othon | 14. 12. 2020, 18:19:31 | více příspěvků | napsat uživateli

Už ne slova, ale činy! Blíží se k nám dění ve znamení kříže!


Rovnoramenný kříž Pravdy již přestává být jen nějakým imaginárním symbolem, ale to, co představuje, začíná reálně dopadat na lidstvo v podobě zcela konkrétního dění a zcela konkrétních událostí. V podobě úderů, které nás všechny budou bít, vychovávat a bolestivě směřovat k Pravdě již také zde na zemi. Na zemi, která se dosud Pravdě vyhýbala, avšak nyní na ni tato lidstvem ignorována Pravda dopadne svou plnou vahou.

Kříž Pravdy! Co představuje a co znamená? Není to jen nějaký symbol, ale je to vyjádření Pravdy. Je to vyjádření Pravdy v jejích dvou klíčových, vzájemně se křížících principech. V principu Spravedlnosti a v principu Lásky.

Princip Spravedlnosti je vyjádřen svislým ramenem kříže. Svislým ramenem, jako vykřičníkem, jako mečem a jako důraznou a nekompromisní výzvou k dobru, spravedlnosti, lásce, ohleduplnosti, čistotě, ušlechtilosti a úctě k lidem, k Stvořiteli a k jeho stvoření. Svislé rameno je důrazným upozorněním, že jedině v tomto spočívá skutečné dobro, a že jedině toto mají být základní hodnoty života všech vědomých bytostí v Hospodinově stvoření.

Svislé rameno rovnoramenného kříže, vyjadřující Spravedlnost je mečem, jehož posláním je vynutit to správné a chtěné byť přísným, drsným a nekompromisním způsobem. S odhodláním odsoudit a zahubit co je nesprávné, pokřivené, falešně, lhostejné a protichůdně stojící vůči pravým hodnotám ve stvoření. A tento meč a tato Spravedlnost nakonec dosáhnou svého cíle, definitivně zvítězí, na hlavu porazí a nakonec odstraní ze země i z celého stvoření všechno to, co se jakýmkoli způsobem odvážilo stavět vůči pravým hodnotám.

Neboť po určitém čase milosti, ve kterém bylo dopřáno žít na úrodném poli naší země a našeho stvoření vzájemně bez rozdílu dobrému a špatnému, přijde jednou, jak je psáno, čas sklizně. Lidské duše na zemi budou sklizeny železným srpem a všechny opravdu hodnotné budou shromážděny v Pánových sýpkách. A všechny duše, které se z jakéhokoliv důvodu příčily pravým hodnotám a ignorovaly je, budou spáleny v ohni.

A tento čas se přibližuje! Tento čas se začíná naplňovat v rameni meče Boží Spravedlnosti! Zúčtování se nezadržitelně blíží k zemi, aby byl na ní konečně udělán pořádek. Aby to hodnotné a k pravým hodnotám usilující bylo osvobozeno od tíživého tlaku všeho, co je vůči těmto hodnotám protichůdné a lhostejné.

A přestože čas zúčtování nadchází, tomu špatnému bylo darováno dostatek času na to, aby poznalo svou falešnou cestu, pochopilo svůj omyl, a aby se obrátilo k dobrému. Ale tento čas milosti končí! Končí lhůta milostiplného čekání obratu špatného k dobrému! Lidé již mají být v tomto směru hotoví! A meč Spravedlnosti Páně přichází, aby oddělil to hodnotné od toho nehodnotného! Aby oddělil moudré panny od panen nemoudrých. Aby soudil a odsoudil plevel a plevy k věčnému ohni, a aby shromáždil zralou pšenici do Pánových sýpek. Aby tak učinil se vší razantností a nekompromisní přísností.

Ze těchto skutečností vane strach a úzkost, ale ony budou zmírněny Láskou! Budou zmírněny horizontálním ramenem kříže, představujícím Boží Lásku. A tato Láska jakoby škrtala princip nekompromisní přísnosti Boží Spravedlnosti. Jakoby ho do určité míry negovala ve své přirozené snaze ochraňovat a pomáhat. Neboť Láska bude vždy Láskou, a proto bude zmírňovat těžké dny, které na lidstvo přicházejí. Tím bude činit nekompromisní přísnost Pánovy Spravedlnosti snesitelnější, protože bez Lásky Páně by nikdo z nás nemohl obstát před jeho Spravedlností.

Lidstvo očekává druhý příchod Krista, ale Kristus přece svého času řekl, že nepřišel lidstvo soudit a odsoudit, ale spasit. Když mluvil o soudu, mluvil vždy o Synu Člověka. Mluvil o něm ve třetí osobě, tedy ne jako o sobě samém, ale o někom jiném. Kristus totiž není a nemůže být soudcem, protože soudit a odsoudit není v povaze Lásky. V povaze Lásce je jen milovat, pomáhat a ochraňovat. O Ježíši se přece jasně píše, že "nalomenou třtinu nedolomí a doutnající knot neuhasí", což je vyjádřením mírnosti jeho osobnosti, stojící na principu Lásky.

Soudit přijde někdo jiný! Ten, kdo to má v povaze! Ten, kdo je spravedlivou přísností! Kdo je to?

Ježíš řekl: "Kdo by zhřešil proti Synu Božímu, odpustí se mu", čímž jen opět potvrdil mírnost své povahy, vyplývající z principu Lásky. Ale pokračoval dále a řekl: "Kdo by ale zhřešil vůči Duchu Svatému, tomu nebude odpuštěno ani v tomto, ani v budoucím věku".

To je tedy někdo, kdo se sebou nenechá zametat, ale naopak, on sám zamete s celým lidstvem! Je to Duch Svatý, prohřešky vůči němuž nebudou odpuštěny! On je tím, ze kterého "úst bude vycházet ostrý meč Božího Slova, aby jím bil národy země" tak, jak se to píše v Apokalypse. On je tím, kdo bude "šlapat vinný lis hněvu všemohoucího Boha". On to má v povaze, neboť on je Spravedlností! On, Duch Svatý, přicházející k soudu, je svislým ramenem meče Pánovy Spravedlnosti v rovnoramenném kříži Pravdy.

Láska Páně, reprezentovaná Kristem, bude vždy pomáhající podporující a ochraňující, protože ze své vlastní povahy ani nemůže být jinou. A tato Láska tak, jako zmírňuje a škrtá princip Spravedlnosti v rovnoramenném kříži Pravdy, bude zmírňovat působení nekompromisního, soudícího a nic neodpouštějícího, svislého ramene Spravedlnosti Ducha Svatého.

Toto je dění, které se k nám blíží. Tímto způsobem, ve znamení rovnoramenného kříže, bude váha Pravdy dopadat na lidstvo a bude se na něm naplňovat.

Ale jak jsem již psal v jednom ze svých předchozích článků, Stvořitel neuskutečňuje tyto věci sám osobně, ale uskutečňuje je prostřednictvím hierarchie svých služebníků. Tak, jako kdysi nerozdělil Rudé moře před Izraelity, aby jím mohli projít suchou nohou Stvořitel osobně, ale učinil tak Vládce vodního živlu na Stvořitelův příkaz, stejně bude také dopad rovnoramenného kříže na lidstvo uskutečňován jeho dvěma věrnými služebníky. Na jedné straně Hrdinským a Vítězným Bojovníkem, který bude působit v principu Spravedlnosti Páně, a na druhé straně vznešenou Ochránkyní domova, vlasti, harmonie a všeho slabšího, která bude působit v principu Lásky Páně, a která bude v určitém smyslu stát proti nekompromisně zdrcujícímu působení Vítězného Bojovníka. Její pomoc v nadcházejícím dění však budou moci obdržet jediné lidé, stojící na pozicích dobra, lásky, spravedlnosti, ušlechtilosti a úcty k lidem, ke Stvořiteli i k jeho stvoření. Jim pomůže, jich ochrání a jich podpoří. Ale proti všem, kteří na těchto principech stát nebudou, se nelítostně obrátí ještě také ona sama.

Vládce Slunce bude spalovat zem svými paprsky! Vládce vodního živlu bude tísnit svět stoupajícími vodami, přívalovými dešti a potopy. Vládce ohně rozpoutá obrovské ničivé požáry. Vládce větru bude pustošit svět orkány, hurikány a větrnými smrštěmi. Správci pozemské půdy se obrátí proti lidem a nedovolí jí více darovat úrodu pod tlakem chemického znásilňování tak, jak to dělá dnešní extenzivní zemědělství. Celá příroda se obrátí proti lidstvu, protože lidstvo již dlouhodobě stojí proti přírodě i proti Bohu. A Hrdinský Bojovník bude bojovat za vítězství dobra a Světla na zemi s takovou razantností, že nebude dbát o to, zda to lidstvo vůbec dokáže přežít, protože takový příkaz dostal od Ducha Svatého, držitele meče Boží Spravedlnosti. Od Ducha Svatého, který tak jak je napsáno, nic neodpouští, ale přináší lidstvu i každému jednotlivému člověku spravedlivý účet za to, jak dosud žil. Duch Svatý přichází, aby s pověření moci Boží soudil svět!

A proti tomuto všemu, co jako spravedlivá odplata dopadá na lidstvo za to, jak dosud žilo, jak dosud myslelo a jaké hodnoty dosud uznávalo, bude stát působení Ochránkyně harmonie a všeho slabšího, působící v paprsku Lásky Páně. Její pomoci a ochrany se však mohou dočkat pouze ti, kteří si to svým příklonem k pravým hodnotám zaslouží, a tím se stanu hodní pomáhající Lásky Nejvyššího. Ti budou ochráněni a nic špatného se jim nestane.

Takovéto mocné dění se v současnosti odvíjí nad našimi hlavami a pomalu se dostává až bezprostředně k nám A pozemský člověk stojí před ním křehký, maličký a zranitelný. Stojí v něm každý z nás sám za sebe v nahotě své duše takový, jaký opravdu je. A podle toho, jací vnitřně ale i navenek opravdu jsme, podle toho to s námi dopadne. Pokud se budeme opírat o pravé hodnoty, o ně usilovat a k ním se utíkat, dopadne to s námi dobře. Ustojíme to a budeme moci začít žít zcela novou kvalitu bytí ve stvoření.

Pokud se ale nebudeme usilovat o pravé hodnoty a pokud budeme k ním lhostejní, nedopadne to s námi dobře. Neustojíme to a naše vědomé "já" bude navždy rozemleto na prach, protože se ukázalo být falešným, a proto nepotřebným kamenem pro novou, požehnanou výstavbu ve stvoření.

O tom, zda se staneme kamenem potřebným nebo nepotřebným, rozhoduje právě v této chvíli každý sám za sebe.


http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.

othon | 7. 12. 2020, 19:46:27 | více příspěvků | napsat uživateli

Úvaha o dvou možnostech vzniku epidemie. Přírodní a umělé


Existuje konspirativní názor, že koronavirus má umělý původ a existuje oficiální názor, že koronavirus je přírodní. Co však tyto dvě alternativy pro nás znamenají? Jaký dopad na nás mají? A hlavně, jaké důsledky z nich máme sami vůči sobě vyvodit?

Obě tyto možnosti si nyní potřebněji rozebereme, avšak hned na začátku je třeba zdůraznit, že konečné důsledky, které z toho všeho pro nás vyplývají jsou duchovní, a jsou v obou případech v podstatě stejné. Tak totiž, jako je šest a čtyři deset, stejně je také pět a pět deset. V obou případech jde o rozdílná čísla, ale se stejným výsledkem. Přesně toto samé platí také o současné pandemii. Také její duchovní důsledky jsou pro nás jako při přírodním, tak i při umělém původu koronaviru v podstatě úplně stejné.

Žijeme v univerzu, které je dílem Stvořitele a ve kterém se jeho Vůle projevuje až do těch nejmenších detailů. Přesně tak, jak se píše v evangeliích, že ani lísteček nespadne ze stromu bez Vůle Páně, a že i všechny vlasy na naší hlavě jsou sečteny. To v našem konkrétním případě znamená, že pokud je koronavirus přírodní, jeho vznik a duchovní důsledky z něho vyplývající jsou přímou Vůlí Stvořitele. Pokud je ale koronavirus uměle vyrobený, jeho vznik a důsledky z něho plynoucí jsou nepřímou, nebo jinak řečeno, zprostředkovanou Vůlí Stvořitele. A tím prostředníkem je člověk, který koronavirus vyrobil a vypustil do světa.

Pojďme tedy na to a ukažme si, co tyto skutečnosti pro nás duchovně znamenají. A jelikož v převážné většině mých předchozích článků o koronaviru jsem se věnoval alternativě přirozeného a přírodního vzniku koronaviru a jeho duchovními důsledky ve vztahu k lidem, začněme proto nyní nejprve možností, že koronavirus byl vyroben uměle. Existuje několik teorií, co je tím sledováno a my si řekneme o dvou z nich.

První teorie říká, že jde o záměrný čin ze strany nejbohatších a nejmocnějších elit, usilujících o světovládu. Koronavirus byl vyroben a vypuštěn do světa záměrně proto, aby jeho prostřednictvím mohli elity uskutečnit rozhodující krok k ovládnutí lidstva. Aby mohli na pozadí epidemie lidem omezit jejich základní svobody, a aby v atmosféře obav a strachu před nakažením donutily světovou populaci k masivní vakcinaci, jaká nemá v dějinách obdoby. No a ve formě vakcíny, zasahující DNA, mají být lidé změněni na jakési hybridy, zabaveny lidskosti a majú slepě sloužit záměrům elit. Má dojít k nevídanému a děsivému zotročení lidstva přesně v duchu Biblické Apokalysy.

Druhá teorie je podobná a souvisí s americkými prezidentskými volbami v tom smyslu, že koronavirus byl uměle vyroben a rozšířen do celého světa právě kvůli volbám prezidenta USA. Během pandemie totiž hlasovalo obrovské množství Američanů korespondenčně. Pokud by volby proběhly normálně, nedaly by se hlasy zfalšovat. Korespondenční hlasování je však možné zfalšovat. Podezření z podvodů při sčítání hlasů v USA jsou toho důkazem.

O co jde v amerických volbách a proč jsou tak důležité pro republikány a i pro demokraty? Trump přinesl nový vítr do americké politiky, protože se postavil proti již zmíněným, světovládným elitám, ovládajícím americkou společnost i americké prezidenty. Jak je možné vidět při pohledu do nedávné minulosti, své záměry se snažili tvrdě naplňovat. Důkazem toho je rozvrat Libye, Sýrie, Iráku, bývalé Jugoslávie, nebo Ukrajiny. Globalisté se snaží dosáhnout své geopolitické záměry buď vojenským rozvratem států, jejich ekonomiky a infrastruktury, nebo nepřímo prostřednictvím v takzvaných oranžových revolucích, jaká proběhla na Ukrajině a jaká probíhá v Bělorusku.

Světové elity se vyznačují nepřekonatelnou nenávistí vůči Rusku a snaží se o jeho rozklad zevnitř, prostřednictvím nějaké oranžové revoluce, nebo prostřednictvím různých domácích zrádců. Pokud to ale nepůjde touto cestou, uvažuje se také o vojenské alternativě. Co by však takové něco znamenalo pro svět, je si lze snadno domyslet.

Globalisté mají také vypracovaný plán úplného zotročení lidstva sérií postupných kroků. A to třeba zaváděním bezhotovostního styku, čímž se lidé dostanou do úplného područí bank. Dalším krokem bude čipování lidí, a tak dále. Světovládné elity mají ve svých rukou většinu názorotvorných médií a jejich prostřednictvím formují povědomí společnosti žádoucím směrem. Formují ho k postupné akceptaci vlastního otroctví a k poslušnosti.

Na Slovensku byl například na pozadí celoplošného testování obyvatelstva souběžně otestován i model státního teroru, který bude fungovat při celosvětovém nastolení Nového světového pořádku. Statisíce lidí bylo zavřeno do domácího vězení. Propustkou k slobodnějšímu životu se stal modrý certifikát, podmíněný testováním. Kdo ho měl, stal se občanem první kategorie s částečnými právy a kdo ho neměl, stal se občanem druhé kategorie s minimálními právy. Něco podobného čeká svět v budoucnosti a už natrvalo.

Vzhledem k bezcharakterností a absolutní bezohlednosti těchto elit nám bude všem jasné, že by byly schopné vypustit do světa koronavirus, jen aby dosáhly svých cílů. Lidské životy totiž pro ně nic neznamenají.

A teď se podíváme na to, co pro nás duchovně vyplývá z této umělé alternativy původu epidemie. Pokud to chceme pochopit, musíme si uvědomit, že v našem univerzu platí Hospodinův zákon zpětného účinku. Jeho prostřednictvím každý z nás sklízí to, co zaséval. A lidé i národy mohou sklízet dvě věci. Pšenici, nebo plevel! Čili dobro, nebo zlo! Čili temno, nebo Světlo!

Ale protože lidé seli především temno, zlo a plevel, zvedlo temno hlavu v podobě světovládných elit a snaží se nás zotročit a zahubit. Tak se lidem vrací to, co zaseli. Svou duchovní leností a lhostejností, svojí nechutí poznávat Vůli Stvořitele a naplňovat ji, svou neznalostí duchovního smyslu vlastního bytí, svým konzumem, materialismem a ateismem, tímto vším podporovali temno a posilovali ho. Tím vytvářeli živnou půdu, ze které vyrostla temná světová elita, která nemůže v spravedlivých účincích zákona zpětného působení šířit nic jiného, než temno. Jejím prostřednictvím se temno, vytvořené lidmi, obrací proti lidem samotným, aby je podmanilo, zotročili a zahubilo.

Pokud lidé neusilují ke Světlu, k dobru, k spravedlnosti, k čistotě, k ušlechtilosti, k lásce k bližnímu i k Stvořiteli, k poznání Vůle Nejvyššího a k její naplňování, podporují temno, živí temno a toto temno je začne dříve nebo později ničit, aby na vlastní kůži prožívali nesprávnost, nedostatečnost a nízkost hodnot, které uznávají. V tomto spočívá výchovný účinek zákona zpětného působení, a proto nám elita začíná zakládat smyčku na krk.

Současný stav světa je tedy důsledkem falešných hodnot, v které jsme věřili. Zvrácené hodnoty lidstva dali povstat zvrácené elitě, a ta se chystá lidstvo zotročit a zahubit. Tím sklízíme to, co jsme zaseli. Dovolili jsme povstat temnu tím, že jsme neusilovali o hodnoty Ducha, a teď nám temnota sahá na krk. A pokud budeme vycházet z předpokladu, že kornavirus je umělého původu, je to jen důsledkem tohoto stavu. Je to důsledkem a produktem naší temné orientace. Neboť pokud byl virus vytvořen a vypuštěn do světa temnou elitou, vrací se tím k lidem jen jejich vlastní temnota a jejich ignorování světlých hodnot.

Koronavirus nás přiskřípl téměř ve všem, co jsme dělali doposud, protože to bylo špatné a postaveno na falešných základech. Tímto způsobem máme poznat, že takto se již dál jít nedá. Máme pochopit, že špatná sklizeň, kterou v současnosti sklízíme, je jen důsledkem naší vlastní špatné setby. Pokud proto chceme, aby se situace začala postupně zlepšovat, musíme změnit charakter naší setby. Souběžně se všemi opatřeními proti epidemii bychom tedy měli začít více myslet na duchovní a hodnotové obrození. Měli bychom přehodit výhybku, vnitřně se změnit a začít usilovat o hodnoty Světla, protože vidíme a na vlastní kůži prožíváme, kam nás přivedly naše současné temné a nízké hodnoty.

Pokud ale toto nepochopíme a nezměníme, naši civilizaci s největší pravděpodobností nečeká nic dobrého, protože od temnoty, kterou produkuje a podporuje, nelze v nezbytných zpětných účincích očekávat nic dobrého.

Výsledkem by tedy mělo být naše duchovní obrození a duchovní proměna.

A teď se podívejme na druhou alternativu. Na alternativu, že koronavirus není umělého, ale přírodního původu. V tomto případě je věc mnohem přímočařejší a jednodušší, protože zde Vůle Stvořitele nepůsobí zprostředkovaně, prostřednictvím člověka a nezbytných důsledků jeho činů. V tomto případě působí Vůle Stvořitele přímo, a sice přes přírodní svět, který je Vůli Páně zcela podřízený. A Nejvyšší prostřednictvím mikroskopického viru z přírodního světa bije lidstvo, aby ho zastavil v jeho nesprávném hodnotovém směřování, a aby ho nasměroval ke Světlu.

Hospodin tak činí, aby zlomil vůli lidstva a prosadil svou Vůli. Cosi podobného se již jednou na zemi stalo. Bylo to v dávném Egyptě, kdy Vůle Stvořitele známými egyptskými ranami lámala vůli faraóna, až ji nakonec zlomila a faraón se musel podřídit. Jednou z ran byly například žáby, které zaplavily Egypt. Další ranou byly kobylky, jedovaté mouchy a podobně. A jednou z ran byl také mor dobytka, způsobený virem jako v našem současném případě.

Pokud tedy je koronavirus přírodního původu, jde o přímočaré působení Stvořitele na lidský svět, vzdálený od jeho Vůle. Koronavirus otřásá vším, co lidé vybudovali a co jim dosud fungovalo, ale bylo to vzdálené od Vůle Nejvyššího, a tedy i od skutečného dobra. Bylo to jen křečovité prosazování vlastní, malé lidské vůle. Tato egoistická vůle ničí lidi i přírodu, avšak vzhledem k zlomové době, ohlašované proroky, se blíží konec její vlády.

Koronavirus nás proto tlačí k určitým, celkem konkrétním věcem. Tlačí nás do skromnosti, spojené s redukci naší spotřeby jen na to nejnutnější. Tlačí nás do samoty a karantény, abychom měli čas uvažovat o životě a jeho hodnotách. Brání nám chodit do pohostinství, brání nám konzumovat úpadkovou kulturu, brání projevům hulvátství fanoušků na stadionech, a tak dále. Koronavirus nás tlačí do změny života a změny hodnot.

A když jsme to v oddechovém čase po první vlně pandemie nepochopili, přišla druhá vlna. Nebo jinak řečeno, když jsme to po první ráně nepochopili, přichází druhá rána. A pokud po oddechovém čase po odeznění druhé vlny pandemie nedojde k pozitivní změně, očekávané vyšší Mocí, přijde rána třetí a čtvrtá. Bude to tak jako v Egyptě a potrvá to, dokud se malá egoistická lidská vůle nepodrobí vznešené Vůli Stvořitele. Výsledkem by tedy mělo být naše duchovní obrození a duchovní proměna tak, jako v případě první alternativy.

Co dodat úplně na závěr? Říká se, že všechny cesty vedou do Říma. A v našem univerzu platí, že všechny cesty vedou k Bohu! Ať již přímo, nebo nepřímo! V současnosti totiž žijeme v tak výjimečné době, v níž ještě i temno musí sloužit Světlu!


http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.

othon | 23. 11. 2020, 19:22:48 | více příspěvků | napsat uživateli

O příčině neschopnosti vnímat Stvořitele. Vhodné pro materialisty

V současnosti žije na naší planetě obrovské množství lidí, kteří nevěří v žádného Stvořitele. Nevěří v něho, protože si myslí že neexistuje. Protože jeho existenci se hmatatelně a fyzicky ještě nikomu nepodařilo prokázat. A nač potom věřit v něco, o čem se není vůbec možné přesvědčit, zda je to reálné?

Žel, i přes zdánlivě logický uzávěr tohoto typu lidí, je vše úplně jinak. Nemožnost přesvědčivého ověření si existence Stvořitele totiž není chybou Stvořitele, ale chybou lidí samotných. Je to pouze jejich vlastní neschopnost, na jejímž základě pak vyvozují mylné názory. Ze své vlastní neschopnosti vnímat Stvořitele tedy mylně vyvozují, že neexistuje. Kdyby však člověk opravdu chtěl, je schopen se o tom přesvědčit. Je schopen existenci Stvořitele vnímat a vyciťovat přímo hmatatelně. No a my si nyní ukažme, jak se k tomu dopracovat.

Stvořitel je zdroj záření a síly, vyzařující své Světlo do celého stvoření, čímž ho udržuje při životě. Proto je vše živé závislé od Stvořitele, zatímco jedině On sám je absolutně nezávislý. Kdyby totiž omezil své vyzařování, které bylo za účelem vzniku a existence stvoření rozšířeno známými slovy "Buď Světlo", muselo by vše živé začít postupně chřadnout a nakonec zahynout.

Stvořitel jako zdroj života je tedy ve stvoření přítomen svým vyzařováním. Můžeme si ho připodobnit k silnému vysílači, vyzařujícímu směrem do stvoření na zcela konkrétní frekvenci. A aby člověk dokázal zachytit toto vyzařování, musí být schopen naladit se na jeho frekvenci. Funguje to přesně tak, jako když vysílá nějaká televizní stanice třeba v Praze, a desetitisíce televizních přijímačů po celé republice jsou schopny zachycovat její televizní vysílání proto, že jsou naladěny na stejnou frekvenci. Na nějaké jiné frekvenci by vysílání této konkrétní televizní stanice vůbec nezachytily.

Pokud tedy chce člověk vnímat jsoucnost Stvořitele, musí být schopen a ochoten naladit se na jeho vysílací frekvenci. Aby to pozemští lidé dokázali, posílal k ním Stvořitel své služebníky, aby jim ukázali přesnou frekvenci vnitřního naladění, na základě které se mohou stát schopni vnitřně vnímat světlé vyzařování jsoucnosti Nejvyššího. Šlo o proroky dávných dob a o různé zvěstovatele velkých světových náboženství. Ti lidem jasně říkali, jaké vnitřní naladění je k tomu zapotřebí. Mluvili jim o spravedlnosti, dobru, lidskosti, čestnosti, ušlechtilosti a lásce jako o hodnotách, které se mají stát rozhodujícími při utváření charakteru našeho vnitřního života. Jediné takový by měl být myšlenkový a citový život každého jednotlivce. Přikázání, zákony, podobenství a různá jiná duchovní doporučení nám tedy byla darována proto, abychom naladili do souladu s nimi své nitro, abychom jim přizpůsobili svůj život, a tím dospěli k vlastnímu štěstí i ke kontaktu se Stvořitelem.

V Bibli se například píše: "Jestli sedíš, jestli ležíš, jestli stojíš, jestli cestuješ, nebo jestli děláš cokoliv jiného, neustále přemýšlej o Nejvyšším, o jeho Vůli a o Jeho Zákonech".

Co jiného znamenají tato slova, než jasné označení frekvence vnitřního naladění, na níž je možné zachytit a vnímat vyzařování jsoucnosti Nejvyššího? Pokud se totiž člověk tímto způsobem neustále vnitřně ladí, jestliže se kvalitou vlastního života v duchu cti, dobra, spravedlnosti, lásky a ušlechtilosti stále jemněji a dokonaleji ladí na frekvenci vyzařování Stvořitele, musí přece jednoho dne toto vyzařování nakonec také zachytit. Musí ho zachytit přesně tak, jak ho zachycuje televizní přijímač, naladěný na stejnou frekvenci zvoleného televizního vysílače.

Jedině pokud člověk dospěje až sem, získá úplnou jistotu o jsoucnosti Stvořitele, protože on sám se stal schopným zachytit jeho vyzařování. Tím získá jednoznačný důkaz, že Stvořitel existuje! A pokud do té doby v něho pouze věřil, jeho víra se pak změní v přesvědčení. Změní se v jistotu! V jistotu, opírající se o jednoznačné vnitřní vyciťování! V jistotu, která je ale žel nepřenosná, protože spočívá v individuálním vnitřním naladění se přijímače, čili jednotlivého člověka, na frekvenci vysílače, čili Stvořitele.

Existují tedy na světě lidé, kteří jsou na základě kvality vlastního vnitřního života, a na základě vlastní hodnotové orientace, schopni více či méně jasným způsobem vyciťovat vyzařování jsoucnosti Stvořitele, protože jsou více nebo méně čistým způsobem naladěni na jeho frekvenci.

A existují lidé, jejichž počet v současnosti začíná převládat, naladěni na úplně jinou frekvenci. Na frekvenci hmoty a čistě materiálního způsobu života. Ten je pro ně vším. Nic jiného je nezajímá. A tito lidé nejednou s despektem hledí na věřících, kteří podle nich věří nereálným pohádkám. Nechápou však, že ani program ČT 1 by nebyli schopni zachytit, kdyby svůj televizní přijímač nedokázali naladit na příslušnou frekvenci. Rovněž není možné žádnému člověku zachytit a vnímat vyzařování jsoucnosti Stvořitele, pokud je vnitřně naladěn na zcela jinou frekvenci. Na frekvenci materialismu, užívání si, konzumu, nebo různých požitků a žádostí. Na těchto frekvencích totiž zachycuje úplně jiná vyzařování.

Z tohoto jednoduchého důvodu proto nedokáže prostřednictvím verbální argumentace nikdy nic vysvětlit materialista idealistovi, ani naopak, idealista materialistovi, protože každý z nich je hodnotově naladěn někde úplně jinde, a proto vnitřně zachycuje úplně jiná vyzařování. A ta jsou pak pro každého z nich jeho vlastní pravdou.

Frekvence materialismu, ateismu a konzumu jsou však frekvencemi nízkými a jejich charakteristickými znaky jsou mnohé nízké lidské vlastnosti, jako je například egoismus, chamtivost, bezohlednost, nespravedlnost, neušlechtilost, nemorální zkaženost, a tak dále, a tak dále. Podléháním těmto "hodnotám" se však člověk také ladí na určitou frekvenci, vyzařovanou z určitého vysílače, nebo zdroje. Ladí se na frekvenci protipólu Světla. Ladí se na frekvenci temna! Ladí se na frekvence temna, nízkosti a zla, strhávající člověka i celé lidstvo k úpadku a ke zkáze. V tomto spočívá tragédie nízkofrekvenčního naladění lidí, které vytváří ze života na zemi peklo. Peklo chamtivosti, bezohlednosti, egoismu a nemravnosti. Peklo špatných mezilidských vztahů. Peklo bezohledného, materialistického a konzumního způsobu života, vzdáleného od všeho vyššího a ušlechtilejšího. Takový život žijeme dnes a lidé takového druhu všude kolem nás tvrdí, že Stvořitele není. Tvrdí to však jen proto, že oni sami jsou naladěni na nízké frekvence temna.

Kdyby však dokázali svůj přijímač přeladit na hodnoty vyšší frekvence, kdyby by se tedy dokázali vnitřně přeladit na principy dobra, spravedlnosti, cti, lásky a ušlechtilosti, kterým by podřídili svůj vnitřní život a své vnější jednání, po čase, dříve nebo později, by určitě začali vnímat vyzařování Stvořitele a pochopili by, že existuje. A zároveň by pochopili, že jedině lidský život, takovýmto způsobem vysokofrekvenčně naladěn, má skutečnou hodnotu. Pochopili by, že jedině v takovém druhu naladění spočívá plnocennost lidského bytí.

Frekvence temna, na které je dnešní lidstvo zaměřeno, nás nevedou k ničemu jinému, než ke zkáze! Vedou jen k uboze nízkému promarnění našeho života a k jeho tragické neplnohodnotnosti. A je pak až směšné, když tímto způsobem duchovně neplnohodnotný jedinec namyšleně prohlašuje, že žádného Stvořitele není, protože jemu osobně to ještě prý nikdo hmatatelně nedokázal.

Žel, za daného stavu jeho vlastního vnitřního naladění mu to ani nikdo nikdy nedokáže, a on bude muset dojít až na samotný konec cesty temna, kterou si vybral, a která se rovná záhubě. Rovná se záhubě a zničení jeho vědomého bytí, hodnotově, a tedy frekvenčně beznadějně vzdáleného od vysokého, vznešeného a ušlechtilého vyzařování Stvořitele.

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.

othon | 9. 11. 2020, 19:34:02 | více příspěvků | napsat uživateli

Královna podsvětí a Král času! Nepoznané fantastické skutečnosti!


Název jako z pohádky, avšak touto pohádkou je naše univerzum, o jehož dějích a skutečnostech lidé dneška vůbec nic netuší. Minulé generace, které nebyly tak technicky orientované, ale mnohem více spojené s prostou, přírodní přirozeností života, o těchto věcech něco tušily. A své tušení, že za vnější realitou se skrývá další, přímo pohádková realita, prezentovaly v různých bajkách, pověstech a pohádkách. Do nich zakódovaly své poselství pro budoucí generace a v něm nám zanechaly vědomost o mnoha mocných bytostech, řídících přírodní děje, nebo provádějících jiné činnosti zásadního významu ve vztahu k naší vnější realitě.

No a my dnes budeme podrobněji hovořit o dvou z nich. O Královně podsvětí a o Králi času.

Dříve ale než začneme, musíme si uvědomit, že ve skutečnosti existuje jen jediný Stvořitel, avšak pod ním se nachází v hierarchickém členění velké množství nejrůznějších vědomých bytostí, přičemž až na samém konci této hierarchie stojí člověk. Všechny bytosti, stojící hierarchicky nad ním plní Vůli Stvořitele, protože dávno pochopily, že jedině v tom spočívá skutečné dobro. Pouze lidé ve své svévoli vybočili z tohoto rámce. Lidé si žijí po svém tak, jak se oni sami domnívají, že je to správné. Lidé se řídí pouze svou vlastní vůlí a nikoliv Vůlí Stvořitele, a tak to také s nimi a s jejich světem vypadá.

Zastavme se ale na chvíli při výše zmíněné hierarchii. Říká se, že ve stvoření vládne Vůle Stvořitele. Ale aby v něm vládla a naplňovala se až do nejmenších detailů, až do takové míry, že ani jen lísteček ze stromu nespadne bez Vůle Páně, musí někdo Jeho Vůlí až do těch nejmenších detailů uskutečňovat. To nedělá Stvořitel sám, ale na to slouží hierarchie bytostí, stojících pod ním. Právě ony jsou na různých stupních a úrovních vykonavateli Jeho Vůle.

Je to přesně tak, jak to funguje v každém podniku. Příkaz ředitele je tlumočen zástupcům, zástupci ředitele ho zprostředkují vedoucím provozů, vedoucí provozů mistrům a mistři pracovníkům. A stejně to funguje také v armádě, kde se rozkaz generála dostane k plukovníkům, potom k podplukovníkům, majorům, kapitánům, a tak dále, až k obyčejným vojákům.

Vůli Stvořitele ve stvoření tedy neprovádí Stvořitel sám, ale provádí ji hierarchie pod ním stojících vědomých bytostí, z nichž každá ji naplňuje na své vlastní úrovni a sobě vlastním způsobem.

Uveďme si konkrétní příklad. Příklad židovského národa, pronásledovaného faraonovým vojskem, který prošel mořem suchou nohou. V Bibli se o tom píše, že "moře stálo po jejich levé i pravé straně jako zeď". Stalo se tak z Vůle Stvořitele, ale tuto Vůli prakticky zrealizovala vysoká bytost, mající na starosti správu vodního živlu, spolu se svými podřízenými. O existenci a činnosti této vysoké bytosti dávné národy věděly a nazvaly ji Neptunem.

No a do kategorie těchto bytostí, spravujících konkrétní oblasti života v našem univerzu, patří také vysoká bytost, nazývaná Královnou podsvětí, a vysoká bytost, nazvaná Král času.

Královna podsvětí, nebo Strážkyně podsvětí! Co jejím úkolem?

Tato bytost stojí na druhé straně bytí, na takzvaném druhém světě. Stojí na jeho hranicích, při přechodu lidských duší ze světa hrubé hmoty, ve kterém žijeme teď, do světa hmoty jemnější.

Na hranicích světa hrubé hmoty a jemnější hmoty teče řeka dvěma směry, jedním nahoru a druhým dolů. Modernímu člověku bude možná bližší přirovnání k dálnici, která jako každá dálnice má dva proudy, přičemž jeden směřuje dolů a druhý nahoru. To dolů znamená do nízkých úrovní jemné hmoty, a to vzhůru znamená do vysokých úrovní jemné hmoty.

No a úkolem Královny podsvětí je dohlížet na to, aby lidské duše, které se na zemi snažili o dobro, čistou, ušlechtilost, spravedlnost a o lásku k bližním, k Stvořiteli i k jeho stvoření byly zařazeny do proudu řeky, směřujícího vzhůru. A aby lidské duše, podléhající na zemi zlu, neřestem, vášním, nečistotě, nespravedlnosti, nelásce vůči bližním, ignoranci vůči Stvořiteli a jeho stvoření byly zařazeny do proudu řeky, směřující dolů.

Proud řeky, směřující vzhůru, nese duše k prožívání radosti, štěstí, míru, a ke stále většímu zdokonalování v ctnostech. A po maximálním lidském zdokonalení, po vybělení svého roucha budou moci takové lidské osobnosti nakonec opustit i vysoké úrovně jemné hmotnosti a vejít do nehmotného, duchovního a věčného království nebeského. Jeho dosažení je cílem každého z nás.

Proud řeky, směřující dolů, nese lidské duše k prožívání bolesti, utrpení, úzkosti, hrůzy a děsu, protože se dostanou do blízkosti jiných duší, které holdovaly stejným neřestem. Zloději se dostanou mezi zloděje, lháři mezi lháře, zvrhlíci mezi zvrhlíky, chamtivci mezi chamtivce, násilníci mezi násilníky, a tak dále.

Tímto způsobem, v stejnorodém prostředí, si duše v nízkých úrovních jemné hmotnosti sami sobě vytvářejí peklo. Vytvářejí si životní prostor, ve kterém žít je utrpení, a ze kterého uniknout směrem nahoru je možné jedině tehdy, pokud se člověku zhnusí jeho vlastní nízkost, pokud v ní nechce již dále pokračovat a touží se polepšit. Jedině pak může začít pomaličku stoupat nahoru, a intenzita jeho snahy o dobro se promítne do intenzity a výše jeho vzestupu směrem nahoru.

Královna podsvětí přísně dbá o to, aby každá duše po opuštění pozemského těla směřovala podle své skutečné hodnoty přesně tam, kam má. Vyloučený je jakýkoliv omyl a jakákoliv "protekce". Královna podsvětí stojí ve Vůli Stvořitele a neochvějně a přísně ji naplňuje. Každý z nás jednou bude muset sledovat směr, ukázaný její žezlem, a to i ti, kteří se v této chvíli tomu smějí a dobře se baví. Potom nikomu nepomůže ani jeho humor, ani jeho zlehčování, ani jeho ateismus, ani jeho rozumové mudrování, ani jeho společenské postavení, ani jeho sláva, moc, nebo peníze. Poté, posouzen přísným pohledem Královny podsvětí, bude poslán tam, kam náleží podle své skutečné vnitřní hodnoty. Čili podle míry své spravedlnosti, lásky, čistoty a úcty k lidem, k Stvořiteli a k jeho stvoření.

Král času! Jde o vznešenou bytost, spravující v hmotném univerzu plynutí času. Ať již jde o nejhrubší, hmotnou část univerza, kde se nacházíme nyní, nebo o jeho jemnější část, kam odjedeme po své smrti.

Proč hovoříme právě o Králi času? Nemáte dojem, že v poslední době jakoby se všechno zrychlovalo? Jakoby čas plynul mnohem rychleji, než před tím?

To není jen dojem, ale skutečnost! Žijeme totiž v době, v níž se vše zrychluje, aby to bylo nuceno, jako rostliny rychlené teplem ve skleníku, vydat své plody. Aby to ukázalo, jaké to ve skutečnosti je. Aby to dobré zrychleně dospělo ke svému vrcholu a rozkvetlo v ctnostech, a aby i to zlé, falešné, nesprávné, pokřivené, nečisté, lhostejné a zvrácené také dospělo ke svému vrcholu, ukázalo svou pravou tvář, a ve svém vrcholném kulminačním bodě se zřítilo samo v sobě. Aby se na vrcholu své zloby obrátilo samo proti sobě a zničilo se. Neboť jen dobro je schopné trvalého a nepřetržitého rozvoje, zatímco osudem zla je po dosáhnutí jeho vrcholu sebe destrukce.

Král času z Vůle Stvořitele zrychluje čas, aby se vše toto ukázalo. Aby se ukázalo, co je v lidech dobré a plně se to rozvinulo, a aby se ukázalo i to, co je v nich špatné, také se plně rozvinulo, a tím dospělo ke zničení.

V zrychleném plynutí času, který mnozí cítí, bude proto muset každý z nás ukázat, kam ho to táhne. Zda více k tomu dobrému, spravedlivému, ušlechtilému, laskavému a duchovnímu, nebo více k tomu špatnému, nespravedlivému, neušlechtilému, nečistému, neduchovnímu a čistě materiálnímu. V zrychleném čase tak bude muset každý vynést rozsudek sám nad sebou. Bude muset ukázat, kým vlastně je a kam se chce zařadit. Bude muset ukázat, jaké hodnoty jsou pro něj prvořadé a jaké druhořadé.

Lidem, kteří budou usilovat k dobru a k duchovním hodnotám, může Král času čas subjektivně prodloužit, aby ho měli dostatek na plné rozvinutí dobra v sobě, a těm, kteří jsou vůči všemu tomuto lhostejní, kteří se tomu smějí a ignorují to subjektivně čas zkrátí, nebo jim ho úplně sebere, protože ve vztahu ke skutečným hodnotám by ho i tak jako dosud, vždy jen promrhali. Neboť jak se píše: "Ten kdo má, tomu se přidá, a ten kdo nemá, tomu se vezme i to málo, co má".

Vinou lidí, vinou zla v nich a mezi nimi, a pod tlakem zrychleného plynutí času nespěje náš set k ničemu dobrému. Avšak ti dobří v něm mohou projít nevyhnutelným negativním děním subjektivně jakoby časově zrychleným způsobem tak, že se jich to téměř nedotkne. Že to bude trvat jen jako chvilka, zatímco ti ostatní budou muset prožívat v nezkrácené míře všechny jedovaté plody svého vlastního chtění, své vlastní vůle a svých vlastních činů. Budou muset v nezkrácené míře poznat a přežít selhání jejich racionálně materialistického pohledu na svět a jejich racionálně materialistických hodnot, které jim zcela zastřely citově duchovní rozměr jejich osobnosti, nedaly mu rozvinout se, a proto v současnosti stojí před všemi těmito skutečnostmi zcela bez porozumění.

Kdo nad vším výše uvedeným hlouběji popřemýšlí pochopí, že vznešené bytosti o kterých jsme mluvili, jsou ve skutečnosti bytostmi mytologii dávných národů. Mytologie řecké, římské, germánské, keltské, nebo slovanské, kde se o nich mluví jako o "bozích". My ale už víme, že to nejsou žádní "bohové", ale věrní služebníci jediného Boha, jehož Vůli naplňují v hmotném světě. A to ať již v jeho hrubě hmotné části, nebo v jeho jemno hmotné části.

Každopádně však, dávné národy dokázaly tyto bytosti vnímat a podali nám o nich zvěst. Zánikem dávných civilizací však jejich "bohové" nezanikly spolu s nimi, ale stále jsou tu a věrně naplňují Vůli Nejvyššího ve všech hmotných světech. V současnosti nastává doba, kdy má vyjít toto dávné poznání postupně opět na povrch, ale má být již vnímáno a chápáno správně. Je již totiž nejvyšší čas, aby člověk stál ve stvoření znalý a vědomý, a ne neznalý a nevědomý tak, jako dosud.

PS. Pohádky nevznikly proto, aby děti usnuly, ale aby se dospělí probudili. Milan Rúfus

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.

othon | 26. 10. 2020, 19:33:29 | více příspěvků | napsat uživateli

Koronavirus jako trest Boží se všemi důsledky!

Tento článek by nevznikl, kdybych náhodou nezachytil názor na současnou koronavirovou krizi, který se začíná stále více rozšiřovat mezi obyčejnými lidmi. A prostí lidé říkají, že je to trest Boží. Že nás to Bůh trestá.

A paradoxně, jejich konstatování je ve své jednoduchosti mnohem blíže k pravdě, jako všechna fundovaná hodnocení politiků, zdravotníků a ostatních kompetentních, vyjadřujících se k současné krizi. V tomto konstatování se totiž skrývá jádro celého problému!

Žel, pro moderní lidi je však obecně příznačné, že ve vztahu k jakémukoliv problému se budou raději zabývat tisíci podružnými věcmi, jen ne jeho podstatou. Jen ne tím, co je nejzásadnější, nejvíce rozhodující a prvořadé.

Takto je tomu samozřejmě také v případě koronavirové krize, jejíž stále intenzivnější dopad na náš každodenní život je skutečně trestem Božím. A my všichni bychom si měli v první řadě položit otázku, za co nás to vlastně Pán tak trestá?

Odpověď je jednoduchá: za to, že děláme něco špatně, protože pokud bychom jednali dobře a správně, nebylo by žádného důvodu trestat nás.

A co tedy děláme špatně? Co neděláme tak, jak Stvořitel chce? V čem se tak velmi příčíme Jeho Vůli, že na nás dopustil takové soužení, jehož konečné řešení a definitivně vyřešení je v nedohlednu? Toto jsou zásadní otázky! Tyto otázky si je třeba klást v souvislosti s koranvírovou krizí! Tímto směrem bychom měli uvažovat a hledat! Kdyby jsme tak udělali, odpovědi bychom určitě našli.

Ale žel, tímto směrem se myšlení lidí neubírá, protože naši současníci mají na to svůj vlastní názor. Mají svá vlastní řešení. Řešení, která sice mají z materiálního hlediska své opodstatnění, ale zůstanou vždy jen něčím dílčím a druhořadým, protože jim chybí ambice dopracovat se ke skutečné podstatě celého problému. A ta je duchovní! Nám však chybí ambice problém řešit a vyřešit komplexně, v jeho duchovně materiálním propojení.

V kostelích se začínají objevovat oznámení o slavení mší za odvrácení pandemie. Je to krok správným směrem, ale je třeba si upřímně říci, že mše a modlitby již nestačí. Vždyť přece i před koronavirovou krizí chodili lidé do kostela a modlili se, a přesto k ní došlo.

Modlit se je správné, ale už je třeba úplně jiného druhu modliteb! Už je třeba modliteb činu! Už je třeba, aby se to, co jsme se dosud modlili, v nás samotných uskutečnilo v činu. Už je třeba čin a jednání! Už je třeba viditelnou změnu života! Už je třeba změnu hodnotového systému!

Neboť žel to, co bylo dosud, byly víceméně jen prázdná slova! To však, co se nyní od nás očekává, je reálné jednání. Je reálné jednání v souladu s Vůlí Nejvyššího! A ta nám byla zprostředkována v Desateru přikázání a v Ježíšově učení o lásce ke Stvořiteli a k bližnímu.

To, že nás Pán trestá, je svědectvím nedostatečnosti našich modliteb, které zůstaly pouze v rovině slov a dosud se neproměnily v čin. Dosud se nestaly jednáním. Vůlí Páně dosud neodpovídá ani náš život, ani naše hierarchie hodnot, ani náš způsob myšlení.

Neboť jen čin se počítá! A protože činu není, dopadá na nás trest Boží! Stvořitel nás trestá, aby ukázal, jaký křehký je náš svět a jak rychle v něm může všechno zkolabovat, pokud se už konečně nepohneme správným směrem.

Nejvyšší nám ukazuje, že tady je, že zde vždy byl a vždy bude, ačkoli náš takzvaný moderní svět už v něj nevěří. A proto dává tomuto modernímu světu pocítit, jaký je maličký. Otřásá nim aby pochopil, že musí začít fungovat na novém základě.

Neboť čas dozrál a my se už konečně máme stát pravými lidmi! Lidmi spravedlivými, čistými, dobrými, čestnými a ušlechtilými. Lidmi, majícími v úctě bližních i Stvořitele všeho. Lidmi, pro které jsou hodnoty dobra a ducha na prvním místě a vše ostatní je až na druhém místě.

Pokud toto nepřivedeme v čin, bude konat Stvořitel a všemi našimi dosavadními jistotami otřese tak zásadním způsobem, že v nastávající nejistotě budou lidé donuceni hledat jedinou pravou jistotu, spočívající v respektování Vůle Stvořitele. Spočívající v poznání Jeho Vůle a v respektování Jeho Vůle! V respektování jeho Vůle nejen prostřednictvím slov modliteb, jak tomu bylo doposud, ale zejména prostřednictvím svého reálného života. Prostřednictvím způsobu svého myšlení a prostřednictvím svého hodnotového systému.

Toto je od nás očekáváno a toto je jediná pravá modlitba za odvrácení světové pandemie! Toto je podstata celého problému! Vše ostatní, co se dělá je sice nutné, ale vzhledem k tomu, co máme ve skutečnosti sami v sobě a se sebou z duchovního hlediska udělat, je jen podružné. Všemi vnějšími opatřeními bez duchovní změny v podstatě jen potlačujeme něco, čeho podstatu neznáme, nechceme ji pochopit a přijmout, a proto to, pouze zvenčí potlačeno, propukne časem s novou silou a možná trochu jiným způsobem. Pokud bychom to ale udělali naopak a řešili přednostně podstatu, její vyřešením by zmizely i všechny důsledky a koronavirová krize by ustoupila.

Na důkaz pravdivosti všech, výše uvedených tvrzení, se podívejme na jednu zcela konkrétní oblast. A sice, na oblast umělecké tvorby, která je současnou krizí mimořádně postižena. Umělecká sféra je na kolenou a umělci prosí stát o pomoc, aby mohli vůbec přežít, a aby spolu s nimi přežilo také jejich umění.

Umělci jsou totiž většinou lidé svobodných povolání a nemají stálé zaměstnání. Jsou proto zvyklí na nejistotu. Proto si vytvářejí finanční rezervy, aby dokázali překlenout nejisté období mezi koncem jedné práce a začátkem druhé. Proto i jistým způsobem dokázali překlenout první vlnu koronavirové krize, a po jejím ukončení a letním poklesu infikovaných optimisticky očekávali podzimní období, kdy se budou moci naplno pustit do práce.

Na podzim však přišla ještě silnější, druhá vlna pandemie. Všechny umělecké aktivity jsou omezeny na minimální míru nebo úplně, avšak všechny jejich úspory na horší časy se minuly během první vlny krize. Umělci žádají stát o pomoc a o holé přežití. A nakonec jim asi nezbude nic jiného, než jít na úřady práce.

Ano, umělecká oblast je zasažena mimořádně silným způsobem, avšak řešení této situace má dvě roviny. První rovina představuje řešení klasického typu, čili přes peníze. Přes různé podpory, přes rychlé, takzvané helikoptérové peníze a podobně.

Ale peníze nejsou všechno! Není to totiž tak jednoduché a jednostranné, jak si to představuje naše civilizace, postavená především na penězích. Tento problém má i druhou, mnohem hlubší rovinu. O to se ale absolutně nikdo nezajímá, protože jak již bylo zmíněno, nikoho ani jen nenapadne jít s nějakým problémem až k jeho jádru a podstatě.

A co je onou podstatou v tomto konkrétním případě? K poznání podstaty se dopracujeme prostřednictvím otázky, proč byla takto mimořádně postižena právě umělecká sféra? Proč to právě ji takto extrémně, až existenčně zasáhlo?

Protože umění z vyššího hlediska, které nikoho nezajímá, je tu na to, aby bylo vlajkovou lodí pozdvihování civilizace, národů i jednotlivců k vyšším a ušlechtilejším ideálům. Umění je tu na to, aby dělalo lidi lepšími, ušlechtilejšími a mravnějšími. Aby je vedlo k vysokým a vznešeným duchovním hodnotám.

O těchto věcech minulé generace věděly a například koncem 19. století, kdy se pomalu začala formovat myšlenka naší národní samostatnosti, bylo hlavním cílem většiny literátů především pozdvihování vlastního národa. A to po všech stránkách. Po stránce materiální, po stránce gramotnosti a vzdělání, i po stránce mravní a duchovní.

Nebo můžeme uvést jiný příklad. Třeba barokní hudbu. Jejím cílem bylo pozvedat duše posluchačů k Stvořiteli. "Ke slávě a cti Boží!" Toto psal Johann Sebastian Bach pod své notové partitury.

A co dnes? Dnes umění fatálním způsobem rezignovalo na své poslání posouvat civilizaci, národy a jednotlivce k něčemu lepšímu, vyššímu a ušlechtilejšímu. Současné umění rezignovalo na své pravé poslání. Vysmálo se z něj, přestalo být vlajkovou lodí vzestupu a vykročilo svou vlastní cestou. Cestou dekadence, úpadku, nemravnosti, vulgárnosti a obscénnosti. Umění už neukazuje cestu nahoru, ale dolů do pekel. A současní moderní materialističtí a ateističtí umělci si mysleli, že to tak snad půjde donekonečna. Samozřejmě, velká čest všem výjimkám.

Nicméně Ten, v jehož existenci tito "umělci" již nevěří, jim dal tvrdě pocítit, že zde je a že již má dost toho hnoje, který produkují pod rouškou umění. A proto toto "umění" a jeho tvůrce srazil na kolena. Zahnal je do existenčních problémů, znemožnil jim produkovat další špínu a dopřál jim čas k zamyšlení. K zamyšlení nad tím, co vlastně dělají a komu tím slouží. Daroval jim prostor, aby si to uvědomili, protože při jejich dosavadní tvůrčí vytíženosti jim chyběl čas na zásadní hodnotovou sebereflexi.

Nyní proto čas mají a měli by ho správně využít. Využít tak, že zásadním způsobem přehodnotí své další umělecké směřování a konečně pochopí, co je pravým účelem umění.

Tyto skutečnosti a tento pohled však žel absentuje ve všech debatách, věnujících se záchraně umění. Říká se v nich vždy jen o penězích a o státní podpoře, jejímž prostřednictvím by umělci překlenuli nejtěžší období, aby pak mohli znovu začít s produkcí stejné mravní, morální, lidské a duchovní ubohosti, jako předtím.

To, o čem jsme mluvili v první části textu, se tedy takovýmto zcela konkrétním způsobem promítá do oblasti umění. A podobným způsobem se to promítá do každé oblasti naší společnosti, ba dokonce také do našeho osobního života. Všude tam na nás v současnosti dopadá trest Boží!

Tento názor prostých lidí je pravdivý, ale nesmí zůstat pouze u konstatování. Musí z něj být vyvozeny konkrétní a zásadní důsledky pro náš každodenní život. Musíme se všichni společně i každý sám za sebe ptát, proč na nás tento trest přichází? Musíme se ptát, co děláme tak špatně, že na nás Nejvyšší něco takového dopouští? Musíme pochopit, v čem se příčíme Vůli Páně, o níž správné pochopení jsme se dosud vůbec nezajímali, a proto jsme ji ani nemohli správně naplňovat. Musíme znát Vůli Nejvyššího, musíme znát co je jí od nás vyžadováno a musíme to začít naplňovat. Musíme se hodnotově obrodit, protože náš dosavadní hodnotový systém byl nesprávný. Musíme se stát novými, jinými a lepšími lidmi. Lidmi skutečnými a pravými! Takovými, jakými nás chce mít náš Pán. Lidmi čestnými, spravedlivými, dobrými, skromnými, čistými, ušlechtilými, laskavými, duchovními a milujícími Stvořitele.

Boží trest na nás dopadá, protože jsme od tohoto všeho na míle vzdálení. Pokud to nepochopíme, pokud si to nepřiznáme a pokud to budeme ignorovat, přijdou na nás další tresty, které nás budou ohýbat a tlačit správným směrem. A my se buď v tomto směru ohneme a podvolíme, nebo nás Vyšší Moc definitivně zlomí. Žádné jiné střední cesty není.

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.

othon | 12. 10. 2020, 16:21:40 | více příspěvků | napsat uživateli

Nejdůležitější věc při koronavirových opatřeních chybí!

Když v minulých dobách čelili naši předkové pandemiím velkého rozsahu, přistupovali k ním úplně jiným způsobem, než my dnes. Viděli v nich totiž v první řadě podnět k pokání. Viděli v nich výstražně zvednutý prst Boží, upozorňující je na to, že dělají něco špatně. Že žijí nesprávně a že to je třeba změnit.

Každé pokání však začíná sebereflexí. Sebereflexí ve vztahu k tomu, co děláme špatně z hlediska mravnosti, morálky a duchovních zákonitostí. Naši předkové se snažili v první řadě znát právě tohle! Právě v tomto se snažili zjednat nápravu! To bylo jejich "proti krizové" opatření číslo jedna!

My se sice také ptáme, co jsme udělali špatně, ale ne z hlediska mravních a duchovních souvislostí, ale jen tak, jako vždy z hlediska materiálního. Mluví se například o čínských mokrých trzích a o katastrofální hygieně, která tam vládne, jako o možné příčině vzniku koronavíru Covid-19. Existují různé konspirační úvahy, které říkají že jde o uměle vyrobený virus, a samozřejmě, existují ještě mnohé další teorie.

Nicméně základní otázka, co děláme špatně z hlediska mravnosti, morálky a respektování duchovních zákonitostí, když jsme nuceni něco podobného prožívat, taková otázka nikde nezaznívá. Takovou otázku si lidé dneška vůbec nekladou. Taková otázka je pro ně bezpředmětná a nemá žádný význam. Z hlediska moderního člověka 21. století by bylo vysloveně směšné, kdyby něco podobného zaznělo na setkáních krizového štábu.

Ale právě tato otázka a odpověď na ni je tím nejdůležitějším, co bychom měli vědět, a co by mělo všude zaznívat. Právě naše sebereflexe ve vztahu k tomu, co děláme špatně z hlediska mravnosti, morálky a respektování duchovních zákonitosti ve vztahu k příčinám vzniku koronavirové krize je ta nejzásadnější. Právě její pochopení a náprava těchto věcí je tím, k čemu jsme ve skutečnosti krizí tlačeni.

Neboť ve skutečnosti se za všemi možnými a potenciálními materiálními příčinami skrývá prvotní příčina, kterou je překračování mravních a duchovních zákonů Toho, bez něhož Vůle v našem univerzu ani jediný lísteček ze stromu nespadne.

No a my se nyní pokusme ze symboliky vnějšího dění, souvisejícího s koronavirovou krizí vydedukovat a poznat, k čemu konkrétnímu nás jejím prostřednictvím tlačí a usměrňuje Vůle Vyšší Moci.

Dříve ale, než začneme, bychom si měli uvědomit, že to, co se kolem nás děje, není vůbec náhodné. Je to vždy zákonité, podléhající zákonu příčiny a důsledku. A vždy to v sobě nese určitou symboliku.

No a právě řeč symboliky představuje hlubší rozměr, který zvenčí, na základě vnějších dějů a situací, proniká do nitra a poukazuje na vnitřní děje. Jeho cílem je upozornit na skryté, vnitřní a skutečné souvislosti vnějších dějů.

Neboť vše kolem nás má rozměr vnější a viditelný, jakož také rozměr vnitřní, neviditelný, ale zásadní. A právě skrytý vnitřní rozměr je tím klíčovým, co určuje charakter vnějších dějů a událostí. Jaký je tedy charakter a podstata toho vnitřního, takový je na základě něj charakter i podstata toho vnějšího.

Jak se to projevuje a co to znamená v souvislosti s koronavirem?

Koronavirus klade na nás všech z vnějšího hlediska zvýšené nároky na hygienu a čistou. A to ve formě zvýšené hygieny rukou, jakož také ve formě ochrany před zvenčí přicházejícím rizikem infekce prostřednictvím nošení ochranné roušky.

Čistota a ochrana! Pokud symbolicky zvnitřňíme tyto dva podněty, které na nás zvenčí klade koronavirus, dostaneme požadavek čistoty a ochrany našeho nitra. To vnější je totiž, jak jsme si řekli, odkazem na to vnitřní a je jeho symbolikou. Je odkazem a symbolikou toho vnitřního, o které jde především!

A právě to vnitřní máme držet v mnohem větší čistotě a ochraňovat to před všemi negativními vlivy. Právě k tomu nás ve skutečnosti zvenku směrem dovnitř tlačí koronavirus! To se nám snaží říct! To je záměrem a cílem Vyšší Moci, stojící za ním!

Lidská bytost se má konečně začít mnohem intenzivněji snažit o čistotu vlastního nitra a o jeho ochranu před všemi zlými, nečistými a negativními vnějšími vlivy. Máme se už konečně začít více snažit o čistotu své mysli, o čistou svých emocí, svých pohnutek, svého chtění, své vůle a svého srdce.

Tlak koronavirové krize nás směřuje k hygieně našeho vnitřního života a k ochraně této hygieny, protože za všemi jejími možnými potenciálními materiálními příčinami stojí jediná prvotní příčina, spočívající ve Vůli Vyšší Moci, která tlačí na lidstvo, aby se stalo mravnější, morálnější a duchovnější.

Vnější symbolika koronavirové krize nás směřuje k vnitřní práci na sobě! K životní nezbytnosti vnitřní práce na sobě, spočívající v zachovávání čistoty našeho nitra a v trvalé ochraně této čistoty! To se v současnosti stává základní podmínkou přežití ve stvoření!

Jedině ten, kdo toto pochopí a začne to v sobě také vnitřně realizovat, jedině ten bude v bezpečí během současné krize i během dalších událostí, které budou přicházet. Jen toto může lidem poskytnout záruku bezpečí! Jen tehdy, když se budeme snažit o čistou našeho nitra a o jeho ochranu před všemi nečistými a negativními vlivy, jen tehdy uděláme pro sebe maximum! K tomuto nás tlačí současné dění, o jehož nejvnitřnějším duchovním rozměru lidé nic nevědí a nechtějí nic vědět.

Protože všechna slova, vybízející lidi k duchovnímu obrození, čili k tomu, aby se stali lepšími, čistšími, spravedlivějšími a duchovnějšími se ukázala být jako kontraproduktivní, nadešel čas činů. Už ne slova, ale reálné dění nás bude bolestivě přesvědčovat a tlačit k tomu, abychom se stali v první řadě vnitřně, a potom i navenek lepšími, spravedlivějšími a duchovnějšími. A tento tlak událostí a vnějšího dění se bude stupňovat do takové míry, že lidé budou donuceni vstoupit do svého nitra a udělat si v něm konečně pořádek. Udělat si v něm pořádek, očistit ho a už potom trvale dbát o jeho čistotu a trvale ji ochraňovat.

Jedině takový lidé budou chráněni! Ostatní budou nechránění a vydání všemu zlému napospas, i kdyby měli roušku čtyřiadvacet hodin denně a úzkostlivě dodržovali všechny hygienické požadavky. Budou nechránění, protože nechtěli pochopit, že v konečném důsledku a v první řadě jde především o hygienu a čistotu jejich nitra a o její ochranu. Jde o čistou jejich mysli, čistotu jejich chtění, jejich vůle, jejich pohnutek, jejich přání, jejich emocí a jejich cítění. Pokud toto nemají jsou nečistí tak, jako kdyby si vůbec nikdy neumývali ruky a nenosili žádnou ochrannou roušku. A proto si je to nečisté nakonec najde a zničí je.

Jen ten, kdo usiluje o čistotu a ušlechtilost vlastního nitra a snaží se ji trvale chránit, jen ten může ochránit své bytí před zkázou. Kdo ale takové úsilí nevyvine, ten ve velkém začínajícím očistném procesu našeho stvoření své bytí nezachrání, protože jeho vnitřní nečistota ho nakonec dožene do neštěstí.

Aby k tomu nemuselo dojít, třeba mít nestále na paměti toto zásadní ponaučení: Udržujte krb svých myšlenek čistý, protože jedině to je cesta k míru a ke štěstí.

To ale znamená, že pokud krb svých myšlenek z jakýchkoliv důvodů čistý mít nebudeme, půjdeme cestou katastrof a neštěstí.

Pokud tedy koronavirovou krizi i její tlak směrem zvenku dovnitř správně pochopíme, a vnitřně zrealizujeme, může se nám stát cestou k míru a štěstí. Pokud však její tlak vnitřně správně nepochopíme a nezrealizujeme, stane se nám cestou k neštěstí a zkáze.

Závěr: Vedle všech hygienických opatření myslete také na čistotu vlastního nitra.

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.

othon | 28. 09. 2020, 19:45:41 | více příspěvků | napsat uživateli

Moderní lidstvo spí a sní svůj sen o materialismu! Probuďme se!

Dávné indické náboženské systémy mluví o světě materiálním, o světě hmoty, jako o světě iluze. Vyjadřují ho pojmem "májá", čili iluze. Staří Toltékové o něm zase mluví jako o hustém dýmu, který nám brání poznat skutečnou realitu.

Pokud se moderní člověk setká s takovouto kategorizací přirozeně nesouhlasí, protože pro něj, ani pro lidi kolem něj, není svět žádnou iluzí, ani žádným dýmem. Naopak, je absolutně reálným, ba dokonce až bolestně hmatatelným. Vždyť pokud přece narazíte do hrany stolu, nebo do nějaké jiné věci, bolestně vás to zraní a vy si na vlastní kůži uvědomíte, že hmota není žádná iluze, ani žádný dým, ale až příliš hmatatelná realita, která nás každodenně přesvědčuje o své reálnosti.

Z tohoto důvodu se dívají materialisté s odmítáním na všechna podobná náboženská tvrzení a považují je za nereálné blouznění. Podle nich jsou právě ony iluzí a dýmem, jehož prostřednictvím duchovně vyšinutí lidé zpochybňují reálnost toho, co je jako jediné reálné a skutečné. A to je hmota!

A tím pádem jsou materialisté s náboženstvími velmi rychle hotovi. Je to pro ně jen blud, kterým se nemá smysl vůbec zabývat.

Jak je to však ve skutečnosti? Kdo má pravdu? Zkusme se trochu hlouběji podívat na tyto zajímavé a zásadní otázky.

Materiální svět není opravdu žádnou iluzí. Je zcela reálný. Ale pozor! Není to jediná realita tak, jak se domnívají materialisté. Kromě něj totiž existuje i něco jiného. Kromě reality materiální existuje i realita nemateriální, nebo jinak řečeno, realita Ducha.

Poznání komplexní pravdy bytí a poznání skutečné reality, která nás obklopuje, spočívá v uvědomění si existence dvou světů. V uvědomění si světa hmoty a světa Ducha.

No a právě člověk, žijící na zemi, v sobě spojuje tyto dvě reality. Jeho tělo, jeho mysl, jeho emoce, jeho duše a jeho duševná hnutí, to vše je hmotného charakteru. Ať už jde o hmotu nejhrubší v případě jeho těla, nebo celého fyzického světa, nebo o hmotu jemnější v případě jeho mysli, jeho emocí a jeho duševních hnutí.

Kromě toho však člověk v sobě nese i nejhlubší podstatu bytí, která je duchovní. A ta se v nás projevuje čistými city.

Citové prožívání má v sobě každý člověk, a právě ono je realitou Ducha! A právě proto můžeme realitu Ducha vnímat jedině prostřednictvím čistých citových hnutí. Jedině tak se k ní můžeme přiblížit, chápat ji a vnímat ji.

Pro porozumění toho, co bylo řečeno, se zkusme hlouběji zamyslet na tvrzením, že Bůh je Láska. Co je však láska? Láska je přece cit! Je to hluboké citové prožívání, což znamená, že k Lásce Boží, a s ním ztotožněné Pravdě Ducha, se lze přibližovat jedině prostřednictvím citu. Jedině prostřednictvím hlubokého citového prožívání, které k nám k ní může otevřít bránu.

Také lidská láska je podobného druhu. Nikdo ji nikdy neviděl, nezvážil a neohmatal. Každý ji však může cítit. A pokud ji cítí, prožívá štěstí. Pokud ji ale necítí a nikdy necítil, je vnitřně vyprahlý, citově prázdný, a tím pádem nešťastný a nenaplněný. Láska, ať už ke komukoliv je tím, co naplňuje náš život a dává mu pravou, nejhlubší hodnotu. Láska je však cit a to znamená, že v její čisté podobě je vždy projevem ducha.

Zásadní chybou však je, že lidé uvízli jen v materiální realitě. Že uvízli jen v realitě vlastního těla, vlastní mysli, vlastních emocí a vlastních duševních hnutí, považujíce tuto hrubou nebo jemnější hmotnost za to jediné, co reálně existuje. Tím ale zúžili komplexnost materiálně duchovního bytí jedině na jeho materiální rozměr. Celé bytí zúžili pouze na materii. Ji považují za to jediné, co existuje.

A samojedinost materie povýšili na božstvo a na jakousi modlu, které se klanějí. Materie, spojená s jejich fyzickou existencí a hmotným světem kolem nich, se pro ně stala vším. Na základě tohoto přesvědčení žijí a myslí. Toto přesvědčení určuje jejich hodnoty, jejich cíle i to, co považují za smysl života. A smysl života vidí jen v rámci své fyzické existence, čili v tom, jak jsou si schopni kvalitně a intenzivně fyzicky užít života.

Na základě přesvědčení o absolutní samojedinosti hmoty vzniklo téměř vše, co vytvořil současný moderní svět. Toto je základní platforma způsobu jeho myšlení. Přibližně devadesát procent všeho duševního bohatství lidstva stojí na tomto základě. Všechna odvětví naší činnosti jsou tím proniknuty. Ať už filozofie, matematika, fyzika, technika, literatura, film, divadlo, politika, společenské aktivity, nebo veřejný a osobní život. Všechno toto je v současnosti postaveno na přesvědčení a vycházející z přesvědčení, že materiální bytí je tím jediným, co existuje a co má hodnotu. Na tomto základě a v tomto přesvědčení se vše kolem nás odehrává, a na základě toho fungují také životy jednotlivců. Jednoduše řečeno, lidstvo žije v jakémsi sebou samým vytvořeném snu samojedinosti materie. Na této bázi uspořádalo celou svou existenci, a na této bázi je utvářena samotná struktura a způsob jeho myšlení.

A právě tento myšlenkový a duševní svět lidí, postavený na přesvědčení samojedinosti existence hmotného světa je iluzí, v níž lidstvo uvízlo a žije. To je ta "májá", čili iluze, o které říkají staré indické texty. To je ten hustý dým, pro který nevidíme skutečnost tak, jak o tom mluví staří Toltékové.

Iluze a dým není tedy hmota samotná, jak se povrchně a prvoplánově domnívají materialisté. Iluzí, neštěstím, dýmem a prokletím je všechno duševní bohatství lidstva, postaveno na falešném základě, že hmotný svět je tím jediným, co existuje. V tomto snu a v této iluzi žije současný materialistický svět! Je to však jen ubohá iluze, jím samým vytvořena a odtržena od skutečné reality. Od reality bytí, které v sobě zahrnuje jak materiální skutečnost, tak i skutečnost Ducha.

Proto miliony lidí na naší planetě prožívají své životy v iluzi a v hustém dýmu, na nesprávném základě postaveného, myšlenkového a duševního světa, který jim zastírá pohled na skutečnou pravdu bytí. Který jim znemožňuje pochopit, že za pravdou materie se skrývá pravda Ducha.

O této pravdě Ducha hovoří všechny náboženské systémy. Na ni se snaží poukázat a na ni se snaží upozornit, abychom se konečně probudili z našeho snu a z naší iluze. Aby nám hustý dým namáhavě nashromážděného duševního balastu lidstva donekonečna nezastíral výhled na komplexní pravdu bytí, spočívající v jejím materiálně duchovním rozměru.

A úplně prvním krokem k tomu, abychom konečně poznali komplexní realitu a překonali iluzi, ve které v současnosti žijeme, je si vůbec vnitřně připustit možnost existence reality Ducha. Toto je totiž něco, co si vnitřně materialisté ani nedokážou připustit, protože jsou tak hluboko ponořeni do své iluze.

Pokud ale dokáží připustit, že to může být jen iluze a začnou si vnitřně uvědomovat, že by všechno mohlo být jinak, už jen připuštění této možnosti a vnitřní práce s ní jim může zpřístupnit cestu k prohlédnutí dosavadní, jejich osobnost omezující iluze, aby se jim v jejich nitru začala postupně vynořovat věčná, zářivá a míru plná realita Ducha. Realita Ducha, která zde vždy byla a vždy bude! Pouze my sami jsme svým iluzorním přesvědčením o její neexistenci ztratili možnost dostat se k ní, spojit se s ní a být konečně šťastní a naplnění.

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.

othon | 14. 09. 2020, 17:45:39 | více příspěvků | napsat uživateli

Nechtěná pravda o prvních křesťanech a reinkarnaci

O křesťanských církvích je známo, že mají své centrum pro studium sekt, a v něm se věnují zkoumání různých mimo křesťanských, nebo také nestandardních křesťanských duchovních směrů a proudů. Činnost této instituce spočívá ve vyhodnocování toho, v čem konkrétně jsou různé duchovní směry nekompatibilní s pravověrným křesťanstvím. Hlavním účelem její odborného posudku je pomoc křesťanské laické veřejnosti, aby se vyvarovala nejrozmanitějším duchovním nástrahám, které na ni číhají.

A protože mě osobně zajímalo její hodnocení a její názor na určitý duchovní směr, se zájmem jsem si prostudoval její posudek. A právě to je důvod, proč vznikl tento text. Zmíněný odborný posudek se totiž vyznačoval přímo do očí bijící, základní duchovní negramotností. Vyznačoval se smutným nepochopením základních duchovních zákonitostí, které by přece měly být každému, opravdu duchovnímu člověku v dnešní době již zcela jasné.

O co konkrétně jde? Jde o karmu a reinkarnaci, které křesťanství neakceptuje a považuje za blud.

Žel, ale opak je pravdou, protože smutným, a v dnešní době již nepřijatelným bludem, je právě popírání karmy a reinkarnace. A co je ještě zvlášť paradoxní je skutečnost, že při kořenech křesťanství bylo učení o reinkarnaci, čili o opětovném příchodu lidské duše na zem do fyzického těla, zcela přirozenou součástí duchovního poznání prvních křesťanů. Dokonce také v evangeliích můžeme najít několik, přímých i nepřímých zmínek o existenci tohoto poznání.

Celkem konkrétně například v stati, v níž učedníci říkají Ježíšovi, že před příchodem Mesiáše má přijít opět prorok Eliáš, aby mu připravil cestu. A Kristus jim na to odpověděl: "Eliáš už přišel, ale vy jste ho nepoznali a udělali jste s ním co jste chtěli". A tehdy učedníci pochopili, že mluví o Janu Křtiteli.

Jinými slovy řečeno, v Janu Křtiteli přišel na zem znovu prorok Eliáš, co si ještě dnes může každý nezaujatý a věcně zkoumající čtenář přečíst v evangeliích.

Duchovní poznání o reinkarnaci bylo tedy zcela přirozenou součástí prvotního křesťanství, a tak tomu bylo několik prvních století po Kristu. Konkrétně až do koncilu v roce 553, na kterém byla mimo jiné posuzována také otázka reinkarnace. Princip reinkarnace měl své zastánce i odpůrce, a tak nakonec, aby se věc definitivně vyřešila, se přistoupilo k hlasování. Nepatrnou většinou hlasů zvítězili odpůrci reinkarnace, na základě čehož bylo pak toto poznání vyškrtnuto z křesťanské věrouky. I když, jak již bylo zmíněno, v evangeliích o něm zůstaly zmínky.

Zkusme se však podívat na danou problematiku trochu jinak. A sice, z hlediska skutečné pravdy, protože hrubá negace této duchovní zákonitosti, která byla akceptovatelná v roce 553, je již absolutně neakceptovatelná v současnosti, kdy má být lidstvo duchovně znalé.

Celá tato otázka je totiž otázkou vztahu k Pravdě, čili k tomu, jak se věci opravdu mají a jak fungují. Neboť to, jak se věci mají a jak fungují je přece dílem Stvořitele. Jedině Stvořitel sám vložil do chodu univerza všechny zákonitosti. A negovat je hlasováním, a pak je vymazat jako neexistující, je absolutní nonsens. Je to pyšné stavění vůle člověka nad Vůli a určení Stvořitele. To však v konečném důsledku nepřináší škodu Stvořiteli, ale jedině člověku samotnému, který má tím pádem fatální mezery v pochopení fungování nejzákladnějších zákonitostí našeho univerza.

Křesťanský koncil v roce 553 se mýlil, a současné, novodobé křesťanství 21 století nadále setrvává v tomto dávném omylu. Kdo však sám nestojí pevně v Pravdě, není vůbec schopen objektivně posuzovat pravdivost věcí tak, jak se o to pokoušejí různá křesťanská centra pro studium sekt. Křesťanství totiž nemá v tomto směru, ale žel, také v mnoha jiných směrech oporu v Pravdě, ale opírá se pouze o vlastní domněnky, tvrzení, dogmata a nařízení. A nemá oporu ani ve vlastním vnitřním cítění jednotlivců, protože jeho volnost a svobodu spoutává dogmaty, omyly a neměnnými pravdami.

A právě na vnitřní cítění čtenáře tohoto textu bych chtěl nyní apelovat. Chtěl bych apelovat na jeho svobodu ducha, který se v něm projevuje cítěním, a který mu proto může v jeho citu vnitřně napovědět, co je Pravda. Neboť náš duch stojí v pravdě Ducha Božího, a proto, sám stojící v Pravdě, dokáže rozlišovat to, co je pravdivé. Jen mu třeba dát prostor a svobodu, a nenechat ho už dopředu spoutat rozumovými argumenty a hotovými názory kompetentních.

Zkusme se proto nyní právě z tohoto úhlu pohledu podívat na problematiku karmy a reinkarnace.

Pojem karma hovoří o příčinnosti dějů a jevů. Mluví o tom, že vše, co se v našem univerzu děje, se neděje jen tak náhodně, ale je to vždy zákonitým důsledkem tomu odpovídajících a předchozích příčin.

Ve stvoření všechno funguje na bázi příčiny a důsledku. Ukažme si dva příklady: Jestli mě dnes bolí hrdlo znamená to, že jsem včera, když mi bylo horko, vypil sklenici ledové vody. Má bolest v krku je proto důsledkem, kterému předcházela konkrétní příčina. Nebo, pokud se třeba momentálně cítím fyzicky a psychicky dobře znamená to, že jsem byl před chvílí na příjemné procházce v přírodě.

A takto by se dalo pokračovat donekonečna, protože zákonitost příčiny a důsledku platí jak ve velkých, tak i v malých věcech. Platí jak v oblasti vnitřní, psychické a neviditelné, tak i v oblasti vnější, fyzické a zjevné. Osud, nebo karma, čili vše co se nám děje, je tedy vždy jen zákonitým řetězením důsledků, které prožíváme na základě jim předchozích příčin.

Pokud proto někdo koná pozitivně, ať již v oblasti fyzické a viditelné, nebo v oblasti duševní a neviditelné, důsledkem toho bude pozitivní karma, nebo-li pozitivní osud, který ho očekává.

Pokud ale někdo koná negativně, ať již v oblasti fyzické a viditelné, nebo v oblasti duševní, myšlenkové a neviditelné, nevyhnutelným důsledkem toho bude negativní karma, nebo-li negativní osud, který ho očekává.

Ale protože lidé o těchto věcech nevědí, nebo nechtějí vědět, konají věci dobré i zlé, čehož důsledkem je osud, v němž je stíhají věci dobré i špatné.

Veškeré dění v našem univerzu je tedy neustálým řetězením příčin a důsledků. A tato skutečnost není otázkou nějaké víry v karmu. Je to otázkou vlastního osobního nezaujatého posouzení, zda věci kolem nás takovýmto způsobem skutečně fungují. Pokud však budeme pozorně pozorovat život kolem nás, a do tohoto pozorování zapojíme také své cítění zjistíme, že to ani jinak být nemůže.

No a reinkarnace, nebo opětovný příchod duše do pozemského těla, je jen logickým pokračováním zákonitosti karmy, protože řetězení příčin a důsledků nekončí naší smrtí. Pokračuje také po ní na druhém světě, čili v jemnější úrovni bytí. A to, zda po smrti půjdeme do úrovní světlých nebo temných, bude vždy jen zákonitým důsledkem toho, jak jsme na zemi žili, což v podstatě uznává také křesťanství.

Kdo se po smrti dostane do světlejších úrovní, může se dále rozvíjet v nastoupené cestě dobra, a nakonec může vejít do věčného království nebeského.

Kdo se však nedostane do světlejších úrovní, není hned zatracen, ale stále má možnost se rozvíjet a směřovat ke Světlu. A kromě toho dostává ještě také možnost opětovného pozemského vtělení jeho duše zpět do fyzické úrovně, aby se mohl právě zde na zemi výrazným způsobem posunout duchovně vpřed. A aby se po své další fyzické smrti již mohl dostat do světlejších úrovní, a nakonec až do království nebeského.

V Bibli jsou zaznamenána slova, která řekl Hospodin o Marii: "Znal jsem ji dříve, než se narodila". Nejen osobnost Marie, ale osobnost každého z nás se všemi jejími klady a zápory je zformována již dávno před naším narozením. A každé naše pozemské zrození je jen důsledkem toho, jaká tato naše osobnost je. Je důsledkem dokonalé a zákonité příčinnosti, jejímž prostřednictvím se rodíme přesně do takové rodiny, do takového národa, do takové sociální a společenské situace, a v takovém zdravotním stavu, které jsou důsledkem příčin, určených charakterem naší osobnosti.

A pokud jsme mluvili o Marii z Nazareta, právě pro charakter její osobnosti, vnímaný Stvořitelem dávno před jejím pozemským zrozením a dokonale vyhovující Božímu záměru, se stala fyzickou matkou Ježíše Krista, čímž byla omilostněna ze všech lidí. Neudálo se tak tedy na základě nějakého náhodného výběru, ale jedině na základě konkrétních osobnostních předpokladů.

Je to prosté, jasné a logické, a dává to zároveň odpověď na lidmi často kladené otázky typu: Proč se někdo narodil v dostatku a jiný v chudobě? Proč se někdo narodil zdravý a jiný nemocný? Proč trpí děti?

To vše nejsou žádné náhody! Není to žádná libovůle Hospodina! To vše jsou zákonité děje na bázi příčiny a důsledku, a v nich se absolutně dokonalým způsobem naplňuje velká a univerzální Spravedlnost Nejvyššího.

Naše stvoření není stvořením náhod! Je stvořením zákonitého dění a každému z nás se v něm dostává přesně toho, co si zaslouží. A ve stvoření jako celku, tedy v jeho materiální i jemné úrovni, se také naplňuje dokonalá Spravedlnost Nejvyššího. A proto každý nevědomý, který si na zemi přizpůsobuje spravedlnost podle sebe a koná nespravedlivě, na to tvrdě doplatí, protože ve svých omezených kalkulacích zohledňuje jen pozemskou úroveň.

Je nesmírnou chybou křesťanství, že odmítá akceptovat všechny tyto skutečnosti. Je nesmírnou chybou křesťanství, že stojí na pozicích církevního koncilu z roku 553, který vymazal princip reinkarnace a karmy z křesťanské duchovnosti v domnění, že tato zákonitost tím přestane existovat. Není to však nic jiného, než směšná a naivní snaha lidí opravovat fungování univerza, ve kterém se dokonalým způsobem samočinně naplňuje Vůle a Spravedlnost Stvořitele.

Proto konečně procitni člověče, a v nádherném, dokonalém stvoření našeho Páně nežij jako slepý a nevědomý.

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.

othon | 2. 09. 2020, 17:04:26 | více příspěvků | napsat uživateli

Duchovní pozadí II. světové války. Neuvěřitelné skutečnosti odhaleny!


Položili jste si někdy otázku, kde se v německém národě vzalo přesvědčení, že je výjimečný? Že má nějaké mimořádné poslání? Že má stát nad všemi národy světa? Takové tušení a později i přesvědčení se přece nedá jen tak vymyslet. Musí mít nějaký reálný základ.

A reálný základ skutečně má. Je však duchovní. A v duchovním slova smyslu měl být také uskutečněn.

Duchovní rozměr výjimečnosti německého národa ale nebyl Němci poznán a pochopen, a proto se vše obrátilo nesprávným směrem. A sice, k domněnce o vlastní nadřazenosti, na níž bylo postaveno zvrácené právo zlikvidovat všechny méněcenné a zaujmout jejich životní prostor.

Z toho, co mělo být velké, vznešené, ušlechtilé a přinášející všem národům země požehnání, se tedy nakonec stalo něco obludné, zvrácené a nelidské, co přineslo naší planetě válečný konflikt apokalyptických rozměrů.

Kde se stala chyba? Co se pokazilo?

Abychom to pochopili, bude třeba začít jiným národem, který byl duchovně povolán k velkým věcem. A to byl národ židovský. V něm se měl narodit Mesiáš a Spasitel světa, k čemuž skutečně došlo.

Avšak církevní vrchnost židovského národa Mesiáše nepoznala a dala zavraždit toho, kdo se za něj prohlašoval, a koho učení a zázraky potvrzovaly oprávněnost jeho prohlášení.

Židovský národ zavraždil Mesiáše namísto toho, aby přijal jeho učení, snažil se podle něj žít a pod vedením Ježíše Krista se stal prvním národem světa, žijícím podle Slova Božího. Tímto způsobem by mezi všemi národy země zazářil jako jasné světlo. A všechny národy by ho následovaly. Tak se měl stát z národa povolaného k velkým věcem národ vyvolený, který dokázal tyto velké věci také opravdu uskutečnit.

Kristus však během svého působení viděl všechny chyby a nedostatky židovského národa, tušil jaký osud ho čeká a uvědomoval si, že za nastávajícím selháním povolaného národa stojí ve velké míře jeho duchovní nezralost. Kvůli této nezralosti ani nemohl říct všechno, co říct chtěl. Proto pronesl následující slova, která jsou zaznamenána v evangeliích: "Ještě mnoho vám mám toho říci, ale teď byste to nesnesli /nepochopili/. Když však přijde On, Duch Pravdy, uvede vás do celé Pravdy! On Mě oslaví, neboť z Mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je Mé. Proto jsem řekl, že z Mého vezme a zvěstuje vám! A když přijde, ukáže světu co je hřích, co je spravedlnost a co soud."

To znamená, že v daleké době, kdy bude lidstvo duchovně mnohem zralejší, má přijít Duch Pravdy a zvěstovat mu celou Pravdu.

Kola osudu se začaly otáčet a nový povolaný národ, do kterého středu měl jednou přijít Duch Pravdy, začal být připravován na své velké poslání.

To poslání bylo naprosto stejné, jako v případě židovského národa. Německý národ měl v první řadě poznat Ježíšem zvěstovaného Ducha Pravdy, měl přijmout jeho učení, čili Pravdu Boží, Ježíšem lidstvu zaslíbenou, měl začít podle této Pravdy žít, na základě čeho by zazářil mezi všemi národy jako jasné světlo. A ostatní národy by ho následovaly. Německý národ měl tedy vést lidstvo duchovně!

Ale jak se říká, pod svícnem bývá největší tma. To znamená, že tam, kde mělo zavládnout největší světlo, byl ze strany jeho protipólu, ze strany sil temna vyvíjen silný tlak, aby se to nepodařilo a aby se vše zvrhlo.

A tak, jako židovský národ nepoznal Mesiáše, stejně také německý národ nepoznal Ducha Pravdy. Nepoznal svého pravého duchovního vůdce, jehož Poselství měl následovat, a tím splnit svou světlou a vznešenou roli, ke které byl povolán.

Namísto toho uvěřil falešnému vůdci, který to původní, velké a ušlechtilé obrátil v něco obludné, pokřivené a zvrácené.

Německý národ byl ke své velké duchovní roli připravován celá staletí, a v hodině splnění stály za nim pomáhající síly celého vesmíru. Bylo to cosi nevídaného, a německý národ cítil a vnímal, že se stává středobodem vesmírného dění. Tuto skutečnost také vyjádřil známými slovy: "Gott mit uns!"

Síla všech podporujících vyzařování univerza, proudících k německému národu po dlouhá desetiletí byla tak strhující, že v jejím zneužití si fašistické Německo neuvěřitelně rychle, a téměř bez boje, podmanilo celou Evropu. Neboť i když došlo ke zneužití podporujících vesmírných vyzařování, jejich tok nebylo možné zastavit jen tak ze dne na den.

No a mezi jiným měli Němci také podporu živé Ctnosti hrdinského boje. S její pomocí vybudovali disciplinovanou a železnou armádu, která byla téměř neporazitelná.

Ctnost hrdinského boje je v našem univerzu něco, co je živé. Jde o zcela reálnou, živou bytost, existující v jemnější úrovni bytí, než je ta naše fyzická. Tato živá vědomá bytost ztělesňuje ideál hrdinství a vnitřně podporuje, vede a usměrňuje všechny lidi, kteří se v pozemských poměrech snaží o naplnění ideálu hrdinského a rytířského boje za dobro a za správnou věc.

No a tato Ctnost stála také za německým národem a podporovala ho. S její pomocí slavili Němci svá první velká vítězství. Tato Ctnost stála za německým národem, protože byl předurčen k velkému duchovnímu vítězství. Nicméně německá zvěrstva, vzdálená od ideálu hrdinského a rytířského boje za správnou věc měla za následek, že Ctnost ideálu hrdinství dala od nich ruce pryč. Němci ztratili morální právo na vítězství a Ctnost hrdinství přešla na stranu sil, bojujících proti německému fašismu.

Němci nepoznali Ducha Pravdy, neuvěřili jeho Poselství a odmítli posvátný boj za vítězství Světla a dobra na zemi, ke kterému byli povoláni. Místo toho pouze primitivně usilovali o pozemskou světovládu. Německý národ proto ztratil svou povolanost a kosmické síly, které ho dosud podporovaly, se obrátili proti němu a postavily se především na stranu ruského národa, který nesl největší tíhu druhé světové války, a který představoval jedinou reálnou sílu, schopnou porazit německý fašismus.

A tak, jak jako dříve cítili Němci, že je podporují síly vesmíru, stejně tak, když se karta obrátila, cítili i Rusové, že za nimi v jejich boji stojí posvátná síla. Rusové cítili, že jsou to oni, co mají morální právo na vítězství. A také cítili podporu Ctnosti hrdinského boje, stojící za nimi a podporující je.

Toto hrdinství se v řadách ruských vojáků projevilo nesčíslné krát a v různých formách a podobách. V podpoře Ctnosti hrdinského boje a v přesvědčení morálního práva na vítězství obětovali tisíce ruských vojáků vlastní životy, jdouce nejednou proti mnohonásobné přesile a na jistou smrt.

Velká vlastenecká válka má v dějinách Ruska dosud výjimečné místo, protože šlo o neopakovatelné období v historii tohoto národa, kdy ho v jeho spravedlivém boji podporovaly síly vesmíru a ruský národ to jasně cítil a vnímal.

V tušení těchto souvislostí vznikla známá píseň, z níž dosud mrazí, a v níž se hovoří o tom, jak ruský národ povstává v posvátné válce na smrtelný boj. Píseň dokonale vystihuje strhující a vítězné proudění vesmírných sil, podporujících spravedlivý boj proti silám destrukce a temna. Vyslechnete si ji, nechte ji působit na svůj cit a vše toto v ní najdete:

https://www.youtube.com/watch?v=8Y4_2Qa0QQs

Také mnohé ruské válečné filmy z období druhé světové války nesou v sobě tušení všech, výše uvedených skutečností. Takových filmů je několik. Na mě osobně nedávno silně zapůsobil jeden, ve kterém jasně vidět obětavé hrdinství ruských vojáků, ale zároveň také to, jak Němci, přestože úplně na závěr mohli vyhrát, v rozhodující chvíli vnitřně zakolísali a ustoupili. Ustoupili, a pak už ustupovali až do Berlína, protože Ctnost hrdinského boje a morálního práva na vítězství už nestála za nimi a nepodporovala je. Podívejte se na něj:

https://www.youtube.com/watch?v=K5lBbsIXaX8

Vznešená Ctnost hrdinského boje se však opět přibližuje k zemi! A to spolu se silami Světla, které ji mají konečně očistit od všeho, co je Světlu a dobru vzdáleno. Které mají zem očistit od všeho duchovně laxního a lhostejného, od všeho duchovně méněcenného a duchovně mrtvého.

Neboť Duch Pravdy, jehož náš svět nepoznal, lidstvo upozornil na to, že se blíží čas konečného zúčtování celého našeho bytí. Že Stvořitel všehomíra vystaví každému z lidí účet za to, jakým způsobem využil své bytí. Zda k požehnanému úsilí o hodnoty věčné, nebo jen k nízkému úsilí o hodnoty dočasné. Zda k naplňování hodnot ducha, nebo jen k naplňování hodnot pozemských. Zda k rozvíjení duchovního poznání, obsaženého v Slovu Ježíše Krista a v Poselství Kristem zvěstovaného Ducha Pravdy, nebo jen k poznávání věcí pomíjivých a k honbě za pozemským prospěchem a pozemskými požitky.

Na planetě Zemi dochází k rozhodujícímu boji mezi silami Světla a silami temna, a ten je možné vnímat také na pozadí koronavirové krize. Síly Světla směřují lidí během této krize k zamyšlení nad sebou a nad smyslem vlastního bytí. Světlé síly nabádají lidi k zásadnímu hodnotovému obratu a k duchovnímu obrození.

Naopak, síly temna usilují o zneužití koronavirové krize k absolutnímu ovládnutí lidstva a k jeho úplnému zotročení.

Poslední boj nastává a morální právo na vítězství stojí jednoznačně na straně Světla. Vzchop se proto člověče a s hrdinskou odvahou bojuj o své bytí! S hrdinskou odvahou bojuj o své právo žít nadále ve stvoření. Ze všech sil své duše se připoutej k hodnotám ducha, které jsou hodnotami dobra, spravedlnosti, čistoty a lásky k lidem i ke Stvořiteli. Jedině tak se postavíš na stranu Světla, která zvítězí, protože jedině za ní stojí hrdinská Ctnost vítězného boje za správnou věc.

Tvá lhostejnost a tvá tupá orientace pouze na hodnoty materiální tě však spojuje temnotou, která bude poražena a zničena. A ty pak budeš muset zahynout spolu s ní.

Rozhodující boj započal! O vítězi je již rozhodnuto! Pouze každý z nás má ještě možnost rozhodnout se, na kterou stranu se přidá, a jaký konečný osud tím pádem sám sobě nachystá.

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.

othon | 25. 08. 2020, 18:27:23 | více příspěvků | napsat uživateli

Nejzásadnější informace dnešních dnů! Nepropásněte ji!

Pokud vám něco tvrdí jeden člověk, můžete mu věřit nebo nevěřit. Pokud vám ale úplně nezávisle na sobě tvrdí totéž dva lidé, bude na tom asi něco pravdy. A stejné je to také se závažnou informací, o které jsem často psal ve svých textech, a jejíž mimořádná důležitost se nedávno potvrdila i z jiného zdroje.

O co jde? Náš svět stojí před něčím tak klíčovým a tak zásadním, co tu ještě nebylo. Žijeme v době velkého duchovního zlomu v dějinách naší planety, o kterém pár lidí něco tuší, avšak jako celek je náš svět v tomto směru naprosto nevědomý.

Abychom pochopili nadcházející události v jejich dějinných souvislostech, bude se třeba vrátit k pozemskému působení Ježíše Krista. Ten kvůli duchovní nezralosti a nedostatečné chápavosti tehdejších lidí nemohl říci ani zdaleka to, co všechno jim říct chtěl, protože by tomu nerozuměli.

Proto v daleké budoucnosti, kdy už bude lidstvo duchovně zralejší, zaslíbil příchod pomocníka, Ducha Pravdy, který už bude moci zjevit světu celou Pravdu, a tím uskutečnit to, co chtěl už Ježíš, ale pro duchovní nezralost lidí nemohl.

O Kristově zvěstování příchodu duchovního pomocníka, přinášejícího celou Pravdu se v evangeliích dočteme toto:

"Ještě hodně vám mám toho říci, ale teď byste to nesnesli /nepochopili/. Když však přijde On, Duch Pravdy, uvede vás do celé Pravdy! On Mě oslaví, neboť z Mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je Mé. Proto jsem řekl, že z Mého vezme a zvěstuje vám! A když přijde, ukáže světu co je hřích, co je spravedlnost a co soud."

A Duch Pravdy skutečně přišel a daroval lidstvu své Poselství, které je opravdu hodné velikosti zvěstovatele, zaslíbeného samotným Ježíšem Kristem.

Žel, hodnotu a velikost Poselství Ducha Pravdy poznali pouze nemnozí, čehož důsledkem je, že náš svět bloudí i nadále v temnotách duchovní nevědomosti. A co je zvlášť smutné, v této nevědomosti nebloudí pouze široké masy, ale také nejrůznější duchovní, esoterické, jasnovidní a léčitelské kruhy. Ty z nejrůznějších důvodů, ale nejvíce z ješitnosti, pramenící z přesvědčení o výši vlastního duchovního poznání, nedospěly k Poselství Ducha Pravdy a neznají ho.

Tento stav je obžalobou lidí, neschopných rozpoznávat skutečné hodnoty, přicházející shora od Stvořitele. Třpytivé zrníčka nejrozličnějších esoterických polopravd jsou jim totiž milejší, bližší a pochopitelnější, jako skutečné a pravé duchovní zlato. Duchovní zlato, obsaženo v Poselství Ducha Pravdy, v němž je odhalena celá pravda o bytí člověka, o stvoření ve kterém žije i o Stvořiteli samotném.

Hovoří se v něm o pravém smyslu našeho bytí i o cestě, kterou musíme proputovat, abychom se dostali do království nebeského. Hovoří se v něm o nejpodstatnějších věcech pro každého z nás, o tom kým jsme, odkud přicházíme, kam máme směřovat a co máme dělat, abychom nakonec vítězně završili svou pouť stvořením.

Hovoří se v něm také o čase blížícího se soudu a o účtu, vystaveném každému jednotlivci Stvořitelem a jeho zákony za to, jak žil a o jaké hodnoty usiloval. Hovoří se v něm o tom, jak můžeme projít bez úhony Božími mlýny posledního soudu a být jako moudré panny pozváni k nové kvalitě bytí na zemi i ve stvoření.

A hovoří se v něm ještě o mnoho jiném, čehož znalost je nezbytná pro každého z nás, protože pokud ji nebudeme mít, budeme duchovně bloudit, a nakonec duchovně zahyneme a přijdeme o celé své bytí.

Pravda v celé její komplexnosti, celistvosti a jednoduchosti byla zjevena lidstvu, ovšem masy, ale také duchovně orientovaní lidé, stoupenci různých náboženství, esoterici, jasnovidci a léčitelé ji nepoznávají.

To však ale nemůže nic změnit na chodu dění, blížícího se k naší zemi. Kdybychom byli znalými Pravdy, mohli bychom tímto děním projít zcela bez úhony. Kvůli tomu nám byla ve správném čase Pravda darovaná. Ale protože jsme ji nepoznali, budeme se potácet vstříc nadcházejícím událostem nevědomí, a podle míry naší duchovní nezralosti v nich utrpíme větší nebo menší škodu. A ti nejlhostejnější a zcela duchovně mrtví i definitivní duchovní smrt.

Toto je stav, ve kterém se v současnosti nacházíme, a pouze nemnozí o něm vědí a snaží se ostatních na to upozornit. Pouze nemnozí mají vědomost o Duchu Pravdy, jeho Poselství a o pravé podstatě dění, blížícího se k naší zemi. Jejich svědectví se však ztrácí a zaniká ve spleti nejrůznějších duchovních proudů a směrů. Je to hlas jedné strany, kterému můžeme věřit, nebo nevěřit.

Avšak nastává plnost času a situace se začíná měnit! Už nezní jen osamocený hlas jedné strany! Už zazněl také jiný hlas, potvrzující tato fakta a přicházející z úplně jiného prostředí! Už tu najednou máme dva na sobě nezávislé zdroje, hovořící o tomtéž. To je něco, na základě čeho by měl každý člověk zpozornět a začít se tím vážněji zabývat.

Prvním hlasem je hlas lidí, kteří poznali Ducha Pravdy a jeho Poselství, a druhým hlasem je hlas, přicházející z polo vědomých esoterických kruhů. Je jím hlas známé české jasnovidky jménem Taisha Tauma, která přijímá různé zvěsti. Tuto paní já osobně neznám a chtěl bych zdůraznit, že se z tohoto důvodu distancuji od všeho co říká. Narazil jsem však na jeden její videozáznam na facebooku a na něm dne 1.7.2020 odezněla tato slova (od 6. min. 21. sek.):

„2021 – Sestoupí mezi vás Duch Svatý. Otevře stavidla k tomu, co nebylo lidem doposud nabídnuto.“ To jsem viděla, ale nevím, jak to mám popsat.

„A ti, jenž budou pít z tohoto zřídla, pokročí na své cestě mílovými kroky. Je to skok, přerod, jaký doposud lidstvo nezaznamenalo.“

Ptala jsem se, jestli ani jako ve starých zaniklých civilizacích, jestli se to třeba neopakuje cyklicky. Ne, ani tehdy.

Zde je link na zmíněné video: https://www.facebook.com/taisha.tauma/videos/3107363245988819

Jde o předpověď, která přišla k této paní duchovním vnuknutím, aniž by vůbec věděla o co jde. Sama to nechápe a nerozumí tomu, ale byla to nucena zvěstovat.

Ještě jednou však zdůrazňuji, že od všeho co zaznělo před 6. min. 21. sek. a po 6. min. 21. sek. se já osobně distancuji, avšak výše uvedenou předpověď považuji za mimořádně důležitou.

Duch Svatý a Duch Pravdy! Necítíte v tom podobnost? Obě jména mají na začátku slovo "Duch", což je svědectvím jejich propojení. Je to svědectvím úzkého propojení Ducha Pravdy s přicházejícím Duchem Svatým! Přichází k soudu a o soudu mluvil Duch Pravdy ve svém Poselství. Dva nezávislé zdroje potvrzují tuto skutečnost, a to je k zamyšlení. O to více, že paní Taisha Tauma vlastně ani neví, o čem mluví, i když na druhé straně byla shora uznána za hodnou, aby to mohla zvěstovat.

Duch Svatý, bezprostředně spojen s posláním Ducha Pravdy se blíží k zemi a svět se zachvěl! Byla mu zasazena rána koronaviru, aby byl donucen zastavit se ve svém slepém materialistickém nahánění, a omezením všech aktivit dostal čas na zamyšlení. Dostal čas na přehodnocení života, jeho smyslu a jeho hodnotové orientace. Materialisticky orientovaný svět utrpěl velký otřes a je otázkou, kdy se vzpamatuje, a zda se vůbec vzpamatuje. K zemi se stále více přibližuje silný tlak duchovního principu, který bude směřovat chod naší civilizace do úplně jiných kolejí. A Duch Pravdy ve svém Poselství jasně řekl do jakých.

Kdo si toho bude plně vědom, toho bytí bude dále pokračovat novým směrem. Kdo není až tak špatný a zkažený, ten bude do nového směru ohnutý násilím. A kdo je už zcela beznadějně prorostlý materialismem, ateismem, mravní zkažeností a mnoha jinými neřestmi, toho bytí bude zlomené! Zlomené ve větru mocného proudění Svatého Ducha, vynucujícího bezpodmínečné zachovávání Vůle Boží na zemi! Vůle Boží, jejíž poznání velmi jasně definoval Duch Pravdy ve svém Poselství Grálu, aby ji lidé znali, mohli jí přizpůsobit své bytí, a tím si mohli v nadcházejících událostech své bytí uhájit a zachovat.

"A hle, kámen co stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným!"

A hle, kámen Poselství Ducha Pravdy, který stavitelé církví a různých esoterických, jasnovidných a léčitelských kruhů nepoznali a tím zavrhli, stává se kamenem úhelným nové duchovní výstavby na zemi! K zemi se přibližuje vznešená Pravda Svatého Ducha, aby na ní zvítězila a konečně učinila přítrž vší lidské domýšlivosti na vlastní duchovní poznání, které ve skutečnosti žádným poznáním nebylo!

Neboť pouze malá hrstka lidí byla schopna najít pravou, úzkou cestu ke Světlu, obsaženou v Poselství Ducha Pravdy, zatímco všichni ostatní kráčeli po široké cestě falešné, pokřivené a nedostatečné duchovnosti, která je slepou uličkou.

Blíží se čas, kdy Pravda Páně zvítězí! A spolu s ní zvítězí všichni ti, co budou s Pravdou spojení, na ni vázaní a půjdou její cestami. Je proto opravdu nejvyšší čas, tuto Pravdu hledat, najít a absorbovat do jádra své osobnosti, protože v dnešní době plnosti času není ničeho jiného, co by bylo důležitější!

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.

othon | 10. 08. 2020, 18:24:44 | více příspěvků | napsat uživateli

Jak emancipace ponižuje ženské pokolení?

Žena není jen vzhledem, ale také podstatou svého vnitřního nastavení úplné jiná, než muž. Je jemnější a citlivější. A právě v tom je její síla a velikost, protože prostřednictvím své jemnosti a citlivosti je schopna vnímat realitu mnohem jemnějšího charakteru, než dokáže muž.

A proto je také schopna mnohem intenzivněji vnímat i nejzásadnější sílu, která proudí univerzem. Sílu Páně, která celé univerzum udržuje, živí a pohání. A i když je proudění této síly lidem neviditelné, ve svém vše pronikajícím působení není síly zásadnější a podstatnější.

No a nejdůležitějším posláním žen je vejít do kontaktu s touto silou. Kvůli tomu obdržely od Stvořitele svou jemnost a citlivost. A pak, po dosažení kontaktu, mají přesně tak, jako síla Páně, nenápadně a neviditelně působit na vše kolem sebe a povznášet to nahoru.

Nebo jinak vyjádřeno, hlavním posláním ženy je spojování se Světlem. A pak, když sama stojí v síle Světla, má vše kolem sebe k Světlu povznášet. Ve stejné skrytosti, neviditelnosti a nenápadnosti, jako to dělá Světlá síla samotná. Toto je hlavním posláním ženy! To je její určení! Kvůli tomu byla obdarována! Pro to má všechny předpoklady! Vše ostatní v jejím životě má být až druhořadé!

O ženském pokolení se zvykne říkat, že je slabé. Pravdou však je, že ačkoliv jsou muži silnější fyzicky, ženy jsou silnější duševně! A to právě tím, že přes jemnost svého cítění jsou schopny získat kontakt se skrytou, neviditelnou a nenápadnou, ale s nejvyšší a nejpronikavěji působící silou, jaká ve stvoření vůbec existuje. Toto spojení dělá ženu velkou a silnou. Dělá ji duševně mnohem silnější, než je muž. A to jí dává právo usměrňovat vše stávající směrem ke Světlu. Dává jí to právo vést muže, rodinu a celou civilizaci.

Minulé generace tyto skutečnosti tušily a vyjádřily je například ve známém úsloví: "Muž je hlavou rodiny, ale žena je krkem, který hlavou otáčí". Jde opravdu o výstižné vyjádření, protože mužský princip představuje to vnější a viditelné, v podobě hlavy, avšak ženský princip představuje to skryté a nenápadné, co hlavou otáčí a směřuje ji tam, kam třeba. Stejně nenápadně, jako působí v univerzu Boží síla, má tedy působit také žena. Nenápadně má směřovat všechno tam, kde je třeba. Čili ke Světlu a k Stvořiteli.

Správné pochopení emancipace spočívá v uznání ženského a mužského principu jako rovnocenných. Spočívá v uznání absolutní rovnosti mezi mužským, vnějším, viditelným, fyzickým a materiálním působením, a mezi ženským, nenápadným, jemným a pomáhajícím působením, směřujícím vše ke Světlu, k Dobru, k Harmonii a k Stvořiteli.

Správně pochopená emancipace má spočívat v pochopení, že žena, která je silnější duševně, má vést duševně, a muž, který je silnější tělesně, má vést fyzicky, materiálně a viditelně. Tímto způsobem se mají muži a ženy vzájemně doplňovat a vytvářet harmonii. Nikdo nemá být nadřazený a nikdo podřízený, protože každý má svůj vlastní okruh působení. Emancipace má tedy po správnosti znamenat uznání těchto dvou druhů působení, jako zcela rovnocenných.

Žel, vše bylo ale zkrouceno a pokřiveno, protože žena nedokázala ocenit velikost svého daru, který se jí zdál pro svou jemnost, nenápadnost a neviditelnost nedostatečným. Žena pošlapala po svém poslání být spojovacím článkem Světla a vše nenápadně usměrňovat ke Světlu. Namísto toho začala stále více sahat po viditelném, aktivním, vnějším a fyzickém druhu působení. Stále více vzrůstající materialismus totiž začal považovat pouze takovýto druh působení za jediný správný a společensky potřebný. V tomto smyslu bylo potom překrouceno také chápání emancipace. Emancipace v současnosti znamená, že žena má mít právo být ve všem takovou, jako je muž. Že jí mají být dostupné všechny druhy aktivních mužských činností a povolání, a že má pracovat a vydělávat stejně, jako muž.

To skutečné, pravé, ženské a jemné však bylo takovýmto pokřiveným vnímáním emancipace pošlapáno a diskriminováno. A tak se ideálem moderní emancipované ženy stala mužatka, neboli ženská bytost, ve všem se co nejvíce podobající muži. Toto však není emancipace, ale naopak, její výsměch! Je to negace pravého vnitřního založení ženy a jejího pravého působení. Současné chápání emancipace je proto cosi, co ve svém omylu nemůže přinést nic dobrého.

Žena má být ženou a muž mužem! Žena se má realizovat v typických ženských povoláních a muž zase v typicky mužských povoláních, protože každý z nich má k tomu své vlastní vnitřní předpoklady a schopnosti.

Materialismus však bez absolutního porozumění tuto přirozenost zcela přehlíží a vytváří něco absurdního a nepřirozeného. Něco, co katastrofálním způsobem deformuje vnitřní podstatu žen, které se snaží být moderním způsobem emancipované. Tímto způsobem totiž ztrácejí vnitřní oporu samé v sobě a neplní si své pravé ženské poslání. Ženy hrubnou a šlapou po jemnosti svých citů a své osobnosti. Tím se stále více ztrácí jejich schopnost spojování se silou Světla, a náš svět se stává stále více materialistickým. Hrubé, materialistické a ateistické ženy rodí a vychovávají materialistické a ateistické děti, a kvůli tomuto ženskému selhání se naše civilizace stává stále více dutou a prázdnou. Stává se molochem na hliněných nohách, kterému chybí pravá vnitřní hodnotová opora.

Vše, co v současnosti vytváříme, je proto jen povrchové a vnějškové. Je to mrtvé, protože je to bez ducha! Je to ubohé, neplnohodnotné, a proto odsouzeno k zániku! K zániku, který na naší planetě postihl již mnohé národy a civilizace. K zániku, který je prorokován také našemu modernímu světu. A to všechno proto, že v našem univerzu nelze dlouhodobě přežít bez spojení s jemnou, neviditelnou, ale vše pronikající a vše při životě udržující silou Nejvyššího. To, co toto spojení má, přežije a bude prosperovat. To však, co toto spojení nemá, bude vystavováno neustálým krizovým situacím, a nakonec dospěje k zániku. Takto jednoduše to funguje.

No a nejposvátnějším posláním ženského rodu je zabezpečovat toto životodárné spojení. Posláním ženského rodu je spojovat se s jemným prouděním síly Boží ve stvoření, a v podpoře této nejvznešenější síly vést vše stávající ke Světlu, k Výšinám, k Dobru a ke Stvořiteli.

Toto dokáže jedině žena! Aniž by musela řečnit, kázat, nebo nějak jinak viditelně působit. Dokáže to pouze svým tichým a nenápadným osobním vlivem, pokud je spojena se Světlem. Právě takovéto ženy potřebuje náš svět jako sůl! Naopak, současné moderní a emancipované ženy jsou jeho neštěstím, protože ho odřezávají od Světla, a tím ho směřují do záhuby.

***

Jedině nefalšované, nejčistší ženství může probudit a vést muže k velkým skutkům! Nic jiného.

ABD-RU-SHIN

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š

othon | 27. 07. 2020, 18:14:53 | více příspěvků | napsat uživateli

O klíčovém významu nenápadných věcí

Existují věci tak prosté a přirozené, že si je vůbec neuvědomujeme. A přece mají ten nejzásadnější vliv na celý náš život. To však, že si je neuvědomujeme a nechápeme jejich důležitost, z nás dělá lidi nevědomé. Lidi, nevědomé si těch nejzásadnějších skutečností, které jimi samými hýbou.

Abychom pochopili o co jde, uveďme si příklad. Třeba dýchání. Uvědomuje si někdo v běžném životě, že dýchá? Dýchání je na jedné straně něco mimořádně nenápadné, ale na druhé straně je to jedna z klíčových aktivit, nebo potřeb našeho organismu.

Nejíst vydržíme poměrně dlouhou dobu, nepít vydržíme už méně, ale nedýchat vydržíme jen pár minut. A pokud je kritický limit z nějakých důvodů překročen, okamžitě dochází k nevratným negativním změnám v našem mozku.

Proč o tom mluvíme? Protože tento princip platí obecně! Protože existují, ať už v nás nebo kolem nás také jiné věci, tak přirozené, tak spontánní, tak samočinně a plynule probíhající, že si je vůbec neuvědomujeme, jako by snad ani vůbec neexistovaly. A přece mají na náš život zásadní vliv a determinují ho.

Vezměme si například myšlení. Kdo z nás si uvědomuje, že neustále myslí? Myšlení a nepřetržité tvoření myšlenek je stejně nenápadné a přirozené, jako dýchání. Neuvědomujeme si ho. Jednoduše myslíme a hotovo.

Jako však nenápadnost dechu zaručuje naši každodenní existenci na fyzické úrovni, nenápadnost myšlení a jeho struktury určuje naši existenci a její charakter na duchovní úrovni. Naše myšlení a naše myšlenky určují kvalitu našeho současného bytí i kvalitu našeho budoucího osudu. A protože tato každodenně a nenápadně probíhající myšlenková aktivita je nesmírně důležitá, podívejme se na ni trochu blíže.

Neustálá, neuvědomělá a nevědomá tvorba myšlenek, která v každém z nás probíhá, se vždy pohybuje ve dvou rovinách. V rovině pozitivní a v rovině negativní.

Běžný člověk si neuvědomuje, že neustále myslí, a že směrování jeho myšlenek je buď pozitivní, nebo negativní. A proto se v jeho myšlenkovém procesu nachází z každého trochu. Nacházejí se tam pozitivní i negativní proudy, protože nevědomý člověk prostě myslí jako přijde. Podle toho, jakou má momentálně náladu, podle toho, co ho těší, nebo zlobí. Myslí a uvažuje o tom co vidí, co poslouchá, co čte, přičemž jde vždy o nekontrolovanou směs pozitivního a negativního. Proto se tomu říká nekontrolovaná, nebo nedisciplinovaná mysl.

A protože lidé jsou v tomto směru absolutně nevědomí, neuvědomují si, že pozitivní naladění mysli a tvorba pozitivních myšlenek formuje, ve vší své skryté nenápadnosti, naši přítomnost i naši budoucnost pozitivním způsobem. Nicméně negativní naladění mysli a tvorba negativních myšlenek, ve své nenápadnosti také formuje naši přítomnost i budoucnost, ale žel negativním způsobem.

A je to skutečně tak, protože život a osud každého průměrného člověka je poznamenán směsí pozitivních a negativních věcí, které se mu dějí, a s kterými je konfrontován. Lidé si však neuvědomují, že to všechno je jen ovoce jejich vlastních myšlenek, které neustále plodí.

A pokud se na chvíli vrátíme k dýchání, tak také při něm je velmi důležité, zda dýcháme čistý a čerstvý vzduch, nebo naopak, vzduch znečištěn smogem, nebo nějak chemicky kontaminován. Dlouhodobé dýchání kvalitního, nebo nekvalitního vzduchu bude mít na zdraví našeho fyzického těla buď pozitivní, nebo negativní účinky. Bude mít za následek buď zdraví a dlouhověkost, nebo nemoc a předčasnou smrt.

A stejné je to také v duchovní rovině s naší myslí. Pokud si toto všechno dokážeme uvědomit a začneme své myšlenky vědoměji usměrňovat pozitivním směrem, začneme tím pozitivně ovlivňovat svou přítomnost i budoucnost. A to všechno proto, že jsme se stali vědomými! Neboť jsme si uvědomili věci, které si většina lidí neuvědomuje! Neboť jsme vědomě začali usměrňovat svou mysl pozitivním směrem, a tím jsme zlepšili kvalitu vlastního života.

Takový je tedy rozdíl mezi člověkem vědomým a nevědomým! Lidé však mají být vědomými v těch nejzásadnějších věcech, které se jich dotýkají, protože jejich nevědomost je člověka nedůstojná! Protože jejich nevědomost se podobá nevědomosti zvířete. Vyšvihněme se proto konečně na skutečně lidskou úroveň a překonejme současnou nedůstojnou úroveň polovědomého zvířete.

Toto vše se dá velmi výstižně a stručně shrnout do slov: Udržujme krb svých myšlenek čistý, protože jedině tak můžeme žít trvale ve vnitřním míru a být šťastní. Jedině tak se můžeme stát lidmi vědomými, kteří si uvědomují ty nejpřirozenější souvislosti vlastního bytí, a proto je dokážou správně využít ke svému duchovnímu i fyzickému prospěchu.

A přestože to, co znamená "udržovat krb svých myšlenek čistým", by měl bez problémů pochopit každý sám, přece jen si ještě zkusme objasnit, co to znamená.

Znamená to, že ze svého nitra, ze svého vnitřního života uděláme chrám. A v tomto chrámu dáme prostor jen tomu, co je čisté, spravedlivé, čestné, dobré, morální, laskavé a ohleduplné. Jen takový druh myšlenek máme v sobě rozvíjet! Všemu ostatnímu zamezíme vstup do chrámu našeho nitra, protože to tam nemá co hledat. Nemají tam co hledat myšlenky nečisté, nespravedlivé, nečestné, nedobré, nemorální, nelaskavé a bezohledné.

A mimořádně důležité také je, abychom svou mysl udržovali radostnou! Abychom ve svém nitru nepodléhali smutku, bolesti, úzkosti, strachu, depresi, obavám z budoucnosti a mnoha jiným podobným věcem, ke kterým nás tlačí vnější události. Neboť ačkoli nic z toho nezapadá do kategorie "nečisté", rozhodně to ale spadá do kategorie "negativní". Jsou to negativní věci, které zatěžují naši mysl a tlačí ji dolů, čímž nás připravují o vnitřní radost. Proto bychom jim neměli dávat ve své mysli prostor, neměli bychom se jimi vnitřně zabývat, a neměli bychom je neustále rozpitvávat a rozvíjet.

Jako výborná pomůcka pro udržení naší mysli radostnou nám může posloužit uvědomění si účinků Spravedlnosti Páně, prostřednictvím kterých každý z nás prožívá právě to, co prožívat musí a co mu přísluší. Prožíváme to, co je naším údělem a co si zasloužíme, abychom se zbavili břemene viny, kterou jsme si na sebe naložili. To, co prožíváme se tedy děje kvůli našemu dobru a kvůli osvobození od našich minulých provinění. A to je důvod k radosti!

Měli bychom tedy dbát o to, abychom si udrželi svou mysl radostně svěží. Neboť konec konců, právě s takovýmto radostným naladěním mysli můžeme všechny své problémy vyřešit mnohem snadněji a efektivněji.

Každý z nás se téměř každodenně setkává se situacemi, které jsou v mnoha ohledech nečisté a neradostné. Přesto je naší nejzákladnější lidskou povinností udržet si své nitro čisté a radostné. Jen tím totiž můžeme pomoci sobě a našemu světu. Jen tím můžeme svým vlastním dílem přispět k tomu, aby byl náš svět čistší, světlejší, lepší a radostnější.

Nečistou a neradostnou myslí nepomůžeme ani sobě, ani světu. Tím jen naopak přispějeme pouze k tomu, že bude ještě více nečistý a neradostný.

Znamená to tedy, že podle míry našeho vlastního uvědomění, a na základě naší vlastní vnitřní sebekázně, se můžeme stát buď šiřiteli světla, nebo šiřiteli temnoty.

http://vaznost-doby.bloger.cz/ ve spolupráci s M.Š.

othon | 13. 07. 2020, 19:26:10 | více příspěvků | napsat uživateli

Drogy, alkoholismus a jiné závislosti, jako projev tragického duchovního hladu

Na světe existuje množství lidí, holdujících alkoholu a jiným návykovým látkám, což má svou příčinu a svůj důvod. Pokud se totiž nad tím hlouběji zamyslíme, návykové látky lidem něco dávají. Po jejich požití něco vnitřně prožívají, co jim stojí za to. Co pro ně představuje únik z každodenní materiální reality do reality úplně jiné. Do reality mnohem příjemnější a více povznášející.

Aby tedy zapomněli na své problémy, starosti, nebo frustrace, aby zapomněli na vnitřní napětí, strachy, stresy a nenaplnění, utíkají se k prožívání, které jim zprostředkovávají různé návykové látky.

Mnozí lidé na západě, ale také na východě žijí asi takovým stylem života, že celý týden tvrdě pracují a na víkend, v pátek, nebo v sobotu se jdou "rozbít". Jdou se opít do němoty, v neděli se dají dohromady a v pondělí jdou zase do práce. A takto stále dokola. Svým únikem v alkoholu se snaží zvládat každodenní realitu, která je vnitřně nenaplňuje a která je ubíjí.

Co nám naznačují tyto skutečnosti? Jsou jasným svědectvím toho, že mnohým lidem nestačí to, co jim nabízí každodenní materialistická realita. Že prostě potřebují vnitřně zažít a prožít také něco jiného. Nějakou jinou, obsažnější realitu. Že potřebují něco, co je povznese nad každodennost. Že potřebují křídla, aby mohli létat. Že potřebují okusit naplnění, radost, štěstí a hluboký vnitřní klid a mír.

Všechny tyto potřeby jsou plně oprávněné, protože člověk je ve svém jádru bytost duchovní, a proto ji natrvalo nemůže vnitřně naplnit nic z toho, co je hmotné.

Je však obrovským neštěstím a tragickým omylem, když lidé začnou legitimní naplnění svých duchovních potřeb realizovat prostřednictvím neplnohodnotných a podřadných náhrad, jakými jsou alkohol, drogy, nebo třeba nezřízená sexualita. Toto je totiž cesta nepravá a falešná, která dává člověku vnitřně prožívat pouze neplnohodnotný odvar toho, po prožívání čeho vnitřně touží. A ještě navíc musí za to zaplatit cenu postupné devastace svého fyzického těla, ale také cenu devastace vlastní osobnosti.

Samozřejmě existuje i cesta legitimní. Existuje také legitimní cesta ke štěstí, radosti, vnitřnímu naplnění a k hlubokému klidu a míru. A tato cesta je cestou ducha! Je to cesta naplňování hodnot ducha, o které se člověk snaží, o které usiluje, a které na základě svého poctivého snažení nakonec také dosahuje.

No a právě dosažení vysokých a vznešených hodnot ducha dá pak člověku vnitřně prožít pravou jásavou radost, pravé hluboké štěstí, pravé vnitřní naplnění a pravé spočinutí jeho duše v oceánu klidu a míru.

Zde se však ale dostáváme k základnímu kameni úrazu. Pravá cesta ke štěstí, spočívající v naplňování hodnot ducha, totiž na člověka klade požadavky. Požadavky na jeho život v souladu s duchovními hodnotami, jako je spravedlnost, ušlechtilost, ohleduplnost, úcta k jiným, čestnost, dobromyslnost, nezištnost a podobně. Je to cesta, na níž se člověk snaží naplňovat ve svém životě duchovní hodnoty, ukázané lidem v Desateru přikázání a v Ježíšově učení o lásce k bližnímu, jako k sobě samému.

Kdo kráčí po této cestě a tímto způsobem se duchovně namáhá, osobnostně a lidsky roste, a vnitřně začíná stále intenzivněji prožívat naplnění, mír, klid, štěstí a radost. Toto je přirozená a pravá cesta, prostřednictvím které překonává materiální svět se všemi jeho prchavými požitky a vnitřně proniká do trvalého, duchovního světa štěstí, radosti a míru.

Žel, lidé jsou ale pohodlní. Nechtějí se ve svém životě, ani v samotném svém myšlení usilovat o naplňování duchovních hodnot. Lidem padne zatěžko dopracovat se k vlastnímu štěstí a radosti tímto pravým způsobem. Lidem se jeví mnohem rychlejší, pohodlnější a příjemnější cesta alkoholu, drog, nebo přehnané a nevázané sexuality, aby právě jejich prostřednictvím prožívali určité pocity štěstí a radosti.

Ale toto štěstí a radost jsou nepravé a falešné tak, jak je nepravá a falešná cesta, po které k ním dospěli. Je to totiž, jak již bylo zmíněno, cesta, která ničí, devalvuje a sráží lidskou osobnost, až nakonec z mnoha lidí udělá doslova trosky. Trosky, které platí krutou daň za své štěstí a radost.

Za své těkavé štěstí a těkavou radost, protože velmi rychle pominou a člověk upadá do hluboké deprese. Upadá ještě do hlubší deprese a deziluze, než předtím. A to ho pak stále intenzivněji nutí opakovat krátký záblesk těkavého štěstí prostřednictvím nepravých cest, čímž se ale dostává do začarovaného smrtonosného kolotoče. A na konci této nepravé cesty zůstane mnohokrát už jen zcela zruinovaná osobnost, prohýřené tělo a peklo zoufalství bezvýchodné deziluze, deprese a rozervanosti.

Dalo by se to vyjádřit i tak, že sám ďábel nám zlomyslně nabízí prožívání radosti, chvilkového štěstí a naplnění, pokud půjdeme jeho cestou. A všechny tyto věci nám také splní, ale nakonec nás jeho cesta přivede do pekla.

Neboť existuje jenom jediná cesta k pravému štěstí! A to je cesta naplňování hodnot ducha! Jen ona zaručuje štěstí pravé a trvalé! Všechny ostatní cesty jsou cesty falešné a bludné, protože štěstí jimi dosažené není štěstím trvalým. Je to jen iluze skutečného štěstí. Je to jen prchavý přelud, za který každý takto oklamán bezvýhradné zaplatí větší, nebo menší degradací své osobnosti a svého fyzického těla.

A proto věz člověče, že ani alkoholem, ani drogami, ani přehnanou a nezřízenou sexualitou, ani penězi, ani majetky, ani konzumem, ani parazitováním na jiných, ani okrádáním a zotročováním druhých, ani jinými podobnými cestami nedosáhneš pravého štěstí.

Neboť to štěstí, ke kterému tímto způsobem dospěješ, je jen stavbou, vybudovanou na písku, která nestojí na pevných základech. A tato stavba tvého iluzorního štěstí bude stát pevně jen do první velké bouře, která když se do ní opře, stavba se zakolísá a nakonec se zhroutí. A pak se tvé štěstí změní v neštěstí.

Jen budova štěstí, postavená na pravých základech života v souladu s hodnotami ducha dokáže obstát ve všech bouřích života. Jen takové štěstí je štěstím pevným a neochvějným, které obstojí, ať by se dělo cokoliv.

A hle, už se blíží z Výšin k zemi mocná bouře, která se s nebývalou silou opře do všeho, co na zemi existuje, aby prověřila míru pravosti štěstí, o kterém se lidé domnívají, že ho pevně drží ve svých rukou. A v této bouři obstojí jen to, co je pravé, zatímco všechno falešné a nepravé padne. A ten pád bude veliký!

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

othon | 29. 06. 2020, 17:39:26 | více příspěvků | napsat uživateli

Víra už nestačí! Je potřeba přesvědčení!

Začnu krátkým poučným příběhem: Velmi dlouho nepršelo a místní farář vyzval vesničany, aby přišli do kostela a modlili se za déšť. Přišli úplně všichni, a jak tak seděli v kostele a modlili se, farář po nich procházel svým pohledem, až uviděl malou dívku, která si se sebou přinesla deštník.

V té chvíli si farář s trpkostí uvědomil, že všichni, co přišli a modlili se, mají sice víru, ale jedině ta dívka měla cosi víc. Měla přesvědčení! Přesvědčení, totožné s jistotou! Přesvědčení, ve kterém není ani těch nejmenších pochyb, že když jdeme prosit Hospodina o déšť, je si se sebou nutně vzít také deštník.

Víra je předpoklad, ale přesvědčení je jistota! Jde o dvě vnitřní kvality, které sice nevidět, protože do nitra člověka nikdo nevidí, avšak vnímavý člověk je může poměrně snadno rozpoznat podle vnějších znaků. Tak, jak to například velmi jednoduše dokázal rozpoznat výše zmíněný farář podle obyčejného deštníku.

To znamená, že na základě vnějšího chování člověka, na základě toho, jak mluví, jak žije a o jaké hodnoty usiluje, můžeme také my poměrně snadno rozpoznat, zda je dotyčný skutečně přesvědčen o dominantním postavení hodnot ducha, nebo zda v tyto hodnoty pouze věří.

Ten, kdo je hluboce přesvědčen o existenci Stvořitele a o absolutně nadřazeném postavení hodnot ducha v našem životě, si na těchto principech postaví celý svůj život. Je to pro něj prvořadé a všechny ostatní věci jsou pro něj až druhořadé.

Neodsuzuje hodnoty materie, ani se jich nezříká, ale jsou pro něj až na druhém místě, protože jako prioritní uznává pouze hodnoty ducha. Hodnoty spravedlnosti, cti, dobra, lidskosti, ohleduplnosti a lásky k lidem i k Pánu.

Kdo v tomto smyslu uvažuje, kdo v tomto smyslu jedná a kdo si v tomto smyslu zařídí celý svůj život, ten je člověkem, majícím přesvědčení. Neotřesitelné přesvědčení o nadřazenosti hodnot ducha nad vším! Neotřesitelné přesvědčení v konečné vítězství těchto hodnot, znamenající pád a zhroucení všeho hodnotově falešného!

Na takovéto pozici absolutního přesvědčení by už v dnešní době měli stát všichni věřící! Ale žel nestojí, protože oni jsou pouze věřící! Věří sice, že něco vyšší existuje, ale nejdou tímto směrem s plným nasazením. Nevsadili na to všechno! Nevsadili na to celé své bytí a celou svou pozemskou existenci! Hodnoty ducha nejsou pro ně absolutní a bezkonkurenční prioritou!

To má však žel za následek, že se jim v jejich životech tlačí do popředí hodnoty vedlejší. Víra takových lidí je pak jen určitou alternativou ve smyslu slov: "co když náhodou". Je to jen jakási pojistka pro případ, že by Stvořitel a jeho Pravda po smrti skutečně existovali.

Toto však už dnes nestačí! Toto je málo! Toto je v přeneseném slova smyslu pouze modlitba za déšť, chápána jako alternativa, která by snad mohla vyjít. Není v tom zásadní síly přesvědčení a neotřesitelnosti jistoty!

Na světě jsou miliony lidí, ne jen křesťané, kteří věří v hodnoty ducha, avšak náš svět se přesto zmítá v horečce materialismu, konzumu a s tím spojených pseudohodnot. A to proto, neboť jen víra v hodnoty ducha nestačí! Neboť tato víra je tak slabá, že jí přerůstají hodnoty materie. Že se skrze ni uvnitř lidí tlačí do popředí hodnoty materialismu. A takováto polovičatost a nedostatečnost je téměř tolik, jako nic.

Jen neotřesitelné přesvědčení, rovnající se jistotě, je tím jediným, co je třeba! Neboť jen neotřesitelné přesvědčení, rovnající se jistotě, může změnit svět k lepšímu! Může přenášet hory a dělat zázraky! Zázraky, spojené s pozvednutím lidského ducha, a s ním spojeným skutečným pozvednutím naší civilizace. Neboť jen civilizace, bohatá na hodnoty ducha, je civilizaci v pravém slova smyslu. Ale tu lze vybudovat pouze lidmi, stojícími v neotřesitelném a živém přesvědčení.

Civilizace, bohatá pouze na hodnoty materie, peněz, majetků a konzumu, bez hodnot ducha tak, jako je ta naše, musí nutně dospět ke zkáze, protože je hodnotově prázdná. Protože je dutá! Protože stojí na hliněných nohách! Protože v duchovním stvoření, ve kterém žijeme, je vše neduchovní už předem odsouzeno k zániku.

Hrozba tohoto zániku visí nad lidstvem jako těžké a hrozivé bouřkové mračno. A až se nevzpamatujeme a víra věřících nedospěje k přesvědčení a jistotě, toto mračno tak ztěžkne, že přeroste v bouři, jakou svět nepoznal. A zachránit se v ní budou moci jen ti, kteří budou duchovní! Jen ti, kteří budou držet v ruce onen pomyslný deštník neotřesitelné jistoty ve vítěznou sílu hodnot ducha, které jsou jedinými pravými hodnotami! Proto je opravdu moudrý člověk staví ve svém životě, ve svém myšlení a ve svém jednání na první místo. Neboť jen takto vnitřně stojící bude moci být připočítán k Světlým silám vítězství. Vše ostatní padne, aby už více, ve své falešné a pokřivené hodnotové orientaci, nikdy nepovstalo!

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

othon | 15. 06. 2020, 16:04:59 | více příspěvků | napsat uživateli

Koronavirus! Je skutečně začátkem konce?


Já osobně se nezabývám numerologií, ale zhruba vím, o co v ní jde. Proč o tom mluvím? Protože nedávno jsem měl rozhovor s jednou známou, která se věnuje numerologii. Mluvili jsme o různých věcech, a když přišla řeč na koronavirovou krizi řekla mi, že Covid-19, přesněji řečeno číslo 19 s ním spojeno, má z numerologického hlediska velmi zásadní význam a velmi zásadní vypovídací hodnotu. V čísle 19 se totiž nachází první a zároveň také poslední číslo numerologické stupnice.

Pro úplné začátečníky bych chtěl vysvětlit, že v numerologii se čísla počítají takto: pokud máte třeba číslo 259, rozkládá se na čísla 2 + 5 + 9 a výsledné číslo je jejich součtem. V našem případě je to číslo 16, a to se opět rozkládá na 1 + 6. Konečným výsledkem je tedy číslo 7. Čili číslo 259 se zachvívá v sedmičce a číslo sedm nese v sobě z hlediska numerologie určité poselství. Tak, jako každé jiné číslo z numerologické stupnice.

Po tomto nezbytném úvodu se nyní podívejme na číslo 19 a na poselství, které z numerologického hlediska zprostředkovává celému světu.

Jak již bylo naznačeno, jednotka představuje začátek a devítka konec. Poselství čísla 19 v souvislosti s koronavirem je proto velmi jednoduché. Znamená: začátek konce!

Jak to třeba chápat?

Duchovně orientovaní lidé vědí, že existuje mnoho proroctví, předpovídajících konec světa. Jsou to například Sibylina proroctví, Zjevení Janovo, čili Apokalypsa, nebo třeba známý Mayský kalendář, který tuto kritickou dobu situuje přibližně do roku 2012, kdy byl mnoha lidmi skutečně očekávaný konec světa.

Z hlediska vývoje lidstva na naší planetě žijeme tedy ve velmi výjimečné době. Jde o dobu, v níž se má skončit stará paradigma myšlení a chování lidstva, a začít paradigma zcela jiná. Má začít zlatý věk naší civilizace, postavený na preferování hodnot ducha. Na zemi už tedy nemají vládnout jako prvořadé hodnoty materiální. Tato paradigma má padnout a zahynout, a spolu s ní mají padnout a zahynout všichni její služebníci, příznivci a stoupenci, kteří ve svém uctívání modly materie, zisku a konzumu ubližovali lidem, zvířatům i přírodě.

Na zemi má v tomto směru proběhnout velká očista, avizovaná také v evangeliích. Náš svět má být očištěn od všeho balastu a budoucnost má patřit už jen tomu, co je hodnotově pravé. Tomu a těm, kteří směřují k rozvoji duchovního rozměru bytí a k hodnotám s ním spojeným. K lásce, spravedlnosti, ohleduplnosti, skromnosti, ušlechtilosti a k hledání vztahu k Stvořiteli.

Staré mě tedy zaniknout a má vzniknout nové! Avšak těsně před pádem starého a začátkem nového mají na lidi začít dopadat všechny neblahé zpětné účinky jejich vlastního, negativního a pomýleného jednání, jak se o tom mluví například v Apokalypse.

Materialistický svět a jeho hodnoty se mají otřást v základech. Tím dostanou mnozí materialisticky orientovaní lidé příležitost pochopit svůj omyl. Mají poznat hodnotovou nedostatečnost, ve které žili, a přeorientovat se směrem k pravým, čili duchovním hodnotám.

Údery očisty zároveň zasáhnou také všechno duchovně nepravé, falešné, dogmatické a pokřivené. Neboť také to duchovní má být očištěno a má se konečně zaskvět čistou Pravdou, jsouce konfrontováno paprskem Světla skutečné Pravdy. Roztrhána má být temná pavučina všech falešných lidských představ o Pravdě. K tomuto všemu má dojít, toto vše se má stát a toto vše je očekáváno.

A najednou přichází Covid-19 a skutečně otřásá světem lidským. Doslova ho sráží na kolena, zahání lidi do karantény a nutí je přemýšlet o svém životě a přehodnotit ho.

Číslo 19 v označení koronaviru, s jednotkou na začátku a s devítkou na konci, je poselstvím lidstvu, že nastává začátek konce starého paradigmatu myšlení. Koronavirus Covid-19 je prvním úderem starému světu, který se bude muset pod tlakem tohoto a dalších následujících úderů přeorientovat na úplně jiný hodnotový systém, a lidé na úplně jiný smysl života.

Pokud rozložíme číslo 19 klasickým numerologickým způsobem, jako 1 + 9, dostaneme číslo 10. A pokud číslo 10 rozložíme opět na 1 + 0, dostaneme výsledné číslo 1. Dostaneme jednotku, jako nový začátek. Koronavirem Covid-19 došlo tedy k začátku konce starého systému uspořádání věcí a po jeho konci začne něco zcela nového. Začne zcela nová epocha na zemi. Bude to začátek nového duchovního lidstva, kladoucího hodnoty ducha na první místo, a vše materiální až na druhé místo. Kdo toto pochopil a v tomto směru se začne osobnostně měnit, toho bytí bude pokračovat, a ten se bude moci na zemi dále duchovně rozvíjet.

Kdo však toto nepochopí, kdo to bude ignorovat a vysměje se tomu, protože se křečovitě fixuje pouze na to staré a minulé, pro toho bude nezbytný konec starého i jeho osobním koncem. Koncem jeho osobního bytí, které se nebylo schopno vyšvihnout na vyšší level, a proto jako cosi vývojově neperspektivní prostě vyhyne tak, jak vyhynuly různé jiné druhy, které nebyly schopny reagovat na nové evoluční výzvy.

Jak tedy vidět, to co se děje a co se má udát je vtlačeno do symboliky čísel. Pouze je třeba správně dešifrovat jejich poselství.

Nejdůležitější ze všeho proto je, abychom se vážně zaměřili na své duchovní obrození. To, jak se správně duchovně obrodit a jakým je třeba se stát světu ukázal už Mojžíš v Desateru přikázání. Ukázal nám to také Ježíš ve svém učení, postaveném na dvou pilířích. Na lásce k bližnímu jako k sobě samému a na lásce k Bohu. Touto cestou je třeba jít, avšak v její čisté, pravé, původní a nepokřivené podobě.

Ale protože tato čistá a autentická podoba Mojžíšova Desatera a Ježíšova učení byla lidmi zakalena a pokřivena, dostal náš svět v době soudu duchovní oporu v podobě Poselství Grálu. V něm je možné najít původní podobu Mojžíšova i Ježíšova učení, protože Pravda je jenom jedna, a tuto Pravdu je třeba znát, pochopit a naplňovat.

V současnosti není ničeho, co je důležitější než toto, protože nadcházející dění nás bude všechny tlačit k duchovní proměně, a my bychom proto měli přesně vědět, jak tuto přeměnu v sobě správně uskutečnit, abychom mohli obstát jako duchovně perspektivní a nemuseli být navěky ztraceni a zatraceni.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š