Miss
Video
Diskuze a otázky - Kdo hledá, najde!
úvodní strana | aktualizovat | dolů
V diskuzi je 1 příspěvek a shlédlo ji 387 uživatelů .
smilan4 | 4. 03. 2014, 16:04:44 | více příspěvků | napsat uživateli
Uvažovanie o pravosti mariánskych zjavení
Človek musí byť v živote veľmi opatrný. Musí byť napríklad veľmi opatrný pri podpisovaní rôznych zmlúv a podrobne si všetko preštudovať, aby na to potom ťažko nedoplatil. Musí byť veľmi opatrný pri vážnych životných rozhodnutiach, aby sa nerozhodol nesprávne a neskomplikoval si celú svoju existenciu. No a ani v duchovnej oblasti tomu nie je inak. Aj tu je potrebná veľká opatrnosť, aby človek neprijal za svoje niečo čo je nesprávne, alebo dokonca nepravé a neniesol za to potom vážne duchovné dôsledky.
Z tohto hľadiska, z hľadiska zodpovedného skúmania všetkého toho, čo duchovne prijímame sa vecným spôsobom skúsme pozrieť na problematiku mariánskych zjavení.
Na rozlišovanie dobrého od zlého, správneho od nesprávneho a pravého od nepravého má človek k dispozícii jednak svoj cit a svedomie a jednak priamo Stvoriteľom dané normy pre správny život človeka na zemi, ku ktorým nepochybne patrí už stáročia ľudstvu známe Desatoro.
Ak sa teda budeme pozerať na dianie vôkol seba pevne sa pridržiavajúc kritérií Desatora, budeme mať v rukách spolu s našim citom a svedomím neomylné meradlo pre pre posúdenie všetkého, čo nám život prináša. A teda aj pravosti mariánskych zjavení, ktoré, ak sú skutočne zo Svetla, musia bezpodmienečne korešpondovať s prikázaniami Stvoriteľa.
Avšak v našom konkrétnom prípade narazíme už pri prvých dvoch prikázaniach na dosť veľké nezrovnalosti.
Ja som Hospodin, tvoj Pán, nebudeš sa klaňať nikomu inému okrem mňa! Tak znie to prvé.
Kult panny Márie a jej úloha takzvanej „prostredníčky“ je však v rozpore s predchádzajúcimi slovami, čo si uvedomil už Luther, ktorého poslaním bolo reformovať kresťanstvo a odstrániť z neho rôzne dogmy, pokrivenia a ľudské omyly, nekorešpondujúce s Pravdou.
Naše modlitby a naša úcta majú smerovať jedine k Otcovi, Stvoriteľovi a Vládcovi všetkého čo jestvuje. Dokonca i jeho Syn Ježiš upozorňoval, že tá najvyššia úcta prináleží jedine Otcovi.
A pritom je to práve on, Ježiš, časť živého Boha, ku ktorému je ešte možné smerovať naše prosby. To jeho, bytosť prichádzajúcu priamo od Boha a z Boha možno nazvať v pravom slova zmysle prostredníkom, pretože Kristus sám riekol, že on a jeho Otec sú jedno, avšak vždy zdôrazňoval, že jeho Otec je predsa len väčší.
Všetky tieto fakty naznačujú, že prostredníkom Najvyššieho môže byť len ten, kto od Najvyššieho bezprostredne prichádza. Len ten a nikto iný!
Kult panny Márie a uctievania takzvaných „svätých“ sa teda pri hlbšom skúmaní môže vzhľadom k zneniu prvého prikázania javiť ako niečo nesprávneho a nesúznejúceho s týmto prikázaním.
Nevezmeš meno svojho Pána nadarmo! Tak znie prikázanie druhé. Na hlboké zváženie zostáva, ak sa zjavenie zo „Svetla“ príkro prieči tejto jasnej požiadavke.
Ako? Niet takmer žiadneho mariánskeho zjavenia, ktoré by nenabádalo ku každodennej modlitbe ruženca. A ako vieme, v tejto modlitbe založenej na neustálom opakovaní sa veľmi veľa krát vysloví meno Najvyššieho, alebo jeho Syna. Vysloví sa však bezmyšlienkovite, mechanicky, ako nejaká odriekávanka.
Vyslovovať meno Stvoriteľa by však človek mal vždy iba s tou najväčšou vrúcnosťou, akej je jeho duša schopná. Nech už sa tak stane v žiali a utrpení, alebo v šťastí a radosti. Nikdy ale nesmie chýbať citová vrúcnosť, lebo ďaleko hodnotnejším je zlomok sekundy, v ktorom sa duša s vrúcnosťou v srdci povznesie k svojmu Tvorcovi, ako hoci i mnohohodinové, mechanické opakovanie modlitieb pri ktorých, ani pri tej najlepšej vôli nie je možné vyvinúť zodpovedajúcu citovú vrúcnosť.
Nevezmeš meno svojho Pána nadarmo! Čo to znamená? Znamená to, že toto slovo a tento pojem musí stáť vysoko nad všetkými, bežne používanými slovami. Musí sa stať klenotom, ktorý berieme do svojich rúk len s tou najväčšou úctou. V nijakom prípade nesmie byť strhnutý nadol častým používaním, ako nejaký všedný slovný zvrat a to ani bezmyšlienkovitým a mechanickým opakovaním v modlitbe, akou je ruženec.
Mimochodom, stačí si napríklad pripomenúť obyčajnú ľudovú múdrosť hovoriacu, že „menej je niekedy viac“. Táto prostá ľudová múdrosť platí vzhľadom ku všetkému vyššie uvedenému v dvojnásobnej miere.
A ešte niečo! Sám Kristus v súvislosti so správnou modlitbou zdôrazňoval, že sa nemáme modliť ako pokrytci, ktorí dúfajú, že budú vyslyšaní pre množstvo svojich modlitieb. Inými slovami povedané, nie množstvo je rozhodujúce, ale kvalita! Avšak onú pravú kvalitu môže modlitbe dodať len citová vrúcnosť. A takáto, citovou vrúcnosťou predchnutá, hoci aj kratučká modlitba má omnoho vyššiu cenu, ako dlhohodinové, mechanicky odriekávané modlitby bez citu.
Čitateľom tu boli predostreté dve veľké nezrovnalosti, vyskytujúce sa v súvislosti s mnohými mariánskymi zjaveniami. Na slobodnej vôli každého z nich záleží, ako sa s nimi vysporiada, pretože každý z nás sa bude musieť iba sám za seba a svoje vlastné konanie zodpovedať Pánovou spravodlivosťou. Len človek sám za seba sa bude zodpovedať za to, ako vážne bral vo svojom živote Pánove prikázania a nakoľko dôsledne sa nimi vo všetkom riadil.
PS. Týmto textom nemajú byť paušálne odsúdené absolútne všetky zjavenia ako falošné. Človek sa však musí mať na pozore! Musí byť schopný na základe vlastného zvažovania i na základe indícií spomínaných vyššie sám oddeliť tie falošné od pravých.
http://kusvetlu.blog.cz/ v spolupráci s M.Š.
smilan4 | 16. 07. 2009, 17:10:38 | příspěvky uživatele | napsat uživateli
Zcela jistě tato slova platí právě pro ono nejosobnější zodpovězení otázek každého z nás, jestliže se vážně ptáme po smyslu našeho života.
Jakkoliv mnohé ostatní otázky mohou se stát ve svém zodpovězení nedosažitelnými, v případě otázek „Kdo jsme, proč jsme a jaký smysl a cíl má naše přítomnost zde na Zemi?“ vše spočívá jen na nás samotných, zda dosáhneme jejich zodpovězení!
Ano, nikdo jiný nemůže pro tyto otázky nalézt úplnější a celistvější odpověď než člověk sám u sebe. Napnutí všech sil v tomto směru vede k duchovní zralosti každého z nás.
Ptáte se nyní, proč miliony lidí neznají smysl svého života, ptáte se, proč se potácí ze strany na stranu a v neznalosti hlubších souvislostí zraňují se a trpí nečekanými ranami a škodami, jež považují často za nespravedlivé? Ptáte se nyní, proč se to všechno děje, proč se mnohé dosavadní jistoty hroutí, proč se dění v přírodních živlech mění, aniž by kdokoliv z řad vzdělaných lidí mohl říci s jistotou, že je to pro to a pro to?
Odpověď je prostá, stejně tak, jako se v ní zachvívá současně drsná neústupnost neviditelných Zákonů Stvoření.
Tito všichni lidé buď nehledají vůbec odpovědi na otázky smyslu lidského života, a nebo odpovědi na tyto otázky sice hledají, ale hledají je nesprávně!
Ano, skutečnost je taková, že jestliže tedy dnešní lidstvo všeobecně nezná pravý smysl lidského života, pak to však v žádném případě neznamená, že tato odpověď neexistuje!
Naopak, vše to dokazuje jen povrchnost, vlažnost, anebo dokonce i úplné odmítání poctivého přístupu ke hledání odpovědí na tyto, ve skutečnosti nejdůležitější, ba přímo prvořadé otázky v životě každého člověka.
A když pak do lidského života nečekaně udeří zcela výjimečné události, kupříkladu od přírodních živlů v podobě záplav či povodní, vichřicí, bouří nebo sucha a neúrody, tu pak v prožívání skutečné bolesti ptá se člověk: „Proč?! Proč zrovna já nebo moji blízcí, které tolik miluji?! Proč se to vše stalo?“
Odpověď je přitom zcela prostá, neboť tkví ve velikém působení Zákonů Stvoření, které ve své jednoduchosti dávají odpovědi na veškeré dění okolo člověka.
Proč se tito lidé neptali a stále ještě i dnes neptají po působení těchto velikých a moudrých, Pravěčných Zákonů, které jako výchozí základ byly na úplném počátku vloženy Stvořitelem do díla Stvoření?
Proč se lidé neptají takto: „Jaký smysl to vše má a jak já v tom mám stát, abych nalezl štěstí a harmonii?“
Největší část nás lidí jde životem zahleděna jen do světa své krátké existence zde na Zemi. Okouzleni možnostmi této hmoty, uchváceni pocity z jejího rozmanitého používání, dospěli jsme k tomu, že Země je středobodem všeho nejdůležitějšího v našem bytí.
Podřídili jsme životu na Zemi vše! Obětovali jsme svoji čest, svoji hodnotu, svoji vznešenost, obětovali jsme pravdu pro krátkodobý zisk ze lži, obětovali jsme čistotu citu pro zdánlivě výnosný kalkul rozumu, obětovali jsme své duchovní srdce za hmotu!
A nyní se divíme, když se celé dílo Stvoření proti nám vzpírá!
Nehledali jsme nikdy opravdově, vážně a poctivě Pravdu o svém životě, a nyní se divíme, že neznáme tolik odpovědí! Omluvy neobstojí!
Protože stále a vždy bude platit pro nalezení odpovědí na skutečný a vznešený smysl lidského života, že k tomu všemu je potřebné přidat ještě toto:
Vše to, co prožíváme v nynějších nečekaných změnách v lidské společnosti i v převratných změnách životů jednotlivců, je jen začátek!
Jsou to jen první viditelně zesílené impulsy díla Stvoření, které tak chce pozemského člověka přivést k poznání, kde všude a v čem stojí nyní ještě nesprávně!
Žel, je toho velmi mnoho, v čem stojíme nesprávně, pohlédneme-li na současný aktuální duchovní stav lidstva na Zemi.
Mnohé prudké a zcela nečekané údery, které jsou předchystány v přírodních živlech i v záření hvězd, s největší pravděpodobností již brzy dorazí do hmotnosti, sem na Zemi!
Mnohé by přitom šlo ještě změnit k lepšímu průběhu.
Museli bychom se však v mnoha směrech nejprve změnit k lepšímu my sami!
M.Š. v spolupráci s www.ao-institut.cz
reagovat