uživatel eliminován | 3. 04. 2008, 00:29:39 |

Přeji dobrý den,
Ihned zezačátku, aby jste se nelekly (ano, budu používat ženskou formu, protože tyto řádky budou věnovány ženám), napíši, že nemám v úmyslu se nabízet, jako pestrobarevný šátek, který nabízí orientální trhovec ženě v naději, že uhrane její mysl lacinou tretkou. Víceméně si troufám tvrdit, že výše zmíněných nabídek jste musely dostat již více než dost a tak bych vás tímto faktem unavil mnohem dříve, než byste se vůbec pustily dále.
Namísto toho, když jsem narazil na zdejší diskuzi a na síť dalších osob rozprostřených okolo Vás, mé smysly zaplavila podivná chuť. Nikoli chuť, která má co do činění s fyzickým vzrušením, ale chuť po pochopení. Spíše než to všechno, co očekáváte, chtěl bych se zeptat na pár otázek, které mi vytanuly na mysli. Nedokážu si zodpovědět, co vlastně vás, vyspělejší a zkušenější ženy, láká na mladých, kteří vlastně ničeho nedosáhli a nic neumí. Jako příslušník samčího pohlaví rozumím tomu, proč tomu je naopak, kdy testosteron víceméně žene chlapi až do Thajska, nicméně v opačném případě mám jisté zmatky. Ono je vcelku zřejmé, co oba na tom druhém láká, avšak svým způsobem je to velice chatrná vysvětlivka.
Jak vůbec lze zaujmout starší ženu, jde-li to vůbec? Sám mám dojem, že starší žena si spíše sama vytáhne z davu nějakého svého favorita. Víceméně, co je to za vztah naplněný jakýmsi eroticko-platonickým jiskřením, které povětšinou v tomto věku se nesmí rozhořet? Jde tam opravdu jenom ,,o to jedno“, nebo předává žena i mladšímu partnerovi něco ze svých zkušeností, postřehů, názorů svým způsobem něco ze své osobní filozofie. Lze vůbec mezi tím nějak sledovat neexistující vztah mezi něčím, co se dá nazvat jakomatkou, či jakosynem? Vím, že mé otázky se musí zdát na první pohled dosti směšně naivní, neřkuli dětinské. Nicméně, když se tak koukám na tenhle odstavec, zdá se mě samotnému tento proud vědomí, co jsem zde napsal, jako pomatená řeč šílence. Nicméně přesto, jako převelice amatérský sociolog, mě napadá další hromada věcí, které se ani z vás, ani z nikoho jiného už asi nedozvím. Nu, což naplat.

Doufám, že jsem vás ujistil, že se nechci upínat přímo na nějaké vazby. Nicméně byl bych rád, kdybyste mi alespoň mohly odpovědět (třeba skrz poštu, nebo nechat zprávu zde - nestydíte-li se). Víceméně donedávna ještě deviantní chování, které dnes velice rychle zdomácnělo na přijatelnou mez konformace, je stále obestřeno jakousi mlhou a dnes těžko můžeme říci, proč jsou k tomu vedeni.

Asi jsem vás vyčerpal a myslím, že i trochu unavil. Jestli jsem vás tímto svým zdlouhavým monologem opravdu unavoval, omluvím se alespoň tím, že jsem to neměl v úmyslu. Jestli nechcete odpovídat, neodpovídejte, nicméně opakem by jste mi udělaly alespoň radost, když už ne nic víc.

S přáním hezkého dne

Jan

P.S. Prosím, snažte se mi to tu nezahltit. Děkuji

reagovat

V anketě hlasovalo celkem 1 uživatel