dzastduit | 2. 03. 2008, 14:45:50 | příspěvky uživatele | napsat uživateli

Konečně jsem zjistil, že láska je jenom chemie. Víte, že i některá zvířata dokáží cítit lásku? Jo, je to tak. Je to takovej trik od přírody. Příroda nám tento trik nadělila, aby jsme se tak, jako zvířata starali o své potomky... a to je jedinej důvod existence lásky. Něvěríte?
totiž… vycházím z toho, že Bůh, ani nic nadpřirozeného neexistuje a v přírodě má všechno své opodstatnění. Neexistuje žádná výjimka, že by třeba červená květina mohla být žlutá a ne čevená a že by třeba člověk třeba neměl nohy, nebo ruce delší než má atď…. Jestli teda potřebuje být červená květina červenou, aby je opiloval jistý druh hmyzu/kterého láká jenom červená barva/, tak musí být červená a ne žlutá….
Základem života je totiž reprodukce. Jestli by tá květina vyrostla jako žlutá, nebyla by opilena správnym druhem hmyzu. Neměla by potomky. Chcípla by bez toho, aby rozšířila dál svůj genofond. A to je v přírodě zákonem. Proto přežijou jenom ty červené květiny…. Myslím, že to můžeme nazvat darwinovou teorii ve skratce… to jsou triky používané přírodou. A jedním z těchto triků pro zachování druhu je i láska…
Totiž… aby zvířecí i lidské potomky měli co jíst, kde spát a aby byli ochráněni před predátory.
Je možné aby samice, která právě porodila 9 potomků je sama uživila? Není. Proto je tady za potřebí pomocná síla. Samec. Ten, který je „zamilovaný“, jak do své samice, tak do svých potomků. Jeho láska trvá… není zbytečná… chráni potomstvo před predátory, zabezpečí potravu, atď… nepřemýšlí o tom, že by bylo dobré, kdyby se o svojí rodinu postaral, řídí se pouhým pudem… jeho láska trvá dokud se potomci nestanou soběstačnými a pak samec /otec/ rodinu opustí a vrhne se do rozšiřování svého genofondu pomocí jiné samice.
Jestli se samec NEzamiluje /tím pádem se nepostará o rodinu/, jeho potomci mají mnohem menší šanci přežít. To je sakra velkej škrt přes rozpočet v jeho plánování rozšíření genofondu… samec totiž zlyhal/nezamiloval se/ a tedy jeho genofond je asi porušený. Někde je chyba…Tyto jeho geny mají v sobě trhlinu a tím pádem se nesmějí dále reprodukovat.
To samé platí u lidí… myslíte že mezi zvířecí a lidskou láskou je rozdíl? Ne, není. Ale logika to takhle chtěla. Musíme se reprodukovat, abychom nevyhynuli. To je její základem. Člověk ale narozdíl od zvířat plete do lásky všelijaké jiné pocity jako zodpovědnost, svědomí, plánování do budoucnosti,… stačí, aby jste si porovnali člověka vyspělého, moderního, myslícího do budoucna, svědomitého /klasický Američan, Evropan …/ a člověka z vývojových oblastí země/Afrika, daleký východ, východní Evropa nebo cikáni../. Druhá skupina lidí se při reprodukci nechová zodpovědně. Neplánuje budoucnost… proto v těchto oblastech je průměrný počet potomků na jedného muže mnohem větší. My Evropani například, moderní, myslící dopředu, do budoucna těch potomků máme méně. Chceme si užít svůj život, beze starostí… dřív, než se pustíme do reprodukce vypočítáme si, kolik peněz a zdravého rozumu nás bude stát každé narozené dítě….
jestli v 40tiletém manželství najdete co i jen štipku lásky, tak tím popřete tuto logiku. Je předse nelogické, aby samec/manžel/ který má za úkol rozšířit svůj genofond byl věrný své jediné družce po celý život. Člověk prostě není přizpůsoben na život v monogamii…

reagovat

V anketě hlasovalo celkem uživatelů