí dobra a ušlechtilých ctností, ten, a jedině ten dokáže včas uniknout z hrůz rozkladu všeho, co je hmotné a bezpečně zakotvit loď svého bytí v království nebeském.

Kdo ale zapomněl na své vlastní zrnko světla, kdo nerozvíjel svou jiskřičku ducha a proto v něm nehoří jasným plamenem, kdo podlehl iluzi hmoty a její požitkům a toto se stalo pro něj vším, ten se nebude schopen vymanit z hmoty včas. A proto jeho duchovně nezralá osobnost bude muset být stržena do rozkladu všeho hmotného.

A až bude tato osobnost ve velkých mukách rozkladu totálně vymazána, až osobní sebeuvědomění člověka přestane existovat, vznese se drobné zrnko ducha zpět do říše Světla, protože ono nemůže zahynout. Ono je věčné.

Až se hmota načisto rozloží a v novém cyklu znovu obnoví, může být potom opět z rukou rozsévače, z rukou velkého Ducha zaseto do pole hmotnosti, aby rostlo a bylo snad tentokrát úspěšnější. Aby konečně přineslo bohatou úrodu dobra a ctností.

Zpět do říše Ducha, odkud jsme kdysi byli rukou rozsévače zasazení do pole hmotnosti se tedy můžeme vrátit zpět dvojím způsobem. Jako vítězové, nebo jako poražení.

Jako vítězové v případě, že jsme prostřednictvím dobra a ctností dokázali rozvinout svou malou, původní jiskřičku ducha v zralou osobnost, oplývající vznešenými a vysokými hodnotami, která se proto stala schopnou žít v říši Světla, v říši Ducha jako plně sebe duchovně vědoma osobnost.

Jako poražení se však musíme navrátit nutně tehdy, pokud jsme nedbali na naši malou jiskřičku ducha a svou snahou o duchovní hodnoty jsme ji nerozvíjeli. Pokud jsme věřili pouze materiálním hodnotám a jedině oni se stali pro nás vším. Naše duchovně nezralá osobnost, beznadějně navázaná na hmotu bude proto muset být rozložená spolu s nezbytným rozkladem všeho hmotného.

Ale její jádro, věčná a nezničitelná jiskřička ducha se pak vznese zpět do říše Ducha, protože je věčná. Ale to už nebudeme my osobně, protože naše osobnost, která nedokázala tuto jiskřičku plně duchovně rozvinout, bude definitivně vymazána a zničena.

Lidé, je snad toto opravdu tím, po čem toužíte? Pokud ne, začněte urychleně se svým duchovním vzestupem. Neboť nikdo z nás nemůže vědět, zda již zítra nebude pozdě.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

othon

othon | 7. 05. 2018, 18:29:47 | více příspěvků | napsat uživateli

Slušní lidé nepotřebují dělat žádné revoluce! Vyjádření k situaci na Slovensku

Tento článek je hloubkovou analýzou toho, proč jsou také z duchovního hlediska všechny pouliční protesty kontraproduktivní a nikdy nemohou přinést žádné zlepšení situace. Je už totiž nejvyšší čas, aby konečně padl mýtus o tom, že hlavní odpovědnost za všechno zlé, co prožíváme u nás doma, nebo i ve světě mohou politici, pak velké nadnárodní korporace a nakonec světová elita nejmocnějších a nejbohatších.

Vše je však úplně jinak a my si ukažme, jak ve skutečnosti vzniká výše zmiňovaná, mocenská hierarchie bezohlednosti, která opravdu utlačuje obyčejné lidi a oni mají dojem, že jsou pouze bezbrannými oběťmi. Oběťmi bezcharakterních politiků, oběťmi dravého nadnárodního kapitálu, nebo oběťmi úzké světové elity, která má s lidstvem své vlastní temné plány.

Otevřeně a bez obalu je třeba zdůraznit, že obyčejní lidé nejsou žádnými nevinnými oběťmi systému a poměrů, které musí snášet. Obyčejní lidé totiž zplodili tento systém, podporují ho a stále ho udržují při životě!

Jak to celé funguje?

Představte si spoře a provokativně oděnou ženu, kráčející po ulici, která na sebe doslova přitahuje chlípné pohledy mužů. Ba nejednou provokuje i vulgární poznámky. Jde samozřejmě o opravdu nízké mužské jednání, které nelze ospravedlnit, ale třeba si uvědomit, že největší podíl na tom nese především ten, kdo tomu dává prvotní podnět. Ten, z koho pohoršení pochází!

Proč o tom mluvíme? Protože na základě zcela stejného mechanismu vznikají i vnější poměry, ve kterých musí lidé žít!

Lidé jsou totiž žel obecně většinou povrchní, mělcí a materialističtí. Upoutali se pouze na sebe a svůj vlastní prospěch, za kterým jdou slepě, jako jakési obrovské stádo ovcí. A tyto ovce, tato masa ve své povrchnosti a plytkosti života, zaměřeného úzkoprse jenom na sebe doslova provokuje jinou kategorii lidí, takzvaných "chytrých" k tomu, aby těžili z jejich obecné plytkosti a malosti. Aby tuto negativní povahu mas obratně vyžili na jejich ovládání a zotročení, prostřednictvím jejich vlastních chyb a nedostatků.

Protože masy přitahuje živočišná tělesnost, dopřejme jim ji štědře ve filmech, v knihách, v časopisech, nebo na internetu, ať se do ní ponoří tak intenzivně, že už nebudou mít zájem o nic jiného.

Protože masy přitahuje mělká, až primitivní zábava nejrůznějšího druhu, dopřejme jim ji. Ať už v televizi, v rozhlase, nebo v bulvárním tisku. Ať jim vyplňuje celý jejich volný čas a celý jejich duševní obzor, abychom my, ti šikovnější, mohli potom poza jejich záda dělat, co se nám jen zlíbí.

Masy chtějí žít v iluzi, že se někdo snaží o jejich dobro a proto jim bohatě, ale pouze slovně dopřejme tuto iluzi a neustále je bombardujme pojmy jako lidská práva, demokracie, mír, multikulturalismus, boj proti terorismu, nebo jiným světovým hrozbám a nepřítelům. Živme v nich takovou iluzi dobra, přičemž pod její pláštíkem si dělejme, co jen chceme. Vždyť oni jsou tak naivní a nemyslící, že nikdy nepoznají naše skutečné úmysly. A pokud se někdo myslící mezi nimi najde, většina i tak neuvěří jeho takzvaným konspiračním bludům

Současný systém se podobá stupňovité pyramidě. Její základ, její první stupeň tvoří obyčejní lidé se všemi, výše zmíněnýma chybami a nectnostmi. No a každý další stupeň pyramidy představuje o trochu vyšší, hierarchický stupeň moci, profitující z negativních vlastností mas.

A tak to jde od jednoho stupně pyramidy k druhému, stále výš a výš. Až se nakonec v tomto stupňování moci dostaneme k našim domácím politickým špičkám a pak k politickým lídrům světového formátu, stojícím nad nimi. Ti jsou zase ovládání mocnými nadnárodními korporacemi, a tyto jsou ovládány takzvanou elitou, čili nejbohatšími lidmi světa, stojícími na samém vrcholu pyramidy a soustřeďujícími ve svých rukou obrovskou moc.

Avšak stabilita každé pyramidy, ba každé stavby je možná jedině tehdy, pokud stojí na pevném základě. No a tím pevným základem, na kterém stojí současný pyramidální systém moci je plytkost, povrchnost, konzum, materialismus, nízké vášně a ubohý duševní a duchovní obzor obyčejných lidí, kteří jdou jako slepé stádo jedině za svým vlastním prospěchem.

Toto je základ, na němž celá stavba vznikla a který celou stavbu drží. A pokud se i střídají různí vládci, různé společenské systémy, nebo různá politická garnitura, charakter ovládání mas zůstává stále stejný. Stále stejný, protože to nejpodstatnější, to nejzákladnější, čili lidé ze svýma chybami, nedostatky a nízkostmi zůstávají stále stejní.

Je to tedy celé tak, že ti nahoře se všemi jejich negativními vlastnostmi ve skutečnosti lidem nevládnou, ale obyčejní lidé samotní svýma chybami a nízkostí své duše umožňují, aby jim vládli právě lidé takovéhoto druhu. Lidé plní bezohlednosti, chamtivosti, egoismu, pokrytectví, kariérismu a touhy po neomezené moci.

Z poznání všech těchto zásadních skutečností ale zároveň vyplývá, že k obratu k lepšímu může dojít pouze zdola. Pokud se totiž hodnotově změní základ, neboli obyčejní lidé, změní se tím absolutně všechno. Pokud se tedy změní směrem k vyšším a ušlechtilejším hodnotám první stupeň pyramidy, musí být také nezbytně nahrazena celá stará hierarchie moci lidmi nové hodnotové linie.

Netřeba proto vůbec žádných revolucí v dosavadním slova smyslu! To, co je třeba, aby se celkový život lidí změnil k lepšímu je jedině velká, revoluční změna hodnot! Revoluční změna hodnotového zaměření mas, která je schopna změnit tvář celého nynějšího světa, protože pokud se změní základ, musí se nutně změnit také všechno to, co bude stát na tomto základě. A to od základu až po samotný vrchol pyramidy.

Pochopme už přece konečně jednoduchou pravdu a dětsky jednoduchou zákonitost, že spravedlnosti se může přece dostat jedině tomu, kdo je sám spravedlivý! Že dobra se může dostat jedině tomu, kdo je sám dobrý! Že lidskosti a ohleduplnosti se může dostat pouze tomu, kdo je sám lidský a ohleduplný! Že čestně může být přistupováno pouze k tomu, kdo je sám čestný! A tak dále, a tak dále.

Avšak všeobecný sklon lidí k nečestnosti, zlu, nespravedlnosti, bezohlednosti a jiným nízkým negativním vlastnostem musel nutně zplodit právě takovýto negativní a zvrácený systém moci, jaký nám vládne v současnosti.

Lidé! Obyčejní, prostí lidé změňte se! Změňte se k lepšímu a tím změníte všechno! Tím přivodíte tu nejzásadnější změnu v dějinách, protože pohnete základem, na kterém všechno stojí! Neboť jedině ve změně jednotlivců, těch nejobyčejnějších lidí, v jejich hodnotovému obratu k vyššímu, lepšímu a ušlechtilejšímu se skrývá klíč k zásadní změně charakteru lidské civilizace na planetě Zemi.

O tom, v koho rukách se skrývá skutečná moc se však zarytě mlčí! Je naopak intenzivně živeno přesvědčení, že jednotlivec a takzvaný obyčejný člověk nic nezmůže. A dělá se ještě mnoho jiných věcí proto, aby lidé nikdy neprocitli a zůstali žít navždy v bludu, že jim skutečně vládnou ti, kteří stojí na nejvyšších příčkách pyramidy moci.

Mocní našeho světa srážejí nejrůznějšími způsoby obyčejné lidi dolů a všemožně jich duševně a osobnostně devalvují, jen aby neprocitli k poznání moci, která se skrývá v jejich rukou. V neuvěřitelné moci změnit svět prostřednictvím změny sebe samých!

Ano, skutečná moc nespočívá v rukou těch, kteří nám vládnou, ale v rukou těch, kteří je nechávají vládnout! A proto budou takzvaní mocní tohoto světa donekonečna, ať už mediálně, nebo mnoha jinými způsoby podvádět masy a duševně je degradovat, jen aby to nepochopili. Aby nikdy nepochopili, že jedině oni sami mají v rukou skutečnou moc! Moc měnit a změnit věci kolem sebe! Moc změnit celou společnost i celý svět!

Takovéhoto procitnutí jednotlivců se doslova hrozí současná hierarchie moci, profitující z toho nejnižšího, co v lidech existuje a všemožně to podporující, protože příklonem obyčejných lidí k lepšímu, morálnějšímu, vyššímu, spravedlivějšímu, čestnějšímu a ušlechtilejšímu by nevyhnutelně povážlivě zakolísala pyramida současného systému moci, aby se následně zcela zhroutila a navždy pohřbila celý tento zvrácený systém pod sebou.

Aby konečně na nových, obrozených základech dobra, spravedlnosti, ušlechtilosti a podobných vysokých lidských a duchovních hodnot mohla vyrůst nová pyramida úplně jiného druhu. Pyramida, která vynese na vrchol mistrů všech těchto ctností, zatímco žel dnes stojí na jejím vrcholu pouze mistři všech našich vlastních chyb, nízkosti a nectností. Neboť v konečném důsledku má a bude mít naše civilizace i každý národ na svém vrcholu vždy jenom takové lidi, takové vlády a takové společenské elity, jaké si zaslouží a jaké dokonale odrážejí základní hodnotovou orientaci nejširších mas obyvatelstva.

PS. Takzvaní slušní lidé a další, s nimi spřízněné iniciativy bojují v současnosti na Slovensku za výměnu morálně nevyhovujících politiků za morálně více vyhovujících. Neuvědomují si však zákonitost, že tito politici jsou pouze dokonalým odrazem celkového morálního a hodnotového klimatu ve společnosti. A pokud se v tomto směru nic nezemní a vše zůstane při starém, noví politici, kteří nahradí staré budou stejní.

Pokud by ale opravdu všem těmto iniciativám takzvaných slušných lidí šlo o dobro společnosti, nesoustředily by se s takovou vehemencí pouze na výměnu jednotlivých osob ve vládě, která prakticky nic nezmění, i kdyby se tam dostala opozice, ale bojovaly by za systémovou změnu celkové hodnotového a morálního klimatu ve společnosti, zakotveného jednak do podoby konkrétních zákonů a jednak do změny hodnotových společenských priorit. Jedině takovéto pozitivní změny by pak postupně samy o sobě začaly generovat mnohem slušnější politickou garnituru.

Z hlediska všech těchto zákonitostí se revoluční dění slušných lidí, bojujících za slušné Slovensko jeví jako pokrytectví, které sice požaduje změnu nevyhovujících lidí, ale ne změnu morálně a hodnotově nevyhovujícího systému, který musí vždy nutně produkovat pouze tomu odpovídající, morální a hodnotovou lidskou nekvalitu.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

othon

othon | 30. 04. 2018, 18:26:49 | více příspěvků | napsat uživateli

Paradoxy bytí! Co je dobré materiálně, může duchovně neuvěřitelně škodit!

Ne vše, co se nám z našeho subjektivního hlediska jeví jako dobré, je pro nás dobré také z hlediska duchovního. Z hlediska zájmů naší duše. Měli bychom proto už konečně pochopit, že univerzum podléhá duchovním zákonitostem a že pro lidi, jejichž podstata je duchovní, mají být právě tyto zákonitosti rozhodující.

Znamená to tedy, že jedině na jejich respektování má být postaveno naše jednání v hmotném světě, čímž by se reálně to duchovní dostalo do souladu s hmotným, a bylo by s ním v jednotě.

Žel, my lidé jsme většinou materialisté a nebereme něco takového na zřetel. Tvrdošíjně odmítáme zohlednit celistvost bytí, která v sobě zahrnuje jak materiální, tak také duchovní rozměr. Naučili jsme se proto zohledňovat pouze naše hmotné zájmy a ignorovat vše ostatní. Avšak z takovéhoto omezeného a okleštěného pohledu na realitu nemůže povstat nic jiného, než naivní omezenost, jejímž prostřednictvím můžeme sice na jedné straně hmotně prospívat, ale na druhé straně si neuvěřitelně duchovně škodíme.

Abychom pochopili, jak velké je odtržení lidstva od duchovních zákonitostí, uveďme si jeden, možná trochu extrémní příklad. Vezměme si člověka dnešní moderní doby, který ve svém nitru, ve svém vnitřním životě pěstuje různé negativní pocity a myšlenky.

Místo toho, aby se tedy v souladu s duchovními zákonitostmi našeho univerza, které ale žel nezná, snažil udržet svůj vnitřní život čistým, se naopak klidně vnitřně zabývá věcmi negativními. A pokud to trvá delší časové období, negativita, kterou člověk pěstuje ve svém nitru se nakonec zmaterializuje a zhmotní do fyzické podoby, což se projeví nemocí nějakého tělesného orgánu. Člověk onemocní, protože z hlediska požadavku a nezbytnosti udržovat vlastní vnitřní život čistým byl v podstatě, svým dlouhodobým pěstováním vnitřní nečistoty, vnitřně nemocným už dávno před tím. A tato jeho vnitřní nemoc, nemoc jeho duše, se pak nakonec po nějakém čase, projevila nevyhnutelně také navenek. No a často se pak stává, že člověk onemocní až tak moc, že kdyby nežil v naší době se všemi vymoženostmi moderní medicíny, musel by nevyhnutelně zemřít.

Současná medicína mu však dokáže život zachránit a prodloužit, co se v našem materialistickém světě považuje za velký úspěch.

Vždyť přece člověk, který by jinak musel nutně zemřít, žije o pět, deset, nebo dokonce i patnáct let déle. Z hlediska lidského pohledu jde tedy o úspěch a obrovský pokrok.

Ale je věc opravdu takovou pozitivní také z hlediska vyšších duchovních zákonitostí, o kterých člověk netuší a které vůbec neuznává?

Zkusme se nyní podívat na celou věc úplně jinak, a sice právě z hlediska duchovních zákonitostí. Čili z hlediska prospěchu naší duše.

Pokud by tedy výše zmíněný člověk žil teoreticky v jiné době, jako je ta naše s rozvinutým zdravotnictvím, musel by nevyhnutelně zemřít. No a po jeho smrti by jeho duše klesla na takzvaném druhém světě do určité úrovně, svou stejnorodostí přesně odpovídající negativnímu vnitřnímu stavu dotyčného. Do úrovně, kterou si vzhledem k negativitě svého skrytého, vnitřního života spravedlivě zaslouží.

Ale my dnes žijeme v době, kdy lidé i přes svou vnitřně dlouhodobě pěstovanou negativitu nemusí zemřít, protože moderní lékařská věda jim dokáže život zachránit.

Co se však děje v těch pěti, deseti, nebo patnácti letech nastaveného života, které moderní doba dotyčnému darovala? Neděje se nic jiného, jako to, že nevědomému člověku, který absolutně nic netuší o duchovních zákonitostech bylo umožněno pěstovat negativitu ve svém nitru o pět, deset, nebo patnáct let déle.

Jinými slovy řečeno, dotyčný člověk se prodloužením vlastního života duševně zatěžuje mnohem více, než by se byl zatížil tehdy, kdyby zemřel dříve. A to bude pro něj znamenat, že po smrti klesne jeho duše mnohem hlouběji, než by klesla tehdy, kdyby zemřel dříve a nebyl by tak zatížen pěstováním vnitřní negativity. Jeho mnohem hlubší pád na takzvaném druhém světě bude mít pro něj za následek mnohem horší výchozí pozici, ze které bude muset znovu začít se svým duchovním vzestupem. Bude tedy vystaven mnohem těžším životním podmínkám nejen na druhém světě, ale i poté, při jeho dalším případném fyzickém zrození na zemi. Kdyby se ale jeho duše dřívější smrtí zlem méně zatížila, neklesl by na druhém světě tak hluboko a také jeho další zrození na zemi by bylo mnohem příznivější.

Duchovně neznalý člověk tedy prodloužením vlastního života získává pouze prodloužený čas na hromadění vín, čím ve skutečnosti více ztrácí, než získává, protože tuto zvýšenou hromadu vín a negativity bude muset na druhém světě mnohem bolestněji odpykávat.

Jak tedy vidět, ne vše, co se zdá být dobré z hlediska fyzického je dobré i z hlediska duchovního. Tyto dvě stanoviska se totiž mohou někdy až diametrálně vzájemně odlišovat.

Materialista, ateista, nebo člověk zaujatý však pravděpodobně ze všeho, co bylo dosud řečeno mylně vyvodí, že pokud chceme být duchovní, nemáme chodit k lékaři, máme odmítnout jeho pomoc a raději zemřít, protože tak to bude pro nás z duchovního hlediska lepší.

Ne! Je to úplně jinak! Od duchovního člověka se nežádá, aby se vyhýbal lékařské péči. Poznání duchovních souvislostí, o kterých jsme mluvili nám však dává možnost a příležitost využít moderní medicínou nastavený čas k pochopení vnitřní příčiny naší nemoci, k jejímu odstranění, nebo jednoduše řečeno, k vlastnímu polepšení se.

Znamená to tedy, že duchovně znalý člověk využije svůj nastavený čas k duchovnímu pozvednutí své osobnosti, zatímco člověk neznalý naopak zpravidla zneužívá nastavený čas pouze k dalšímu hromadění chyb a vín, které zatěžují jeho duši.

O všech těchto věcech by lidé rozhodně měli vědět, protože popsaný rozpor mezi tím, co je pro nás dobré z fyzického hlediska a tím, co je pro nás dobré z duchovního hlediska se promítá do nejrůznějších oblastí našeho každodenního života. No a právě v našem každodenním životě bychom se měli dokázat naučit zohledňovat nejenom to, co se nám osobně jeví z materiálního hlediska jako dobré, ale především to, co je pro nás skutečně dobré. Čili dobré z duchovního hlediska!

Ale protože žel lidé o tom nic nevědí, ve své jednostranné materialistické orientaci a v zohledňování jedině vlastních hmotných zájmů enormním způsobem škodí své duši a zatěžují ji. A tato zátěž strhne potom, po fyzické smrti jejich duši nevyhnutelně do nízkých a temných oblastí druhého světa, v nichž bude nesmírně trpět a které budou pro ni představovat velmi nevýhodnou výchozí pozici z hlediska její další existence. Ať již na druhém světě, nebo z hlediska jejího případného opětovného zrození na zemi.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

othon

othon | 23. 04. 2018, 16:05:45 | více příspěvků | napsat uživateli

Odhalení činnosti nevládních organizací, jako profesionálních provokatérů protestů


Ten, kdo nepřipouští manipulaci ve světě manipulací je sebevražedně naivní, a proto se stává snadnou a vyhledávanou obětí manipulací. Poučme se proto a poznávejme onen zákeřný mechanismus manipulace, protože pokud to nedokážeme, budeme i nadále manipulováni podle potřeb mocných. Budeme jim sloužit svou naivitou a prvoplánovým bojem za ušlechtilé ideály. Budeme bojovat na náměstích, ale ne za naše, ale za jejich cíle.

Ukažme si tedy, jak to celé funguje a přenesme se do USA, nebo v širším kontextu na západ, usilující o světovou hegemonii. Za účelem dosažení tohoto cíle bylo vytvořeno několik mechanismů, přičemž jeden z mimořádně efektivních je celosvětový systém nevládních organizací. Jde o organizace, nacházející se téměř ve všech státech demokracie současného typu, které jsou z převážné části financovány právě ze západu, především z USA.

Nevládní organizace mají dva účely. První je vnější a viditelný, zatímco ten druhý, skutečný, je utajován a skrýván.

Vnější činností nevládních organizací je nejrůznější pomoc tomu kterému státu. Jejich pomoc se týká různých oblastí života a zcela objektivně přináší společnosti mnoho dobrého. To je jeden z hlavních důvodů, proč jednotlivé země otevírají své brány nevládním organizacím. Jelikož jsou totiž z větší části financovány ze zahraničí a dělají mnoho pozitivních věcí, není důvod je společensky neakceptovat a jejich aktivity nepřijímat. Vždyť přece pokud někdo prakticky zdarma pomáhá společnosti, mladým lidem a mnoha jiným skupinám obyvatelstva, je to jen dobré a vítané.

Takto lákavě a lidumilně to vypadá na první pohled. Podívejme se však na celou věc z jiného úhlu pohledu. A sice ne očima obdarovaného, ale očima dárce. Čili z hlediska západu, který nevládní organizace financuje a cíleně je využívá na dosahování svých vlastních, nekalých záměrů. Pro západ totiž jde vždy jenom o dobrou investici, při níž se zcela samozřejmě počítá s vysokou návratností. Západ totiž není a nikdy nebyl nezištný, ale vždy chtěl ze svého jednoho investovaného dolaru dostat sto, nebo tisíc. A přesně tak je to také v tomto případě.

Zkuste si tedy představit, že máte peníze. Množství peněz, které je třeba výhodně investovat a dále násobit. Nejste totiž žádný lidumil, ale tvrdý obchodník. Obchodník, který se však rozhodl při svém obchodování kalkulovat právě s lidumilností.

Vymyslíte proto systém nevládních organizací a ty se, kvůli své pozitivní činnosti v různých oblastech života, stanou velkým přínosem pro každou společnost.

Pozitivní činností nevládních organizací se cíleně buduje pozitivní kredit. Dosažením takovéhoto společenského renomé však dostáváte do rukou možnost ovlivňování povědomí společnosti a manipulování s ním. To představuje první váš trumf.

Druhým vašim trumfem jsou mainstreamová média, o které jste se již také postarali tím, že jste je získali do svého vlastnictví. Znamená to, že můžete mediálně působit na společnost přesně takovým způsobem, který vyhovuje vašim záměrům. Čili vaší touze po penězích, moci, geopolitické nadvládě a úplném zotročení a podmanění daného národa.

No a s těmito dvěma trumfy v rukávu, čili společností přijímanými nevládními organizacemi a médii ve vašich rukou můžete začít rozehrávat svou velkou šachovou partii. Šachovou partii za účelem bohaté návratnosti vámi takto investovaných peněz.

Vláda daného státu může být totiž dvojí. Vám a vašim, čili západním zájmům nakloněná, nebo naopak, západu a západním zájmům nepřátelská, nebo jim alespoň nedostatečným způsobem vycházející vstříc.

Pokud je vám vláda nakloněná znamená to, že jde proti zájmům vlastního národa, protože vychází vstříc především západním zájmům po hospodářském ovládnutí, podmanění, okradení a zotročení daného národa. A přestože vláda takto zrazuje a ožebračuje vlastní národ, všechna média v rukou západu, jakož také všechny nevládní organizace, které mezi tím získali mimořádně pozitivní společenský kredit, budou společně vládu chválit a vytvářet jí pozitivní image. "Vždyť přece pokud nevládní organizace konají tolik dobra, musí vždy podporovat jenom to, co je dobré a správné", přibližně takto uvažuje většina lidí.

Avšak západ právě tímto způsobem, prostřednictvím zkoordinované činnosti nevládních organizací a médií dokáže dosáhnout toho, že zrada národa a zrada na národě je samotným národem vnímána pozitivně a progresivně. Je fascinující, že vhodným a cíleným ovlivňováním veřejného mínění je opravdu možné dosáhnout, aby lidé vnímali černé jako bílé.

Vše se ale radikálně mění, pokud se po volbách náhodou dostane k moci vláda západním zájmům nepřátelská, nebo jim alespoň nedostatečně jdoucí po vůli. To znamená, že jde o vládu, která nechce ožebračit vlastní národ a proto začne klást překážky tomu, aby západní mocnosti mohly dělat v rámci teritoria dané země co jen chtějí. Takové něco je pro západ, který se naučil žít z práce a přírodních zdrojů jiných nepřijatelné! A proto všechny předem připravené mechanismy, které má v rámci daného státu k dispozici, okamžitě využije k tomu, aby se situace změnila. Aby prostě byla západu nepohodlná vláda odstraněna.

Každá vláda, a to jakákoliv, má své chyby a nedostatky. A tyto chyby jsou médii neustále vyzdvihovány. Neustále se cíleně pracuje na budování nespokojenosti obyvatelstva, ustavičně se mluví pouze o negativech, zatímco o pozitivech se samozřejmě mlčí. Médii, hlasem nevládních organizací a opozičními politickými zrádci vlastního národa je tedy obyvatelstvo dlouhodobě masírováno k nespokojenosti s vládou, až tomuto navršenému množství zloby stačí nějaká vhodná jiskra, jakou byla třeba nedávno na Slovensku vražda novináře. A důsledně připravovaná výbušná směs exploduje do nenávistných protestů proti vládě, která musí být pro dobro národa sesazena. Takto se obrazně z bílého, protože nikdo není bez chyb, stává černé a masy, davy lidí jsou v celém tomto dění jenom naivními, nevědomými, směšnými statisty, bojujícími za cizí zájmy v předem připraveném, velkém divadelním představení na náměstích. Tito oklamáni, obyčejní slušní lidé totiž naivně věří, že opravdu bojují za dobro a lepší společnost.

Avšak to, co tímto způsobem vybojují, pokud se jim to podaří, je pak vždy ve skutečnosti namířeno proti ním samotným, prostřednictvím dalšího okrádání, zotročování a ožebračování jejich vlastního národa. Tak si masy ve své naivní představě, že se svržením staré vlády a nastolením nové budou mít lépe, vybojovaly majdanem na Ukrajině rozvrat vlastního státu a katastrofální propad životní úrovně. Neboť západním silám, stojícím za organizováním majdanu nešlo nikdy o dobro ukrajinského národa, ale pouze o jejich vlastní prospěch.

Tak si také agresivní masy v Libyi, v boji proti takzvanému diktátorovi Kaddáfímu vybojovaly pouze rozvrat vlastního státu, anarchii a katastrofální propad životní úrovně. Neboť silám, stojícím za snahami o odstranění Kaddáfího nikdy nešlo o dobro libyjského lidu, ale pouze o své vlastní zištné a geopolitické zájmy. A naivní lidičky, masy, se staly užitečným nástrojem v rukou západních sil.

Vždyť si nakonec stačí položit jedinou prostou otázku: Kdo měl prospěch z majdanu na Ukrajině? Ukrajinský lid určitě ne! Kdo měl prospěch ze svržení Kaddáfího? Libyjský lid určitě ne!

A přesně k takovémuto jistému pokusu došlo v současnosti i na Slovensku, prostřednictvím protestů za slušné Slovensko. Tyto protesty ukázaly efektivní funkčnost vzájemného spojení médií, nevládních organizací a zrádcovské opozice, jehož prostřednictvím je možné podle potřeby kdykoliv svrhnout jakoukoliv nepohodlnou vládu. Tyto protesty také ukázaly obrovskou naivitu zejména mladých lidí, kteří jsou právě pro svou nezralost zneužívání na podobné revoluční aktivity na celém světě.

Závěrečné poučení je proto následující: Nic na tomto světě není zadarmo! A už vůbec ne to, co k nám přichází ze západu a tváří se nezištně. Ani nevládní organizace nejsou žádným nezištným nástrojem na konání dobra v jiných zemích. Naopak, jsou čistě obchodnickou investicí, která počítá s výraznou návratností.

Pomáhají sice a konají dobro, avšak v rozhodujících momentech nejednou uměle, a také za jejich vlastního přispění vyvolaného společenského pnutí, využívají veškerý svůj potenciál a společenský kredit k tomu, aby v daném národě napomáhaly prosazovat zištné zájmy svých štědrých západních donorů. Dárců a "lidumilů", pro které jsou i pojmy jako lidskost a pomoc pouze obchodem.

Nevládní organizace jsou tedy západním hadem na prsou každé společnosti, který se hřeje, koná dobro a ustavičně číhá. A v rozhodující chvíli uštkne! Uštkne toho, komu se hřál na prsou a dělal mu dobro! Uštkne ho a svým jedem otráví společenské povědomí tak, aby bylo to černé a špatné, co se svýma chamtivýma rukama chce zmocnit daného národa, vnímáno jako bílé a dobré. Aby tak bylo pod pláštíkem dobra, demokracie a humanismu dosaženo vítězství temných sil, stojících za financováním nevládních organizací. Aby se tyto temné západní síly a jejich opoziční přisluhovači mohly dostat k moci, a aby prostřednictvím jejich poslušného vazalství dosáhl západ bohaté návratnosti všech svých filantropických investic.

A také není nevinné ani sledování různých televizí, čtení novin a poslech rozhlasu. Tyto západem vlastněná média se totiž takto stávají lidem dobrým společníkem při relaxaci a trávení volného času, ovšem vše, co je jen možné, je v nich nastaveno tak, aby ovlivňovalo veřejné mínění a světonázor obyvatelstva způsobem, jaký vyhovuje vlastníkům těchto médií. To jest jejich touze po moci, vlivu a absolutním hospodářském ovládnutí.

V rozhodující chvíli je tedy také tento mediální potenciál vždy využit tak, aby nasměroval veřejnost ke svržení vlády, která chce národu dobře, i když má samozřejmě množství chyb, a k nastolení nové vlády, která bude poslušně plnit příkazy západu, a tím zajišťovat návratnost všech jeho humanistických investic.

A je smutné, že tisíce Slováků, protestujících za slušné Slovensko podlehlo této manipulaci a stali se užitečnými nástroji v cizích, zlovolných rukou.

Je smutné, že tisíce Slováků se všem těmto věcem vysmívá jako nerealistickým konspiracím, což je však žel opět pouze důsledkem jejich dlouhodobé, jednostranné mediální manipulace.

Je smutné, že mnozí obyvatelé různých krajin světa nejsou ještě vnitřně plně vyvinuty k tomu, aby prohlédli tenhle efektivní princip manipulace, co žel reálně znamená, že kdykoliv bude západ chtít, zneužije jejich lidské naivity k odstranění jakékoliv nepohodlné vlády, která jim nepůjde ve všem po ruce. A tisíce zmanipulovaných, především mladých lidí jim v tom bude pomáhat na náměstích s velkým revolučním nadšením.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

othon

othon | 16. 04. 2018, 19:17:20 | více příspěvků | napsat uživateli

Poznávejme nebezpečí druhého světa 3

Dávné civilizace si uvědomovaly velké nebezpečí nekonečného bloudění lidských duší v záhrobí. Z tohoto důvodu vznikaly knihy mrtvých, jejichž účelem měla být jakási základní orientace na druhém světě.

V přecházejícím článku jsme hovořili o tom, že světlem majáku, ukazujícím vždy správný směr, ať bychom se v jemnohmotném světě nacházeli kdekoliv je Stvořitel. Jeho Světlo však můžeme jasně vnímat jedině tehdy, když máme v sobě silnou lásku k Němu. Jedině tehdy, když jsme takovou lásku vědomě pěstovali a budovali už během svého pozemského života. Jedině tehdy, pokud jsme v souladu s prvním přikázáním, nestavěli nad Nejvyššího nic jiného. Žádné jiné hodnoty, kterým jsme se klaněli a které nám proto budou nevyhnutelně na druhém světě zastírat Světlo Páně. Tím se pak nutně snižuje naše schopnost správného směrování ke království nebeskému, jako konečnému cíli našeho putování stvořením.

Na druhém světě však číhá jedno velké nebezpečí také na ty, kteří v sobě mají lásku ke Stvořiteli. V čem spočívá?

Stvořitel je původem a východiskem všech nejvznešenějších a nejušlechtilejších ctností. Ctností jako spravedlnost, čestnost, ušlechtilost, a tak dále, a tak dále. Kdo tedy chce kráčet vzhůru k Hospodinu, do jeho říše, ten musí jít nutně cestou nabývání a rozvíjení ctností.

Ale pozor! Stvořitel je zároveň také věčnou, jedinou a živou Pravdou! A tato věčná Pravda, přebývající vysoko nad stvořením, byla do podstaty stvoření transformována ve formě zákonů. Zákonů, odrážejících dokonalost jediné Pravdy Boží.

Ke Stvořiteli, který je Pravdou se tedy lze přibližovat pouze tak, že se člověk usiluje o Pravdu. Že se prostě snaží poznávat věci takové, jaké jsou, protože právě jejich jsoucnost je odrazem jediné, velké a živé Pravdy Boží.

Tragédie mnohých věřících však spočívá v tom, že prostřednictvím věrouky vlastních náboženství přijali nejednou různé omyly, nekorespondující s Pravdou. Omyly, které jsou zkreslením Pravdy.

A tyto omyly si žel mnozí, upřímně věřící v Páně, odnášejí po své fyzické smrti na druhý svět pevně zakořeněné ve své duši. I když tedy jde o lidi dobré, kteří by mohli v jemnohmotné úrovni rychle postupovat ke království nebeskému, bude to mít pro ně nutně za následek, že v určitém bodě svého vzestupu musí zastat, protože narazí na nepřekonatelnou zeď. Na železnou mříž, a ta je nepustí dál! Budou sice jasně vnímat Světlo Lásky Nejvyššího, ale oni nebudou moci na cestě k němu učinit ani krok.

Tito lidé musí totiž pochopit, že onou mříží, onou nepřekonatelnou zdí je jejich vlastní, v duši pevně zakořeněn, nesprávný názor, nekorespondující s Pravdou. Nesprávný názor, hluboko vrytý do jejich duše, protože tak je to přece učili jejich duchovní učitelé, kazatelé, kněží a mistři.

Pokud však tento nesprávný názor, nekorespondující s Pravdou v sobě nepřekonají, pokud nenajdou odvahu zásadním způsobem přehodnotit to, čemu je na zemi učili různé duchovní autority, do té doby budou muset zůstat stát před vysokou zdí a železnou mříží vlastních nesprávných názorů, i kdyby to mělo trvat celá tisíciletí. I kdyby jich měl na tomto místě zastihnout rozklad hmotného světa, zahrnující hrubohmotnost, ale také jemnohmotnost.

Ale abychom stále nemluvili jen v obecné rovině, uveďme si konkrétní příklad. Vezměme si třeba taková opětovná vtělení lidské duše do pozemského, fyzického těla.

Tato skutečnost je obrovskou milostí, spočívající v tom, že lidské duši je dáno, aby se ze striktně stejnorodého prostředí jemnohmotnosti, kde tráví převážný čas svého bytí, mohla z času na čas zrodit do různorodého prostředí na zemi. Na druhém světě, čili v jemnohmotnosti, se totiž každá duše nachází v sobě a svým chybám přesně stejnorodé úrovni, kde neexistují žádné vzory, hodné následování. Kde existují jenom duše se stejnými chybami, jaké má ona sama. Jde tedy o úrovně, kde se sobě stejnorodí lidé zraňují navzájem prostřednictvím vlastních chyb tak dlouho, až jsou z toho zoufalí a nezatouží se vymanit z tohoto prostředí tím, že začnou intenzivně pracovat na vlastním polepšení. K takovému pochopení však může člověk v jemnohmotnosti, mezi stejnorodými, dospět až po staletích, nebo tisíciletích.

Je proto opravdu obrovskou milostí, jestliže se duše z jemnohmotného světa občas zrodí na zemi, kde naopak vládne různorodost, a kde proto nachází mnohé lidi od sebe lepší. Kde tedy tímto způsobem nachází vzory hodné následování, co pro člověka, pokud tuto příležitost využije, může znamenat obrovský duchovní posun, který by jinak, v přísně stejnorodém prostředí jemnohmotného světa musel trvat celá tisíciletí.

Lidské bytí totiž probíhá v převážné míře právě v jemnohmotnosti. Jemnohmotnost můžeme připodobnit k moři a lidskou duši k rybě, která v něm plave. Ryba občas vyskočí nad hladinu a pak opět spadne zpět do moře.

No a právě ono krátké objevení se ryby nad hladinou je občasným zrozením lidské duše z jemnohmotnosti do fyzického světa, aby zde, v inspirativně různorodém prostředí, následováním dobrých příkladů, pozitivních vzorů a podnětných duchovních nauk mohla učinit zásadní posun ve svém duchovním vývoji. Opětovná zrození na zem jsou tedy pro každou lidskou duši obrovskou milostí.

Křesťané však považují tyto skutečnosti za blud a své přesvědčení si po smrti odnášejí ve své duši do jemnohmotného světa.

Tento jejich omyl, nekorespondující s Pravdou našeho univerza jich však musí v jemnohmotném světě nevyhnutelně zadržet. V určitém bodě jejich duchovního vzestupu zůstanou proto stát na jednom místě, dokud ho vnitřně nepřekonají.

Zkusme se však zamyslet nad tím, že pokud bychom nyní šli do prostředí různých křesťanských církví a řekli jim o zákonitosti opětovného vtělení lidské duše do fyzického těla, z největší pravděpodobností by nás ani neposlouchali, protože jejich názor je jiný. A tohoto svého nesprávného názoru se budou pevně držet i přesto, že na zemi mají možnost jeho konfrontace s názorem správnějším.

Zvažme ale, co tito lidé udělají potom, v jemnohmotnosti, když se ocitnou před železnou mříží a nepřekonatelnou zdí mezi stejnorodými, kde budou všichni věřit přesně témuž a kde nebude ničeho, jako na zemi, co by jim dalo podnět ke změně jejich nesprávného názoru.

Kdy pak, a hlavně za jak dlouho poznají svůj omyl? Kolik jim asi bude trvat, dokud ho sami v sobě překonají bez vnějších podnětů?

Bude to trvat možná staletí a možná tisíciletí! A je možné, že tento omyl, v duši hluboce zakořeněn, nebudou schopni překonat vůbec, čímž však žel přicházejí o možnost povznést se včas z jemnohmotnosti do království nebeského. A proto budou muset být strhnutí do rozkladu hmotného světa, protože v něm natrvalo uvízli prostřednictvím svých nesprávných názorů.

Pro každého, kdo věří v Boha je proto životně důležité s největší vážností zkoumat všechny zásadní pravdy vlastního náboženství, které jsou mu předkládány. Nesmí tedy vše pouze slepě přijímat jen proto, že to tak říkají a učí různé duchovní autority. Musí být kritický a musí zvažovat. A to především svým citem! Právě ve svém citu má totiž pevnou oporu, která mu dá vytušit, co koresponduje a co nekoresponduje s Pravdou.

Za každé lehkomyslné, nebo slepě důvěřivé zkreslení zásadních duchovních tezí, které si odneseme vryté ve své duši na druhý svět totiž poneseme důsledky jenom my samotní. Neboť pokud je to vzdálené od Pravdy, bude to jenom nás samotných zadržovat v jemnohmotnosti, dokud to nepřekonáme a k Pravdě nedospějeme. Ale v jemnohmotnosti, bez jiných impulsů to může trvat i celá staletí.

Proto využijme drahocenný čas na zemi a staňme se lidmi hledajícími Pravdu. Neboť jedině v Pravdě spočívá svoboda duchovního vzestupu! Jedině poznání Pravdy nás vysvobodí! Jedině ono nás může osvobodit od všech hmotných vazeb nesprávných a falešných názorů, a umožní nám nakonec povznést se do říše Světla skutečné, věčné, jediné a pravé Pravdy Boží.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

othon

othon | 9. 04. 2018, 19:18:50 | více příspěvků | napsat uživateli

Poznávejme nebezpečí druhého světa 2

V předchozím článku z tohoto cyklu jsme hovořili o nástrahách, které na nás číhají po smrti na takzvaném druhém světě. Ale protože těch nástrah je více, než obsáhne jediný text, budeme pokračovat a ukážeme si další nebezpečí, abychom je znali už teď, abychom je mohli na druhém světě šťastně překonat a aby pro nás nemusela znamenat naše tragické zdržení na celá tisíciletí.

Zdržení, které nás připraví o drahocenný čas, určený k dosažení takové úrovně duchovní zralosti, abychom byli schopni včas opustit hmotu, ať již její hrubohmotnou část, nebo její jemnohomotnou část, a povznést se do věčné říše Ducha. Celá hmotnost totiž podléhá nevyhnutelnému koloběhu vzniku, zániku a rozkladu. A právě čas trvání hmotnosti je časem, ve kterém musíme dosáhnout potřebné zralosti pro vstup do království nebeského, abychom nemuseli být strhnutí spolu s hmotu do rozkladu, jako ještě duchovně dostatečně nezralí, a proto neschopní povznést se včas do věčné říše Ducha.

Pojďme tedy k dalším konkrétním nástrahám, čekajícím na nás na druhém světě. Pokud jsme se po staletích, ba tisíciletích nakonec osvobodili z nejnižších úrovní jemnohmotnosti, pokud jsme se osvobodili z těch míst, kde si lidé, stejnorodí ve svých chybách navzájem způsobují utrpení, pokud se nám tedy podařilo našim polepšením dostat do vyšších a světlejších úrovní takzvaného druhého světa, z dosahu intenzivního utrpení, číhá na nás další velké nebezpečí. A sice, nebezpečí trvalého ustrnutí na jednom místě.

Pokud totiž duše lidí nepociťují bezprostřední utrpení, spojené s nejnižšími úrovněmi druhého světa a dostanou se o trošku výš, kde takového utrpení není, ztrácejí najednou motivaci kráčet stále nahoru, směrem ke království nebeskému.

Nejlepší bude, když uvedeme konkrétní příklad. Představme si tedy člověka, žijícího na zemi, který nemá nějakých vážnějších nedostatků. Má však silný sklon ke smyslové náruživosti. Když zemře, odnese si nutně tento sklon ve své duši do jemnohmotného světa, kde se okamžitě, na základě zákona stejnorodosti dostane do úrovně, kde se nacházejí jemu podobní. To jest lidé, nebo duše jako je on sám, oddávající se sklonu smyslné náruživosti.

Dotyčný člověk však na zemi subjektivně nepociťoval svou vášeň jako něco špatného, ale naopak, jako něco příjemné a dobré. A proto pokud se v jemnohmotném světě najednou dostane mezi sobě stejnorodých, považuje to přímo za splnění všech svých nejtajnějších snů. A je pak snadno pochopitelné, že takový člověk nebude mít ani nejmenší potřebu opustit tuto úroveň a kráčet dál nahoru. Bude to pro něj reálně znamenat, že tam stráví celá tisíciletí, nebo dokonce, že tam uvízne natrvalo. Čili, dokud ho tam nezastihne nezbytný rozklad veškeré hmoty, protože se od ní nedokázal včas odpoutat a povznést do bezpečí říše Ducha.

Toto velké nebezpečí hrozí každému z nás prostřednictvím všech našich chyb a nedostatků. Prostřednictvím všech našich vášní, zlozvyků, náklonností, nebo dokonce koníčků, souhrnně velmi výstižně definovaných pojmem lehké hříchy. Jejich společnou hrozbou je totiž fatální ztrácení času v relativně příjemných jemnohmotných úrovních. Času, který nám bude nakonec chybět pro naše včasné ukončení duchovního vývoje.

Tento druh nebezpečí hrozí také takzvaným materialistům, kteří často říkají, že jsou lepší než mnozí věřící. Že sice nevěří v žádného Stvořitele, ani v žádný život po smrti, ale ve svém životě se řídí určitými základními morálními principy. A že jsou v mnoha případech často mnohem lepší, než věřící, což bývá nejednou žel pravda.

Co se však stane s těmito, relativně dobrými lidmi, po jejich fyzické smrti?

Protože nevěřili v existenci Stvořitele, ani v existenci jeho království nebeského, budou se muset na základě svého vlastního vnitřního přesvědčení zdržovat v nízkých úrovních jemnohmotnosti, nacházejících se v blízkosti hrubohmotné Země, protože věří jenom v existenci nejhrubší hmotnosti. Zůstanou tu připoutáni i přesto, že jsou v podstatě dobří a mohli by stoupat do vyšších jemnohmotných úrovní, směrem ke království nebeskému.

Nicméně jejich vlastní, zhoubné materialistické přesvědčení je bude držet poblíž nejhrubší hmoty, dokud ho v sobě nepřekonají. Dokud nepochopí, jak se věci ve skutečnosti mají a dokud se nezačnou usilovat dostat do království Ducha. Do říše Světla, jejíž existenci tak bláznivě odmítali.

Dokud však člověk, materialista, změní své dosavadní přesvědčení a dospěje sám v sobě vnitřně až sem, mohou opravdu projít celá tisíciletí, což ale pro něj může znamenat fatální ztrátu času, a nakonec rozklad jeho osobnosti v zániku hmotného světa.

V této souvislosti si je proto třeba položit zásadní otázku, zda existuje něco, co je nás schopné v jemnohmotných úrovních, ale v podstatě také v hrubé hmotnosti neustále správně navigovat směrem vzhůru? Zda existuje něco jako kompas, ukazující nám vždy správný směr? Zda existuje něco, podobné světlu majáku, které nám nedá zabloudit?

Takový kompas a takové světlo existuje! A je jím láska ke Stvořiteli a touha po něm! Touha po životě v jeho blízkosti v království nebeském. Vždyť přece o ničem jiném, než právě o tomto nám jasně říká první přikázání: Hospodin je tvůj Pán! Nebudeš mít nikoho a ničeho jiného, čemu by ses klaněl!

Toto přikázání nás jasně upozorňuje, že žádné hodnoty a žádné věci v našem životě nesmíme nikdy stavět nad naši lásku k Nejvyššímu. Jedině ona musí být nejvyšší hodnotou, jakou ve svém životě máme. Ještě zde na zemi by se proto měl každý člověk snažit vybudovat si takovou míru lásky ke Stvořiteli, která bude převyšovat všechno ostatní. Měli bychom se naučit neupřednostňovat absolutně nic a nestavět absolutně nic nad naši lásku k Pánu.

Pokud totiž toto dokážeme, získáme právě ve své lásce k Nejvyššímu onen neomylný kompas, ukazující nám vždy a za každé situace cestu k výšinám. Toto je největší bohatství, které si vůbec můžeme sebou ze země odnést. Toto je poklad, který nám nedá zabloudit, usnout, ztratit se, nebo zapomenout, kam má směřovat naše cesta, ať bychom se v jemnohmotném světě nacházeli kdekoliv.

Ale pozor! Tato láska v nás musí být hluboce citově prožitá, protože jenom tímto způsobem se stává našim trvalým vlastnictvím, které nám zůstane také po odložení našeho fyzického těla a našem odchodu do jemnohmotného světa.

Nesmí to být tedy nic naučeného, mechanického a zvykového, protože takové něco je jen produktem našeho rozumu. A náš rozum jako takový je sám o sobě jen produktem hrubohmotného mozku, což znamená, že svou smrtí musíme nutně přijít absolutně o vše, co souvisí s naším mozkem a rozumem.

A jak již bylo řečeno, zůstane nám jenom to, co máme hlubokým citovým prožitím navždy uloženo v naší duši. No a v případě naší lásky ke Stvořiteli se nám to pak stane světlem majáku, ukazujícím vždy správný směr. Stane se nám to záchranným lanem, které nás bude vždy táhnout pouze nahoru.

Pokud jsme ale ve svém pozemském bytí stavěli mnohé věci a mnohé hodnoty nad naši lásku ke Stvořiteli, pokud si sebou do jemnohmotnosti neodnášíme náš pevný vztah a naši pevnou vazbu k Pánu, budeme se podobat lodi na moři, která bez světla majáku musí nutně donekonečna bloudit, a nakonec se roztříštit na nebezpečných pobřežních útesech.

Musíme tedy nakonec zahynout v zániku hmotného světa, jehož hodnoty nás pevně držely a z kterého jsme se nebyli schopni včas vymanit, protože jsme do popředí stavěli pouze věci hmotné a chybělo nám pevné záchranné lano naší vroucí lásky k Bohu, které by nás potáhlo vzhůru a nakonec zachránilo.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

othon

othon | 2. 04. 2018, 18:04:33 | více příspěvků | napsat uživateli

Poznávejme nebezpečí druhého světa 1

Lidé by už během svého života na zemi měli začít nabývat určitou znalost o druhém světě, kam jednou odejdou po své fyzické smrti, aby nemuseli v jeho nejrozličnějších úrovních zbytečně strávit celá staletí. A nakonec, aby tam, jako ryby chycené do sítě, nemuseli přijít v nezbytném rozkladu hrubé i jemné hmoty o celé své bytí.

Kdo jsme? Odkud pocházíme? Kam směřujeme? To nejsou jen nějaké teoreticko filozofické otázky. To jsou pro každého z nás základní otázky života a smrti! Otázky bytí, nebo nebytí!

Jejich neznalost má totiž za následek, že musíme ve stvoření nezbytně bloudit po falešných cestách, na kterých budeme fatálním způsobem ztrácet čas, určený na zdokonalení našeho ducha natolik, abychom se mohli povznést do království nebeského, nacházejícího se nad hmotnou částí stvoření, a tím se vyhnout její rozkladu.

Pokud totiž nebudeme schopni správně využít svůj čas a osvobodit se z dosahu hmoty, zůstaneme s ní svázáni a budeme muset být také spolu s ní, ať už s její hrubohmotnou částí, nebo s její jemnohmotnou částí, strhnutí do rozkladu. Neboť jak víme, všechno hmotné podléhá nevyhnutelnému koloběhu vzniku a zániku.

Kdo tedy jsme? Odkud pocházíme? A kam máme směřovat?

Jsme jiskry ducha a pocházíme z říše Světla - z říše Ducha. Odtud jsme kdysi dávno, na počátku svého vlastního vývoje vstoupili do hmotnosti, abychom prostřednictvím rozvoje dobra a vysokých ctností rozdmýchali v sobě svou původní, nevědomou jiskřičku ducha v zářivou pochodeň zralé duchovní osobnosti, která se může ve své plné zralosti opětovně navrátit do říše Světla a žít tam věčně.

Pokud ale toto nevíme, musíme nutně bloudit. Svou pomýlenou honbou za hmotnými prioritami musíme pak v sobě beznadějně zahrabat to nejcennější, co vůbec máme. Potenciál vlastní jiskřičky ducha k věčnému životu v říši Světla.

Podívejme se proto nyní trochu podrobněji, kudy má vést naše cesta do království nebeského a jaké na nás při tom číhající nebezpečí.

V současnosti žijeme ve hmotném světě, nám všem důvěrně známém. Našim jediným, skutečným a pravým cílem je ale dosažení království nebeského. Království Světla a království Ducha.

Po fyzické smrti však bývá jen málokdo natolik dokonalý, že může vejít ihned do království nebeského. A to tedy znamená, že mezi královstvím Ducha a hmotným světem, ve kterém žijeme teď, musí existovat určitý mezistupeň. Mezistupeň, kam odcházíme po smrti fyzického těla jako duše.

Křesťané tuto úroveň velmi výstižně nazývají očistec. Je to onen takzvaný druhý svět, nebo jinak řečeno, jemnohmotnost.

V očistci, na druhém světě, nebo v jemnohmotnosti musíme tedy strávit kratší, ale zpravidla delší čas, ve kterém probíhá naše další duchovní zdokonalování ve ctnostech a naše očišťování od chyb a nectností, abychom nakonec úplně čistí a lidsky dokonalí mohli vstoupit do království nebeského.

Toto je normální cesta. Čili cesta lidí, kteří kráčejí vědomě vzhůru tím, že usilují o dobro, spravedlnost, ušlechtilost a o ostatní vysoké ctnosti.

Žel, tato normální cesta není ale normální pro lidi dnešní doby. Ti totiž dávno zapomněli na to, kým jsou, odkud přišli a kam mají směřovat. Zapomněli, že jsou duchovní jiskry, že přišli z říše Ducha do hmotnosti jako nezralí, a že do říše Ducha se ve svém plném rozvinutí ctnostného a ušlechtilého života mají vrátit zpět jako zralé duchovní osobnosti, schopné věčného, vědomého života v království nebeském.

Realita je proto žel taková, že lidé odcházejí po fyzické smrti do jemnohmotnosti obtěžkáni nejrůznějšími chybami, nectnostmi a vášněmi. V jemnohmotném světě se pak, na základě zákona stejnorodosti, dostanou přesně do takové úrovně, která je jejich chybám stejnorodá.

Konkrétně to tedy znamená, že smilníci se dostanou ke smilníkům, násilníci k násilníkům, lháři ke lhářům, závistivci ke závistivcům, a tak dále. Dostanou se tedy do prostředí, které si kvalitou své duše plně zaslouží.

Je třeba si totiž uvědomit zásadní rozdíl mezi jemnohmotností druhého světa a hrubohmotností fyzické úrovně, který spočívá v tom, že v jemnohmotnosti vládne striktní vzájemné oddělení lidí na základě zákona stejnorodosti.

Hrubohmotnost pozemské úrovně je odlišná v tom, že zde vládne naopak různorodost. To znamená, že na zemi jsou pospolu zlí, ale také lepší, nepoctiví, ale také poctivější, nemravní, ale také mravnější, a podobně. Zem je tedy místem, kde může každý z nás najít člověka v něčem lepšího od sebe. Může tedy najít vzor, jehož následováním se můžeme velmi výrazným způsobem posunout duchovně vzhůru, a tak si ušetřit celá tisíciletí pobytu v různých úrovních jemnohmotnosti, kde vládne pouze přísná stejnorodost.

V nízkých jemnohmotných úrovních dochází k tomu, že tam rozličným zlem zatíženy lidské duše zraňují svými chybami a vášněmi ostatní, a ti jim to oplácejí přesně stejnou měrou. Peklo tedy opravdu existuje! Jsou jím právě tyto nízké jemnohmotné úrovně, kde se sobě stejnorodí lidé navzájem zraňují prostřednictvím vlastních nectností po celá staletí.

Zde není pozitivních vzorů, jejichž dobrý příklad by bylo možné následovat tak, jako na zemi. Zde prostě musí člověk procitnout sám v sobě. Zde se musí doslova zhnusit sám sobě ve svém konání zla, které mu ostatní oplácejí zpět stejnou měrou. A ve svém zhnusení nad sebou i nad prostředím, ve kterém se nachází musí zatoužit vymanit se z něj. Vymanit se z něj tak, že se začne usilovat být lepším. Že začne intenzivně pracovat na svém vlastním polepšení. Pokud ale lidská duše dospěje ve vlastním pochopení až sem, mohou projít doslova celá tisíciletí.

Z tohoto hlediska je tedy pozemské zrození sice krátkým, ale nesmírně důležitým okamžikem našeho celkového bytí. Dostáváme v něm na zemi, mezi různorodými, obrovskou příležitost posunout se duchovně směrem nahoru, což v jemnohmotnosti není z výše uvedených důvodů možné.

Je však nesmírně trestuhodné, pokud lidé zde na zemi, ve svém oslepeni hmotou promeškají tuto výjimečnou příležitost svého osobního duchovního vzestupu, prostřednictvím následování pozitivních vzorů, nebo inspirativních duchovních učení. Nebo co je ještě horší, následují negativní vzory, kterých není v pozemské úrovni vůbec málo, na základě čehož klesnou duchovně, čili morálně a mravně ještě mnohem hlouběji, než byli před tím, když na zem z jemnohmotnosti přišli.

Zkusme si totiž uvědomit, že pokud se mnozí lidé zde na zemi vědomě nestávají lepšími, přestože mají před očima pozitivní vzory, jakož i přístup k různým hodnotným duchovním naukám, jak a hlavně za jak dlouhou dobu mohou potom procitnout a posunout se alespoň o kousek nahoru v jemnohmotnosti, kde jim v přísně stejnorodém prostředí budou chybět takové příležitosti a podněty?

Fatální ztrácení času a velmi pomalé duchovní zrání v jemnohmotných úrovních může mít potom za následek, že je právě na tomto místě, jako duchovně nezralých, zastihne nezbytný rozklad hmoty, kterému podléhá jako hrubohmotnost, tak i jemnohmotnost. A proto osobnost těchto s hmotou svázaných lidí bude muset být stržena do rozkladu všeho, co je hmotné a co je s hmotou pevně svázané.

Žel, o těchto vážných věcech se v současnosti na zemi velmi málo ví a lidské oslepení materiálním světem a jeho požitky má za následek vzdalování se od skutečných hodnot. Od hodnot ducha! Od spravedlnosti, čestnosti, ušlechtilosti i od všech ostatních vyšších ctností. Proto se žel v současnosti čestnost a spravedlnost na zemi nenosí. Proto je dobro považováno za naivitu, cudnost za zaostalost, bezohlednost za šikovnost, agresivita za průbojnost a poctivost je na smích.

Lidé zapomněli odkud jsou, odkud přišli, kam mají směřovat a obrátili se pouze na hmotu, přičemž ve své materialistické omezenosti zprofanovali všechny vyšší ctnosti.

Ale i když je na zemi situace taková, jaká je, každý člověk, který byť jen trochu chce, má tu stále možnost najít světlé vzory, hodné následování, jakož i různé inspirativní duchovní učení, jejichž principy ho mohou výrazným způsobem duchovně posunout nahoru.

Vždy bude proto záležet především na osobních prioritách každého jedince, co si vybere. Zda cestu do pekel nízkých jemnohmotných úrovní a věčné zatracení své osobnosti, která se nestihne včas odpoutat od hmoty, směřující do rozkladu.

Nebo si naopak vybere cestu vzestupu ducha, který se na křídlech dobra, spravedlnosti, ušlechtilosti a všech ostatních vysokých ctností dokáže včas povznést z hmotného světa do nádhery a bezpečí království nebeského.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

inlliner

inlliner | 12. 02. 2018, 18:53:46 | více příspěvků | napsat uživateli

> othon othíku nespamuj tady.

fuckingmoneybauch

fuckingmoneybauch | 25. 12. 2017, 20:11:08 | více příspěvků | napsat uživateli

jj všichni se milujme a mějme se radi. peace and love

othon

othon | 25. 12. 2017, 17:54:19 | více příspěvků | napsat uživateli

Přírodu spravuje lidem neznámá, vědoma inteligence!

Absolutně nic v přírodě se neděje samo od sebe! Vše v ní je dokonale řízené! No a inteligence, která to řídí byla starověkými národy, ať již Slovany, Germány, Řeky, nebo Římany personifikována a zosobněná do podoby "bohů", jejichž uctívali. Každý z nich měl na starosti celkem konkrétní druh přírodního dění, přičemž dávné národy tuto inteligenci opravdu reálně vnímali a dokázali s ní také komunikovat.

Zmíněná inteligence stojí ve službách Světla a ve světě přírodního dění naplňuje Vůli Nejvyššího. Proto také podporuje každého, kdo se sám snaží sloužit Světlu.

Zkusme se nyní podívat z hlediska všech výše uvedených informací na jeden z příběhů z evangelií:

Jednou se učedníci plavili v noci po moři. A najednou, o třetí noční stráži zahlédli, jak se k ním někdo blíží, kráčejíc po mořské hladině. Velmi se zalekli, protože si mysleli, že je to nějaké strašidlo.

A Ježíš, vida jejich strach na ně z dálky zavolal: "Nebojte se! Já jsem to!"

A tehdy Petr řekl: "Pane, pokud si to ty, dovol mi přijít k tobě po moři".

A Pán odvětil: "Pojď!"

A Peter vstal, vystoupil z loďky a kráčel mu vstříc, jdouce po moři.

Ale najednou zadul vítr, on se lekl a zapochyboval. A v tom okamžiku začal tonout.

A Pán přišel k němu, chytil jej za ruku, vytáhl do loďky a řekl: "Pročpak jsi zapochyboval, ty malověrný?!"

V tomto příběhu je nám ukázáno, co všechno je člověk schopen dokázat, pokud má víru v Pána a pokud mu skrze tuto jeho pevnou víru pomáhá vědoma inteligence, spravující přírodní dění.

Zmíněný příběh však v sobě skrývá také určitý symbolický přesah až směrem k současnému, modernímu člověku. Symbolizuje totiž skutečnost, že pokud člověk projeví pochybnost, pokud nevěří, že jsou takové věci možné, okamžitě začne tonout v hlubinách. Okamžitě se začne propadat do šedivé reality racionality, v níž není možné konat žádné zázraky. Okamžitě se začne propadat do reality racionality, v níž jsou všechny zázraky, spojené s existencí Stvořitele, nebo s nějakou přírodní inteligenci pouze na smích.

Co však říci o člověku dnešní doby, který se ve své racionální, materialistické chamtivosti postavil nepřátelsky vůči světu přírody a kde jen může ji pouze ničí a drancuje. Ničí a znečišťuje vodu, ničí a chemickými hnojivy devalvuje půdu, emisemi znečišťuje vzduch, hubí rostlinstvo, lesy i zvířata.

A tento člověk - ničitel, je ještě na svůj chladně racionální postoj k životu dokonce hrdý, přičemž nevnímá, jak je tragicky odtržen od skutečné reality. Starověké národy, na které se on dnes dívá s určitou nadřazenou shovívavostí však ve skutečnosti stáli v realitě tohoto univerza mnohem správněji, protože měli to, co my již dnes nemáme. Měli skutečnou úctu k přírodě a prostřednictvím ní také určité spojení s vědomou inteligencí, která vše přírodní dění spravuje.

S velkou nevolí se však dívá tato vědomá inteligence na konání současného člověka, který drancuje a ničí přírodní svět způsobem, jaký nemá obdoby v celé historii naší planety. Člověk dneška se totiž uzavřel do své vlastní, racionálně materialistické, virtuální reality, namířené proti přírodnímu světu.

Kalich trpělivosti však jednoho dne nakonec přece jen přeteče a přírodní síly se obrátí proti škodlivému lidskému druhu a odstraní jej z povrchu zemského.

Shora, ze Světla byl takový pád lidstva předvídán, a to vzhledem k jeho způsobu myšlení a k jeho hodnotové hierarchii. Lidstvo bylo před touto eventualitou důrazně varováno ve spise s názvem Apokalypsa.

Pokud se ale nezměníme a vnitřně, v našem způsobu uvažování i v naší hodnotové hierarchii zásadním způsobem neobrodíme ve smyslu obratu ke vznešenějšímu, spravedlivějšímu a ušlechtilejšímu, bude žel muset dojít k tomu, co je napsáno v Apokalypse. A to mimo jiné také proto, že lidé ve své chamtivé racionální bezohlednosti nakonec zcela zničí a vydrancují nádhernou planetu Zemi.

A protože z této perly, která vzešla z rukou Stvořitele udělali chlév, mocné síly přírody, řízené vědomou inteligencí, stojící v službách Pána se se vší svou ničivou silou obrátí proti lidstvu, aby konečně poznalo, kdo je zde na Zemi i v celém ohromném stvoření skutečným Pánem.

Pokud si myslíte, že všechno toto je pouze nějaký fanatismus, tak se velmi mýlíte. Jde totiž o skutečnosti, které vnitřně zachycují mnozí vnímaví lidé. Ba dokonce je možné prohlédnout si také hodnotný film, který se věnuje této problematice. Jmenuje se "Avatár". Kdo jej již viděl, ten na základě všeho, co bylo řečeno může pochopit jeho děj hlubším způsobem.

A kdo jej neviděl, ať se na něj určitě podívá. Bude v něm vidět vítězný boj civilizace, uctívající přírodu a přírodní inteligenci, s bezohlednou, racionálně technickou civilizací našeho typu, která chce pouze drancovat a ničit.

A tyto události se neodehrají na žádné jiné planetě, jak je to ve scénáři filmu "Avatár, ale v určité pozměněné podobě na naší vlastní Zemi, ze které budou nakonec absolutně odstranění, racionalismem a materialismem vnitřně i navenek omezení lidé. Na Zemi budou ponecháni pouze ti, co jsou schopni ctít si přírodu, ctít si vědomou inteligenci, přírodu spravující a ctít a plnit Vůli Stvořitele, který nám daroval vědomé bytí a umožňuje nám jej prožívat ve svém nádherném stvoření.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

Star_Light

Star_Light | 5. 11. 2017, 19:05:21 | více příspěvků | napsat uživateli

Zastav se někdy na EDC nebo Burning man ...

skandian

skandian | 12. 06. 2017, 23:20:48 | více příspěvků | napsat uživateli

> mar.io !1278!!1278!!1278!

mar.io

mar.io | 12. 06. 2017, 21:41:54 | více příspěvků | napsat uživateli

> A hle, již se blíží andělé se železnými srpy,

boze chran, hlavne uz zadne andele se zeleznymi srpy (...), jeste ted se z toho vzpamatovavame

skandian

skandian | 22. 02. 2017, 17:11:16 | více příspěvků | napsat uživateli

nějaké s dlouhodobým účinkem

Altheera1

Altheera1 | 20. 02. 2017, 23:33:09 | více příspěvků | napsat uživateli

!2!!2!!2!!2!

EL.pH

EL.pH | 20. 02. 2017, 17:46:19 | více příspěvků | napsat uživateli

tpč, co tenhle člověk bere za drogy? !20!

AlesekBB

AlesekBB | 14. 02. 2017, 06:19:10 | více příspěvků | napsat uživateli

Tyvole kam jsem to vlez?!633!

gurubhagavan

gurubhagavan | 12. 07. 2016, 05:29:19 | více příspěvků | napsat uživateli

!12!Ryba smrdí od hlavy!737!

uživatel eliminován | 6. 07. 2016, 18:31:10

Není to hovadina. !1413!

tomasr999

tomasr999 | 6. 07. 2016, 11:24:47 | více příspěvků | napsat uživateli

To je teda hovadina a kolik lidí tu píše další hovadiny !589! . To nemáte čas přemýšlet o něčem lepším než o kravinách. !1187!

uživatel eliminován | 23. 05. 2016, 20:37:38

> EL.pH
Evidentně už je. Za tu dobu ho jaksi převzal a plně obsadil. Zdá se.
On má i blog? Vlastně se ani nedivím.

EL.pH

EL.pH | 23. 05. 2016, 20:24:32 | více příspěvků | napsat uživateli

Jakou návštěvnost? !2!
To přece ani není jeho diskuze... nebo jeho blog (tam snad nikdo při smyslech neleze, když tohle čte).

uživatel eliminován | 23. 05. 2016, 20:20:16

> EL.pH
Při nejmenším návštěvnost a aspoň nějakou pozornost.

EL.pH

EL.pH | 23. 05. 2016, 20:15:35 | více příspěvků | napsat uživateli

A co...? !2!
Co myslíš, že z toho má?

uživatel eliminován | 23. 05. 2016, 20:13:00

> EL.pH
Že sem vůbec nějak přispíváš.

EL.pH

EL.pH | 23. 05. 2016, 20:08:25 | více příspěvků | napsat uživateli

Jak chytám? !1358!
Myslíš, že to čtu nebo co?

předchozí | 0 | 30 | 60 | 90 | další


Přihlášení
 
@libimseti.cz

registrovat se

Klíčová slova

světmojludiabolaakycajovnikinosómanenaplnitelnekoncertovlenkaviarniciekrozmyslalvelumlahostajnomakonehostinnomlaškykrásnosvetom

Podobná témata

Moje témata

Pro zobrazení tvých diskuzí se musíš přihlásit.

Oblíbená témata

Pro zobrazení tvých oblíbených témat se musíš přihlásit.

k obsahu ↑