Diskuze a otázky - Frustrované panny
úvodní strana | aktualizovat | dolů
V diskuzi je 14 příspěvků a shlédlo ji 900 uživatelů .
Set_II | 13. 12. 2009, 22:33:44 | více příspěvků | napsat uživateli
cist to nebudu...treba skratit tak do 10slov :Da pak si to prectu
uživatel eliminován | 13. 12. 2009, 22:33:16
To jsi nepsal ty ale nekde okopcil ne? neco tak dlouheho by tady nikdo nenapsal...
uživatel eliminován | 13. 12. 2009, 22:21:34
> Nesqui.k.. sice mi dve uz bouzel tu krasu nemame..!984!
uživatel eliminován | 12. 05. 2008, 13:11:24
no neco na tom bude, nic podobnyho se mi zatim nestalo, ale mohlo by.. a to bych fakt nerada!!24!
uživatel eliminován | 12. 05. 2008, 13:09:51
to uz jsem cetl cca pred par lety na nejakym serveru o zdravi a sexu.... presne do pismene!2!
Aktixe | 12. 05. 2008, 12:49:34 | více příspěvků | napsat uživateli
Zkrat to a možná to přečte víc jak 3 (perverzní) lidi !967!
uživatel eliminován | 12. 05. 2008, 12:44:42 |
Nikdy mi nevadilo, že jsem ještě neměla pohlavní styk, zvlášť když je mi teprve patnáct. Jasně, sex patří k životu a já bych ho ráda provozovala, ale jaksi není s kým. Můj poslední přítel bydlí totiž kapku z ruky a abychom spolu mohli uskutečnit mé slavné poprvé, musel by mít úd jako měla ta princezna z filmu Tři veteráni nosík… Ale proč to tu vlastně všechno říkám. Nabyla jsem dojmu, že být pannou je jako nemoc nebo něco, co dívku staví do jiné lidské vrstvy. Jak jsem na to přišla?
Avšak ještě než se pustíte do čtení zbytku článku, ráda bych Vás upozornila, že tento článek je pojat formou fejetonu, a tedy jde spíše o můj názor na věc, než názor fundovaného odborníka a tak mi prosím za tento fakt v diskuzi pod článkem nespílejte. Teď už však zpět k mému příběhu.
Už je to delší dobu, co jsem si uvědomila, že s mým tělem není všechno v pořádku a že se patrně v mým spodních partiích usadil nějaký bacil. Ihned se mi před očima vynořila vzpomínka na letní prázdniny, kdy jsme s rodinkou sjížděli všechny lázně severního Maďarska. Tamní voda s vysokou koncentrací síry a jiných blahodárných látek mi sice vyhladila všechny pupínky na těle, ale protože se v ní rochnil opravdu kdekdo (v jednom bazénu jsme dokonce potkali Saddáma Husajna – sice se maskoval zelenou kšiltovkou, ale marně – my jsme ho poznali :-), určitě se to tam jen hemžilo bakteriemi.
Když je člověk nemocný, tak navštíví lékaře, a tak jsem se i já odhodlala jít na gynekologii. Pan doktor se na mě tvářil přívětivě, vyslechl si, co mě trápí a poslal mě do vedlejší místnosti, ať si odložím. A pak to přišlo. Než jsem stačila odejít, zeptal se: „A pohlavní styk jste již měla?“ „Ne,“ odpovídám pravdivě. „Nooo… víte co? Tak pojďte zpátky, já vás prohlížet nebudu, napíšu vám prášky, které jsem kdysi dával i vaší máti. Nepracoval váš tatínek kdysi na veterině? Vidíte, já jsem si to hned myslel. A ještě dostanete čípky. Tak. Nashledanou,“ byl se mnou náhle rychle hotov doktor. Opouštím ordinaci plna rozporuplných myšlenek. Sice je fajn, že jsem se vyhnula osahávání intimních partií cizím mužem, ale na druhou stranu, předepsat mi nějaký dryják, aniž by věděl, co mi vlastně je, to zavání přinejmenším podivným chováním.
Plynou dny a plynou týdny, já užívám léčiva podle návodu a nabývám dojmu, že se mi bakterie vně mého lůna chechtají, až se za bílkovinný obal popadají. Žádný návrat ke zdraví se totiž nekonal. Po měsíčním doufání v pozitivní zvrat definitivně kapituluji, sbírám se a mířím znovu na gynekologii, ochotna a schopna milému doktorovi dát nakládačku za to, že mi dal jen tak na blind léky, po kterých mi bylo akorát špatně. Za dveřmi ordinace mne však veškerá odvaha opouští, a tak jsem jen směrem k doktorovi ustrašeně pípla, že mé problémy přetrvaly. Očekávala jsem, že mě nyní již vyšetří, i kdybych byla třeba Johanka z Arku, ale on znovu vyslovil tu odpornou otázku: „Ještě pořád jste panna? Ano? Tak já vás prohlížet nebudu, běžte do nemocnice na bakteriologii, ať vám provedou kultivaci.“ Zjevná neochota gynekologa sáhnout si na mladé masíčko mě až udivuje. Přebírám od sestry žádost o vyšetření a nevěřícně zírám: na bílém papíře dominuje velký nápis V I R G O !, jako kdyby to byl rozsudek smrti. Netuším, proč kousek blány navíc mému doktorovi tak vadí a začínám si připadat jako horká brambory, kterou si všichni přehazují, protože do sebe ještě nenechala nikoho píchnout.
Procházím městem směrem nemocnice, notuji si slavný song od Madonny …Like a Virgin, touched for the very first time… a doufám, že teď už bude všem jedno, že můj sexuální život je relativně nulový (relativně říkám proto, že rozhodně nejsem žádná nepolíbená panenka, na kterou nikdy nikdo nesáhnul!) a pustí mě brzy pryč. Přicházím do čekárny, sedám si a vyčkávám, až na mě přijde řada. Ten moment záhy nastal a já jsem paní doktorce, příjemné peroxidové blondýnce středního věku, předala žádost o vyšetření. Ta ji přelétla pohledem a poté ke mně káravě promluvila: „No ale příště přijdeš ve čtvrtek, to sem chodí holčičky Virgo.“ Já jsem šla do kolen. Copak jsem nějaká malá holčička? A proč mají panny vlastní ordinační den, jsme snad nějaké speciál případy? Já ti ukážu, ty odbarvená fuchtle! Jenže mi rázem došlo, že to přeháním a nedala jsem nic znát. Vylezla jsem na „kozu“ a čekala, co bude. Doktorka do mě jen strčila vatovou tyčinku, pak ji vyndala a podala sestře. Poté mi pokynula, že můžu jít a že výsledky pošle mému doktorovi. Já se oblékám a přemítám, proč tedy to panenství tak hrotí, když jen dělají stěr tyčinkou. Připadám si jako malomocná. Vycházím zdeptaně z nemocnice a registruji dva nemocniční zřízence, kterak se na mě uznale smějí, asi se jim líbím. Kdepak, hoši, dnes vážně nemám náladu na nějaké flirtování. Ani mě nenapadá, že bych ještě jela do školy a nasedám rovnou na tramvaj domů.
Diagnózu své choroby vám nesdělím, už proto, že ji sama neznám. Vím jen, že trpím nemocí zvanou panenství. Naštěstí není nakažlivá a neumírá se na ni, ale jsem z toho smutná. Mám pocit, že jako se kdysi dělila Amerika na černou a bílou, dělí se i náš stát na panny a sexem zkušené. A proč to nedotáhnout ad absurdum, proč my, panny, nemáme vlastní obchody, autobusy, kostely, proč nejsme výrazně označené, proč nás jednu po druhé neupalují na hranici… Být pannou je fakt nanic.
reagovat