Diskuze a otázky - Moj svet

úvodní strana | aktualizovat | dolů

Alternativny

Alternativny | 3. 02. 2009, 20:57:59 | příspěvky uživatele | napsat uživateli

LEN TAK SOM rozmyslal nad svetom kde by ludia nepili, nefajcili, a neboli barovy, ale bolo by tam vela kaviarniciek, kin, cajovni, rockovych koncertov a vsade plno lasky no ako sa mi zda, toto je dost nenaplnitelne...Moj svet aky krasny vyraz v tomto lahostajnom a nehostinnom svete...

reagovat

V diskuzi je 335 příspěvků a shlédlo ji 9031 uživatelů .

předchozí | 0 | 30 | 60 | 90 | další

Pro přidání komentáře musíš být přihlášen(a).

othon

othon | 16. 04. 2018, 19:17:20 | více příspěvků | napsat uživateli

Poznávejme nebezpečí druhého světa 3

Dávné civilizace si uvědomovaly velké nebezpečí nekonečného bloudění lidských duší v záhrobí. Z tohoto důvodu vznikaly knihy mrtvých, jejichž účelem měla být jakási základní orientace na druhém světě.

V přecházejícím článku jsme hovořili o tom, že světlem majáku, ukazujícím vždy správný směr, ať bychom se v jemnohmotném světě nacházeli kdekoliv je Stvořitel. Jeho Světlo však můžeme jasně vnímat jedině tehdy, když máme v sobě silnou lásku k Němu. Jedině tehdy, když jsme takovou lásku vědomě pěstovali a budovali už během svého pozemského života. Jedině tehdy, pokud jsme v souladu s prvním přikázáním, nestavěli nad Nejvyššího nic jiného. Žádné jiné hodnoty, kterým jsme se klaněli a které nám proto budou nevyhnutelně na druhém světě zastírat Světlo Páně. Tím se pak nutně snižuje naše schopnost správného směrování ke království nebeskému, jako konečnému cíli našeho putování stvořením.

Na druhém světě však číhá jedno velké nebezpečí také na ty, kteří v sobě mají lásku ke Stvořiteli. V čem spočívá?

Stvořitel je původem a východiskem všech nejvznešenějších a nejušlechtilejších ctností. Ctností jako spravedlnost, čestnost, ušlechtilost, a tak dále, a tak dále. Kdo tedy chce kráčet vzhůru k Hospodinu, do jeho říše, ten musí jít nutně cestou nabývání a rozvíjení ctností.

Ale pozor! Stvořitel je zároveň také věčnou, jedinou a živou Pravdou! A tato věčná Pravda, přebývající vysoko nad stvořením, byla do podstaty stvoření transformována ve formě zákonů. Zákonů, odrážejících dokonalost jediné Pravdy Boží.

Ke Stvořiteli, který je Pravdou se tedy lze přibližovat pouze tak, že se člověk usiluje o Pravdu. Že se prostě snaží poznávat věci takové, jaké jsou, protože právě jejich jsoucnost je odrazem jediné, velké a živé Pravdy Boží.

Tragédie mnohých věřících však spočívá v tom, že prostřednictvím věrouky vlastních náboženství přijali nejednou různé omyly, nekorespondující s Pravdou. Omyly, které jsou zkreslením Pravdy.

A tyto omyly si žel mnozí, upřímně věřící v Páně, odnášejí po své fyzické smrti na druhý svět pevně zakořeněné ve své duši. I když tedy jde o lidi dobré, kteří by mohli v jemnohmotné úrovni rychle postupovat ke království nebeskému, bude to mít pro ně nutně za následek, že v určitém bodě svého vzestupu musí zastat, protože narazí na nepřekonatelnou zeď. Na železnou mříž, a ta je nepustí dál! Budou sice jasně vnímat Světlo Lásky Nejvyššího, ale oni nebudou moci na cestě k němu učinit ani krok.

Tito lidé musí totiž pochopit, že onou mříží, onou nepřekonatelnou zdí je jejich vlastní, v duši pevně zakořeněn, nesprávný názor, nekorespondující s Pravdou. Nesprávný názor, hluboko vrytý do jejich duše, protože tak je to přece učili jejich duchovní učitelé, kazatelé, kněží a mistři.

Pokud však tento nesprávný názor, nekorespondující s Pravdou v sobě nepřekonají, pokud nenajdou odvahu zásadním způsobem přehodnotit to, čemu je na zemi učili různé duchovní autority, do té doby budou muset zůstat stát před vysokou zdí a železnou mříží vlastních nesprávných názorů, i kdyby to mělo trvat celá tisíciletí. I kdyby jich měl na tomto místě zastihnout rozklad hmotného světa, zahrnující hrubohmotnost, ale také jemnohmotnost.

Ale abychom stále nemluvili jen v obecné rovině, uveďme si konkrétní příklad. Vezměme si třeba taková opětovná vtělení lidské duše do pozemského, fyzického těla.

Tato skutečnost je obrovskou milostí, spočívající v tom, že lidské duši je dáno, aby se ze striktně stejnorodého prostředí jemnohmotnosti, kde tráví převážný čas svého bytí, mohla z času na čas zrodit do různorodého prostředí na zemi. Na druhém světě, čili v jemnohmotnosti, se totiž každá duše nachází v sobě a svým chybám přesně stejnorodé úrovni, kde neexistují žádné vzory, hodné následování. Kde existují jenom duše se stejnými chybami, jaké má ona sama. Jde tedy o úrovně, kde se sobě stejnorodí lidé zraňují navzájem prostřednictvím vlastních chyb tak dlouho, až jsou z toho zoufalí a nezatouží se vymanit z tohoto prostředí tím, že začnou intenzivně pracovat na vlastním polepšení. K takovému pochopení však může člověk v jemnohmotnosti, mezi stejnorodými, dospět až po staletích, nebo tisíciletích.

Je proto opravdu obrovskou milostí, jestliže se duše z jemnohmotného světa občas zrodí na zemi, kde naopak vládne různorodost, a kde proto nachází mnohé lidi od sebe lepší. Kde tedy tímto způsobem nachází vzory hodné následování, co pro člověka, pokud tuto příležitost využije, může znamenat obrovský duchovní posun, který by jinak, v přísně stejnorodém prostředí jemnohmotného světa musel trvat celá tisíciletí.

Lidské bytí totiž probíhá v převážné míře právě v jemnohmotnosti. Jemnohmotnost můžeme připodobnit k moři a lidskou duši k rybě, která v něm plave. Ryba občas vyskočí nad hladinu a pak opět spadne zpět do moře.

No a právě ono krátké objevení se ryby nad hladinou je občasným zrozením lidské duše z jemnohmotnosti do fyzického světa, aby zde, v inspirativně různorodém prostředí, následováním dobrých příkladů, pozitivních vzorů a podnětných duchovních nauk mohla učinit zásadní posun ve svém duchovním vývoji. Opětovná zrození na zem jsou tedy pro každou lidskou duši obrovskou milostí.

Křesťané však považují tyto skutečnosti za blud a své přesvědčení si po smrti odnášejí ve své duši do jemnohmotného světa.

Tento jejich omyl, nekorespondující s Pravdou našeho univerza jich však musí v jemnohmotném světě nevyhnutelně zadržet. V určitém bodě jejich duchovního vzestupu zůstanou proto stát na jednom místě, dokud ho vnitřně nepřekonají.

Zkusme se však zamyslet nad tím, že pokud bychom nyní šli do prostředí různých křesťanských církví a řekli jim o zákonitosti opětovného vtělení lidské duše do fyzického těla, z největší pravděpodobností by nás ani neposlouchali, protože jejich názor je jiný. A tohoto svého nesprávného názoru se budou pevně držet i přesto, že na zemi mají možnost jeho konfrontace s názorem správnějším.

Zvažme ale, co tito lidé udělají potom, v jemnohmotnosti, když se ocitnou před železnou mříží a nepřekonatelnou zdí mezi stejnorodými, kde budou všichni věřit přesně témuž a kde nebude ničeho, jako na zemi, co by jim dalo podnět ke změně jejich nesprávného názoru.

Kdy pak, a hlavně za jak dlouho poznají svůj omyl? Kolik jim asi bude trvat, dokud ho sami v sobě překonají bez vnějších podnětů?

Bude to trvat možná staletí a možná tisíciletí! A je možné, že tento omyl, v duši hluboce zakořeněn, nebudou schopni překonat vůbec, čímž však žel přicházejí o možnost povznést se včas z jemnohmotnosti do království nebeského. A proto budou muset být strhnutí do rozkladu hmotného světa, protože v něm natrvalo uvízli prostřednictvím svých nesprávných názorů.

Pro každého, kdo věří v Boha je proto životně důležité s největší vážností zkoumat všechny zásadní pravdy vlastního náboženství, které jsou mu předkládány. Nesmí tedy vše pouze slepě přijímat jen proto, že to tak říkají a učí různé duchovní autority. Musí být kritický a musí zvažovat. A to především svým citem! Právě ve svém citu má totiž pevnou oporu, která mu dá vytušit, co koresponduje a co nekoresponduje s Pravdou.

Za každé lehkomyslné, nebo slepě důvěřivé zkreslení zásadních duchovních tezí, které si odneseme vryté ve své duši na druhý svět totiž poneseme důsledky jenom my samotní. Neboť pokud je to vzdálené od Pravdy, bude to jenom nás samotných zadržovat v jemnohmotnosti, dokud to nepřekonáme a k Pravdě nedospějeme. Ale v jemnohmotnosti, bez jiných impulsů to může trvat i celá staletí.

Proto využijme drahocenný čas na zemi a staňme se lidmi hledajícími Pravdu. Neboť jedině v Pravdě spočívá svoboda duchovního vzestupu! Jedině poznání Pravdy nás vysvobodí! Jedině ono nás může osvobodit od všech hmotných vazeb nesprávných a falešných názorů, a umožní nám nakonec povznést se do říše Světla skutečné, věčné, jediné a pravé Pravdy Boží.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

othon

othon | 9. 04. 2018, 19:18:50 | více příspěvků | napsat uživateli

Poznávejme nebezpečí druhého světa 2

V předchozím článku z tohoto cyklu jsme hovořili o nástrahách, které na nás číhají po smrti na takzvaném druhém světě. Ale protože těch nástrah je více, než obsáhne jediný text, budeme pokračovat a ukážeme si další nebezpečí, abychom je znali už teď, abychom je mohli na druhém světě šťastně překonat a aby pro nás nemusela znamenat naše tragické zdržení na celá tisíciletí.

Zdržení, které nás připraví o drahocenný čas, určený k dosažení takové úrovně duchovní zralosti, abychom byli schopni včas opustit hmotu, ať již její hrubohmotnou část, nebo její jemnohomotnou část, a povznést se do věčné říše Ducha. Celá hmotnost totiž podléhá nevyhnutelnému koloběhu vzniku, zániku a rozkladu. A právě čas trvání hmotnosti je časem, ve kterém musíme dosáhnout potřebné zralosti pro vstup do království nebeského, abychom nemuseli být strhnutí spolu s hmotu do rozkladu, jako ještě duchovně dostatečně nezralí, a proto neschopní povznést se včas do věčné říše Ducha.

Pojďme tedy k dalším konkrétním nástrahám, čekajícím na nás na druhém světě. Pokud jsme se po staletích, ba tisíciletích nakonec osvobodili z nejnižších úrovní jemnohmotnosti, pokud jsme se osvobodili z těch míst, kde si lidé, stejnorodí ve svých chybách navzájem způsobují utrpení, pokud se nám tedy podařilo našim polepšením dostat do vyšších a světlejších úrovní takzvaného druhého světa, z dosahu intenzivního utrpení, číhá na nás další velké nebezpečí. A sice, nebezpečí trvalého ustrnutí na jednom místě.

Pokud totiž duše lidí nepociťují bezprostřední utrpení, spojené s nejnižšími úrovněmi druhého světa a dostanou se o trošku výš, kde takového utrpení není, ztrácejí najednou motivaci kráčet stále nahoru, směrem ke království nebeskému.

Nejlepší bude, když uvedeme konkrétní příklad. Představme si tedy člověka, žijícího na zemi, který nemá nějakých vážnějších nedostatků. Má však silný sklon ke smyslové náruživosti. Když zemře, odnese si nutně tento sklon ve své duši do jemnohmotného světa, kde se okamžitě, na základě zákona stejnorodosti dostane do úrovně, kde se nacházejí jemu podobní. To jest lidé, nebo duše jako je on sám, oddávající se sklonu smyslné náruživosti.

Dotyčný člověk však na zemi subjektivně nepociťoval svou vášeň jako něco špatného, ale naopak, jako něco příjemné a dobré. A proto pokud se v jemnohmotném světě najednou dostane mezi sobě stejnorodých, považuje to přímo za splnění všech svých nejtajnějších snů. A je pak snadno pochopitelné, že takový člověk nebude mít ani nejmenší potřebu opustit tuto úroveň a kráčet dál nahoru. Bude to pro něj reálně znamenat, že tam stráví celá tisíciletí, nebo dokonce, že tam uvízne natrvalo. Čili, dokud ho tam nezastihne nezbytný rozklad veškeré hmoty, protože se od ní nedokázal včas odpoutat a povznést do bezpečí říše Ducha.

Toto velké nebezpečí hrozí každému z nás prostřednictvím všech našich chyb a nedostatků. Prostřednictvím všech našich vášní, zlozvyků, náklonností, nebo dokonce koníčků, souhrnně velmi výstižně definovaných pojmem lehké hříchy. Jejich společnou hrozbou je totiž fatální ztrácení času v relativně příjemných jemnohmotných úrovních. Času, který nám bude nakonec chybět pro naše včasné ukončení duchovního vývoje.

Tento druh nebezpečí hrozí také takzvaným materialistům, kteří často říkají, že jsou lepší než mnozí věřící. Že sice nevěří v žádného Stvořitele, ani v žádný život po smrti, ale ve svém životě se řídí určitými základními morálními principy. A že jsou v mnoha případech často mnohem lepší, než věřící, což bývá nejednou žel pravda.

Co se však stane s těmito, relativně dobrými lidmi, po jejich fyzické smrti?

Protože nevěřili v existenci Stvořitele, ani v existenci jeho království nebeského, budou se muset na základě svého vlastního vnitřního přesvědčení zdržovat v nízkých úrovních jemnohmotnosti, nacházejících se v blízkosti hrubohmotné Země, protože věří jenom v existenci nejhrubší hmotnosti. Zůstanou tu připoutáni i přesto, že jsou v podstatě dobří a mohli by stoupat do vyšších jemnohmotných úrovní, směrem ke království nebeskému.

Nicméně jejich vlastní, zhoubné materialistické přesvědčení je bude držet poblíž nejhrubší hmoty, dokud ho v sobě nepřekonají. Dokud nepochopí, jak se věci ve skutečnosti mají a dokud se nezačnou usilovat dostat do království Ducha. Do říše Světla, jejíž existenci tak bláznivě odmítali.

Dokud však člověk, materialista, změní své dosavadní přesvědčení a dospěje sám v sobě vnitřně až sem, mohou opravdu projít celá tisíciletí, což ale pro něj může znamenat fatální ztrátu času, a nakonec rozklad jeho osobnosti v zániku hmotného světa.

V této souvislosti si je proto třeba položit zásadní otázku, zda existuje něco, co je nás schopné v jemnohmotných úrovních, ale v podstatě také v hrubé hmotnosti neustále správně navigovat směrem vzhůru? Zda existuje něco jako kompas, ukazující nám vždy správný směr? Zda existuje něco, podobné světlu majáku, které nám nedá zabloudit?

Takový kompas a takové světlo existuje! A je jím láska ke Stvořiteli a touha po něm! Touha po životě v jeho blízkosti v království nebeském. Vždyť přece o ničem jiném, než právě o tomto nám jasně říká první přikázání: Hospodin je tvůj Pán! Nebudeš mít nikoho a ničeho jiného, čemu by ses klaněl!

Toto přikázání nás jasně upozorňuje, že žádné hodnoty a žádné věci v našem životě nesmíme nikdy stavět nad naši lásku k Nejvyššímu. Jedině ona musí být nejvyšší hodnotou, jakou ve svém životě máme. Ještě zde na zemi by se proto měl každý člověk snažit vybudovat si takovou míru lásky ke Stvořiteli, která bude převyšovat všechno ostatní. Měli bychom se naučit neupřednostňovat absolutně nic a nestavět absolutně nic nad naši lásku k Pánu.

Pokud totiž toto dokážeme, získáme právě ve své lásce k Nejvyššímu onen neomylný kompas, ukazující nám vždy a za každé situace cestu k výšinám. Toto je největší bohatství, které si vůbec můžeme sebou ze země odnést. Toto je poklad, který nám nedá zabloudit, usnout, ztratit se, nebo zapomenout, kam má směřovat naše cesta, ať bychom se v jemnohmotném světě nacházeli kdekoliv.

Ale pozor! Tato láska v nás musí být hluboce citově prožitá, protože jenom tímto způsobem se stává našim trvalým vlastnictvím, které nám zůstane také po odložení našeho fyzického těla a našem odchodu do jemnohmotného světa.

Nesmí to být tedy nic naučeného, mechanického a zvykového, protože takové něco je jen produktem našeho rozumu. A náš rozum jako takový je sám o sobě jen produktem hrubohmotného mozku, což znamená, že svou smrtí musíme nutně přijít absolutně o vše, co souvisí s naším mozkem a rozumem.

A jak již bylo řečeno, zůstane nám jenom to, co máme hlubokým citovým prožitím navždy uloženo v naší duši. No a v případě naší lásky ke Stvořiteli se nám to pak stane světlem majáku, ukazujícím vždy správný směr. Stane se nám to záchranným lanem, které nás bude vždy táhnout pouze nahoru.

Pokud jsme ale ve svém pozemském bytí stavěli mnohé věci a mnohé hodnoty nad naši lásku ke Stvořiteli, pokud si sebou do jemnohmotnosti neodnášíme náš pevný vztah a naši pevnou vazbu k Pánu, budeme se podobat lodi na moři, která bez světla majáku musí nutně donekonečna bloudit, a nakonec se roztříštit na nebezpečných pobřežních útesech.

Musíme tedy nakonec zahynout v zániku hmotného světa, jehož hodnoty nás pevně držely a z kterého jsme se nebyli schopni včas vymanit, protože jsme do popředí stavěli pouze věci hmotné a chybělo nám pevné záchranné lano naší vroucí lásky k Bohu, které by nás potáhlo vzhůru a nakonec zachránilo.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

othon

othon | 2. 04. 2018, 18:04:33 | více příspěvků | napsat uživateli

Poznávejme nebezpečí druhého světa 1

Lidé by už během svého života na zemi měli začít nabývat určitou znalost o druhém světě, kam jednou odejdou po své fyzické smrti, aby nemuseli v jeho nejrozličnějších úrovních zbytečně strávit celá staletí. A nakonec, aby tam, jako ryby chycené do sítě, nemuseli přijít v nezbytném rozkladu hrubé i jemné hmoty o celé své bytí.

Kdo jsme? Odkud pocházíme? Kam směřujeme? To nejsou jen nějaké teoreticko filozofické otázky. To jsou pro každého z nás základní otázky života a smrti! Otázky bytí, nebo nebytí!

Jejich neznalost má totiž za následek, že musíme ve stvoření nezbytně bloudit po falešných cestách, na kterých budeme fatálním způsobem ztrácet čas, určený na zdokonalení našeho ducha natolik, abychom se mohli povznést do království nebeského, nacházejícího se nad hmotnou částí stvoření, a tím se vyhnout její rozkladu.

Pokud totiž nebudeme schopni správně využít svůj čas a osvobodit se z dosahu hmoty, zůstaneme s ní svázáni a budeme muset být také spolu s ní, ať už s její hrubohmotnou částí, nebo s její jemnohmotnou částí, strhnutí do rozkladu. Neboť jak víme, všechno hmotné podléhá nevyhnutelnému koloběhu vzniku a zániku.

Kdo tedy jsme? Odkud pocházíme? A kam máme směřovat?

Jsme jiskry ducha a pocházíme z říše Světla - z říše Ducha. Odtud jsme kdysi dávno, na počátku svého vlastního vývoje vstoupili do hmotnosti, abychom prostřednictvím rozvoje dobra a vysokých ctností rozdmýchali v sobě svou původní, nevědomou jiskřičku ducha v zářivou pochodeň zralé duchovní osobnosti, která se může ve své plné zralosti opětovně navrátit do říše Světla a žít tam věčně.

Pokud ale toto nevíme, musíme nutně bloudit. Svou pomýlenou honbou za hmotnými prioritami musíme pak v sobě beznadějně zahrabat to nejcennější, co vůbec máme. Potenciál vlastní jiskřičky ducha k věčnému životu v říši Světla.

Podívejme se proto nyní trochu podrobněji, kudy má vést naše cesta do království nebeského a jaké na nás při tom číhající nebezpečí.

V současnosti žijeme ve hmotném světě, nám všem důvěrně známém. Našim jediným, skutečným a pravým cílem je ale dosažení království nebeského. Království Světla a království Ducha.

Po fyzické smrti však bývá jen málokdo natolik dokonalý, že může vejít ihned do království nebeského. A to tedy znamená, že mezi královstvím Ducha a hmotným světem, ve kterém žijeme teď, musí existovat určitý mezistupeň. Mezistupeň, kam odcházíme po smrti fyzického těla jako duše.

Křesťané tuto úroveň velmi výstižně nazývají očistec. Je to onen takzvaný druhý svět, nebo jinak řečeno, jemnohmotnost.

V očistci, na druhém světě, nebo v jemnohmotnosti musíme tedy strávit kratší, ale zpravidla delší čas, ve kterém probíhá naše další duchovní zdokonalování ve ctnostech a naše očišťování od chyb a nectností, abychom nakonec úplně čistí a lidsky dokonalí mohli vstoupit do království nebeského.

Toto je normální cesta. Čili cesta lidí, kteří kráčejí vědomě vzhůru tím, že usilují o dobro, spravedlnost, ušlechtilost a o ostatní vysoké ctnosti.

Žel, tato normální cesta není ale normální pro lidi dnešní doby. Ti totiž dávno zapomněli na to, kým jsou, odkud přišli a kam mají směřovat. Zapomněli, že jsou duchovní jiskry, že přišli z říše Ducha do hmotnosti jako nezralí, a že do říše Ducha se ve svém plném rozvinutí ctnostného a ušlechtilého života mají vrátit zpět jako zralé duchovní osobnosti, schopné věčného, vědomého života v království nebeském.

Realita je proto žel taková, že lidé odcházejí po fyzické smrti do jemnohmotnosti obtěžkáni nejrůznějšími chybami, nectnostmi a vášněmi. V jemnohmotném světě se pak, na základě zákona stejnorodosti, dostanou přesně do takové úrovně, která je jejich chybám stejnorodá.

Konkrétně to tedy znamená, že smilníci se dostanou ke smilníkům, násilníci k násilníkům, lháři ke lhářům, závistivci ke závistivcům, a tak dále. Dostanou se tedy do prostředí, které si kvalitou své duše plně zaslouží.

Je třeba si totiž uvědomit zásadní rozdíl mezi jemnohmotností druhého světa a hrubohmotností fyzické úrovně, který spočívá v tom, že v jemnohmotnosti vládne striktní vzájemné oddělení lidí na základě zákona stejnorodosti.

Hrubohmotnost pozemské úrovně je odlišná v tom, že zde vládne naopak různorodost. To znamená, že na zemi jsou pospolu zlí, ale také lepší, nepoctiví, ale také poctivější, nemravní, ale také mravnější, a podobně. Zem je tedy místem, kde může každý z nás najít člověka v něčem lepšího od sebe. Může tedy najít vzor, jehož následováním se můžeme velmi výrazným způsobem posunout duchovně vzhůru, a tak si ušetřit celá tisíciletí pobytu v různých úrovních jemnohmotnosti, kde vládne pouze přísná stejnorodost.

V nízkých jemnohmotných úrovních dochází k tomu, že tam rozličným zlem zatíženy lidské duše zraňují svými chybami a vášněmi ostatní, a ti jim to oplácejí přesně stejnou měrou. Peklo tedy opravdu existuje! Jsou jím právě tyto nízké jemnohmotné úrovně, kde se sobě stejnorodí lidé navzájem zraňují prostřednictvím vlastních nectností po celá staletí.

Zde není pozitivních vzorů, jejichž dobrý příklad by bylo možné následovat tak, jako na zemi. Zde prostě musí člověk procitnout sám v sobě. Zde se musí doslova zhnusit sám sobě ve svém konání zla, které mu ostatní oplácejí zpět stejnou měrou. A ve svém zhnusení nad sebou i nad prostředím, ve kterém se nachází musí zatoužit vymanit se z něj. Vymanit se z něj tak, že se začne usilovat být lepším. Že začne intenzivně pracovat na svém vlastním polepšení. Pokud ale lidská duše dospěje ve vlastním pochopení až sem, mohou projít doslova celá tisíciletí.

Z tohoto hlediska je tedy pozemské zrození sice krátkým, ale nesmírně důležitým okamžikem našeho celkového bytí. Dostáváme v něm na zemi, mezi různorodými, obrovskou příležitost posunout se duchovně směrem nahoru, což v jemnohmotnosti není z výše uvedených důvodů možné.

Je však nesmírně trestuhodné, pokud lidé zde na zemi, ve svém oslepeni hmotou promeškají tuto výjimečnou příležitost svého osobního duchovního vzestupu, prostřednictvím následování pozitivních vzorů, nebo inspirativních duchovních učení. Nebo co je ještě horší, následují negativní vzory, kterých není v pozemské úrovni vůbec málo, na základě čehož klesnou duchovně, čili morálně a mravně ještě mnohem hlouběji, než byli před tím, když na zem z jemnohmotnosti přišli.

Zkusme si totiž uvědomit, že pokud se mnozí lidé zde na zemi vědomě nestávají lepšími, přestože mají před očima pozitivní vzory, jakož i přístup k různým hodnotným duchovním naukám, jak a hlavně za jak dlouhou dobu mohou potom procitnout a posunout se alespoň o kousek nahoru v jemnohmotnosti, kde jim v přísně stejnorodém prostředí budou chybět takové příležitosti a podněty?

Fatální ztrácení času a velmi pomalé duchovní zrání v jemnohmotných úrovních může mít potom za následek, že je právě na tomto místě, jako duchovně nezralých, zastihne nezbytný rozklad hmoty, kterému podléhá jako hrubohmotnost, tak i jemnohmotnost. A proto osobnost těchto s hmotou svázaných lidí bude muset být stržena do rozkladu všeho, co je hmotné a co je s hmotou pevně svázané.

Žel, o těchto vážných věcech se v současnosti na zemi velmi málo ví a lidské oslepení materiálním světem a jeho požitky má za následek vzdalování se od skutečných hodnot. Od hodnot ducha! Od spravedlnosti, čestnosti, ušlechtilosti i od všech ostatních vyšších ctností. Proto se žel v současnosti čestnost a spravedlnost na zemi nenosí. Proto je dobro považováno za naivitu, cudnost za zaostalost, bezohlednost za šikovnost, agresivita za průbojnost a poctivost je na smích.

Lidé zapomněli odkud jsou, odkud přišli, kam mají směřovat a obrátili se pouze na hmotu, přičemž ve své materialistické omezenosti zprofanovali všechny vyšší ctnosti.

Ale i když je na zemi situace taková, jaká je, každý člověk, který byť jen trochu chce, má tu stále možnost najít světlé vzory, hodné následování, jakož i různé inspirativní duchovní učení, jejichž principy ho mohou výrazným způsobem duchovně posunout nahoru.

Vždy bude proto záležet především na osobních prioritách každého jedince, co si vybere. Zda cestu do pekel nízkých jemnohmotných úrovní a věčné zatracení své osobnosti, která se nestihne včas odpoutat od hmoty, směřující do rozkladu.

Nebo si naopak vybere cestu vzestupu ducha, který se na křídlech dobra, spravedlnosti, ušlechtilosti a všech ostatních vysokých ctností dokáže včas povznést z hmotného světa do nádhery a bezpečí království nebeského.

http://kusvetlu.blog.cz/ ve spolupráci s M.Š

inlliner

inlliner | 12. 02. 2018, 18:53:46 | více příspěvků | napsat uživateli

> othon othíku nespamuj tady.

fuckingmoneybauch

fuckingmoneybauch | 25. 12. 2017, 20:11:08 | více příspěvků | napsat uživateli

jj všichni se milujme a mějme se radi. peace and love

othon

othon | 25. 12. 2017, 17:54:19 | více příspěvků | napsat uživateli

Přírodu spravuje lidem neznámá, vědoma inteligence!

Absolutně nic v přírodě se neděje samo od sebe! Vše v ní je dokonale řízené! No a inteligence, která to řídí byla starověkými národy, ať již Slovany, Germány, Řeky, nebo Římany personifikována a zosobněná do podoby "bohů", jejichž uctívali. Každý z nich měl na starosti celkem konkrétní druh přírodního dění, přičemž dávné národy tuto inteligenci opravdu reálně vnímali a dokázali s ní také komunikovat.

Zmíněná inteligence stojí ve službách Světla a ve světě přírodního dění naplňuje Vůli Nejvyššího. Proto také podporuje každého, kdo se sám snaží sloužit Světlu.

Zkusme se nyní podívat z hlediska všech výše uvedených informací na jeden z příběhů z evangelií:

Jednou se učedníci plavili v noci po moři. A najednou, o třetí noční stráži zahlédli, jak se k ním někdo blíží, kráčejíc po mořské hladině. Velmi se zalekli, protože si mysleli, že je to nějaké strašidlo.

A Ježíš, vida jejich strach na ně z dálky zavolal: "Nebojte se! Já jsem to!"

A tehdy Petr řekl: "Pane, pokud si to ty, dovol mi přijít k tobě po moři".

A Pán odvětil: "Pojď!"

A Peter vstal, vystoupil z loďky a kráčel mu vstříc, jdouce po moři.

Ale najednou zadul vítr, on se lekl a zapochyboval. A v tom okamžiku začal tonout.

A Pán přišel k němu, chytil jej za ruku, vytáhl do loďky a řekl: "Pročpak jsi zapochyboval, ty malověrný?!"

V tomto příběhu je nám ukázáno, co všechno je člověk schopen dokázat, pokud má víru v Pána a pokud mu skrze tuto jeho pevnou víru pomáhá vědoma inteligence, spravující přírodní dění.

Zmíněný příběh však v sobě skrývá také určitý symbolický přesah až směrem k současnému, modernímu člověku. Symbolizuje totiž skutečnost, že pokud člověk projeví pochybnost, pokud nevěří, že jsou takové věci možné, okamžitě začne tonout v hlubinách. Okamžitě se začne propadat do šedivé reality racionality, v níž není možné konat žádné zázraky. Okamžitě se začne propadat do reality racionality, v níž jsou všechny zázraky, spojené s existencí Stvořitele, nebo s nějakou přírodní inteligenci pouze na smích.

Co však říci o člověku dnešní doby, který se ve své racionální, materialistické chamtivosti postavil nepřátelsky vůči světu přírody a kde jen může ji pouze ničí a drancuje. Ničí a znečišťuje vodu, ničí a chemickými hnojivy devalvuje půdu, emisemi znečišťuje vzduch, hubí rostlinstvo, lesy i zvířata.

A tento člověk - ničitel, je ještě na svůj chladně racionální postoj k životu dokonce hrdý, přičemž nevnímá, jak je tragicky odtržen od skutečné reality. Starověké národy, na které se on dnes dívá s určitou nadřazenou shovívavostí však ve skutečnosti stáli v realitě tohoto univerza mnohem správněji, protože měli to, co my již dnes nemáme. Měli skutečnou úctu k přírodě a prostřednictvím ní také určité spojení s vědomou inteligencí, která vše přírodní dění spravuje.

S velkou nevolí se však dívá tato vědomá inteligence na konání současného člověka, který drancuje a ničí přírodní svět způsobem, jaký nemá obdoby v celé historii naší planety. Člověk dneška se totiž uzavřel do své vlastní, racionálně materialistické, virtuální reality, namířené proti přírodnímu světu.

Kalich trpělivosti však jednoho dne nakonec přece jen přeteče a přírodní síly se obrátí proti škodlivému lidskému druhu a odstraní jej z povrchu zemského.

Shora, ze Světla byl takový pád lidstva předvídán, a to vzhledem k jeho způsobu myšlení a k jeho hodnotové hierarchii. Lidstvo bylo před touto eventualitou důrazně varováno ve spise s názvem Apokalypsa.

Pokud se ale nezměníme a vnitřně, v našem způsobu uvažování i v naší hodnotové hierarchii zásadním způsobem neobrodíme ve smyslu obratu ke vznešenějšímu, spravedlivějšímu a ušlechtilejšímu, bude žel muset dojít k tomu, co je napsáno v Apokalypse. A to mimo jiné také proto, že lidé ve své chamtivé racionální bezohlednosti nakonec zcela zničí a vydrancují nádhernou planetu Zemi.

A protože z této perly, která vzešla z rukou Stvořitele udělali chlév, mocné síly přírody, řízené vědomou inteligencí, stojící v službách Pána se se vší svou ničivou silou obrátí proti lidstvu, aby konečně poznalo, kdo je zde na Zemi i v celém ohromném stvoření skutečným Pánem.

Pokud si myslíte, že všechno toto je pouze nějaký fanatismus, tak se velmi mýlíte. Jde totiž o skutečnosti, které vnitřně zachycují mnozí vnímaví lidé. Ba dokonce je možné prohlédnout si také hodnotný film, který se věnuje této problematice. Jmenuje se "Avatár". Kdo jej již viděl, ten na základě všeho, co bylo řečeno může pochopit jeho děj hlubším způsobem.

A kdo jej neviděl, ať se na něj určitě podívá. Bude v něm vidět vítězný boj civilizace, uctívající přírodu a přírodní inteligenci, s bezohlednou, racionálně technickou civilizací našeho typu, která chce pouze drancovat a ničit.

A tyto události se neodehrají na žádné jiné planetě, jak je to ve scénáři filmu "Avatár, ale v určité pozměněné podobě na naší vlastní Zemi, ze které budou nakonec absolutně odstranění, racionalismem a materialismem vnitřně i navenek omezení lidé. Na Zemi budou ponecháni pouze ti, co jsou schopni ctít si přírodu, ctít si vědomou inteligenci, přírodu spravující a ctít a plnit Vůli Stvořitele, který nám daroval vědomé bytí a umožňuje nám jej prožívat ve svém nádherném stvoření.

http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š

Star_Light

Star_Light | 5. 11. 2017, 19:05:21 | více příspěvků | napsat uživateli

Zastav se někdy na EDC nebo Burning man ...

skandian

skandian | 12. 06. 2017, 23:20:48 | více příspěvků | napsat uživateli

> mar.io !1278!!1278!!1278!

mar.io

mar.io | 12. 06. 2017, 21:41:54 | více příspěvků | napsat uživateli

> A hle, již se blíží andělé se železnými srpy,

boze chran, hlavne uz zadne andele se zeleznymi srpy (...), jeste ted se z toho vzpamatovavame

skandian

skandian | 22. 02. 2017, 17:11:16 | více příspěvků | napsat uživateli

nějaké s dlouhodobým účinkem

Altheera1

Altheera1 | 20. 02. 2017, 23:33:09 | více příspěvků | napsat uživateli

!2!!2!!2!!2!

EL.pH

EL.pH | 20. 02. 2017, 17:46:19 | více příspěvků | napsat uživateli

tpč, co tenhle člověk bere za drogy? !20!

AlesekBB

AlesekBB | 14. 02. 2017, 06:19:10 | více příspěvků | napsat uživateli

Tyvole kam jsem to vlez?!633!

gurubhagavan

gurubhagavan | 12. 07. 2016, 05:29:19 | více příspěvků | napsat uživateli

!12!Ryba smrdí od hlavy!737!

uživatel eliminován | 6. 07. 2016, 18:31:10

Není to hovadina. !1413!

tomasr999

tomasr999 | 6. 07. 2016, 11:24:47 | více příspěvků | napsat uživateli

To je teda hovadina a kolik lidí tu píše další hovadiny !589! . To nemáte čas přemýšlet o něčem lepším než o kravinách. !1187!

uživatel eliminován | 23. 05. 2016, 20:37:38

> EL.pH
Evidentně už je. Za tu dobu ho jaksi převzal a plně obsadil. Zdá se.
On má i blog? Vlastně se ani nedivím.

EL.pH

EL.pH | 23. 05. 2016, 20:24:32 | více příspěvků | napsat uživateli

Jakou návštěvnost? !2!
To přece ani není jeho diskuze... nebo jeho blog (tam snad nikdo při smyslech neleze, když tohle čte).

uživatel eliminován | 23. 05. 2016, 20:20:16

> EL.pH
Při nejmenším návštěvnost a aspoň nějakou pozornost.

EL.pH

EL.pH | 23. 05. 2016, 20:15:35 | více příspěvků | napsat uživateli

A co...? !2!
Co myslíš, že z toho má?

uživatel eliminován | 23. 05. 2016, 20:13:00

> EL.pH
Že sem vůbec nějak přispíváš.

EL.pH

EL.pH | 23. 05. 2016, 20:08:25 | více příspěvků | napsat uživateli

Jak chytám? !1358!
Myslíš, že to čtu nebo co?

uživatel eliminován | 23. 05. 2016, 20:01:37

> EL.pH
Když to hodí do veřejnosti, má pocit, že šíří osvětu. Teda, jen v to doufá. Zatím se totiž chytáš jenom ty. !2!

EL.pH

EL.pH | 23. 05. 2016, 19:54:23 | více příspěvků | napsat uživateli

!1358!

V tom případě si to může psát doma do notýsku, ne?

uživatel eliminován | 23. 05. 2016, 19:50:00

> EL.pH
On se čte sám a to stačí. !1413!

EL.pH

EL.pH | 23. 05. 2016, 17:27:36 | více příspěvků | napsat uživateli

Čte toho retarda někdo? !499!

EL.pH

EL.pH | 2. 05. 2016, 17:27:54 | více příspěvků | napsat uživateli

Hele, othone, bereš nějaký drogy? !499!

EL.pH

EL.pH | 19. 04. 2016, 17:38:45 | více příspěvků | napsat uživateli

!1358!!1358!!1358!

EL.pH

EL.pH | 1. 02. 2016, 18:51:46 | více příspěvků | napsat uživateli

> gurubhagavan
Neuvažuješ ty taky o nějaký utopii? !499!
Třeba ve Vltavě. !54!

gurubhagavan

gurubhagavan | 1. 02. 2016, 18:48:17 | více příspěvků | napsat uživateli

Utopie patří do snů a pohádek!54!

předchozí | 0 | 30 | 60 | 90 | další


Přihlášení
 
@libimseti.cz

registrovat se

Klíčová slova

světmojludiabolaakycajovnikinosómanenaplnitelnekoncertovlenkaviarniciekrozmyslalvelumlahostajnomakonehostinnomlaškykrásnosvetom

Podobná témata

Moje témata

Pro zobrazení tvých diskuzí se musíš přihlásit.

Oblíbená témata

Pro zobrazení tvých oblíbených témat se musíš přihlásit.

k obsahu ↑