uživatel eliminován | 21. 02. 2008, 21:00:15

Co je to internet?
Nic než velké množství počítačů spojených dohromady.
Co je to počítač?
Vylepšená kalkulačka.
Co je to kalkulačka?
Zařízení, jehož nesložitý princip známe od starověku.
V čem je tedy ta novost?
Pouze v množství informací, které zpracuje určité zařízení v určitém časovém úseku a v rychlosti s jakou je dovede předat teoreticky na libovolné jiné místo na této planetě. Není zde žádný nový princip, pouze se vše děje rychleji a stále větší množství dat se vejde na stále menší hmotnou jednotku. Ze samé podstaty věci je jasné, že jde o proces, který se jednou musí zastavit. Nikdy nebude možné zpracovat nebo přenést nekonečné množství dat, ani je uložit na nekonečně malou jednotku. Kdy to bude není v tuto chvíli podstatné.

Nyní si dovolím malý historický exkurz. Byly to především dva vynálezy, které urychlily rozpad středověku a nástup renesance. Vynález knihtisku a vynález střelného prachu. Oba vynálezy také nebyly objevem nějakého nového principu. Knihtisk znamenal, stejně jako dnes počítače a internet, jen urychlení přenosu a ukládání dat. Střelný prach nebyl vlastně vůbec vynalezen, znali jej již Číňané a pak Byzantinci a Arabové. Revoluční bylo jeho masové využití ve vojenství. Historici se vesměs shodují, že toto mělo zásadní vliv na celou tehdejší kulturu. Dělostřelectvo doslova rozstřílelo stávající feudální řád a posílilo nově nastupující měšťanskou třídu. Omlouvám se za ty marxistické kategorie, ale jejich použití je zde zcela na místě.

Mořeplavecké národy pokořily svými válečnými loďmi s děly konečně své mocné protivníky v Asii. Opora feudálního řádu, jezdectvo v brnění, rytíři, byla dělostřelectvem smetena. Hrad, symbol feudálního řádu a centrum sociální moci šlechty je zdolán dělostřelectvem.

Výroba děl a střelných zbraní má zpětný vliv na další rozvoj vědy a techniky. Řada renesančních vědců byla i vojenskými inženýry (Leonardo da Vinci, Stevenius aj.). Kritické uvažování o Aristotelových teoriích pohybu dostalo nové zkušenostní podněty - jaká je dráha vystřelené koule, jak lze znázornit její let? Tuto otázku si už nekladli jen kritici Aristotelových fyzikálních spisů, odpověď si žádala praxe. Vojáci chtěli znát teorii letu střely, aby mohly lépe zaměřovat palbu děl. Zkušenosti s obrovskými účinky explozivní energie provokují k přemýšlení o využití nahromaděné energie vůbec. Poprvé toto přemýšlení kulminuje v polovině 18. století sestrojením parního stroje. Zde začíná naše technická civilizace. Naposledy takovéto přemýšlení vyvrcholilo výbuchem první atomové bomby. Od té doby musíme už jen přemýšlet, čím jej nahradit.

Bez knihtisku by nevznikl další důležitý proces, který má význam pro zrod současné civilizace. Mám na mysli reformaci. Tištěná bible již nebyla pro zasvěcené, ale pro každého, kdo uměl číst. Zmizela jedna jediná Pravda, střežená katolickou církví. Protestantská etika, která v principu nezavrhovala hromadění bohatství, umožnila vznik kapitalizmu. Dokud byla středověká vláda v apoštolské posloupnosti papeže nebo Bohem určeného krále, ekonomické, stejně jako duchovní bohatství narůstalo jen ve sféře vladaře. Podnikatelé, obchodníci a dělníci dostávali mzdu. Zisky připadaly představitelům božské moci. Byl to především Kalvín se svým podivným učením o predestinaci, který toto zvrátil. Postřehl totiž paralelu mezi výkonností v soutěži a božským nevyzpytatelným rozhodnutím spasit jenom nemnohé. Jedním z historických důsledků této víry bylo, že američtí puritáni přestali uznávat morální povinnost platit daně anglickému králi. Tento přebytek byl použit k vybudování nejmocnější ekonomiky v historii.

Popsal jsem ve zkratce dva technologické objevy, jeden velmi destruktivní, oba však zcela zásadně proměnily strukturu celé civilizace. Nikdy není možné z filozofického hlediska říci o jakémkoliv jevu, že je buď dobrý nebo špatný, takovéto kategorie ponechejme hlupákům nebo přispěvovatelům na fóra BL. I tak zdánlivě jednoznačně destruktivní fenomén, jako je jaderná zbraň, s sebou přinesl jako vedlejší důsledky , některé pozitivní skutečnosti.

Nebýt jaderných zbraní, nežili bychom minulých padesát let v míru. Byl to sice velmi podivný mír, šlo spíše o válku ve které netekla, alespoň ne masově, krev. Jaderné zbraně však rozbily naše chápání války jako pokračování politiky jinými prostředky. Nedávám tuto větu do uvozovek, nemůžeme nějakou definici zatratit jen proto, že jí vyslovil Engels. Víme zkrátka, že jaderná válka může skončit globální katastrofou bez vítězů a poražených. Kdyby tu tato hrozba nebyla, vypadal by dnešní americký "boj s terorizmem" úplně jinak.

Jaderné zbraně mohou zabránit střetu naší planety s cizím kosmickým tělesem, nelze vyloučit, že již před námi byla na této planetě civilizace, která zanikla v důsledku takovéto srážky. Pro nás je ale v tuto chvíli důležité toto. Kdyby nebylo jaderných zbraní, nikdy by nevznikl internet. Předpokládám, že toto každý ví. Síť internet je vedlejší produkt jedné armádní zakázky. Zadání bylo vytvořit síť, která odolá jadernému výbuchu, síť, která bude funkční i když bude její podstatná část vyřazena z provozu. Kdyby v šedesátých letech, kdy se budoucí internet rodil, nevládl ve světě strach z jaderné války, nikdy by se nedal dohromady potřebný finanční a lidský kapitál pro výzkum a vývoj. Podobná síť by existovala jen ve fantazii autorů sci-fi.

Studená válka urychlila, stejně jako v minulých stoletích války horké, vědecko-technický pokrok. Tomuto pokroku opět ovšem nemůžeme dát jednoznačně kladné nebo záporné znaménko. Vědecko-technický pokrok nelze vidět jinak než jako symptom dnešní doby. Tento symptom může být různě vykládán, stejně jako mnoho jiných věcí. Potíž je v tom, že oba výklady budou stejně pravdivé. Každé požehnání je zároveň prokletím a naopak.

Miluji internet a vidím v něm velkou naději. Zároveň si však uvědomuji, že internet má v sobě kromě domnělých nebezpečí, o kterých se neustále mluví (návody na výrobu výbušnin, celosvětové spiknutí pedofilů, komunikace mezi teroristy), také nebezpečí skutečná, o kterých se zase tak moc nemluví. Co tím myslím. Jde mi o onu patologii, o které mluvím na začátku článku. Bojím se, že zde vzniká nový lidský typ, který nazývám internetový kretén. Prosím, aby můj pojem byl brán jako pomocná filozofická kategorie, nikoliv jako snahu někoho urazit.

Člověk o kterém mluvím má sice k dispozici ohromnou zásobu informací, ale nemá žádný klíč, podle kterého by je setřídil. Tento klíč musí totiž nosit v sobě, internet mu jej neposkytne. Tento klíč se jmenuje schopnost rozlišování, reflexe a sebereflexe. Anonymita sítě mne přímo vyzývá, abych nebyl sám sebou. Toto je na rozdíl od pseudoproblémů, které mnozí řeší, tedy např. kontrola a cenzura internetu, problém skutečný a já se mu budu hlouběji věnovat v některém z pokračování tohoto textu.

Napsal jsem, že hrad, symbol feudálního řádu a centrum sociální moci šlechty byl zdolán na konci středověku dělostřelectvem, tedy novou technologií. Středověký hrad je symbolem, opevnění, uzavřenosti, nepřístupnosti. Mezi vládci a poddanými je propast, vodní příkop. Soudobé technologie smazaly státní hranice, tento znak suverenity národního státu. Dnes mohu jako Čech pracovat pro australskou firmu, která působí v jižní Americe a nevytáhnout při tom paty z baráku.

To, co se děje znamená zásadní proměnu struktury celé civilizace, stejně jako tomu bylo koncem středověku. Mnoho středověkých hradů se bránilo do posledního obránce. Mnoho národních vlád se bude, až do svého hořkého konce, bránit omezení vlastní moci. Je logické, že vláda Spojených států má ohromnou moc, díky přístupu k novým technologiím. Není však všemocná. USA nejsou totalitní diktatura, upozorňuji dopředu, že nebudu diskutovat s kýmkoliv, kdo mi bude tvrdit opak, nemělo by to jakýkoliv smysl. USA jsou demokratická země a právě na nich je snad nejvíce znát lesk a zároveň bída demokracie.

Americká politika není ani "božská" ani "ďábelská". Je jen výslednicí různých vnitrostátních i zahraničních vlivů a tlaků, mnohdy diametrálně odlišných. Kdo americkou politiku trochu sleduje zjistí, že není ani jednolitá. Po celou dobu útoku na Afganistán existuje napětí mezi ministerstvem obrany a zahraničí. Tyto věty píšu pro ty, kteří nechápou, že politika není boj dobra se zlem, ale jen taktika k prosazení určitých zájmů. Jenže tyto zájmy jsou různé a protichůdné. Nezdá se mi např. příliš pravděpodobné, že by v zájmu firem obchodujících přes internet, bylo to, aby jejich obchody střežilo bdělé oko státního úředníka. Takovéto firmy ale mají také jistý politický vliv.

Pokud by se někdy rozhodovalo, co smí a co nesmí být na internetu, musely by se na tom shodnou všechny důležitější vlády světa. Pochybuji, že by se v tomto shodla americká vláda s vládou čínskou. Jak "rozhoduje" rada bezpečnosti OSN ví každý. Prostě internetovou cenzuru nepokládám za téma dne.

Jediné, co můžeme říci s jistotou, je to, že internet a další technologie tu prostě jsou. Díky ním probíhá proces, který proměňuje celou naší civilizaci. Nemáme ale žádnou jistotu, jak to skončí, jen jisté předpoklady. Vize Frances Cairncross je optimistická varianta tohoto vývoje, vše může dopadnout úplně jinak.

Položím na závěr této části svého povídání jednu otázku. Máme vůbec mi lidé na něco tak mocného jako je internet? Ve vztahu k této síti, která nemá žádný střed, obstojíme jen s největší bdělostí vědomí. Jinak budeme pohlceni virtuální realitou, naše vědomí se rozplyne v kyberprostoru a aniž si cokoliv uvědomíme, staneme se přízraky bez sebemenší osobnostní identity a integrity. Položit si občas takovouto otázku je důležitější, než přemýšlet o tom, jestli náhodou někdo nečte mou emailovou korespondenci.

uživatel eliminován | 21. 02. 2008, 20:58:46

Rady maminkám dvojčat (1 - 3 roky)
Dnes se pojďme podívat na to, čím nás mohou zaskočit dvojčátka, která pomalu odrostla hlubokému kočárku a začínají objevovat svět. A připravte se na to, že toto je jedno z nejnáročnějších období...

Ze zkušenosti mnoha „klubových“ maminek víme, že nejobtížnějším obdobím je věk mezi rokem a dvěma. V tomto věku dítě touží objevovat vše nové, jeho akční rádius se zvětšuje, ale ještě není schopno rozpoznat nebezpečí, která na něho číhají (pád odkudkoliv, ostré předměty, rohy od stolů a skříní, schody,...) a o poslouchání se většinou také moc hovořit nedá. Toto všechno znají maminky jednoho dítěte. A s dvojčaty je toto období dvojnásob náročné! Mnoho maminek se nám svěřilo, že mělo sklony ke konzumaci zvýšeného množství alkoholu, prášků, či se nervově hroutilo. Nejlepším balzámem je, když máte někoho s podobným problémem, kterému se můžete svěřit, a zjistit, že v tak strašné situaci nejste sami. I z tohoto důvodu vznikl Klub dvojčat a vícečat, na jehož pravidelných i nepravidelných schůzkách (v současné době již nejen v Praze, ale i v Olomouci, Zlíně, Přerově a Plzni) se sdružují maminky dvojčátek právě v tomto kritickém věku. Klub je veden na bázi svépomoci, což maminkám pomáhá, protože chvíli jsou v pozici toho, kdo rady přijímá, ale zanedlouho mohou své zkušenosti předávat sami dál. Proto vřele doporučuji vám, kteří stěží zvládáte své roční ratolesti, abyste si našli ve svém okolí někoho stejně „postiženého“, s kým můžete o výchově svých dvojčátek diskutovat. Protože nejhorší je poslouchat rady svých rodičů typu : „...i my jsme měli dvě děti a zvládli jsme to...“ nebo nářky maminek na pískovišti, které mají jedno dítě a stěžují si, že nic nestíhají (a mají naprostou pravdu, protože dítě nám zabere tolik času, kolik ho máme, nelze se proto na ně zlobit. Ale vzpomínám si, že mě takovéto nářky vyváděly z míry - poté, co jsem se městskou hromadnou dopravou dostala z centra do parku a uhoněná se svezla na lavičku na pískovišti, se svými třemi dětmi...).

Ale teď už k nejdůležitějším praktickým radám. Pokud už vaše děti chodí (obě), nezvykejte je příliš brzy opouštět kočárek, vycházky se pro vás mohou stát horrorem! Budete mít pak spoustu práce nejen je do něho opět usadit, ale poté, co děti okusí volnost, rozeběhnou se zpravidla každý na jinou stranu, a vy budete, s hrůzou v očích, pobíhat od jednoho dítěte ke druhému a snažit se je (většinou bezúspěšně) chránit před různými nástrahami a pády. Tato rada se týká především maminek, které nemají vlastní zahrádku a jsou odkázány na městské parky (často plné psích výkalů, ale stačí jen obyčejná klouzačka, abyste se z parku vracela zchvácená...).

uživatel eliminován | 21. 02. 2008, 20:55:49

Mi lidé máme slabikář.