uživatel eliminován | 28. 03. 2007, 16:26:11 |

Ty jo tohle napsal jeden typek kteryho mam ani nevim proc v pratelich...a ty jo....s toho jde az strach......ctete.... je to dlouhy....

Jak vlastně začít a shrnout, můj život to do jedné velké věty ? No tak tedy začnu.... Všechno začalo když sem se narodil 25.1.1986 ranná to doba vše bylo levější a mělo svoje kouzlo. V té době bylo mé Mamce 27 let ! Prej dodneška mně říká že sem byl "děláný" z lásky když mně bylo 5 let narodila se mně moje malá a roztomilá sestřička dostala jméno Marcelka. Nikdy nezapomenu cestu z porodnice jak sem si poprve prohlížel její malé ruce a ty prťavé prstíky které měla byli naprosto úžasné. Poprve sem nastupoval za doprovodu rodičů na základní školu v roce 1993 bylo mně 7 let. Oni říkají že na ZŽ sem musel být donucen a dokonce násilí bylo použito. Již odnedávna sem nenáviděl jakéhokoliv učitele. Protože sem jim nevěřil ani SLOVO ! Oni jenom opakují co se oni v životě naučili a nebo prožili. Těch 9 let co jsem prožil na základní škole byl opravdu humus. Proč zrovna sem byl nejvíce šikanovaným žákem na škole zrovna já ? PROČ ? Učitelky: Oni si vždycky stěžovali na rodičáku že já se vůbec nehlásím ! Nepřipojuji se do skupinek ! Ačkoliv sem měl jedno z nejlepší chování z žáků ! V hodinách sem byl vzorný a bystrý a naslouchal, možná až moc naslouchal tomu všemu okolo. Ve 3 třídě to se mnou šlo z kopce a měl sem se jít učit na zvláštní školu do Mnichova Hradiště ! Učitelky si stále a více stěžovali na moje zvláštní vyjadřování a velká snaha se danou látku naučit ale sem příliž slabý abych ostatním žákům stačil. (možná proto mně mohli mý spolužáci odsoudit za to že sem byl tak pomalej) Tak sem navštívil "Blázinec" Nápravné zařízení zda "tda mám v pořádku v hlavě" Když sem se svím Tátou tehdá dorazil, přesně si to pamatuji jako by to bylo včera ! Tak sem viděl místnosti jako nemocnice. Pozval si mně nějaký můž a byl na mně velici milí. Vešli sme spolu do absolutně bílé místnosti. Né nebyl to operační sál ani jiné podobné středisko, byla to psychologicka místnost pro pacienty. On my dával různé testy. Třeba sem skládal různé ornamenty, kostky, psal jsem, dokonce sem musel cvičit, stěží si pamatuji i jiné věci které na mně zkoušel. Vím že naše návštěva skončila se smíchem Od té doby se to docela změnilo. Ve škole na mně učitelky byli milejší a rodiče nějakým neznámím způsobem mně tolik do ničeho nenutili. Po delší době když sem si měl vybírat střední školu tak sem byl na vážkách: Kam jít ? Vybíral sem dlouho a když už sem si vybral tak sem neudělal přijímačky Obor truhlář. Nakonec po dohodě jak s učiteli tak rodiči mně bylo spíše přiděleno obor Stavební výroba. Tedy zednik. Po prázdninách sem nastoupil na střední školu. Bylo to tam hrozný. Tuze sem litoval toho jak sem si stále stěžoval na základu a to jak sem tam byl, ponižován a šikanován..... To Prvák byl něco strašného ! Naučil sem se spoustu hrozných slov. Asi po týdnu na střední škole sem absolutně s nikým nekomunikoval. Zatímco oni již všichni kamarádi, tedy né všichni někteří se už několikrát neshodli i pohádali a stihli se i do konce poprat až do krve. Bohužel sem se opět stal středem pozornosti, pač sem nemluvil ani moc s učiteli protože moje nedůvěra k nim byla velká. Učitelé nám navykládali takových lží že to snad tady ani nejde vypsat. Oni nám říkali že nekouří a přitom byli závislí na cigaretách ! Oni nám říkali že za naší praxí nemají žádné peníze ačkoliv hamounsky přijímali za naší poctivou prací na stavbách peníze ! Nevěřil sem tam nikomu a ničemu. Dokonce sem pochyboval sám nad sebou zda je to správné a neměl bych třeba odejít ? Ne dodělal sem jí ale tak, tak... I když jednání se mnou bylo pod mojí úrovní a sprosté. Proč třeba já sem musel sedět s hlavním překupníkem Marihuany na škole ? Proč zrovna já byl tím nejdivnějším na škole ? Proč se na mně holky dívali při vstupu do školi skrz prsty ? Proč zrovna já se stal terčem buzerace a nadávek ? Proč vždycky když se něco někde stalo se všichni dívali na mně jako bych byl nějakej zloděj ? Možná je to proto jak moc sem se ve všem a všude odlišoval mým chováním a uvažováním o lidech a věcech. Po skončení střední sem nikdy nezačal dělat Zedníka byla to zbytečnost a vrhnul sem se do skladů... po týdenní šikaně sem odešel a zklamal spoustu lidí Zejména rodiče. Něco sem zkoušel ale to nemělo nikdy smysl a nebo mně bylo řečeno že na to nemam vzdělání.... A tak sem nastoupil do jedné Automobilky jenže po nějakejch měsících sem měl 2x za sebou úraz takže byl za to vyhazov. Ani uznání lékařské zprávy mně dodneška nevyplatili ani halíř ! Další zaměstnání bylo spíše ve velkém průmyslu aut. Bohužel zase po týdnu sem se stal terčem posměšků a urážek že se to nedalo vydržet a musel sem odejít. Nemohu pracovat při maximální zátěži psychyky to nejde nedokážu to. Další práce byla skvělá MSN něco jako meesenger a to doručovatel všeho možného do 10 KG bavilo mně to hrozně pač sem jezdil hned ráno a hlavně sám !! Jenže sem postupem času zjistil že to moc nevynáší a i rodiče si na mně stěžovali. Tak sem si vzal další fajn prácičku a to přímo od samotného Microsoftu a tam sem bohudík zůstal dodneška. Ta práce mně baví a je to jen na slabou hodinku. Je to práce hlavně o testování SW. Oni přijedou a donesou mně patřičné CD a SW a já jej testuji ..... V životě sem měl i další méněcené zaměstnání která nemá smysl psát. Co se týče dneška tak sem na T.T v automobilovém průmyslu. Dělám tak trochu logistiku ale není to logistika Ta práce mně baví a celkem slušně to vydává ty papírky na které celej ten měsíc ty lidé čekají až si je převezmou. A CO DÁL ??? Nevím sám nevím. Mám 2 možná 3 opravdové kamarády kterým věřím. Našel si mně člověk co si říká Pavlínka a já ji nedokážu políbit nejde to snažím se ale nejde to. Z mé strany to nedokážu. Navíc teť asi skoro měsíc ji neuvidím protože nechci. Nechci nikoho vidět ani slyšet ani cítit. Teť bojuju sám se sebou. A mám ohromnou chuť se mstít všem co mně v životě nějak ublížili, zradili, poškodili, nadávali, šikanovali, stojím sám proti všem. Jakékoliv další nebo nové přátelství odmítám stává se ze mně samotář a začínám milovat tmu a zimu. Je to divný ale trochu toužím po jiným životě, né lepším ani horším ale v něco co můžu věřit a vždy se obrátit na toho kdo my natáhne pomocnou ruku. Trpím sám dost se sebou. Přemýšlím nad každým vyřknutým slovem co řeknu. Pomalu ale jistě si začínám uvědomovat jak moc nenávidím lidi a jejich reakce vůči mně Spíš my je líto těch lidí co mně v koutku pomlouvají oni si ani neuvědomují koho to vlastně pomlouvají.... oni pomlouvají totiž sami sebe !! Člověk kterej pomlouvá člověka, pomlouvá sám sebe, sem jako on ! Je to tak těžké to vstávání a usínání. Možná také bude hlavním problémem že sem se narodil ve špatné době. Narodit se v tomto století je pro mně tak težké, to je něco opravdu složitého. Koneckonců je to také můj poslední zápisek do tohoto deníku. Končím když už mně odsoudil i samotnej bůh nemá smysl pokračovat v tomhle dál.... Koneckonců...... Jsem jenom NEO z MATRIXU ztracen v něm a hledám cestu ven, jednoho dne jí možná objevím až jí objevím tak pochopím něco křištálového a velkého a to obrovskou moc vidět jak moc lidé sou nejen předvídatelní ale i průhlední............................

reagovat