slacalek | 9. 04. 2008, 22:28:54 | příspěvky uživatele | napsat uživateli

Dozajista každý pozná tvář Ondřeje Slačálka, nejvýraznější ikonu českého rádoby antifašismu. Méně známé už jsou jeho utopické představy o uspořádání světa, které prezentuje pod rouškou anarchismu a ve kterých nemají jasno ani jeho věrné pubescentní ovečky.

Kořeny anarchismu sahají až do 18. století. Vliv na tuto, i jiné politické filozofie, mělo zednářské osvícenství, zednářské revoluce a jejich nové republiky, rozvíjení průmyslu, rušení nevolnictví a robotnictví a tím pádem vznik nového úkazu, tzv.dělnické třídy. V nových státních útvarech a tváří v tvář novým poměrům se snaží političtí filozofové řešit aktuální otázky nové společnosti, cítící slábnoucí vliv církve, monarchistických rodů a morální etiky. První teorie anarchismu byly mutualismus, anarcho-individualismus a anarcho-kolektivismus. Zatímco individualisté M. Stirnera se spokojili s vlastním egoismem, mutualisté a kolektivisté dále šířili politické teze.

Zajímavé je ale toto. Mutualismus vymyslel Francouz P.J. Proudhon, autor známého díla Válka a mír. Byl také vůbec prvním, kdo sám sebe nazval anarchistou. V americké Občanské válce se stavěl jednoznačně za Jih. Podle něj byli černoši méněcenné bytosti dokazující nerovnosti mezi lidskými rasami. Dále volal po vyhnání Židů z Francie do Asie či po jejich úplném vyhlazení jakožto nepřátel lidské rasy.

Zakladatel kolektivismu, ruský anarchista M. Bakunin, „otec moderního anarchismu“, byl v přímé opozici s K. Marxem. Tvrdil, že Marxův komunismus a finanční kapitál pracují společně na prosazení zájmu Židů. Napsal doslova:

„Sám Žid, Marx je obklopen – v Londýně, Francii a především v Německu – židáčky, více či méně inteligentními, rozdmýchávající pikle a zlořády tak jako Židé úplně všude… …obchodníci nebo bankéři, umělci, politici, pisálci z časopisů každého odstínu a názoru, dvořanů umění stejně jako financí, jednou nohou v bankovnictví, další v socialistickém hnutí, a jejich ovládnutí německého tisku – převzali všechny noviny, a tak si můžete představit, jakou odpornou četbu nám podsouvají. A tak celý židovský svět, který představuje vykořisťovatelskou sektu, krvežíznivé lidi, pevně a těsně organizované nejen přes státní hranice, ale i přes různé politické názory – tento židovský svět dnes, do značné míry, využívá jak Marxe, tak i Rothchildy…“

Toto může být divné. Co může mít společného komunismus se světem vysokých financí? Ha! Totiž, že Marxův komunismus hledá silnou centralizaci státu, a kde je centralizace státu, tam je dnes potřeba mít centrální banku státu, a kde taková banka existuje, parazitující národ Židů, který spekuluje na práci lidí, vždy najde prostředky k obživě.

„…pijavice, sající parazit, těsně a důvěrně spjat nejen přes národní hranice, ale také přes všechny odlišnosti politických názorů… …onou obchodní vášní, která představuje jednu z hlavních vlastností jejich národního charakteru.“ Tak toto napsal M. Bakunin.

Divné? Ani ne. Politické filozofie té doby se tvořily v národních či rasových okruzích. Také fungovalo spojení s realitou a objektivní uvažování a určité pravdy nebyly ještě zakázané. Svět, ve kterém tehdy anarchismus vznikal (Proudhon zemřel 1865, Bakunin 1876), nebyl zcela závislý na výdobytcích kapitalismu jako dnes. Tehdy žilo na planetě také neuvěřitelně šestkrát! méně lidí (před 150 lety!) bez zkušeností s idiocií bolševické revoluce. Proto nebylo těžké mít představu o životě na venkově, kde se dalo soběstačně, i ve skupině, uživit. Ovšem bez nadvlády cara a církve, svobodně a nezávisle na systému.

Anarchismus byl tvořen, stejně jako jiné politické filozofie té doby, bílým člověkem pro bílé. Jeho rozšíření chtěli marxističtí Židé zabránit, vytvořili tedy umělé prožidovské marxistické proudy, anarcho-komunismus a anarcho-syndikalismus. Představitelem prvního proudu je marxista P. Kropotkin, Židovka E. Goldmannová a Žid A. Berkman. Ten druhý rozvíjí R. Rocker, rovněž Žid. Jeho anarcho-syndikalismus je už čistě židovská záležitost. Nadřazuje dělnickou třídu na úkor celé společnosti. Jako první odmítá etnické či genderové předsudky. S anarchismem nemá už nic společného a s klidem ho lze označit za radikálně marxistické či komunistické hnutí. A zrovna rudočerný prožidovský anarcho-syndikalismus je dnes hybnou silou mezinárodní Antify a náboženstvím pana Slačálka. Komu se zdá vznik marxistických směrů v anarchismu shodný se vznikem umělých marxistických směrů S.H.A.R.P., REDS či RASH v hnutí skinheads, má pravdu. Židé mají neuvěřitelnou adaptabilitu a snadno kontrolují jim nepohodlné skupiny a přetváří je k obrazu svému.

Ale zpět k nyní již marxistickým prožidovským komunistům. V roce 1936 začala válka o Španělsko. Židovští marxističtí syndikalisté zde bojovali proti režimu, který by znamenal konec židovské tyranii podobné té v Rusku. Roztříštěnost republikánů i samotných komunistů však znamenala prohru a Španělsko po třech letech opět ovládl evropský člověk. Tato porážka byla obrovskou potupou pro obránce žido-komunismu. Od té chvíle se pro Židy stal jednotícím prvkem, z občanské války přebraný termín, antifašismus. Pod tímto internacionálním praporem všech komunisticko-syndikalistických postojů kráčí Židé nenávidící systémy, které jim nedaly šanci pro jejich pikle. Vždy připraveni bránit sebe a svou politiku třídní nenávisti. Židovský šovinismus a rudé šílenství je a bude pro tento svět zničující kombinace.

Svobodné společnosti v praxi. V konfrontaci s židovskou blamáží konce 19. století uvedu příklad svobodně a nezávisle žijících skupin. Snad nejznámější je náboženská skupina Amiš žijící v USA. Tato naprosto soběstačná komunita několika desítek tisíc členů je nejsilnější v Pensylvánii, kde mluví i po dvě stě padesáti letech jihoněmeckým dialektem, tzv. pensylvánskou němčinou, řečí svých předků. Živí se farmářstvím a odmítají jakékoliv výhody vlády, třeba důchod. Na oplátku jsou ušetřeni daní a jejich děti mají jako jediné výjimku ze zákona o dětské práci. Zvláštností Amišů je odmítání výdobytků moderního světa jako automobilů či elektřiny. Komunita nepřijímá vlivy zvenčí, uchovává si tak svůj rasový ráz. Jejich modrooké blonďaté děti jsou toho důkazem. Takto žijí v Severní Americe i jiné komunity, Mennonité, Huterité, dokonce i různé arijské nacionálně-socialistické komunity. Mennonité a jiné potlačované německé náboženské skupiny osidlovaly v 19. století i území Rumunska či Ruska a zakládaly tam svobodné lokálně řízené kolonie. Bez ŽIDOVSKÉHO vlivu!

Smyslem těchto skupin byla a je hlavně práce. Ano, práce. Dokáže si ale někdo představit pana Slačálka a jeho školku, jak se živí poctivou manuální prací? Proč naše úderka svobodných dětí nedá dohromady finance a neodebere se na nějaký statek s polem a lesem a neukáže nám svůj anarchismus v praxi? Příliš utopické? Samozřejmě! Slačálek a jeho věrní „věční“ studenti nikdy k manuální práci nečichli a nečichnou. Naopak stále se snaží zesměšňovat národovce jako hloupé nevzdělané dělníky. Tedy dělnickou třídu, za jejíž práva ale Slačálci a jim podobní chtějí obětovat celý svůj život (studentský)! Právě odpor k práci a vidina světlých zítřků, kde vás nikdo nesmí nutit k fyzické námaze je to jediné, co tyto ubožáky spojuje!

Na rozdíl od dob skutečného vykořisťování člověka – robotnictví, nevolnictví, otrokářství – kde žít v kolektivní skupině nezávisle na vládnoucím aparátu bylo takřka nemožné, se dnes tyto překážky nevyskytují. Bohužel právě pro tzv. anarchisty, kterým tento fakt bere vítr z plachet a v poslední křeči své existence, už jen coby bolševická frakce, se snaží drápkem udržet na, pro bílého člověka nic neřešícím, trapném antifašismu.

To, že se mimo naše hranice jedná o židovské šovinistické křiklouny, dokládá i pro-Izraelský židovský směr Antideutsche v německém anarchistickém (spíše bolševickém) hnutí. Naše Afa to zřejmě záměrně nechce vidět. Pan Slačálek nám tvrdí, že ho na „náckách“ irituje pouze touha po válce a rozdělování lidí podle původu. Dobře. Pomineme-li fakt, že národní socialisté jsou dnes asi jediní, kteří nevedou válku a neutlačují lidi, potažmo nemají žádný rozhodující politický vliv (ne kvůli Afa, ale globálním okupantům), je to úsměvné. Kolik demonstrací udělali anarchisté před izraelskou ambasádou, aby odsoudili režim, který pošlapává svobodu lidí jen kvůli jejich odlišnému původu? Kolik z nich pojede do Izraele bránit lidská práva občanů a jednotlivce? Kdo pojede válčit do Izraele jako do Španělska? Cožpak Izrael nemá všechny aspekty onoho zla, proti kterému bojují? A reálně nevyvíjí politiku, se kterou se pan Slačálek neshoduje? Nemělo by větší smysl se jmenovat Antisionistická akce? A všemi prostředky bojovat proti reálnému teroru sionismu? Ano, v ideálním světě, kde skutečné dobro bojuje proti skutečnému zlu a rozum člověka nehubí židovský mor. Toto je nejzářnější důkaz, že židovský šovinismus a internacionální antifašismus je jedna a tatáž síla. Bakunin by jistě svedl popsat stav dnešních věcí. Byl by však označen za neonacistu. Ne pane Slačálku, jen šovinistický Žid má tu hlubokou nenávist vůči nacionalistům, nenávist, kterou ovšem zakazuje všem národům vůči němu.

V jedné ze svých vizí pan Slačálek píše: „Chtějí snad svou komunu neonacisté? Ať se tam třeba uhajlují k smrti”. Skvělé. Zatímco dnes je proti nacismu nutné bojovat všemi prostředky, ve svobodné kolektivistické společnosti si nacisté prý mohou žít a hajlovat, jak chtějí. Ale i my můžeme být stejně štědří. Tak jako my neradi vidíme poctivého člověka se zbytečně dřít, vadí to jistě i naší alternativní mládeži. A tak v budoucnu manuální prací v lomech či dolech rádi pomůžou a nahradí zmožené dělníky. Panu Slačálkovi a ostatním se alespoň trochu provětrají internetem a „travkou“ zamlžené mozky.!12!

reagovat

V anketě hlasovalo celkem 14 uživatelů