uživatel eliminován | 6. 03. 2008, 17:44:20

ooo jak sem chytra asi mi už hrabe !1311!!1290!!440!....pikatchu!1288!

....oddejdu do svého pokoje!566!!730!
co jjit třeba ven nebo uklizejte všechno lepší než tu sedět a koukat do té velké svíticí obrazovky zvané MONITOR!!! WoW bomba co?!125!

uživatel eliminován | 6. 03. 2008, 17:38:43

O ničem se vážne nebavíte většina jen napíše ano sem kuřákem a nemůžu (nemám zájem o to) přestat nudíte se nebo se snažíte aspon trošku zviditelnit na libimseti... jo ja se taky nudim cely den sedim u notase a nevim co bych delala sem vlastne stejna jako vy proc sem neco píšu...co mi to dá... stejně si to nikdo nepřečte a proč by je to dlouhy a nudny ...paradox ze? !440!

uživatel eliminován | 17. 02. 2008, 13:28:50

chtela jsem prestat kouritale nak se to nedari kourim jenom z nervu

uživatel eliminován | 4. 02. 2008, 13:54:22

Ministerstva Lžou - hon na čarodejnice

Ministerstvose zdvořile omlouvá za dočasnou dezinformaci, k níž došlo nekritickýmpřijetím neověřených údajů zahraničních výzkumných institutů.
Upozornění Ministerstva zdravotnictví­

Kouření vás může ochránit před rakovinou plic!

Ministerstvo se zdvořile omlouvá za dočasnou dezinformaci, k níždošlo nekritickým přijetím neověřených údajů zahraničníchvýzkumných institutů.

Evropané se poprvé seznámili s tabákem v roce 1492, kdyžKolumbus a jeho společník výzkumník Rodriguo de Jerez poprvé vidělikouřit kubánské domorodce. Ještě týž den si de Jerez poprvé zabafal ashledal kouření velice uvolňujícím, přesně tak, jak ho místníujišťovali. To byla důležitá událost, protože Rodriguo de Jerez odhalilto co kubánští a domorodí Američané věděli už po staletí: žekouření doutníků a cigaret je nejen relaxační, ale kromě toho léčíkašel a další lehká onemocnění. Rodriguo de Jerez, který si po návratudomů okázale zapálil doutník na ulici byl okamžitě zatčen a tři létavězněn zděšenou španělskou Inkvizicí. De Jerez se vlastně stal prvníobětí protikuřácké lobby.

Během méně než jednoho století se kouření stalo velmi oblíbeným av celé Evropě přijímaným společenským zvykem a z kolonií bylydováženy tisíce tun tabáku k uspokojení rostoucí poptávky. Stálevíc spisovatelů velebilo tabák jako univerzální lék na různé lidskéchoroby. Počátkem 20. století kouřil téměř každý druhý člověk, alevýskyt rakoviny plic zůstal na nízké, téměř nepodchytitelné úrovni.Pakovšem 16. června 1945 došlo k děsivé kataklyzmatické události,která se nakonec stala příčinou toho proč západní vlády navždypřekroutily představu o kouření.

K. Greisen vzpomíná:

„Když intenzívní světlo zesláblo, odložil jsem tmavé sklo a podívalse přímo k věži. Asi tou dobou jsem si povšiml modré barvyobklopující kouřový mrak. Pak někdo zvolal, že bychom měli sledovatpostup tlakové vlny po zemi. Vypadala jako jasně osvětlená kruhová oblasttěsně u země, která se pomalu rozprostírala směrem k nám.Měla žlutou barvu.“

„Jednou z věcí, které mne překvapily byla stálost tohokouřového mraku. Po úvodní prudké explozi, získala spodní část mračnazdánlivě ustálený tvar a zůstala bez hnutí viset ve vzduchu. Její horníčást mezitím neustále stoupala vzhůru, takže po několika minutáchdosáhla výšky nejméně pěti mil. Tam se začala pomalu klikatit kvůliproměnným rychlostem větru v různých výškách. Sloup kouře napočátku vzestupu pronikl mrakem, ale zdál se být oblakem naprostoneovlivněný.“
Toto byl notoricky známý nukleární test „Trinity“, první špinavéjaderné zbraně, která explodovala v atmosféře. Šestikilogramovákoule plutonia, komprimovaného na nadkritickou hodnotu čočkovými náložemivýbušniny. Trinity explodovala nad Novým Mexikem silou rovnající se zhruba20 000 tunám TNT. V několika sekundách byly nasáty do atmosférymiliardy smrtících radioaktivních částic a vyneseny až do nadmořskévýšky takřka deseti kilometrů, odkud je vysokorychlostní jetstreamovéproudění rozneslo široko daleko.

Americká vláda, která předem věděla o radiaci a byla si velmidobře vědoma jejích smrtících účinků na lidské bytosti, přestoneomaleně nařídila provést tento test v naprostém pohrdání lidskýmzdravím a životy. Právně to byla trestuhodně hrubá nedbalost, aleo to se americká vláda nikdy nestarala. Dříve či později bude provšechny dlouhodobé účinky, jimiž trpěli Američané a další občanév místních i mnohem vzdálenějších oblastech, tak či tak„vypátrán“ jiný viník.

Jestliže někde na pláži na vaší pleti náhodou přistane jedinámikroskopická částečka radioaktivního spadu, dostanete rakovinu pokožky.Po vdechnutí jediné částečky téhož smrtícího svinstva vásnevyhnutelně očekává úmrtí na rakovinu plic. Pokud totiž náhodouvýjimečně nejste šťastný kuřák cigaret, zaryje se pevná mikroskopickáradioaktivní částečka hluboko do plicní tkáně, naprosto udolá omezenétělesné zásoby vitamínu B17, a vyvolá nekontrolovatelné buněčnébujení.

Jak si můžeme být tak naprosto jisti, že částice radioaktivního spaduopravdu vždy vyvolá rakovinu plic je-li osoba exponovaná zevnitř?Skuteční vědci, na rozdíl od lékařských šarlatánů a propagandistů,s tím nemají problém. Aby libovolná teorie byla vědeckyakceptovatelná, musí nejprve být prokázána v souladu s tvrdýmipožadavky, na nichž se vědci všeobecně dohodli. Nejprve muselo býtizolováno podezřelé radioaktivní agens, a pak použito při přísněkontrolovaných laboratorních experimentech s cílem dosáhnoutdeklarovaného výsledku, to znamená rakoviny plic u savců.

Vědci v průběhu let nelítostně obětovali desetitisíce myší akrys, jejichž plíce úmyslně vystavovali působení radioaktivních látek.Exaktně doložené výsledky všech těchto mnohostranných experimentů jsouidentické: u KAŽDÉ myši nebo krysy se vyvine rakovina plic a každámyš nebo krysa na ni pojde. Teorie tedy byla převedena do tvrdýchvědeckých fakt, získaných v rigorózně kontrolovaných laboratorníchpodmínkách. Podezřelý činitel [radioaktivní látka] po vdechnutí savcizpůsoboval předpokládaný výsledek [rakovinu plic].

Celkovou závažnost rizika rakoviny plic kterou lidé získávajíz atmosférického radioaktivního spadu ani nelze nadsadit. Předtímnež Rusko, Británie a USA postavily 5. srpna 1963 atmosférické testymimo zákon, bylo už v ovzduší rozptýleno více než4200 kilogramů plutonia. Jelikož víme, že méně než jeden mikrogram[miliontina gramu] vdechnutého plutonia u člověka zapříčiníterminální rakovinu plic, víme také to, že vlády našich přátelskýchspojenců umístily do ovzduší a životního prostředí obecně na4 200 000 000 [4,2 miliard] letálních dávek, přičemžpoločas rozpadu těchto radioaktivních částeček je minimálně 50 000let. Vyděsilo vás to? Bude hůř, tohle je jen začátek.

Výše zmíněné plutonium je částí vlastní jaderné zbraně předdetonací, ale daleko největší množství smrtelně radioaktivních částicje vytvořeno z obyčejného prachu nebo písku, odsátého při výbuchuze země, a ozářeného při vertikálním prostupu místy, kde byla ohnivákoule explodované zbraně. Tyto částice tvoří zdaleka největší částsloupce „dýmu“ na libovolné fotografii atmosférického jadernéhovýbuchu. Ve většině případů bylo takto odsáto a při průchodupermanentně ozářeno několik tun materiálu, ale buďme neuvěřitelnětolerantní a tvrďme, že při každém jednotlivém atmosférickémnukleárním testu bylo do ovzduší vtaženo pouhých 1000 kilogramůpovrchového materiálu.
Před jejich zákazem provedlo Rusko, Británie a USA celkem 711 jadernýchzkoušek v atmosféře, při čemž bylo vytvořeno 711 000 kilogramůsmrtících mikroskopických

radioaktivních částeček, k nimž ještě musíme přičístpůvodních 4200 kilogramů materiálu ze samotných zbraní, takže tui v rámci opatrného odhadu máme celkem 715 200 kilogramů. Přivíce než miliónu letálních dávek na kilogram to neznamená nic jiného,než že vlády zmíněných zemí zamořily atmosféru více než715 000 000 000 [715 miliardami] takových dávek, což je dost,aby u každého muže, ženy a dítěte na Zemi mohly 117-krát vyvolatrakovinu pokožky či plic.

Dříve než se na to zeptáte – ne, radioaktivní částice nemohou„pohasnout“, přinejmenším ne za vašeho života či života vašichdětí a vnoučat. Při poločasu rozpadu 50 000 let, neboi delším, s námi tyto nespočetné triliony smrtících, vládamišílenců vyprodukovaných radioaktivní částic budou v podstatěnavěky. Částice roznesené kolem celého světa mocnými jetstreamy jsourozloženy namátkově, byť vykazují vyšší koncentraci v obvoduněkolika tisíc kilometrů okolo míst původních testů. Normální vítrči jiné porušení povrchu je všechno, čeho je potřeba k tomu aby seopět dostaly nahoru a vytvořily zvýšené nebezpečí pro lidi pohybujícíse v nejbližším okolí.

Kdysi úplně nevinná aktivita, jako třeba hravé kopnutí do pískuv létě na pláži, bychom dnes snadno mohli deklarovat jako pokuso sebevraždu, jestliže se vám přitom podaří zvířit párradioaktivních částic, které se vám mohou přilepit na pleť nebo jevdechnete do plic. Přestaňte si dobírat Michaela Jacksona, když ho vidítes chirurgickou maskou přes nos a ústa. Může to být na pohledvýstřední, ale Michael většinu z nás takřka jistě přežije.

Dvanáct let po kataklyzmatickém testu Trinity bylo západním vládámnaprosto jasné, že se jim věci začínají vymykat z ruky. ZprávaBritské rady pro lékařský výzkum z roku 1957 uvádí, žecelosvětová „úmrtí na rakovinu plic se v období mezi 1945 až1955“ více než zdvojnásobila, ačkoli nebylo nabídnuto žádnévysvětlení. V průběhu téhož desetiletí se počet úmrtí narakovinu v bezprostřední blízkosti Hirošimy a Nagasaki ztrojnásobil.Od roku 1945 až do oficiálního ukončení atmosférických zkoušekv roce 1963, zaznamenal nárůst výskytu rakoviny plic na pacifickýchostrovech pětinásobek. Poté když bylo jasné, že úplně rozhasila našeživotní prostředí na 50 000 let dopředu, nastal pro „velkouvládu“ čas přikročit k důležité akci sloužící odvrácenípozornosti.

Jak lidem nejlépe dokázat, že si způsobují rakovinu plic sami, toznamená moci jim říkat, že sami nesou vinu za způsobenou újmu na zdravítak, aby z toho nikdy nemohla být obviněna nebo dokonce žalovánažádná vláda? Jedinou samozřejmou látkou, kterou lidé kromě vzduchuvdechovali do plic byl tabákový kouř, a tak si na něj došlápli. Různímizerně kvalifikovaní lékařští „výzkumníci“ zčistajasna zjistili,že tonou v impozantních státních dotacích s cílem spustitvýzkum, zaměřený na dosažení jasného konečného rezultátu:„Dokažte, že kouření způsobuje rakovinu plic!“ Skuteční vědci[obzvlášť někteří význační nukleární fyzici] se nad ranýmpatetickým úsilím zelenáčů protikuřácké lobby dlouho jen pochmurněusmívali, ale nakonec je vlákali do pasti ze všech nesmrtelnější.Kvazi-lékařští výzkumníci byli vyzváni, aby svá falešná tvrzeníprokázali podle přesně stejných přísných vědeckých norem použitýchpři zkoušce, která dokázala, že vdechnuté radioaktivní částicevyvolají u savců rakovinu plic.
Připomeňme si, že aby libovolná teorie byla vědecky akceptovatelná, musíbýt nejprve prokázána v souladu s tvrdými požadavky, na nichžse vědci všeobecně dohodli. Především musí být izolován podezřelýagens [zde tabákový kouř] a poté použit v důkladně kontrolovanýchlaboratorních experimentech k předvedení deklarovaného výsledku, toznamená rakoviny plic u savců. Navzdory tomu, že v rámci pokusůbyly doslova desítky tisíc

obzvlášť náchylných myší a krys vystaveny ekvivalentu 200 cigaretdenně, nakonec až na několik let, se „lékařské vědě“ ANI JEDNOUU ŽÁDNÉ Z NICH nepodařilo vyvolat rakovinu plic! Ano, nešálívás zrak, čtete správně. Stovky tisíc lékařů nás víc než čtyřicetlet obelhávaly.Skuteční vědci vzali kvazi-lékařské výzkumníky podkrkem, protože „spárovali“ experiment se smrtícími radioaktivnímičástečkami s experimentem s blahodárným tabákovým kouřem, atím definitivně na věčné časy prokázali, že kouření za žádnýchokolností nemůže být příčinou rakoviny plic. A dále, při jednomvelkém „nešťastnou náhodou“ spuštěném experimentu, který by sinikdy nedovolili publikovat, tito skuteční vědci s překvapujícíjasností prokázali, že kouření ve skutečnosti před rakovinou plic naopakchrání!

Jak k tomu došlo? Všechny myši a krysy byly vždy použity jenv jednom specifickém experimentu, a pak utraceny. Výzkumníci takzabezpečili, aby důsledky vlivu jakékoli testované substance nemohly býtnáhodně „smíšeny“ s reálnými či imaginárními účinky jinésubstance. Jednoho dne, „jakoby kouzlem“, si několik tisíc myšíz experimentu s tabákovým kouřem „náhodou“ našlo cestu doexperimentu s radioaktivními částečkami, které v minulosti vždyspolehlivě usmrtily všechny nešťastné testovací subjekty. Jenomžetentokrát, zcela proti všem předpokladům, šedesát procent myší –kuřáků setkání s radioaktivními částicemi přežilo. Jedinýmodlišným parametrem bylo jejich předchozí vystavení hojnému množstvítabákového dýmu.

Okamžitě byl uplatněn tlak státního dozoru a tato fakta byla zatajena,ale to skutečné vědce neumlčelo. Profesor Schrauzer, prezidentMezinárodní asociace bio-anorganických chemiků, podal v roce1982 před komisí U.S. Kongresu svědectví o tom, že vědciz testů se zvířaty už dlouho dobře ví, že jisté množstvítabákového dýmu působí jako anti-karcinogen [má protirakovinovýúčinek]. Uvedl také, že jsou-li zvířata vystavena známým karcinogenům[rakovinu vyvolávajícím substancím], působí aplikace dostatečnéhomnožství tabákového dýmu proti nim.

Jenže profesor Schrauzer zdaleka nehodlal skončit tímto prohlášením.Mimo již uvedeného výboru pod přísahou dále dosvědčil, že „žádnáze složek cigaretového dýmu se neprokázala jako způsobující lidskourakovinu plic“ a dodal, že „nikdo nikdy nebyl schopen vyvolat rakovinuplic z kouření u laboratorních zvířat." Jeho vystoupení předkongresovým výborem bylo elegantním řešením jinak komplikovanéhoproblému. Proto – jestliže vládní úředníci zablokujízveřejnění vaší vědecké práce, jděte stejnou cestou jako profesorSchrauzer a uveďte podstatná fakta do písemného záznamu parlamentníkomise!

Jak se dalo předvídat, tyto kruté pravdy vyvolaly u státníchúředníků a kvazi-lékařských „výzkumníků“ záchvat zuřivéhovzteku. V roce 1982 už skutečně začali sami věřit vlastníabsurdní propagandě, a nedali se utišit ani významnými členy vědeckéorganizace. Zcela neočekávaně přenesli vinu na další „utajenépřísady“, přidávané do cigaret tabákovými společnostmi. „Ano, tomusí být ono!“ tvrdili horlivě, jenže jen do doby, než pár vědcůvzalo do ruky telefon a pak poukázalo na to, že tytéž „tajnépřísady“ byly použity i při experimentech na myších, čímž byloprokázáno, že rovněž nemohou být příčinou rakoviny plic.

Věci vypadají beznadějně nejen pro vládu, tak i pro celélékařské společenství. Od dob, kdy byla do protikuřáckého hnutí napočátku šedesátých let napumpována spousta dotací, prošly lékařskýmstudiem snad stovky tisíc lékařů, jimž bylo vštěpováno, že kouřenízpůsobuje rakovinu plic. Většina z nich této lži uvěřila, alev nátěru už se začínaly objevovat praskliny. Ani těm nejtupějšímbudoucím doktorům nemohlo uniknout, že mezi prezentovanými daty nenížádný vztah, a když se dotázali bylo jim řečeno, že nemají klásthloupé otázky. Věta „Kouření vyvolává rakovinu plic!“ bylapřevedena na krédo v něčem, co funguje jako mechanizmusnáboženského přesvědčení, v němž slepá víra supluje jakýkolidůkaz.

Taková slepá víra ovšem potřebuje systém vnější podpory.V tomto případě sehrály tuto roli reklamní agentury a média.Obrazovky náhle zaplavily obrázky strašně zčernalých „kuřáckýchplic“, doprovázené omíláním mantry, že asi toužíte zemřítv hrozných mukách, jestliže od toho ihned neupustíte. Samozřejmě tobyl naprostý patetický nesmysl. Na pitevním podnosu vypadají plícekuřáka i nekuřáka napohled stejně, jsou růžové a jediný způsobjak může soudní patolog poznat, že někdo byl kuřák je, že nalezne stopypo od nikotinu na prstech, balíček cigaret v kapse kabátu, nebo pokudjeden z příbuzných pošetile uvede do záznamu, že zesnulý kdysikouřil ten ďábelský plevel. A černé plíce na fotografii? Typatřily horníkovi, který po celý svůj život v hojném množstvívdechoval mikroskopické částice prachu černého uhlí. Stejně jakoradioaktivní částice se zachytí hluboko v plicní tkáni kde zůstanounavždy. Kdybyste pracovali dvacet nebo více let bez ochranné maskyv kamenouhelném dole, vypadaly by vaše plíce pravděpodobně stejně,jako ty na podnosu.

Mnoho lidí chce přesně vědět, co vlastně myši – kuřákyzachránilo před smrtícími radioaktivními částicemi, a ještě více septá jak je možné, že dnes podle reálných čísel na rakovinu plic umírádaleko více nekuřáků než kuřáků. Asi nejblíže k pravdě jeprofesor Sterling ze Simon Fraser University v Kanadě, který se vesvých výzkumných zprávách přiklání k úsudku, že kouřenípodněcuje v plicích tvorbu tenké vrstvy hlenu, „která utváříochrannou vrstvu, bránící libovolným rakovinotvorným částicím ve vstupudo plicní tkáně.“ Toto má v rámci toho, co dnes zámě patrněnejblíže k pravdě a navíc i dokonalý vědecký smysl.Radioaktivní částice vdechnuté kuřákem ihned polapí vrstvička hlenu, apak jsou vypuzeny z těla dříve, než mohou prostoupit do plicnítkáně.
Toto poznání může být pro nekuřáky poněkud deprimující, ale jsou tujedna nebo dvě věci, které můžete udělat abyste snížili riziko natolik,jak je jen možné. Místo abyste prchali před kuřáky v místníhospodě či baru, přisedněte si k nim co nejblíže a vdechujte jimidraze placený kouř z druhé ruky. Vytrvejte, nebuďte ostýchaví anasávejte z plných plic. Nebo můžete sami po každém jídle vykouřitjednu cigaretu nebo malý doutníček, jen tři denně, k vytvořenítenké vrstvičky ochranného hlenu. Pokud ovšem nemůžete nebo nechcetedělat jedno ani druhé, zkuste zavolat Jacksonovi a požádejte hoo náhradní chirurgickou masku!

Dodatek

Kouření tabáku „vynalezli“ američtí domorodci, kteřívypozorovali jeho léčivé účinky. V čem spočívají?

Odkaš­lávání čistí plíce od hlenu obsahujícího zachycenéprachové částice (i ty z radioaktivního spadu!), jichž se tělojinak nemůže zbavit. Nekuřáci odkašlávají zřídka. (Tím ovšem nemámna mysli tzv. „suchý kašel“, který signalizuje nebezpečnéonemocnění plic.) Při kouření pravého tabáku vzniká kyselinanikotinová (nicotinic acid), což je základní surovina niacinu, tedy B3,který si tělo neumí samo vyrobit, ale jenž je nezbytným koenzymemsloužícím při buněčném metabolizmu (tvorba energie), obnovováníepitelu apod. Vlivem kouření produkují játra a pankreas specifické enzymysloužící obecné ochraně těla, nejen plic. Kuřáci jsou prokazatelněméně nemocní a pokud onemocní, nebo se zraní, vyléčí se rychleji nežnekuřáci. Jsou známy případy lidí, kteří s za nepřetržitéhokouření sami vyléčili z rakoviny plic, a naproti tomu spoustu lidí,kteří pro zdraví přestali kouřit, za pár let složila rakovina,i když ne vždy plic. Vtip je v tom, že jakákoli rakovina můževzniknout jen tehdy, když játra a pankreas přestanou vyrábět zmíněnédůležité enzymy – jejichž aktivita je na druhou stranu závislá naspecifickém pH organizmu.

uživatel eliminován | 3. 01. 2008, 15:30:30

Lowii- pokud nekouřím já tak je parádní...!1351!!1052!!1082!

xxxpajaxxx | 3. 01. 2008, 14:38:46 | více příspěvků | napsat uživateli

garfield1...KURTE CO NEJVICE,at uz ve 30 jste na tom jak v 90-vrasky,...Clovek tedy uz nebude mlady a krasny,ale jen "mlady"...

VoiDeT | 3. 01. 2008, 14:29:58 | více příspěvků | napsat uživateli

satinee: no velkou...tak pro 2..ale kdyztak muzete spat na zemi!5!

uživatel eliminován | 3. 01. 2008, 14:23:56

VoiDeT : jestli máš postel velkou....tak ti tam naskládám lidí !984!!984!!984!

uživatel eliminován | 3. 01. 2008, 14:07:28

VoiDeT : to mě nevytrhne.....!984! to dám, hlavně že bude Televize,víno,filmy a dobrá spolčenost !1190!!1199!!1107!!984!!1107!

uživatel eliminován | 3. 01. 2008, 13:57:46

VoiDeT : !984! To neni fér, mě bys zavřel do sklepa...a sám budeš u Tv...!984!. Radši budu koukat na filma stebou...než tam mrznout !1107!

uživatel eliminován | 3. 01. 2008, 13:33:43

VoiDeT : ale jo tak to se dá, ale ještě s kym mě tam zavřeš? !1257!!799! Podle do toho jdu bo ne !984!!984!

uživatel eliminován | 3. 01. 2008, 13:13:55

no..co nemam chlapa, tak mi to koureni dost chybi..bych spis potrebovala pomoct zacit!973!

uživatel eliminován | 3. 01. 2008, 13:12:50

už3dny nekouřím..hm..sem zvědawá

uživatel eliminován | 3. 01. 2008, 13:08:57

!486!!486!!486!!486!

uživatel eliminován | 3. 01. 2008, 13:07:36

Já kouřit chci, protože cigarety miluju a kouření mě baví!1366!!973!!!