uživatel eliminován | 18. 02. 2008, 20:48:18 |

Ze zastávky jsem se ploužila velmi pomalým krokem a přemýšlela jsem.Nad sebou.Nad tím,kam se poděla ta ambiciozní dravá dívka,toužící uspět za každou cenu.Přesvědčovat ostatní nad svými schopnostmi.Ta dívka,která po nocích studovala.Každý den se dívala na zprávy a četla noviny,aby měla přehled.Psala povídky.Kam se poděla?...

Nad tímhle vším jsem přemýšlela na cestě do mého ztichlého domu.Někdy se v něm opět cítím osaměle a bojím se.Jako dnes.Přišla jsem do svého pokoje.Věci jsem strhala na zem.Jediným lehkým pohybem ruky jsem si pustila Apocalypticu.Nahlas.Ještě více nahlas.Neustále jsem zhlašovala ty úžasné dechberoucí tóny....Když jsem neslyšela nic jiného,v hlavě má jediná myšlenka byla hudba,hořce jsem se rozplakala.Černá řasenka se pomalu roztékala po mém obličeji.Slané slzy máčely můj obličej a mé nahé tělo.Požitkářsky jsem zaklonila hlavu a utápěla se ve vlastní temnotě.S námahou jsem se zvedla ze země a dobelhala se ke stolu.Vzala jsem do ruky to,co mi bylo nejblíže.Slastný zvuk
elektronických viol mi přišel jako rajská píseň,jako poslední chvíle mého života,jako bych tančila poslední
tanec a okolo mě se hroutily zdi....Sladce jsem se usmála.A proč by to tak nemohlo být?Podívala jsem se
na to,co jsem držela v mé ruce.Mírný úsměv vystřídal dlouhý smích.Zabodla jsem nůž hluboko do svého nitra.Krev odcházela z mého bledého a vychrtlého těla stejně rychle,jako uběhl můj poslední tanec.Zdi spadly.

reagovat